24 C 282/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr Naděždou Novákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci se sídlem adresa o zaplacení částky 5 164 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 5 164 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 5 164 Kč od 21. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 10 513,93 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [údaje o zástupci].

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 23. 9. 2020 po žalované zaplacení částky 5 164 Kč se shora uvedeným zákonným úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení na úkor žalobkyně vzniklého v souvislosti s bezesmluvním užíváním nemovitosti žalobkyně, která je ve vlastnictví České republiky a Státní pozemkový úřad je na základě Ohlášení příslušnosti hospodařit s majetkem státu ze dne [datum] příslušný hospodařit s tímto majetkem, a to s pozemkem parc. číslo [číslo] o výměře 1291 m2 zastavěná plocha a nádvoří, zaps. na [list vlastnictví] v kat. úz. [označení kat. úz.], obec [označení obce]. Uvedený pozemek je zcela zastavěný stavbou bez č.p/če- zemědělským stavením ve vlastnictví žalované, zapsaným na [list vlastnictví] v kat. úz. [označení kat. úz.], obec [označení obce]. Období, za které se žalobkyně domáhá zaplacení bezdůvodného obohacení, je od 1. 10. 2017 do 30. 9. 2019. Požadovaná výše bezdůvodného obohacení odpovídá obvyklé hladině nájemného, které by byla žalovaná povinna za obvyklých okolností platit, kdyby užívala dotčený pozemek žalobkyně na základě platné nájemní smlouvy. Z titulu obohacení došlo na straně žalované již ze samotného titulu vlastnického práva k předmětné stavbě, které toto právo zakládá pro žalobkyni oprávnění stavbu nacházející se na uvedeném pozemku užívat, a to bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo ke stavbě realizuje. Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci i s přihlédnutím k druhu právního důvodu, kterým se zpravidla právo užívání vzhledem k jeho rozsahu a způsobu zakládá, nejčastěji tedy jde o nájemní smlouvu s obvyklou hladinou nájemného. Žalobkyně se tedy domáhá od žalované vydání bezdůvodného obohacení v takové výši, na níž by měla nárok v případě, kdyby mezi oběma stranami byla uzavřena nájemní smlouva. Při výpočtu tohoto nájemného žalobkyně vycházela ze zák. č. 219/2000 Sb. v souladu se svými vnitřními metodickými pokyny, kdy za zastavěný pozemek v dané lokalitě by příslušelo nájemné mezi žalobkyní a žalovanou pro nezemědělské účely ve výši 2 Kč/m2/rok. Při rozloze 1291 m2 činí tedy uvedené nájemné za shora požadované období částku 5 164 Kč. Dotčený pozemek neslouží zemědělské výrobě, když se jedná o pozemek pod stavbou – obvodové zdivo, betonové základy, stavební suť z rozpadajícího se zdiva a zbytky eternitové krytiny, přičemž předmětem podnikání žalované zemědělská výroba dle výpisu obchodního rejstříku ani není. Částka 2 Kč/m2/rok představuje s ohledem na havarijní stav budovy poníženou výši ze základní částky nájemného v původní výši 3 Kč/m2/rok. [označení stavebního úřadu] oznámením ze dne [datum] pod č. j. [spisová značka] žalované s ohledem na stav popsané stavby oznámil zahájení řízení o nařízení neodkladného odstranění předmětné stavby, která se dle správního orgán u nahází v podobě zbytků původní zemědělské stavby o půdorysných rozměrech 68x17 m s rohovou částí 12 x 9 m. V jižní části stavby zůstaly torza zdi o výšce 2,5 m, v severozápadním rohu je část stavby o rozměrech 9 (5) m x 12 (6) m a výšce 2,5 m, na které je patrné 1. nadzemní podlaží a kde nad touto částí se nachází částečně celistvý a částečně probořený strop, na stavbě leží zbytky stavebního materiálu vč. eternitové střechy a patrně pod celou stavbou se nachází základová konstrukce. Byť je pozemek přímo uvedenou budovou zastavěn nikoliv v celém rozsahu, zbývající část pozemku slouží jako plochy k přístupům k uvedeným polorozbořeným stavbám, navíc část pozemku je i zavalena těmito zbytky staveb. Za jiné období uplatňovala žalobkyně svůj nárok ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka], tudíž popis skutkového stavu nemovitosti zcela vyplývá z vypracovaného znaleckého posudku v uvedeném řízení. Žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou ze dne 1. 10. 2019 k úhradě uplatněné částky, a to do 20. 11. 2019, nicméně žalovaná svoji povinnost nesplnila, z důvodu prodlení se zaplacením peněžité pohledávky požaduje žalobkyně zaplatit i zákonný úrok z prodlení od 21. 11. 2019 z uplatněné pohledávky až do jejího úplného zaplacení.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť má za to, že vlastníkem tvrzené stavby není. Tvrzení žalobkyně sice vyplývá ze zápisu v katastru nemovitostí, nicméně v požadovaném období se na uvedeném pozemku žádná stavba, která by mohla být předmětem vlastnického práva, nenacházela. Tyto skutečnosti zcela vyplynuly i z označovaného znaleckého posudku zpracovaného [údaje o znalci], který po prohlídce nemovitostí uvedl, že příslušné stavby již zanikly, neboť stavby jsou v takovém faktickém stavu, který je možné označit„ ruinou“ a taková stavba nemůže být předmětem vlastnického práva dle platných právních předpisů. Dle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2088/2001 nebo sp. zn. 20 Cdo 921/99 stavba zaniká a přestává být věcí v právní smyslu, pokud již není zřejmé dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží původní stavby, tudíž není ani nezbytné, aby stavba zanikla úplně, postačuje, aby došlo k podstatnému poškození stavby v takovém rozsahu, že již neplní svůj účel.. Žalobkyně zatím ničím neprokázala, že se stavba na pozemku skutečně v uvedeném období nacházela, popř. neprokázala její skutečný stav. Zahájení řízení o neodkladném odstranění stavby žalovaná nerozporuje, nicméně žalovaná nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že nárok na úplatu vzniká samotným oprávněním žalované k užívání pozemku, byť daný pozemek nemusí být užíván, žalované nemůže vzniknout povinnost k plnění jen na základě toho, že by mohla něco užívat, takové užívání musí být skutečné. Žalovaná však pozemek žalobkyně neužívá. I když by označovaná stavba žalobkyní byla způsobilá být věcí v právní smyslu a žalovaná by byla jejím vlastníkem, uvedená stavba byla postavena na pozemku na základě dohody dřívějšího vlastníka pozemku a stavebníka, který stavbu stavěl. Oba se dohodli, že stavba bude na pozemku postavena bezúplatně a tudíž vlastníkovi pozemku ani do budoucna nevznikne peněžitý nárok na úhradu. Tomu odpovídá samotný fakt, že je jednalo o stavbu zemědělského charakteru k zajištění výroby, dle t.č. platného zákonodárství tedy nebylo právo na náhradu za užívání pozemku dáno. Metodický pokyn žalobkyně neodůvodňuje tvrzený nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení a není ani důkazem o výši obvyklého nájemného v daném místě a čase, je toliko interním předpisem žalobkyně.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci:

4. Česká republika byla v období od 1. 10. 2017 do 30. 9. 2019 vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 1291 m2 zastavěná plocha a nádvoří, zaps. na [list vlastnictví] v kat. úz. [označení kat. úz.], obec [označení obce], přičemž právo hospodaření s tímto majetkem má označená organizační složka státu. Žalovaná byla ve shodném období a je doposud dle výpisu z katastru nemovitostí jakožto veřejného seznamu zapsána jako výlučný vlastník stavby bez č.p/če- zemědělského stavení, zapsané na [list vlastnictví] v kat. úz. [označení kat. úz.], obec [označení obce] na základě potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu držby dle zák. č. 26/2000 Sb. ze dne 14. 2. 005, přičemž tato zapsaná nemovitá věc je umístěna na pozemku parc. číslo [číslo] o výměře 1291 m2 zastavěná plocha a nádvoří, zaps. na [list vlastnictví] v kat. úz. [označení kat. úz.], obec [označení obce] Mezi oběma vlastníky nebyla v období 1. 10. 2017 do 30. 9. 2019 uzavřena žádná nájemní či pachtovní smlouva z titulu užívání uvedeného pozemku žalovanou z titulu jejího zapsaného vlastnického práva k nemovitosti ve veřejném seznamu. Žalovaná odmítá zaplatit žalobkyni za uvedené období bezdůvodné obohacení z důvodu umístění stavby na pozemku žalobkyně dle veřejného seznamu, neboť tvrdí, že tento pozemek neužívá, když zemědělské stavení, resp. budova již neexistuje. Ohledně uvedené budovy bylo zahájeno řízení u [označení stavebního úřadu], což bylo žalované oznámeno výzvou ze dne [datum], kdy byla nařízena kontrolní prohlídka stavby na den [datum], která však byla správním orgánem zrušena z důvodu rozhodování Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru strategického rozvoje a následně Ministerstva pro místně rozvoj o námitce„ systémové podjatosti“, přičemž v uvedeném řízení bude nadále pokračováno. Předmětem tohoto správního řízení je nařízení neodkladného odstranění stavby žalované, umístěné na pozemku parc. číslo [číslo] zaps. v kat. úz. [označení kat. úz.], obec [označení obce], která svým závadným stavem ohrožuje životy osob nebo zvířat s tím, že hrozí zřícením. Stavba sestává ze zbytků původní zemědělské stavby o půdorysných rozměrech 68x17 m s rohovou částí 12 x 9 m. V jižní části stavby zůstaly torza zdi o výšce 2,5 m, v severozápadním rohu je část stavby o rozměrech 9 (5) m x 12 (6) m a výšce 2,5 m, na které je patrné 1. nadzemní podlaží a kde nad touto částí se nachází částečně celistvý a částečně probořený strop, na stavbě leží zbytky stavebního materiálu vč. eternitové střechy a patrně pod celou stavbou se nachází základová konstrukce, v severozápadní části stavby chybí okenní i dveřní výplně. Kolem zemědělské stavby se nachází zpevněná betonová plocha o šířce cca 6m, zemědělská stavby je v neobnovitelném stavu. Stavem a charakterem uvedené stavby se již zabýval Okresní soud v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka] v rámci nároku uplatněného žalobkyní ohledně bezdůvodného obohacení žalovanou v důsledku užívání předmětného pozemku v souvislosti s umístěním této stavby na něm v období od 1. 6. 2016 do 30. 9. 2017, v rámci kterého byl vypracován znalecký posudek znalcem [údaje o znalci]. Ze znaleckého posudku vč. připojených fotografií se podává, že zemědělská stavba sestává ze stavby hlavní – odchovny mladého dobytka a stavby vedlejší s ní účelově spojené- sociálního zařízení a skladu krmiva. Uvedená stavba se nacházela v bývalém zemědělském areálu s tím, že od poloviny 90tých let byla stavba odpojena od inženýrských sítí, tj. vody, a byl zrušen i transformátor. U hlavní stavby došlo již v r. 2008 z důvodu odstranění vnitřních nosných ocelových sloupů ke zřízení střešní konstrukce v západní části, v r. 2008 se však z hlediska odborného posouzení ještě jednalo o stavbu, nicméně v r. 2009 v důsledku odstranění veškerých nosných ocelových konstrukcí- sloupů, příhradových vazníků, ocelových nosníků nad otvory včetně dalšího stavebního materiálu – oken, dveří, prefa překladů a cihel se již nedalo hovořit o stavbě, stavba z hlediska stavebně-technického zanikla, pouze část stavby vedlejší by mohla být ještě posuzovaná jako stavba, nicméně bez napojení na vodu a trafostanici. Z pohledu odstranění zdiva pod úroveň stropu nad prvním podlažím a odstraněním zdiva příček, které tak plnily vnitřní nosné ocelové sloupy, je možné hovořit o zániku stavby, přičemž nemusí jít o úplný zánik, aby došlo k podstatnému poškození stavby v takovém rozsahu, že již nebude schopna plnit svůj hlavní účel. Pokud zanikla stavba hlavní, je již právním hodnocením otázka zániku stavby vedlejší, která je společně užívaná se stavbou hlavní, ale nebude schopna dále plnit svůj účel, i když má ještě část zastřešení a obvodové zdivo po úroveň stropu prvního nadzemního podlaží. Zánikem stavby tudíž dochází i k zániku vlastnického práva k ní. V roce 2014, 2016, 2019 a 2020 tak pouze došlo k pokračování faktické destrukce vlivem přírodních vlivů. V r. 2016 tedy stavba hlavní se již projevovala jako zaniklá pro havarijní stav, přičemž stavba vedlejší ztratila účel využití pro zánik stavby hlavní. Současně znalec učinil závěr, že pro účely oceňování se každá stavba posuzuje podle účelu užití, kdy při nesouladu skutečného užití stavby a účelu stanoveného dle kolaudačního rozhodnutí se vychází ze skutečného užití stavby. Nejsou-li zachovány doklady o účelu, pro který je stavba povolena, a při nesouladu mezi stavem uvedeným v KN a skutečným stavem platí, že stavba je určena k účelu, pro který je svým stavebně technickým upořádáním vybavena. Pokud toto vybavení stavby nasvědčuje několika účelům, má se za to, že je určena k účelu, ke kterému se užívá vez závad. Hlediskem při ocenění užívání takové stavby není předmět podnikání vlastníka této stavby, přičemž pro účely podnikání v jiném oboru, než je účel původně určen stavebním úřadem, nelze realizovat bez rekolaudace, tj. změny užívání v rámci správního řízení. Jednatel žalované vypověděl, že uvedená stavba původně sloužila jako odchovna jalovic, postavená před. r. 1989, tuto nemovitost žalovaná vydražila, nicméně poté se stala stavba nájezdem sociálně nepřizpůsobivých občanů, kteří stavbu demolovali a jejich jednání bylo předmětem šetření PČR. Do 1. 6. 2016 žalovaná za užívání pozemku platila peněžité platby de facto z finančních zdrojů jednatele pro absenci finančních prostředků, a to jen z důvodu provázanosti právnické osoby s dalšími s cílem se vyhnout negativnímu hodnocení žalované z titulu zadluženosti na ekonomickém trhu. Ve skutečnosti žalovaná stavbu neužívala, o to více pak s ohledem na dezolátní stav budovy, o kterém mu navíc není aktuálně ničeho známo, toliko skutečnost, že již není možné ji užívat pro její nepříznivý a ohrožující stavebnětechnický stav. Nicméně od r. 2013 do r. 2015 byla požadovaná výše za užívání pozemku žalovanou placena.

5. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Po provedeném dokazování s ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná, proto ji v plném rozsahu zamítnul.

7. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem uvedeného pozemku, tudíž je ve sporu aktivně legitimována. Na uvedeném pozemku je dle veřejného rejstříku umístěna stavba – zemědělské stavení ve výlučném vlastnictví žalované, a to jakožto samostatná nemovitá věc v právním slova smyslu. Žalobkyně se domáhá bezdůvodného obohacení z titulu užívání pozemku žalovanou, nacházejícího se pod uvedenou stavbou, přičemž je oprávněna takový nárok vůči vlastníku stavby vznést bez ohledu na skutečnost, zda tuto stavbu užívá samotný její vlastník nebo třetí osoba, které tuto stavbu vlastník stavby poskytl do užívání. Za těchto okolností v případě neexistence právního titulu užívání pozemku vlastníkem stavby v podobě nájemní či pachtovní smlouvy, je skutečně vlastník pozemku oprávněn požadovat po vlastníku stavby úhradu bezdůvodného obohacení, které získal na úkor vlastníka pozemku, přičemž hodnota tohoto bezdůvodného obohacení spočívání v obvyklé výši nájemného, které by byl povinen vlastník stavby za užívání obdobného a srovnatelného pozemku i s ohledem na účel užívání v daném období jinému vlastníkovi pozemku zaplatit. Tudíž je nepodstatné, že si žalobkyně stanovila svými metodickými vnitřními předpisy výši nájemného pro obdobné účely, neboť tato výše nemusí být obvyklá v daném místě a čase pro daný účel. Soud připouští, že se současně jedná o zvláštní segment trhu, který se váže k charakteru stavby umístěné v bývalém zemědělském areálu, tudíž je někdy i s obtížemi možné v rámci použití porovnávací znalecké metody takové nájemné zjistit, tudíž se využívá pro tyto účely porovnání vzorů v rámci širšího plošného rozsahu nabídka vzorků v rámci celé ČR, teprve poté je možné přistoupit k využití metody odlišné, a to propočtem z obvyklé ceny nemovitosti. Z uvedeného pohledu tedy není postup žalobkyně správný, kdy skutečně tato otázka musí být zodpovězena toliko znalcem, nicméně podstatou tohoto sporu zůstává otázka právního posouzení samotného právního institutu existence věci jako takové v právním slova smyslu, nikoliv nároku na výši bezdůvodného obohacení žalované. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že stavba jako taková t.č. představuje zbořeniště, a to jak stavba hlavní, tak svým způsobem i stavba vedlejší. Stavba vedlejší je sice samostatnou věcí, nicméně její skutečné využití a stav nelze považovat za provozuschopné, a to jak z účelu souvisejícího s využitím stavby hlavní, tak i z faktického pohledu stavby vedlejší jako samostatné věci, která postrádá napojení na vodu a na transformátor, tvoří tedy společně se stavbou hlavní zbořeniště, které však nelze považovat za samostatnou věc v právním slova smyslu. Než soud dospěje k vyhodnocení stavby jakožto zbořeniště, musí posoudit, zda zbývající rozsah věci po její destrukci plní hospodářskou účelnost, tudíž je možno dospět k závěru, že se jedná stále o věc v právním slova smyslu. V daném případě tomu však není. Nelze dospět ani k závěru, že by případné zbytky stavby představovaly použitelnost rozpadlého materiálu a tyto se staly věcí, tudíž je nutno uzavřít, že uvedené stavby, které byly původně spojené se zemí pevným základem a představovaly tudíž věci nemovité, jsou v posuzované době zbořeništěm, staly se tedy součástí pozemku, na kterém byly umístěny, tedy pozemku žalobkyně /např. NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2125/2000 Z uvedeného důvodu tedy není dán ani základní předpoklad obsahu realizace vlastnického práva k věci spočívající ve složce užívací, což navíc žalovaná v řízení zdůrazňovala, že uvedený pozemek nikterak neužívala, přičemž tato skutečnost se týká i přístupových cest k bývalé stavbě. Pojetí stavby z pohledu správního práva obecný civilní soud v daném případě není oprávněn vyhodnocovat, a to v návaznosti na správní řízení vedené proti žalované ohledně odstranění stavby. Pokud by žalovaná v případě pravomocného uložení povinnosti odstranit stavbu z pozemku svoji povinnost nesplnila, je předpoklad, že by jí mohla vzniknout povinnost žalobkyni za určitých podmínek hradit újmu spočívající v neplnění uložené povinnosti a v návaznosti na to nemožnosti žalobkyně příslušný pozemek řádně pronajmout. Nicméně tyto okolnosti nelze t.č. předvídat ani prejudikovat.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšné žalované přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Celkové náklady řízení žalované v částce 10 513,93 Kč sestávají z odměny právního zástupce dle §7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozd. předp. za 4 úkony právní služby á 1 500 Kč, celkem tedy v částce 6 000 Kč, 4 RP á 300 Kč za 4 úkony právní služby, tj. 1 200 Kč dle §§ 11,13 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozd. předp., cestovného z [obec] do [obec] k jednání a zpět osobním vozem [registrační značka] při vyhláškové ceně nafty a koeficientu opotřebení, spotřebě 4,9 l [číslo] km jízdy v rozsahu 190 km, tj. v celkové výši 1 089,20 Kč, ztráty času v rozsahu 4 půlhodin á 100 Kč, tj. 400 Kč a 21 % DPH 1 824,73 Kč.

9. Povinnost plnění soud určil dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta, který žalovanou v řízení zastupoval / § 149 odst. 1 o. s. ř.