24 C 310/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená datum bytem Adresa žalované o 18 648 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 12 600 Kč od 5. 10. 2023 do zaplacení a částku 6 048 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 29. 9. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 12 600 Kč se shora uvedeným zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokutou 0,1 % denně z jistiny od 5. 10. 2023 do 7. 8. 2025 s odůvodněním, že žalobkyně po prozkoumání úvěruschopnosti žalované z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI uzavřela s žalovanou prostřednictví webové stránky , Anonymizováno, dne 1. 6. 2023, 6. 6. 2023 a následně 28. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na dobu neurčitou a žalované úvěr poskytla dne 1. 6. 2023, 6. 6. 2023 a 28. 6. 2023 ve prospěch jeho účtu č. , č. účtu, pod VS: , var. symbol, , žalovaná se zavázala úvěrovou částku vrátit s úrokem ve výši 40 % p. m. Žalovaná se zavázala platit úrok měsíčně vždy nejpozději k 1. dni příslušného kalendářního měsíce přirostlý vždy za uplynulé období, přičemž jistinu byla oprávněna zaplatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy, která byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, proto byla žalobkyní upomínána, přičemž v poslední upomínce ze dne 1. 10. 2023 byla informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 4. 10. 2023, což však žalovaná neuhradila. Předmětem nároku je celá částka nezaplaceného úvěru ve výši 9 000 Kč a kapitalizovaná výše smluvního úroku v částce 3 600 Kč ke dni zesplatnění, celkem tedy 12 600 Kč. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého závazku požaduje žalobkyně úhradu i zákonného úroku z prodlení a do plného zaplacení a dále pak smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny za období od 5. 10. 2023 do 7. 8. 2025 v částce 6 048 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k řádně nařízenému jednání se nedostavila.

3. Níže provedenými důkazy bylo v řízení prokázáno, že:- Výpisem z účtu žalované za období od 1. 2. 2023 – 30. 4. 2023, kopií OP žalované, výpisy z účtu žalované a smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 6. 2023 – po prošetření úvěruschopnosti žalované žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 1. 6. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které mohla čerpat žalovaná finanční prostředky do výše úvěrového limitu až 20 000 Kč počínaje dnem 1. 6. 2023, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Jednalo se revolvingový úvěr, který byla žalovaná oprávněna opakovaně do sjednaného limitu čerpat, žalovaná se zavázala úvěr do výše úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč a smluvní úrok ve výši 40 % p. m. věřiteli vrátit, úrok se zavázala žalovaná platiti měsíčně vždy nejpozději k 1. dni příslušného kalendářního měsíce přirostlý vždy za uplynulé období, přičemž jistinu byla oprávněna zaplatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Věřitel byl oprávněn úvěrované ukončit oprávnění čerpat úvěr zejm. byl-li úvěrovaný v prodlení s plněním povinnosti vůči úvěrujícímu, pro případ prodlení žalovaného s plněním úroku a poskytnutého úvěru se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli účelně vynaložené náklady, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení, pro případ porušení smluvní povinnosti žalovanou je věřitel oprávněn jednostranně okamžitě požadovat splacení celého dluhu, tj. poskytnuté peněžní prostředky, nesplacený úrok a veškeré sjednané sankce.- Sdělením , banka, . ze dne 1. 6. 2023 sdělením , banka, . ze dne 23. 12. 2025 - žalobkyně poukázala dne 1. 6. 2023 částku 3 000 Kč, dne 6. 6. 2023 částku 4 000 Kč a dne 28. 6. 2023 částku 2 000 Kč, celkem tedy částku 9 000 Kč ve prospěch účtu žalované č. , č. účtu, pod VS: , var. symbol, .- Zesplatněním spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 10. 2023 - žalovaná byla upozorněna přípisem ze dne 1. 10. 2023 na zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ke dni 1. 10. 2023 s dlužnou částkou v celkové výši 24 644 Kč z důvodu porušování smluvních podmínek žalovanou, která k úhradě byla vyzvána do 3 dnů- Předžalobní výzvou ze dne 7. 8. 2025 vč. Potvrzení o podání doporučené zásilky, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k plnění pod hrozbou podání žaloby4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:Po prošetření úvěruschopnosti žalované žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 1. 6. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které mohla čerpat žalovaná finanční prostředky do výše úvěrového limitu až 20 000 Kč počínaje dne 1. 6. 2023, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Jednalo se revolvingový úvěr, který byla žalovaná oprávněna opakovaně do sjednaného limitu čerpat, žalovaná se zavázala úvěr do výše úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč a smluvní úrok ve výši 40 % p. m. věřiteli vrátit, úrok se zavázala žalovaná platiti měsíčně vždy nejpozději k 1. dni příslušného kalendářního měsíce přirostlý vždy za uplynulé období, přičemž jistinu byla oprávněna zaplatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Věřitel byl oprávněn úvěrované ukončit oprávnění čerpat úvěr zejm. byla-li úvěrovaná v prodlení s plněním povinnosti vůči úvěrujícímu, pro případ prodlení žalované s plněním úroku a poskytnutého úvěru se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli účelně vynaložené náklady, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení, pro případ porušení smluvní povinnosti žalovanou je věřitel oprávněn jednostranně okamžitě požadovat splacení celého dluhu, tj. poskytnuté peněžní prostředky, nesplacený úrok a veškeré sjednané sankce. Žalobkyně poukázala dne 1. 6. 2023 částku 3 000 Kč, dne 6. 6. 2023 částku 4 000 a dne 28. 6. 2023 částku 2 000 Kč, celkem tedy částku 9 000 Kč ve prospěch účtu žalované č. , hodnota, pod VS: , var. symbol, . Žalovaná byla upozorněna přípisem ze dne 1. 10. 2023 na zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ke dni 1. 10. 2023 s dlužnou částkou v celkové výši 24 644 Kč z důvodu porušování smluvních podmínek žalovanou, k úhradě byla vyzvána do 3 dnů, nicméně plněním nereagovala ani na předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

20. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

21. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

22. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je v daném případě zjevně rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Žalovaná se zavázala za poskytnutí úvěru ve výši úvěrového limitu 20 000 Kč zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p.m. Takto sjednaná výše úroků zjevně několikanásobně překračuje horní hranice úrokových sazeb poskytovaných bankami a toto ujednání je tedy nezbytné hodnotit jako nemravné, a tudíž absolutně neplatné (viz závěry rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

23. Dále je třeba uvést, že žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatelský úvěr a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

24. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

25. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovaná po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Tato skutečnost tak rovněž vedle sjednané nepřiměřené výše smluvního úroku za poskytnutí úvěru zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.

26. Důsledkem absolutní neplatnosti dotčené úvěrové smlouvy dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku a v souladu s 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla a současně i tvrdila, že podle neplatné smlouvy žalované částku 9 000 Kč, kterou i pro případ zachování úvěrového limitu do 20 000 Kč stále jako dluh trvá, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni tuto poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce 9 000 Kč žalobkyni dle § 2991 a 2993 občanského zákoníku vydat. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně ve výroku II. tohoto rozsudku zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovaná byla ve sporu úspěšná v rozsahu 52 % oproti žalobkyni v rozsahu 48 %, náleží jí (částečná) náhrada nákladů řízení v rozsahu 4 %, přičemž prokazatelně žalované žádné náklady řízení nevznikly.