24 C 316/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Novákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 42 028,03 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 27 378,03 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 1 063,84 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % p. a. z částky 15 691,61 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 1 041,61 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 14 650 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Olomouci soudní poplatek ve výši 420 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 25. 10. 2023 zaplacení částky 42 028,03 Kč se shora uvedeným příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 26.3. 2020 smlouvu [číslo] s produktovým názvem [anonymizováno] [číslo] ve znění smluvních podmínek věřitele, na základě které poskytl žalovanému věřitel po posouzení jeho úvěruschopnosti na základě jím poskytnutých informací a dokladů zápůjčku peněžních prostředků ve výši 16 000 Kč a na základě které má žalovaný povinnost vrátit zápůjčku ve výši 16 000 Kč a úplatu za poskytnutí zápůjčky (poplatek) ve výši 18 813 Kč sestávající se z kalkulačních položek fixního úroku 88 % p.a. za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 12 894, odměny za zpracování v částce 1500 Kč, komfortní poskytnutí a splácení zpracování zápůjčky v částce 1827 Kč a částky za flexibilní splácení ve výši 2 592 Kč, celkem tedy ve výši 34 813 Kč, to vše v 78 týdenních splátkách po 447 Kč s výší poslední splátky v částce 394 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, čímž porušil smluvní závazky, když na pohledávku žalobkyně zaplatil celkem částku 1 350 Kč /dne 2. 4. 2020 částku 450 Kč, dne 16. 4. 2020 částku 450 Kč a dne 23. 4. 2020 částku 450 Kč Tyto uhrazené platby byly započteny na jistinu ve výši 308,39 Kč, a zbývající částka 1 041,61 Kč na poplatky za flexibilní splácení ve výši 2 592 Kč, přičemž žalobkyně požaduje úhradu na poplatcích toliko v částce 16 436,42 Kč. Žalobkyně tedy uplatňuje v tomto řízení na jistině částku 15 691,61 Kč, na poplatcích za poskytnutí a správu úvěru částku 16 436,42 Kč, na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení vypočtené k datu 1. 2. 2022 celkem poníženou výši 8 000 Kč, dále na sankčních poplatcích 1 900 Kč, dále požaduje žalobkyně zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. z jistiny ve výši 15 691,61 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, přičemž v jeho kapitalizované výši k datu 17. 3. 2022 požaduje uhradit částku 1 063,84 Kč. Z nezaplacené jistiny ve výši 15 691,61 Kč žalobkyně uplatňuje zaplatit toliko úrok ve výši 11,75 % p.a. od 18. 3. 2022 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 se žalobkyně stala právním nástupcem původního věřitele, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022. Žalovaný ničeho nezaplatil ani na výzvu právního zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. <b>3. Níže provedenými důkazy bylo v řízení prokázáno, že:</b> -) Zákaznickou kartou- žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 26. 3. 2020, metodikou prověřování úvěruschopnosti, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru vč. smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 3. 2020 – uvedeného dne po posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve znění smluvních podmínek smlouvy, na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému hotovostní bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 16 000 Kč, žalovaný se zavázal za úvěr zaplatit poplatek ve výši 18 813 Kč, sestávající se z úroku ve výši 88 % p.a. za dobu trvání smlouvy v částce 12 894 Kč, odměny za zpracování v částce 1 500 Kč, komfortní poskytnutí a splácení zpracování zápůjčky v částce 1827 Kč a částky za flexibilní splácení ve výši 2 592 Kč, celkem tedy ve výši 34 813 Kč, to vše v 78 týdenních splátkách po 447 Kč s výší poslední splátky v částce 394 Kč. Žalovaný současně potvrdil převzetí poskytnutého úvěru při podpisu smlouvy. Pro případ sjednání hotovostních splátek je vedena pro klienta karta splátek, když je klient povinen hradit příslušné splátky vždy k rukám obchodního zástupce, což si žalovaný zvolil. V případě plnění se jednotlivá částka započítává podle data splatnosti dluhů, nejdříve na náklady spojené s vymáhání pohledávek, na splatné pojistné, splatný poplatek za spotřebitelský úvěr, splatnou jistinu, splatné sankční poplatky, nesplatnou část jistiny a nesplatnou část poplatku za spotřebitelský úvěr, v případě prodlení s plněním peněžitého závazku strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky až do celkového zákonného limitu smluvních pokut. V případě prodlení s plněním má nárok věřitel na poplatek v souvislosti se zaslanou upomínkou, a to vždy v částce 300 Kč za jedno splátkové období, v případě prodlení s plněním má současně právo na zákonný úrok z prodlení. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy toliko dle pracovní smlouvy, nikoliv dle výplatních pásek či výpisem z účtu, vycházela z tvrzení žalovaného, že je spoluvlastníkem nemovitosti bez předložení jakéhokoliv dokladu, navíc z tvrzení 0 výdajů žalovaného, kdy předpokládala jeho měsíční výdaje toliko v částce 4 000 Kč -) interním výpisem právní předchůdkyně žalobkyně - u osoby žalovaného eviduje poskytnutí zápůjčky dne 26. 3. 2020, dále provedení 3 plateb v celkové výši 1 350 Kč /dne 2. 4. 2020 v částce 450 Kč, dne 16. 4. 2020 v částce 450 Kč a dne 23. 4. 2020 v částce 450 Kč, přičemž jsou předepsány měsíční splátky počínaje dnem 2. 4. 2020 ve výši 447 Kč a poslední splátka ke dni 23. 9. 2021 činila 394 Kč, celkem tedy 78 týdenních splátek, -) zprávou [právnická osoba] ze dne 20. 11. 2023, [právnická osoba] ze dne 22. 11. 2023 uvedené bankovní domy poskytovaly předmětný produkt v podobě bezúčelového úvěru fyzickým osobám na dobu 78 týdnů v uvedeném období za smluvní úroky ve výši 4,9 – 16,9 % p.a. -) výzvou k okamžitému splácení ze dne 10. 2. 2022 a předžalobní upomínkou ze dne 8. 8. 2023 vč. podacích lístků – žalovaný byl opětovně vyzván k plnění, nakonec i pod hrozbou žaloby -) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 vč. přílohy, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2022 - žalobkyně se stala právním nástupcem původního věřitele ve vztahu k žalovanému, tudíž je aktivně legitimována ve sporu, o čemž byl žalovaný informován v souvislosti s postoupením pohledávek na žalobkyni a současně upomínán k plnění <b>4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:</b> 5. Dne 26. 3. 2020 po posouzení úvěruschopnosti žalovaného, které však nebylo řádné, žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ve znění smluvních podmínek smlouvy, na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému hotovostní bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 16 000 Kč, žalovaný se zavázal za úvěr zaplatit poplatek ve výši 18 813 Kč, sestávající se z úroku ve výši 88 % p.a. za dobu trvání smlouvy v částce 12 894 Kč, odměny za zpracování v částce 1500 Kč, komfortní poskytnutí a splácení zpracování zápůjčky v částce 1827 Kč a částky za flexibilní splácení ve výši 2 592 Kč, celkem tedy ve výši 34 813 Kč, to vše v 78 týdenních splátkách po 447 Kč s výší poslední splátky v částce 394 Kč. Žalovaný současně potvrdil převzetí poskytnutého úvěru při podpisu smlouvy. Pro případ sjednání hotovostních splátek je vedena pro klienta karta splátek, když je klient povinen hradit příslušné splátky vždy k rukám obchodního zástupce, což si žalovaný zvolil. V případě plnění se jednotlivá částka započítává podle data splatnosti dluhů, nejdříve na náklady spojené s vymáhání pohledávek, na splatné pojistné, splatný poplatek za spotřebitelský úvěr, splatnou jistinu, splatné sankční poplatky, nesplatnou část jistiny a nesplatnou část poplatku za spotřebitelský úvěr, v případě prodlení s plněním peněžitého závazku strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky až do celkového zákonného limitu smluvních pokut. V případě prodlení s plněním má nárok věřitel na poplatek v souvislosti se zaslanou upomínkou, a to vždy v částce 300 Kč za jedno splátkové období, v případě prodlení s plněním má současně právo na zákonný úrok z prodlení. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy toliko dle pracovní smlouvy, nikoliv dle výplatních pásek či výpisem z účtu, vycházela z tvrzení žalovaného, že je spoluvlastníkem nemovitosti bez předložení jakéhokoliv dokladu, navíc z tvrzení 0 výdajů žalovaného, kdy předpokládala jeho měsíční výdaje toliko v částce 4 000 Kč. U žalovaného žalobkyně eviduje poskytnutí úvěru dne 26. 3. 2020, dále provedení 3 plateb žalovaným v celkové výši 1 350 Kč/dne 2. 4. 2020 v částce 450 Kč, dne 16. 4. 2020 v částce 450 Kč a dne 23. 4. 2020 v částce 450 Kč /, přičemž byly předepsány měsíční splátky počínaje dnem 2. 4. 2020 ve výši 447 Kč a poslední splátka ke dni 23. 9. 2021 činila 394 Kč, celkem tedy 78 týdenních splátek. [právnická osoba] a [právnická osoba] poskytovaly předmětný produkt v podobě bezúčelového úvěru fyzickým osobám na dobu 78 týdnů v uvedeném období za smluvní úroky ve výši 4,9 – 16,9 % p.a. Žalovaný byl vyzván po ukončení splatnosti úvěru výzvou k okamžitému splácení ze dne 10. 2. 2022 a předžalobní upomínkou ze dne 8. 8.2023, nicméně svoji povinnost nesplnil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 se žalobkyně se stala právním nástupcem původního věřitele ve vztahu k žalovanému, což mu bylo řádně oznámeno přípisem ze dne 1. 2. 2022.

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

8. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

9. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

10. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

12. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

20. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

21. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k závěru, že žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatelský úvěr a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedl věřitel řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

22. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

23. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, a to minimálně v rozsahu zjištění dostatečných výdajů žalovaného, které jen presumovala bez ohledu na výdaje spojené např. s bydlením bez ohledu na další nezbytné výdaje každého člověka. Taktéž nebyla ani řádně doložena aktuální výše příjmů, když věřitel vycházel toliko z pracovní smlouvy, nikoliv z výplatních pásek či výpisu z jeho účtu, kterým nedisponuje.

24. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Tato skutečnost zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, přičemž je otazná i celková výše odměny žalobkyně za poskytnutí úvěru v podobě jak smluvního úroku, tak i současně inkasního poplatku za splácení úvěru.

25. Důsledkem absolutní neplatnosti dotčené úvěrové smlouvy dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku a v souladu s 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému částku 16 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o ostatní sjednané platby. V daném případě však žalovaný žalobkyni zaplatil celkem částku 1 350 Kč, tudíž žalobkyni náleží toliko rozdíl ve výši jí přiznané ve výroku II. tohoto rozsudku. Tudíž žalovaný již poskytnuté bezdůvodné obohacení svými provedenými platbami přeplatil a není tedy povinen žalobkyni ničeho hradit. Z uvedeného důvodu tedy soud žalobu žalobkyně v plném rozsahu zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl v řízení částečně úspěšný v rozsahu 65 % oproti neúspěchu žalobkyně v rozsahu 35 %, tudíž by měl právo na náhradu rozdílu v rozsahu 30 % vynaložených nákladů řízení, které však žalovanému dle obsahu spisové dokumentace nevznikly.

27. Ve výroku III. soud uložil žalobkyni povinnost k doplacení soudního poplatku dle položky 1 písm. b), položky 2 odst. 3 Sazebníku k zák. č. 549/199 Sb. ve znění pozd. předp.

28. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.