24 C 362/2023
č. j. 24 C 362/2023-66
V PLATNOSTICitované zákony (21)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 96 § 142 § 146 § 160
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1 § 580 § 588 § 1968 § 1970 § 2048 § 2395 § 2396 § 2397 § 2398 § 2399 § 2991 +1 dalších
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
- o spotřebitelském úvěru, 257/2016 Sb. — § 86 § 87 § 122
Plný text
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 30 394,01 Kč s příslušenstvím
I. Řízení se v rozsahu částky 1 146,18 Kč zastavuje.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 29 247,83 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 1 841,36 Kč, s kapitalizovaným smluvním úrokem v částce 2 572,20 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 10 551,14 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % p. a. z částky 10 095,62 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Olomouci doplatek na soudním poplatku v částce 299 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku ve prospěch účtu č. , č. účtu, VS , var. symbol, .
1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 29. 11. 2023 zaplacení částky 30 394,01 Kč se shora uvedeným smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení z titulu uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 2. 2021 vč. přílohy č. 1 o předpisu splátek po prověření úvěruschopnosti žalovaného, na základě které byl žalovanému právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . poskytnut úvěr v hotovosti ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně příslušenství za dobu trvání závazku v celkové výši 40 897 Kč řádně a včas splácet v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 2 118 Kč, přičemž v splatnost poslední splátky připadla na den 17. 4. 2022. Žalovaný sjednanou částku s úrokem ve výši 2 118 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 10 780 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 036 Kč, za umožnění splátek v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 960 Kč/ neuhradil řádně a včas do konce sjednané doby splatnosti úvěru. Žalovaný dluží na jistině 10 095,62 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 455,52 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4 716,04 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 894,40 Kč a úhradě za umožnění splátek v hotovosti přímo v místě svého bydliště 1 732,43 Kč, žalobkyně dále požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v celkové výši 12 500 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. od 12. 7. 2023 do zaplacení, přičemž tento činí v kapitalizované výši částku 1 841,36 Kč za období od prodlení do 11.7. 2023 a smluvní úrok ve výši 15 % p.a. z částky 10 095,62 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, přičemž tento činí za období od 18. 4. 2022 do 11. 7. 2023 kapitalizovanou výši 2 572,20 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 vůči žalovanému byla pohledávka s přísl. postoupena na žalobkyni s účinností od 7. 8. 2023, což bylo žalovanému oznámeno. Podáním doručeným soudu dne 11. 3. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět o částku 1 146,18 Kč představující shora uvedenou smluvní pokutu, přičemž vymezila období prodlení žalovaného od 18. 8. 2021 do 11. 7. 2023 z dlužné částky na uvedené smluvní pokutě v celkové částce 11 353,82 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Níže provedenými důkazy bylo v řízení prokázáno, že:- žádostí o úvěr a smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 2. 2021 vč. přílohy č. 1 o předpisu splátek – společnost , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne 17. 2. 2021 úvěrovou smlouvu, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal po prověření úvěruschopnosti žalovaného poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 921 Kč měsíčně včetně úroku ve výši 15 % p.a. v částce 2 118 Kč, , úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 10 780 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 036 Kč, za umožnění splátek v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 960 Kč, celkem tedy v částce 18 894 Kč na uvedených nákladech spotřebitelského úvěru. Celková dlužná částka splatná dlužníkem činila 40 894 Kč, poslední splátka byla sjednána nejpozději do 17. 4. 2022. Pro případ porušení platební povinnosti strany sjednaly smluvní pokutu ve výš 0,1 % denně z dlužné částky, max. však v částce 500Kč za každou jednotlivou splátku v prodlení. Žalovaný svým podpisem potvrdil při podpisu smlouvy převzetí úvěrové částky. V rámci prozkoumání úvěruschopnosti žalovaného byly žalovaným předloženy výplatní pásky a pracovní smlouvu s průměrným příjmem 15 946 Kč, měsíční náklady u něho představovaly náklady na bydlení a služby spojené s bydlením v celkové výši 6 860 Kč, což však nebylo nikterak doloženo, věřitel nepropočetl u žalovaného žádnou rezervu obvyklých dalších nezbytných výdajů za osobou měsíčně, byť rozdíl uvedených položek činil částku 9 086 Kč, nicméně prověření úvěruschopnosti žalovaného nezlez hodnotit jako dostatečné- smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 vč. přílohy postoupených pohledávek, výpisem z OR žalobkyně, oznámením o postoupení ze dne 15. 8. 2023 – žalobkyně se stala právním nástupcem původního věřitele s účinností od 7. 8. 2023 ve vztahu k pohledávce s příslušenstvím k žalovanému- účetním přehledem splátek v hotovosti – žalovaný pravidelně splácel úvěr splátkami od 18. 2. 2021 do 31. 8. 2021, další splátky uhradil 6. 12. 2021 a 4. 11. 2022, na závazkový vztah bylo uhrazeno za uvedené období žalovaným celkem 23 000 Kč- předžalobní výzvou ze dne 24. 5. 2023 vč. podacího lístku - žalobkyně vyzývala žalovaného ke splacení celého dluhu pod hrozbou podání žaloby, kdy dlužná částka činila 40 894 Kč- sdělením , banka, , a.s. ze dne17. 1. 2024, , banka, . ze dne 17. 1. 2024 a , banka, ze dne 24. 1. 2024 – u bezúčelový úvěrů poskytnutých fyzickým osobám na dobu 14 měsíců činila obvyklá výše úrokové sazby k datu 17. 2. 2021 u výše úvěru poskytnutého žalovanému hodnotu 12,9 % p.a. až 14,9 % p.a.
4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
5. Společnost , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne 17. 2. 2021 úvěrovou smlouvu, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal po prověření úvěruschopnosti žalovaného poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 921 Kč měsíčně včetně úroku ve výši 15 % p.a. v částce 2 118 Kč, , úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 10 780 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 036 Kč, za umožnění splátek v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 960 Kč, celkem tedy v částce 18 894 Kč na uvedených nákladech spotřebitelského úvěru. Celková dlužná částka splatná dlužníkem činila 40 894 Kč, poslední splátka byla sjednána nejpozději do 17. 4. 2022. Pro případ porušení platební povinnosti strany sjednaly smluvní pokutu ve výš 0,1 % denně z dlužné částky, max. však v částce 500Kč za každou jednotlivou splátku v prodlení. Žalovaný svým podpisem potvrdil při podpisu smlouvy převzetí úvěrové částky. V rámci prozkoumání úvěruschopnosti žalovaného byly žalovaným předloženy výplatní pásky a pracovní smlouvu s průměrným příjmem 15 946 Kč, měsíční náklady u něho představovaly náklady na bydlení a služby spojené s bydlením v celkové výši 6 860 Kč, což však nebylo nikterak doloženo, věřitel nepropočetl u žalovaného žádnou rezervu obvyklých dalších nezbytných výdajů za osobou měsíčně, byť rozdíl uvedených položek činil částku 9 086 Kč, nicméně prověření úvěruschopnosti žalovaného nezlez hodnotit jako dostatečné. Žalobkyně se stala právním nástupcem původního věřitele s účinností od 7. 8. 2023 ve vztahu k pohledávce s příslušenstvím k žalovanému na základě smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný pravidelně splácel úvěr splátkami od 18. 2. 2021 do 31. 8. 2021, další splátky uhradil 6. 12. 2021 a 4. 11. 2022, na závazkový vztah bylo uhrazeno za uvedené období žalovaným celkem 23 000 Kč. Žalovaný nereagoval plněním ani na výzvu právního zástupce žalobkyně. U bezúčelový úvěrů poskytnutých fyzickým osobám na dobu 14 měsíců činila obvyklá výše úrokové sazby k datu 17. 2. 2021 u výše úvěru poskytnutého žalovanému hodnotu 12,9 % p.a. až 14,9 % p.a.
6. Podle ust. § 96 odst. 1 o.s.ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.
7. Podle ust. § 96 odst. 2 věta prvá o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.
8. Podle ust. § 96 odst. 3 věta prvá o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.
9. Podle ust. § 96 odst. 4 o. s. ř., ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.
10. S ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že žalobkyně v průběhu řízení vzala svým dispozitivním úkonem žalobu částečně zpět, a proto řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby v rozsahu výroku I. tohoto rozsudku zastavil. Soud rozhodl, aniž by vyzval žalovaného k vyslovení souhlasu, neboť žalovaný může své námitky podat i v rámci odvolacího řízení.
11. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
13. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.
14. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.
15. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
16. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
17. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.
18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
20. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
21. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
22. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
23. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.
26. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.
27. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
28. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.
29. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je v daném případě rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Žalovaná se zavázala za poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč zaplatit tzv. Poplatek v rozsahu 69 % p.a., přičemž samotná úroková sazba jakožto součást tohoto poplatku činila 41 % p.a. Takto sjednaná výše úroků zjevně několikanásobně překračuje horní hranice úrokových sazeb poskytovaných bankami a toto ujednání je tedy nezbytné hodnotit jako nemravné a tudíž absolutně neplatné (viz. závěry rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).
30. Dále je třeba uvést, že žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatelský úvěr a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
31. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
32. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, a to minimálně v rozsahu zjištění dostatečných výdajů žalovaného, když v daném případě žalobkyně nepožadovala ani žádné listinné podklady. Žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného o výdajích, např. na bydlení, další výdaje u žalovaného ani nepředpokládala.
33. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Tato skutečnost tak rovněž vedle sjednané nepřiměřené výše smluvního úroku za poskytnutí úvěru zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Podstatnou okolností vedoucí k vyhodnocení úvěrového závazku jakožto absolutně neplatného především vedly soud závěry o výše sjednané odměny za poskytnutí spotřebitelského úvěru, kdy touto odměnou není pouze sjednaný smluvní úrok ve výši 15 % p.a., ale i minimálně úplata za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, což v daném případě představuje společně se sjednaným smluvním úrokem výši přesahující 50 % sjednané úvěrové částky a v porovnání s obvyklými bankovními úroky požadovanými v daném období za obdobné úvěry se jedná o zcela nepřiměřenou výši.
34. Důsledkem absolutní neplatnosti dotčené úvěrové smlouvy dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku a v souladu s 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému částku 22 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni tuto poskytnutou finanční částku. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný v průběhu přecházejícího období zaplatil žalobkyni již celkem částku 23 000 Kč, tj. výši přesahující o 1 000 Kč než tu, kterou bezdůvodně od žalobkyně skutečně získal.
35. Za uvedené situace tedy již žalovaný není s odkazem na ust. § 2991 a 2993 občanského zákoníku povinen žalobkyni ničeho vydat. Soud tedy ve zbývajícím rozsahu žalobu žalobkyně ve výroku II. tohoto rozsudku zamítl.
36. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § § 146 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, byla by žalobkyně povinna mu zaplatili náhradu nákladů řízení v účelně vynaložené výši, nicméně podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
37. Ve výroku IV. soud uložil žalobkyni povinnost k doplacení soudního poplatku dle položky 1 písm. b), položky 2 odst. 3 Sazebníku k zák. č. 549/199 Sb. ve znění pozd. předp.
38. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.