24 C 365/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Novákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 280 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v rozsahu smluvního úroku ve výši 10 % p. a. v celkové částce 16 229,50 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 280 000 Kč od 25. 6. 2020 do 21. 12. 2020 zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 280 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 10 % p. a. v celkové výši 11 809,71 Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 280 000 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 78 576,49 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [údaje o zástupci].

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 20. 11. 2020 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 280 000 Kč se shora uvedeným smluvním úrokem ve výši 10% p. a. z částky 280 000 Kč od 25. 6. 2019 do 24. 6. 2020 a zákonným úrokem z prodlení od 25. 6. 2020 do zaplacení z titulu nedoplatku poskytnuté zápůjčky na základě smlouvy ze dne 25.6. 2019, dle které byla žalobcem žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 280 000 Kč za sjednaný úrok ve výši 10 % p. a., žalovaný se zavázal tuto částku včetně úroku vrátit žalobci do 24. 6. 2020, což však neučinil. Z důvodu prodlení žalovaného požaduje žalobce i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny počínaje prvním dnem po splatnosti zápůjčky až do její úplné úhrady. Žalovaný nereagoval ani na výzvu právního zástupce žalobce. Podáním doručeným soudu dne 15. 1. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to v doplněném podání učiněném u jednání dne 12. 2. 2021 v rozsahu částky 30 000 Kč uhrazené žalovaným dne 21. 12. 2020, když tato byla započtena ve výši 16 229,50 Kč na smluvní úrok ve výši 10 % p.a. z částky 280000 Kč a na zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 280 000 Kč od 25. 6. 2020 do 21. 12. 2020 tj. v částce 13 770,49 Kč 2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobce uznal jen zčásti, a to v rozsahu poskytnutých finančních prostředků na základě označené smlouvy ve výši 280 000 Kč ponížených o vzniklou ztrátu, která mu vznikla v důsledku vyšší moci a dramatického pádu trhů v první polovině r. 2020 v souvislosti s neodvratitelnou, nepředvídatelnou a nezaviněnou událostí dotýkající se burzovního obchodu, čímž mu vznikla škoda. Potvrdil, že žalobci po zahájení řízení zaplatil částku 30 000 Kč, nicméně namítnul, že zápůjčka mu byla poskytnuta za účelem investic, což může potvrdit i neoznačený svědek.

3. Níže provedenými důkazy bylo v řízení prokázáno, že: - Smlouvou o zápůjčce ze dne 25. 6. 2019 a shodnými skutkovými tvrzeními stran – žalobce jakožto zapůjčitel a žalovaný jakožto vydlužitel uzavřeli uvedeného dne písemnou smlouvu o zápůjčce částky 280 000 Kč bez uvedení jejího účelu, a to za smluvní úrok ve výši 10% p. a. s tím, že se žalovaný zavázal tuto žalobci vrátit do 24. 6. 2020 včetně sjednaného úroku – Přehledem stavu UDS a EUR na měnovém trhu – pohyb hodnoty příslušných měn na měnovém trhu k datu 29. 2. a 31. 1. 2020 - Potvrzením o provedení platby z účtu žalovaného – dne 21. 12. 2020 byla žalovaným provedena platba ve výši 30 000 Kč ve prospěch účtu žalobce – Komunikací prostřednictvím telefonu SMS zprávami od 17. 7. 2020 do 2. 11. 2020 mezi žalovaným a synem žalobce - žalovaný si byl zcela vědom uvedeného dluhu ve vztahu k žalobci a sliboval jeho úhradu – předžalobní upomínkou vč. podacího lístku a doručenky- žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobce k plnění před podáním žaloby 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Účastníci 25. 6. 2019 uzavřeli písemnou smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce jakožto zapůjčitel poskytl žalovanému jakožto vydlužiteli částku 280 000 Kč bez uvedení jejího účelu, a to za smluvní úrok ve výši 10 % p. a. s tím, že se žalovaný zavázal tuto žalobci vrátit do 24. 6. 2020 včetně sjednaného úroku. Žalovaný svůj dluh nezaplatil ani ke dni podání žaloby, toliko až v průběhu řízení dne 21. 12. 2020 byla žalovaným provedena platba ve výši 30 000 Kč ve prospěch účtu žalobce, dále ničeho neplnil, přestože si byl zcela vědom svého závazku vůči žalobci, což potvrzoval i v SMS komunikaci, nicméně odkazoval na svůj nepříznivý finanční stav v důsledku nepříznivého stavu zahraničních měn na měnovém trhu. Žalovaný svoji povinnost nesplnil ani na výzvu právního zástupce žalobce.

6. Dle ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Dle ust. § 2391 o. z., má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

8. Podle § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu.

9. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

10. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nař.vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Podle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

13. Podle ust. § 96 odst. 2 věta prvá o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

14. Podle ust. § 96 odst. 3 věta prvá o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.

15. Podle ust. § 96 odst. 4 o. s. ř., ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

16. S ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že žalobce v průběhu řízení vzal svým dispozitivním úkonem podaným u soudu dne 15. 1. 2021 žalobu částečně zpět, a proto řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ve výroku I. tohoto rozsudku zastavil, když zpětvzetí bylo učiněno před jednáním ve věci.

17. Na základě provedených důkazů s ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení soud dospěl po částečném zastavení řízení k závěru, že žaloba žalobce je zcela důvodná, proto jí ve zbývajícím rozsahu vyhověl.

18. Žalobce je v řízení aktivně věcně legitimován, přičemž jednáním žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku, jakožto reálnému závazku. Žalobce v souladu s uzavřenou zápůjční smlouvou poskytl žalovanému finanční prostředky, což současně žalovaný potvrdil, ve sjednané době byl povinen žalovaný finanční prostředky žalobci řádně vrátit včetně sjednaných smluvních úroků v souladu se zákonnou dikcí tohoto právního institutu. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil, až po zahájení řízení částečně plnil na vzniklý dluh, což se z procesního hlediska odrazilo v částečném zastavení řízení, nicméně ve zbývajícím rozsahu svoji peněžitou povinnost nesplnil. Z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že si byl žalovaný svého závazku zcela vědom, ujišťoval žalující stranu o snaze svojí povinnosti dostát i v souvislosti s nepříznivou finanční situací, která ho však v žádném případě nezbavuje smluvně stanovené povinnosti, a to i bez ohledu na účel, ke kterému finanční prostředky využil. Pokud žalovaný tvrdil, že se svým způsobem jednalo de facto o jiný charakter závazku v podobě zajištění vhodného investování finančních prostředků žalobce, přičemž soudu nenabídl ani řádné důkazy ke svým tvrzením, nelze žalovanému uvěřit a ani z právního hlediska nelze vyhodnotit tvrzený závazkový vztah jakožto jiného právního institutu jinak. Z předložené písemné smlouvy uzavřené mezi účastníky jednoznačně vyplývá závazek vzniklý z titulu zápůjčky, nikoliv např. z titulu zprostředkovatelské smlouvy, tvrzené jednání stran nelze v žádném případě vyhodnotit jako dissimulované jednání, přičemž ani případně sjednaný konkrétní účel zápůjčky není podstatný pro povinnost žalovaného finanční prostředky žalobci vrátit dle sjednaných podmínek včetně smluvního úroku do sjednané doby. Při zápůjčce nelze zohledňovat na straně vydlužitele žádné subjektivní okolnosti zbavující ho plnění závazku, ke kterému se zavázal. Pokud žalovaný použil zapůjčené finanční prostředky od žalobce do příslušných investičních produktů, byl tak zcela oprávněn činit, neboť zápůjčka byla mezi stranami sjednána jako bezúčelová. Taktéž z pohledu uplatnění zákonného úroku z prodlení jakožto následku porušení závazku dlužníka nelze žalovaného vyvinit, i když žalovaný nesprávně investoval či použil nevhodně zapůjčené finanční prostředky, taktéž nemohou v daném případě hrát ani roli objektivní okolnosti stavu finančního trhu. Odpovědnost účastníka závazku za prodlení s jeho plněním je dle ust. § 1970 občanského zákoníku nutno chápat z pohledu objektivní odpovědnosti, která nezohledňuje žádné subjektivní příčiny zavinění, kdy dlužník je povinen si sám volit způsob provedení či přípravy provádění platby včetně jejího zajištění, tudíž se na jeho straně požaduje patřičná předvídatelnost. S ohledem na tuto skutečnost je tudíž nutné právní institut prodlení s plněním platby odlišit od právního institutu odpovědnosti za škodu. Proto je žalovaný povinen žalobci vrátit v plném rozsahu poskytnuté finanční prostředky včetně sjednaného smluvního úroku v rozsahu uplatněném v žalobě, kterou je soud zcela vázán. Z důvodu prodlení žalovaného s plněním peněžitého závazku je žalovaný povinen zaplatit žalobci i zákonné úroku z prodlení z dlužné jistiny až do jejího úplného zaplacení.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení procesně plně úspěšnému žalobci. Náklady řízení v celkové částce 78 576,49 Kč spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 14 000 Kč, odměně za zastupování právním zástupcem dle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. 50 900 Kč za 5 úkonů (předžalobní výzva k plnění, převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, vyjádření k odporu, účast při jednání), dále paušální náhradě hotových výdajů za 5 úkonů právní služby á 300 Kč dle §§ 11,13) vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 1 500 Kč, cestovné k jednání z [obec] do [obec] a zpět v částce 969 Kč a 21 % DPH v částce 11 207,49 Kč. Tuto náhradu soud zavázal žalovaného zaplatit k rukám právního zástupce žalobce dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

20. Povinnost plnění určil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věty prvé před středníkem o. s. ř. jako lhůtu třídenní.