24 C 40/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného pro 22 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 22 000 Kč od 3. 1. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluví úrok ve výši 15 % p. a. z částky 22 000 Kč od 9. 12. 2017 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 22 000 Kč od 10. 2. 2019 do 2. 1. 2023, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 080 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky 1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 1. 11. 2023 zaplacení částky 22 000 Kč se shora uvedeným smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení z titulu uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 12. 2017, na základě které byl žalovanému právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . poskytnut úvěr v hotovosti ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně příslušenství v rozsahu 15 % p. a. smluvního úroku za dobu trvání závazku řádně a včas zaplatit do 8. 12. 2017, přičemž žalovaný ničeho nezaplatil, proto žalobkyně požaduje úhradu jistiny dluhu ve výši 22 000 Kč, dále smluvní úrok ve výši 15 % p. a. z částky nezaplacené jistiny ve výši 22 000 Kč od 10. 12. 2017 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 22 000 Kč od 9. 12. 2017 do zaplacení, když ostatní nároky dle uzavřené smlouvy žalobkyně nepožaduje. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 se stala právním nástupcem společnost , právnická osoba, , která postoupila tuto pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, podání soudu ze dne 23. 4. 2024 soud považuje za neúčinné, neboť nebyla mailová zpráva podepsána platným zaručeným elektronickým podpisem.

3. Níže provedenými důkazy bylo v řízení prokázáno, že:- žádostí o úvěr, pracovní smlouvou a smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 12. 2017 – společnost , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne 9. 12. 2017 úvěrovou smlouvu, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal po prověření úvěruschopnosti žalovaného poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 857 Kč měsíčně včetně úroku ve výši 15 % p. a. v částce 2 118 Kč, , úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 900 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 020 Kč, za umožnění splátek v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 960 Kč, celkem tedy v částce 17 998 Kč na uvedených nákladech spotřebitelského úvěru. Celková dlužná částka splatná dlužníkem činila 39 998 Kč, poslední splátka byla sjednána nejpozději do 9. 2. 2018. Pro případ porušení platební povinnosti strany sjednaly smluvní pokutu ve výš 0,1 % denně z dlužné částky, max. však v částce 500Kč za každou jednotlivou splátku v prodlení. Žalovaný svým podpisem potvrdil při podpisu smlouvy převzetí úvěrové částky. V rámci prozkoumání úvěruschopnosti žalovaného byly žalovaným předloženy výplatní pásky a pracovní smlouva, byly propočteny průměrné měsíční výdaje žalovaného a řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného.- smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 vč. přílohy postoupených pohledávek, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 vč. přílohy postoupených pohledávek – žalobkyně se stala právním nástupcem původního věřitele s účinností od 9. 6. 2021 ve vztahu k pohledávce s příslušenstvím k žalovanému- předžalobní výzvou ze dne 23. 10. 2023 vč. podacího lístku - žalobkyně vyzývala žalovaného ke splacení celého dluhu pod hrozbou podání žaloby, kdy dlužná částka činila 22 000 Kč se zákonným a smluvním úrokem z prodlení z částky 22 000 Kč od 9. 12. 2017 do zaplacení s povinností uhradit tuto pohledávku žalobkyni do 7 dnů, byla doručena 26. 10. 2023 žalovanému, přičemž splatnost pohledávky nastala 3. 1. 20234. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Společnost , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne 9. 12. 2017 úvěrovou smlouvu, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal po prověření úvěruschopnosti žalovaného poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 857 Kč měsíčně včetně úroku ve výši 15 % p. a. v částce 2 118 Kč, , úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 900 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 020 Kč, za umožnění splátek v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 960 Kč, celkem tedy v částce 17 998 Kč na uvedených nákladech spotřebitelského úvěru. Celková dlužná částka splatná dlužníkem činila 39 998 Kč, poslední splátka byla sjednána nejpozději do 9. 2. 2018. Pro případ porušení platební povinnosti strany sjednaly smluvní pokutu ve výš 0,1 % denně z dlužné částky, max. však v částce 500 Kč za každou jednotlivou splátku v prodlení. Žalobkyně úvěrovou částku po řádném prozkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalovanému částku 22 000 Kč vyplatila v hotovosti a ten svým podpisem potvrdil při podpisu smlouvy převzetí úvěrové částky. Žalobkyně se stala právním nástupcem původního věřitele na základě postupované pohledávky vůči žalovanému dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 vč. přílohy postoupených pohledávek a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 vč. přílohy postoupených pohledávek. Žalovaný nereagoval plněním ani předžalobní výzvou, kdy ke dni 23. 10. 2023 činil nedoplatek 22 000 Kč a dále uplatněné příslušenství, když žalobkyně tvrdila, že žalovaný doposud ničeho nezaplatil, přestože byl vyzván k úhradě do 3. 1. 20236. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

8. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

9. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

10. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

12. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

20. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

21. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

22. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

23. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je v daném případě rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru ve výši 22 000 Kč zaplatit smluvní úrok ve výši 15 % p. a. v částce 2 118 Kč a dále pak poplatek za poskytnutí úvěru 9 900 Kč za dobu trvání uzavřeného závazku, tj. ve výši 8 485 Kč ročně, představující 38,6 % p. a., celkem tedy odměna za poskytnutí úvěru činila 53,6 % p. a. Takto sjednaná výše úroků zjevně několikanásobně překračuje horní hranice úrokových sazeb poskytovaných bankami a toto ujednání je tedy nezbytné hodnotit jako nemravné a tudíž absolutně neplatné (viz závěry rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

24. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že sjednaný úvěrový závazek je absolutně neplatným právním jednáním v souvislosti se sjednanou výší odměny za poskytnutí spotřebitelského úvěru, kdy touto odměnou není pouze sjednaný smluvní úrok ve výši 15 % p. a., ale i minimálně úplata za poskytnutí úvěru ve výši 9 900 Kč, což v daném případě představuje společně se sjednaným smluvním úrokem výši přesahující 50 % sjednané úvěrové částky a v porovnání s obvyklými bankovními úroky požadovanými v daném období za obdobné úvěry se jedná o zcela nepřiměřenou výši.

25. Důsledkem absolutní neplatnosti dotčené úvěrové smlouvy dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku a v souladu s 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl podle neplatné smlouvy žalovanému částku 22 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni tuto poskytnutou finanční částku. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný ničeho od poskytnutí finančních prostředků ničeho nezaplatil, ten v řízení ani ničeho ani o realizaci plnění ničeho netvrdil, načež ani ničeho neprokazoval. Tudíž je povinen celou poskytnutou částku ve výši 22 000 Kč žalobkyni vrátit jakožto bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení z této částky až do jejího úplného zaplacení, přičemž počátek běhu tohoto příslušenství soud stanovil splatností této pohledávky stanovené v předžalobní výzvě. Soud tedy ve zbývajícím rozsahu uplatněného příslušenství v žalobě žalobkyně ve výroku II. tohoto rozsudku zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení spěšná až na nepatrný neúspěch, proto ji soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení v celkové částce 2 080 Kč, představující zaplacený soudní poplatek ve výši 880 Kč, náhradu právního zastoupení ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby dle § 14b) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozd. předp. /příprava a převzetí, výzva a žaloba/, 3x RP á 100 Kč, tj. 300 Kč dle § 11, §13 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozd. předp., to ve k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

27. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.