24 C 47/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 12 970,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 490,73 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7 390,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 5 876,93 Kč od 13. 9. 2024 do zaplacení a částku 89,69 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Olomouci soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve prospěch účtu číslo 3703-921811/0710, VS: 2411004725.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 6. 2. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 12 970,77 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela po posouzení úvěruschopnosti žalované dne 17. 4. 2024 s žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s možností postupného čerpání až do výše 48 400 Kč distančním způsobem na , webové stránky, ve znění VOP a Sazebníku žalobkyně, když žalovaná vyplnila žádost i veškeré vyžadované údaje a identifikovala svůj bankovní účet. Žalovaná čerpala sjednaný úvěr částkou 5 500 Kč dne 17. 4. 2024 a částkou 5 500 Kč dne 14. 5. 2024 bezhotovostně převodem na její účet č. , č. účtu, . Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila volitelnou službu „, Anonymizováno, “ za poplatek 186,66 Kč a volitelnou službu „, Anonymizováno, “ za poplatek 330 Kč. Žalovaná se podle žalobkyně zavázala zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny a dále poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 186,66 Kč a poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 330 Kč. Žalovaná splatila na jistinu úvěru dne 14. 5. 2024 celkem 5 509,27 Kč, avšak následně se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, tudíž v souladu se smluvními ujednáními žalobkyně vypověděla ke dni 12. 9. 2024 uvedenou smlouvu a ke dni 13. 9. 2024 se žalovaná dostala do prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně požaduje úhradu jistiny ve výši 5 500 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru v částce 109,45 Kč, smluvní úrok v částce 7 004,15 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, spaní“ ve výši 102,48 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč. Žalobkyně po žalované dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 5 876,93 Kč od 13. 9. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 89,69 Kč, tedy 0,1 % denně z dlužné částky za období od 14. 6. 2024 do 12. 9. 2024.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila.

3. Níže provedenými důkazy bylo v řízení prokázáno, že:− výpisem o posouzení úvěruschopnosti, obecnými principy posuzování a filozofií Společnosti, identifikovatelnými příjmy – že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované dne 17. 4. 2024 jako úspěšné, ověřila její čistý měsíční příjem 35 767 Kč prostřednictvím bankovního výpisu, přičemž čistý měsíční příjem uvedený žalovanou činil pouze 21 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení žalované činily 9 000 Kč, měsíční výdaje na půjčky 0 Kč, ostatní zbylé výdaje 0 Kč, na základě těchto informací určila žalobkyně disponibilní příjem žalované částkou 15 600 Kč, žalovaná dále žalobkyni uvedla, že v žalovanou sdílené domácnosti jsou celkem tři osoby, které mají všechny vlastní příjmy. Žalobkyně však nepředložila vyhodnocení tvrzených výdajů, doklady o příjmu žalované a okolností ohledně výdajů dalších členů domácnosti, posouzení tvrzených nízkých výdajů žalovanou, výsledků nahlížení do základních registrů;− smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 4. 2024, autorizací ověření totožnosti – účastníci si sjednali smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním do úvěrového limitu 48 400 Kč, celkovou výší poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky s koncem doby platnosti úvěrového rámce dne 9. 10. 2025. Žalovaná se zavázala čerpanou jistinu splácet spolu s úrokovou sazbou 1.066 % denně, a to v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle čl. 5 VOP. Žalovaná se dále zavázala platit poplatek ve výši 3,66 Kč denně za možnost odkladu splatnosti splátek o 60 dnů – službu „, Anonymizováno, “ a dále zaplatit jednorázový poplatek ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše – službu „, Anonymizováno, “, který se zavázala splácet rovnoměrně v rámci denních splátek do konce doby platnosti úvěrového rámce. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Strany sjednaly povinnost žalované uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, a to paušálně ve výši 35 Kč denně, představující telefonní, emailovou či běžnou korespondenci, maximálně však 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání, dále pak možnost zpoplatněných upomínek, a to za každou z nich částkou 105 Kč; pro případ prodlení se splácením jedné nebo více splátek alespoň 91 dní věřitel poskytne alespoň 30 dnů klientovi k úhradě dluhů pod sankcí zesplatnění úvěru− sdělením , banka, ., , banka, ., , banka, . – úrokové sazby, za které banky poskytovaly spotřebitelské revolvingové úvěry obdobných parametrů, jako si ujednali účastníci dne 17. 4. 2024, se v tomto období pohybovaly mezi 16,9 a 21,9 % ročně;− přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, sdělením , banka, . – žalobkyně poskytla žalované bankovním převodem ve prospěch jejího účtu , č. účtu, úvěr ve výši 11 000 Kč, a to dne 17. 4. 2024 částku 5 500 Kč a dne 14. 5. 2024 částku 5 500 Kč;− oznámením o výpovědi smlouvy o půjčce – žalobkyně dne 12. 9. 2024 vyzvala žalovanou k úhradě úvěru v celé výši pro její prodlení s úhradou splátek delší než 90 dnů ve výši 13 075,77 Kč;− výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 1. 2025 vč. podacího lístku – žalovaná byla vyzývána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby právním zástupcem žalobkyně.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:Mezi účastníky byla po posuzování úvěruschopnosti žalované sjednána smlouva o bezúčelovém spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním č. , hodnota, ze dne 17. 4. 2024 do úvěrového limitu 48 400 Kč, celkovou výší poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky s koncem doby platnosti úvěrového rámce dne 9. 10. 2025. Žalovaná se zavázala čerpanou jistinu splácet spolu s úrokovou sazbou 1.066 % denně, a to v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle čl. 5 VOP. Žalovaná se dále zavázala platit poplatek ve výši 3,66 Kč denně za možnost odkladu splatnosti splátek o 60 dnů – službu „, Anonymizováno, “ a dále zaplatit jednorázový poplatek ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše – službu „, Anonymizováno, “, který se zavázala splácet rovnoměrně v rámci denních splátek do konce doby platnosti úvěrového rámce. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Strany sjednaly povinnost žalované uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, a to paušálně ve výši 35 Kč denně, představující telefonní, emailovou či běžnou korespondenci, maximálně však 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání, dále pak možnost zpoplatněných upomínek, a to za každou z nich částkou 105 Kč. Žalované poskytla žalobkyně bankovním převodem ve prospěch účtu č. , č. účtu, úvěr v celkové výši 11 000 Kč, a to dne 17. 4. 2024 částku 5 500 Kč a dne 14. 5. 2024 částku 5 500 Kč. Žalovaná svoji povinnost nesplnila, úvěrovou částku včetně příslušenství řádně nezaplatila v době splatnosti, když žalobkyni uhradila pouze dne 14. 5. 2024 částku 5 509,27 Kč, tudíž byla vyzývána k zaplacení dlužné částky a dluh zesplatnila. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované dne 17. 4. 2024 (byť byla tato vyhodnocena jako úspěšná) žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žalované v částce 35 767 Kč prostřednictvím bankovního výpisu, přičemž čistý měsíční příjem uvedený žalovanou činil pouze 21 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení žalované činily 9 000 Kč, měsíční výdaje na půjčky 0 Kč, ostatní zbylé výdaje 0 Kč. Na základě těchto informací určila žalobkyně disponibilní příjem žalované částkou 15 600 Kč, žalovaná dále žalobkyni uvedla, že v žalovanou sdílené domácnosti jsou celkem tři osoby, které mají všechny vlastní příjmy. Žalobkyně nepředložila vyhodnocení tvrzených výdajů vč. okolnosti ohledně výdajů dalších členů domácnosti, posouzení tvrzených nízkých výdajů žalovanou, výsledků nahlížení do základních registrů, to vše s ohledem na krátkou splatnost úvěru a reálnou možnost úvěr zaplatit. Úrokové sazby, za které banky poskytovaly spotřebitelské revolvingové úvěry obdobných parametrů, jako si ujednali účastníci dne 17. 4. 2024, se v tomto období pohybovaly mezi 16,9 a 21,9 % ročně.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

17. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle ust. § 87 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

20. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

21. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Požadavek důkladného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá rovněž z ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje povinnost soudů zkoumat, zda poskytovatel úvěru neporušil svou povinnost důkladného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

22. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

23. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně, a to minimálně v rozsahu dostatečného zjištění výdajů žalované vč. prověření žalované v příslušných registrech. Skutečnost, že žalovaná nemá žádné měsíční výdaje s výjimkou výdajů na bydlení (tedy např. výdaje na stravování, cestovné či koníčky) se soudu jeví jako vysoce nepravděpodobná, přičemž žalobkyně ani tyto nedůvěryhodné výdaje žalované ničím nedokládá. Rovněž stanovení výše disponibilního příjmu žalované budí pochybnosti, když z výpisu posouzení úvěruschopnosti není zřejmé, jakým způsobem k této částce žalobkyně dospěla, přičemž je zjevné, že při jejím výpočtu nevycházela žalobkyně z výše příjmu uvedené žalovanou, ale z bankovního výpisu, který žalobkyně soudu nepředložila.

24. Soud dále dospěl k závěru, že ujednání o výši smluvního úroku 1,066 % denně z nesplacené části jistiny, který se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni spolu s jistinou úvěru je v rozporu s dobrými mravy. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o zápůjčce či úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Soud vycházel ze sdělení tří oslovených bank, ze kterých vyplynulo, že banky v předmětném období poskytovaly obdobné úvěry s úrokovou sazbou ve výši mezi 16,9 a 21,9 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sazba sjednaného úroku převyšuje nejvyšší bankovní úvěrovou úrokovou sazbu více než patnáctkrát a za této situace je třeba sjednanou výši úroku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy.

25. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, tj. schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem žalobkyni vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako absolutně neplatnou. Závěr o absolutní neplatnosti je dle soudu nutno učinit rovněž na základě výše sjednaného úroku, která je z uvedených důvodů zjevně rozporná s dobrými mravy.

26. Důsledkem neplatnosti dotčené úvěrové smlouvy je redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalované částku 11 000 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o žalovanou již provedené platby, tedy platbu ve výši 5 509,27 Kč ze dne 14. 5. 2024. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni nevrátila zcela, proto ji soud výrokem I. tohoto rozsudku zavázal, aby žalobkyni zaplatila částku 5 490,73 Kč jako rozdíl mezi poskytnutými finančními prostředky v částce 11 000 Kč a vrácenými finančními prostředky v částce 5 509,27 Kč.

27. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaná povinna jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení zcela pasivní, soud proto určil lhůtu splatnosti jakožto obecnou třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

28. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu sjednaného úroku, poplatků, smluvní pokuty a požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaná proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když převážně procesně úspěšné žalované v řízení žádné náklady nevznikly. Soud proto výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na nákladu nákladů řízení.

30. Soud uložil žalobkyni uhradit (ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) státu doplatek na soudním poplatku ve výši 200 Kč podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek podle položky 2 Sazebníku poplatků, avšak soud ve věci nevydal platební rozkaz, a proto podle citovaného ustanovení doměřil žalobkyni soudní poplatek do výše položky 1 Sazebníku poplatků.