24 C 7/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 44 817,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 551,74 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 15 265,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 44 817,30 Kč od 13. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 290,88 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 25. 9. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 817,30 Kč se shora uvedeným zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ) po prozkoumání úvěruschopnosti žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI uzavřela s žalovaným prostřednictví webové stránky , Anonymizováno, .cz dne 6. 2. 2024 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru , na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 44 817,30 Kč se splatností 12. 7. 2024. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, pod VS: , var. symbol, . Žalovaný však svoji povinnost nesplnil ani po upomínce žalobce ze dne 14. 8. 2024, když výše dluhu byla vyčíslena na částku 44 817,30 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného s plněním peněžitého závazku požaduje žalobkyně, která se stala právním nástupcem původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, zákonný úrok z prodlení až do úplného zaplacení pohledávky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k řádně nařízenému jednání se nedostavil.

3. Níže provedenými důkazy bylo v řízení prokázáno, že, Anonymizováno- Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, standardními podmínkami úvěrové smlouvy, úvěrovou smlouvou ze dne 6. 2. 2024 – společnost , právnická osoba, jakožto věřitel a žalovaný jakožto klient uzavřeli úvěrovou smlouvu ve znění Standardních podmínek, na základě které sjednali úvěrový limit ve výši 30 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 146,949 % p.a. z nesplaceného úvěru, tj. ve výši 23 879,21 Kč, celkem tedy ve výši 53 879,21 Kč při splatnosti úvěru do 1 roku od jeho poskytnutí, přičemž klient byl povinen splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, pro případ prodlení s jakoukoliv minimální měsíční splátkou strany sjednaly poplatek z prodlení ve výši 250 Kč- Výpisem z úvěrového účtu a platebními informacemi, sdělením , banka, . ze dne 4. 2. 2025– žalovanému byla vyplacena úvěrová částka ve výši 30 000 Kč dne 2. 6. 2024 ve prospěch jeho účtu č. , č. účtu, , přičemž ke dni 7. 11. 2024 činil zůstatek na jistině 29 551,74 Kč, celkový zůstatek zahrnující poplatky a úroky činil 44 817,30 Kč, k datu 12. 7. 2024, tj. ke splatnosti úvěru činil zůstatek na jistině stále částku 29 551,74 Kč dále byly naúčtovány účelně vynaložené náklady 3x250 Kč a úroky za období čerpání ve výši 14 634,54 Kč- Smlouvou na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 vč. dodatku č. 2 ze dne 18. 11. 2021 vč. přílohy, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 8. 2024 vč. podacího lístku - žalobkyně se stala právním nástupcem původního věřitele , právnická osoba, . ve vztahu k pohledávce k žalovanému- Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 8. 2024 vč. podacího lístku – žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění před podáním žaloby, a to k úhradě částky 44 817,30 Kč do 3 dnů- Sdělením , banka, . ze dne 28. 1. 2025, , banka, . ze dne 24. 1. 2025 a , banka, . ze dne 27. 1. 2025 – obvyklá úroková sazba smluvního úroku bank v době poskytnutí úvěru žalovanému za obdobných podmínek splatnosti a výše činila 16,9 % p. a. - 21,9 % p. a.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:Společnost , právnická osoba, . jakožto věřitel a žalovaný jakožto klient uzavřeli úvěrovou smlouvu ve znění Standardních podmínek, na základě které sjednali úvěrový limit ve výši 30 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 146,949 % p. a. z nesplaceného úvěru, tj. ve výši 23 879,21 Kč, celkem tedy ve výši 53 879,21 Kč při splatnosti úvěru do 1 roku od jeho poskytnutí, přičemž klient byl povinen splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, pro případ prodlení s jakoukoliv minimální měsíční splátkou strany sjednaly poplatek z prodlení ve výši 250 Kč. Žalovanému byla vyplacena úvěrová částka ve výši 30 000 Kč dne 2. 6. 2024 ve prospěch jeho účtu č. , č. účtu, , přičemž ke dni 7. 11. 2024 činil zůstatek na jistině 29 551,74 Kč, celkový zůstatek zahrnující poplatky a úroky činil 44 817,30 Kč, k datu 12. 7. 2024, tj. ke splatnosti úvěru činil zůstatek na jistině stále částku 29 551,74 Kč dále byly naúčtovány účelně vynaložené náklady 3x250 Kč a úroky za období čerpání ve výši 14 634,54 Kč. Žalobkyně se stala právním nástupcem původního věřitele ve vztahu k pohledávce k žalovanému, který nereagoval plněním ani na výzvu právního zástupce žalobkyně před podáním žaloby. Obvyklá úroková sazba smluvního úroku bank v době poskytnutí úvěru žalovanému za obdobných podmínek splatnosti a výše činila 16,9 % p. a. -21,9 % p. a.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

19. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

20. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

21. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)

22. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je v daném případě rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru ve výši úvěrového limitu 30 000 Kč zaplatit smluvní úrok ve výši 146,95 % p.a.. Takto sjednaná výše úroků zjevně několikanásobně překračuje horní hranice úrokových sazeb poskytovaných bankami a toto ujednání je tedy nezbytné hodnotit jako nemravné a tudíž absolutně neplatné (viz závěry rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

23. Dále je třeba uvést, že žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatelský úvěr a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

24. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

25. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když ani řádně nedoložila toto prověřování úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Tato skutečnost tak rovněž vedle sjednané nepřiměřené výše smluvního úroku za poskytnutí úvěru zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.

26. Důsledkem absolutní neplatnosti dotčené úvěrové smlouvy dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku a v souladu s 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je redukce nároku žalobkyně jakožto právního nástupce původního věřitel vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla a současně i tvrdila, že podle neplatné smlouvy žalovanému částku 30 000 Kč, vznikla tedy žalovanému povinnost vrátit žalobkyni tuto poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni. Aktuálně ke dni splatnosti úvěru činila výše nezaplacené jistiny částku 29 551,74 Kč, tudíž žalovaný je povinen poskytnuté peněžní prostředky v tomto rozsahu žalobkyni vrátit jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně ve výroku II. tohoto rozsudku zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 66 % a neúspěšná v rozsahu 34 %, tedy v rozsahu rozdílu 32 % celkově vynaložených nákladů řízení, které představovaly částku 4 290,88 Kč. Plné náklady řízení v celkové výši 13 409 Kč spočívaly v zaplacení SOP ve výši 1 793 Kč, odměně advokáta dle § 7) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozd. předp. za 3 úkony právních služeb /příprava a převzetí, výzva a žaloba/ v částce 8 700 Kč, 3xRP v celkové výši 900 Kč dle § 7 vyhl. č. 1787/1996 Sb. ve znění pozd. předp. a 21 % DPH ve výši 2 016 Kč. Tyto je povinen žalovaný zaplatit žalobkyni k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval /§ 149 odst. 1 o. s. ř./.

28. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.