25 C 134/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl Mgr Lic. et Mgr Ingrid Kovářovou Kochovou, Ph.D. ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně ; zastoupeného advokátem: JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o 20 959,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 12 603,99 Kč spolu s : -) úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 137,21 Kč od [datum] do zaplacení, -) úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 305,83 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení plnění uvedeného ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Žalobce tvrdil, že dne [datum] byla mezi žalovaným jako úvěrovaným a [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ úvěrující“) uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které úvěrující poskytl žalovanému úvěr 10 000 Kč s tím, že jej žalovaný uhradí ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč (14 x 1 328 Kč 18 592 Kč), ujednána byla paušální cena za plnění a službu dle smlouvy a úhradu za poskytnutí úvěru 4 900 Kč, úhrada za vyhodnocení úvěrového případu 929 Kč, poplatek za inkaso splátek v místě bydliště žalovaného 1 080 Kč a pevný úrok 963 Kč. Žalobce tvrdil, že dluh žalovaného celkem čin 20 959,74 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaný uhradil 1 400 Kč a tuto částku úvěrující alokoval, na jistinu 694,17 Kč, na dalších 4 plnění pak tedy zbytek z této částky. Žalobce tvrdil, že žalovaný tak dluží 20 959,74 Kč na jistině, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 102,75 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 141,50 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 137,21 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně a úrok 15 % ročně z částky 9 305,83 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce tvrdil, že mu pohledávka byla postoupena. Soud elektronický platební rozkaz nevydal, a to s ohledem na to, že návrh neobsahuje žádná tvrzení ohledně posouzení úvěryschopnosti. Skutečnost, že elektronický platební rozkaz vydán nebyl, byla žalobci známa. Usnesením soudu č. j. 25 C 134/2023-37 ze dne 10. 5. 2023 byl žalobce vyzván podrobně k odstranění vad žaloby. Na výzvu soudu žalobce reagoval procesním podáním doručeným soudu dne [datum], ve kterém uvedl, že úvěrující provedl posouzení úveryschopnosti, když žalovaný tvrdil a doložil, že je zaměstnán u [jméno] [příjmení] s příjem 20 000 Kč měsíčně a výdaji 5 000 Kč měsíčně, že bydlí u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost, příjem byl ověřen z potvrzení zaměstnavatele, že neměl důvod pochybovat o správnosti tvrzení žalovaného, že dostačující je, aby úvěrující měl podklady pro posouzení úvěryschopnosti k dispozici ke dni vyhodnocení žádosti, že § 122 odst. 4 z. č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 24. 4. 2020 nedopadá na projednávanou věc, neboť žalovaný se poprvé v prodlení ocitl [datum]. Odkázal na žádost o úvěr žalovaného. U jednání ve věci dne [datum] byla žalující strana vyzvána k označení důkazů k prokázání tvrzení o řádném posouzení úveryschopnosti žalovaného dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Žádné důkazy označeny nebyly.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil.

3. Skutková zjištění soudu.

4. Ze žádosti o úvěr (č. l. 45) soud zjistil, že [datum] žalovaný v [obec] podepsal tuto žádost, uvedl, že je zaměstnán od [datum], zatržena je varianta, že toto bylo ověřeno, avšak označení zaměstnavatele zde uvedeno není, že žádá o úvěr 10 000 Kč na 14 měsíců, bude platit 15. dne v měsíci 1 328 Kč od února,, že má mzdu 24 500 Kč, na bydlení a energie platí 2 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 000 Kč, že příjem je dostatečný, že bydlí u rodičů, je svobodný, nemá vyživovací povinnost, že dosáhl středního vzdělání, má bankovní účet, totožnost byla ověřena z občanského průkazu, není politicky exponovanou osobou, že s ním jednala [jméno] [příjmení].

5. Ze smlouvy o úvěru (č. l. 7 - 8) soud zjistil, že dne [datum] v 13:00 v [obec] žalovaný podepsal smlouvu o úvěru [číslo] že uvedena je zde adresa žalovaného [adresa žalovaného], adresa pro doručování [adresa], kde jako úvěrující je uveden úvěrující, poskytuje se částka 10 000 Kč, dále se mají platit: úrok 963 Kč, úplata za poskytnutí úvěru 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 929 Kč, za inkaso plateb v místě bydliště 1 800 Kč, celkem má být uhrazeno 18 592 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 8 592 Kč, částka úroků za den činí 2,29 Kč, má být splacen ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, že první splátka se splatná do měsíce od podpisu smlouvy, že RPSN činí 272,44 %.

6. Z informace o zpracování osobních údajů (č. l. 9 až 10) soud zjistil, že žalovaný celkem 6 x na této listině dne [datum] podepsal souhlasy s užitím svých osobních údajů.

7. Z výpisu (č. l. 22) soud zjistil, že částka 1 400 Kč je evidována jako přijatá dne [datum] v hotovosti od žalovaného na smlouvu [číslo].

8. Ze smlouvy (č. l. 18-21) soud zjistil, že úvěrující jako postupitel a žalovaný jako postupník dne [datum] podepsali smlouvu o postoupení pohledávek z neuhrazených dluhů z úvěrů včetně jistin, že vlastnické právo k postupovaným pohledávkám přechází na žalobce zaplacením úplaty za postoupení, že úvěrující se zavázal předat žalobci všechny smluvní podklady ke smlouvám do 30 dnů po uzavření smlouvy.

9. Z oznámení ze dne [datum] (č. l. 17) soud zjistil, že úvěrující sepsal oznámení o postoupení pohledávky adresované žalovanému na adresu [adresa žalovaného].

10. Z výzvy (č. l. 13) soud zjistil, že zástupce žalobce dne [datum] sepsal výzvu adresovanou žalovanému na adresu [adresa], kterou oznamuje postoupení pohledávky a vyzývá jej k zaplacení celkem 25 051,81 Kč do [datum], současně má jít i o výzvu předžalobní. Z podacího lístku (č. l. 15) soud zjistil, že zástupce žalobce žalovanému odeslal prostřednictvím České pošty, s.p. doporučený dopis dne [datum] na adresu [adresa].

11. Z listiny (č. l. 16) soud zjistil, že je zde u jména a příjemní žalovaného uvedena částka 10 000 Kč, dále 17 192 Kč a dále 2 648 Kč.

12. Z listu (č. l. 23) soud zjistil, že obsahuje podpis a razítko [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky, a to třikrát, v místech, kde na listu papíru je vedena vázací šňůrka různobarevné.

13. Z potvrzení (č. l. 30) soud zjistil, že [titul]. [jméno] [příjmení], advokátka, učinila prohlášení o pravosti podpisu na listině nesepsané advokátem dne [datum].

14. Z výpisu (č. l. 24, č. l. 32) soud zjistil, že žalobce je v tomto rejstříku zapsán od [datum], že předmětem jeho podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

15. Z výpisu z centrální evidence obyvatel (č. l. 31, 53) soud zjistil, že žalovaný je svobodný, je hlášen k trvalému pobytu na adrese [adresa žalovaného].

16. Závěr o skutkovém stavu.

17. Úvěrující a žalovaný dne [datum] v 13:00 v [obec] podepsali smlouvu o úvěru [číslo] uvedena je zde adresa žalovaného [adresa žalovaného], adresa pro doručování [adresa], kde jako úvěrující je uveden úvěrující, poskytuje se částka 10 000 Kč, dále se mají platit: úrok 963 Kč, úplata za poskytnutí úvěru 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 929 Kč, za inkaso plateb v místě bydliště 1 800 Kč, celkem má být uhrazeno 18 592 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 8 592 Kč, částka úroků za den činí 2,29 Kč, má být splacen ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, že první splátka se splatná do měsíce od podpisu smlouvy, že RPSN činí 272,44 %. Žalovaný uhradil dne [datum] částku 1 400 Kč. Žalobci byla pohledávka postoupena.

18. Právní posouzení.

19. Podle § 2395 o. z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. (2) Spotřebitelským úvěrem na bydlení je spotřebitelský úvěr a) zajištěný nemovitou věcí nebo věcným právem k nemovité věci, b) účelově určený k 1. nabytí, vypořádání nebo zachování práv k nemovité věci nebo součásti nemovité věci, 2. výstavbě nemovité věci nebo součásti nemovité věci, 3. úhradě za převod družstevního podílu v bytovém družstvu nebo nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva užívání bytu nebo rodinného domu, 4. změně stavby podle stavebního zákona nebo jejímu připojení k veřejným sítím, 5. úhradě nákladů spojených se získáním peněžité zápůjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční služby s účelem uvedeným v bodech 1 až 4, nebo 6. splacení úvěru, peněžité zápůjčky nebo jiné obdobné finanční služby poskytnuté k účelům uvedeným v bodech 1 až 6, nebo c) poskytnutý stavební spořitelnou podle zákona upravujícího stavební spoření. (3) Vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení. Platí, že spotřebitelský úvěr je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, pokud je určen výhradně k financování koupě určitého zboží nebo poskytnutí určité služby a a) prodávající nebo osoba poskytující službu je zároveň poskytovatelem, b) poskytovatel využije služeb prodávajícího nebo osoby poskytující službu v souvislosti s uzavřením nebo přípravou smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (dále jen "smlouva o spotřebitelském úvěru"), nebo c) konkrétní zboží nebo služba jsou výslovně uvedeny ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. (4) Jde-li částečně o spotřebitelský úvěr na bydlení podle odstavce 2 písm. b) a částečně o spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, rozhoduje o tom, zda se na daný spotřebitelský úvěr použije právní úprava spotřebitelského úvěru na bydlení nebo jiného než na bydlení, převažující účel spotřebitelského úvěru. Nelze-li převažující účel určit, použije se na takový spotřebitelský úvěr úprava spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

21. Podle § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

23. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění, než peněžitém.

24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

26. Podle § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

27. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

28. Podle § 2991 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Žalobce tvrdí uzavření smlouvy o úvěru mezi úvěrujícím a žalovaným. Žalobce sám je subjektem, jehož předmětem podnikání je poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru, tedy osobou disponující odbornými znalostmi a zdatnostmi dle § 5 o. z. v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů.

30. Smlouva [číslo] datovaná dnem [datum] je smlouvou o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce byl vyzván k doplnění tvrzení o splnění povinnosti dle § 86 uvedeného zákona, toto soudu nedoložil. Ze soudu předložené smlouvy o postoupení pohledávek se podává předání smluvní dokumentace žalobci. Žalobce je sám subjektem poskytujícím tzv. spotřebitelské úvěry, tedy je pro oblast spotřebitelských úvěrů osobou ve smyslu § 5 o. z. a musí mu být známa povinnost dle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. Vedle toho soud právně posoudil i to, že v žalobě žalobce tvrdí, že úvěrující při poskytnutí úvěru vycházel pouze ze sdělení žalovaného, netvrdí nic o prověření úvěryschopnosti úvěrujícím. Z uvedeného soud dovozuje, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o tom, že úvěrující řádně splnil svou povinnost posoudit úvěryschopnost žalovaného. Řádné posouzení úvěryschopnosti úvěrujícím je vyloučeno důkazy v řízení provedenými: Úvěrující striktně vyšel z údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr (tvrzení žalobce uvedené v žalobě), prohlášení úvěrujícího o ověření zdroje příjmů ve smlouvě o úvěru není řádným splněním povinnosti zákonem uložené – mít k dispozici a ukládat listiny osvědčující řádné posouzení úvěryschopnosti. Tvrzená smlouva uzavřená s panem [příjmení] soudu nebyla předložena. Úvěrující také rezignoval na ověření sdělených informací dle výpisů z účtu žalovaného. Úvěrující nemůže ani s využitím argumentace § 209 tr. zák. spoléhat na správnost a pravdivost informací sdělovaných mu žadatelem o úvěr. Úvěrující měl bedlivě a obezřetně vyhodnotit a prověřit všechny okolnosti na straně žalovaného; nebylo na místě vycházet pouze z tvrzení žalovaného jako žadatele o úvěr. Soud proto uzavírá, že schopnost splácet úvěr úvěrujícím nebyla řádně posouzena a pro tuto skutečnost je žalobcem označená smlouva dle § 87 odst. 1 neplatná, a to pro rozpor se zákonem.

31. Ve smlouvě o úvěru je uvedeno, že se poskytuje částka 10 000 Kč. Ve smlouvě o úvěru jsou dále sjednány různé poplatky, vráceno má být po 14 měsících 18 592 Kč, jde o navýšení o poplatky ve smlouvě, které mají být spláceny a byly rozloženy do ujednaných 14 splátek. Dle smlouvy je úvěr úročený celkovou sazbou RPSN, která činí 272,44 % ročně.

32. RPSN je důležitý srovnávací ukazatel nákladovosti spotřebitelského úvěru, který zahrnuje všechny náklady spotřebitelského úvěru (placené průběžně i jednorázově) a přepočítá je na hodnotu vyjádřenou procentem za rok z celkové výše úvěru. Oproti běžně udávané úrokové sazbě zahrnuje ukazatel RPSN i jednorázové poplatky (např. za uzavření smlouvy), poplatky za vedení platebního účtu nebo sjednané pojištění (jimiž věřitel podmiňuje snížení úrokové sazby). Ukazatel je jednotně a povinně vypočítáván na celém území Evropské unie, což má umožnit jednoduché cenové srovnání různých nabídek úvěrů. K výpočtu RPSN je vhodné používat webové kalkulátory (např. kalkulátor Finančního arbitra). Soud neprováděl přepočet správnosti výpočtu RPSN uvedené ve smlouvě o úvěru, když dále dospěl při sazbě RPSN 272,44% k následujícím závěrům.

33. Úrok přesahující výši akceptovanou ještě obecně závěry soudních rozhodnutí (například rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3308/16 ze dne [datum]) z důvodů tam rozebraných vyšším než 60% ročně je úrokem tzv. lichevním, v soukromoprávních vztazích při ochraně spotřebitele nepřípustným, naplňujícím hypotézu právní normy § 1796 o. z. Takový úrok zakládá hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi stran smlouvy, dokonce jde o jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu dle § 253 odst. 1 tr. zák. (srov. například již rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1282/2004 ze dne 12. 1. 2005), proto nelze smlouvu podepsanou dne [datum] mezi úvěrujícím a žalovaným právně posoudit jinak než jako neplatnou, a to opět pro rozpor se zákonem. Takové smluvní ujednání nemůže požívat ochrany práva podle norem práva soukromého. Vykazuje zásadní rozpor s požadavkem, aby výkon práv a povinností v soukromoprávních vztazích nebyl v rozporu s dobrými mravy. Proto i pro tento druhý samostatný závěr soudu nebylo doplňováno dokazování dle návrhu žalobce, či dokonce jednání odročováno, jak o tom žalobce píše v omluvě z nařízeného jednání soudu).

34. Smlouvu [číslo] datovanou dnem [datum] soud posoudil jako neplatnou, na místě je proto zabývat se tím, zda není na místě žalobě žalobce vyhovět z jiného důvodu. Postoupením pohledávky vstoupil žalobce do práv a povinností toho, kdo poskytl žalovanému peníze, ač pohledávka byla postoupena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Žalobce je tedy v postavení ochuzeného dle § 2991 odst. 1 o. z.

35. Žalovaný přijal bez právního důvodu 10 000 Kč. Žalovaný doposud uhradil dle tvrzení žalobce 1 400 Kč. K úhradě tak zbývá částka uvedená ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce proto může žádat plnění tohoto, co žalovanému úvěrující vyplatil, případně za žalovaného uhradil. Podle § 2991 odst. 1 o. z. byl žalovaný zavázán k úhradě částky 8 600 Kč. Ohledně této částky bylo totiž na žalovaném, aby vyvrátil tvrzení o tom, že pro něj částku 10 000 Kč úvěrující plnil, případně tvrdil, že došlo k zániku pohledávky některým ze zákonem stanovených způsobů. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil. Neúčastí u jednání se žalovaný sám zbavil práva být soudem poučen dle § 118a o. s. ř. ve smyslu ust. § 5 o. s. ř. Soud tedy uzavírá, že dluh žalovaného 8 600 Kč trvá, když v řízení nebylo prokázáno jeho zaplacení.

36. Lhůta k plnění byla určena jako třídenní dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. V případě I. výroku je v možnostech žalovaného plnění uhradit v uvedené lhůtě podle kritérií § 87 odst.1, 2 z. č. 257/2016 Sb., když přihlédnuto bylo k výši částky, době jejího vyplacení úvěrujícím a skutečnosti, že žalovaný sám námitky ve vztahu k určení lhůty neuváděl.

37. Nedošlo-li k platnému uzavření smlouvy, nemůže se žalobce domáhat plnění uvedených jako ujednaná ve smlouvě, tj. smluvních pokut, smluvních úroků ani smluvních poplatků. Jde o vedlejší ujednání smlouvy hlavní, jako samostatná obstát nemohou a žalobci tak nároky na úhradu těchto plnění nevznikly. Žaloba v tomto rozsahu byla zamítnuta. Žalobci s ohledem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 nemohou být přiznány ani úroky z prodlení.

38. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. podle kterého svědčí právo na náhradu nákladů řízení žalovanému. Žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.