25 C 145/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr Lic. et Mgr Ingrid Kovářovou Kochovou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného 2. osobní údaje žalované , bytem adresa žalované o neplatnost výpovědi z nájmu bytu

I. Určuje se, že výpověď ze dne [datum] daná prvním žalovaným žalobci z nájmu bytu [číslo] v prvním nadzemním podlaží domu pod adresou [adresa], je neplatná.

II. První žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech tohoto řízení částku 5 993 Kč a zaplatit jí do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [údaje o zástupci].

III. Žalobce a druhá žalovaná mezi sebou nemají právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne 17. 9. 2021 se žalobce domáhal určení, že výpověď ze dne 21. 7. 2021, daná mu prvním žalovaným z nájmu bytu [číslo] v prvním nadzemním podlaží domu pod adresou [adresa] (dále též jen„ byt“), je neplatná. Tvrdil, že první žalovaný je na základě kupní smlouvy ze dne 28. 4. 2021 vlastníkem bytu. Žalobce je na základě dohody o odevzdání a převzetí bytu ze dne 7. 10. 1974 již 47 let nájemcem bytu a užívá jej od počátku společně se svou manželkou – druhou žalovanou (tu označil jako dalšího účastníka na straně žalované s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. 26 Cdo 1704/2008, uveřejněného pod R 34/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, části civilní). Byt tedy není ve výlučném nájmu žalobce, nýbrž ve společném nájmu žalobce a druhé žalované. První žalovaný doručil dne 22. 7. 2021 výpověď z nájmu bytu žalobci, druhé žalované tato výpověď doručena nebyla. Již z této skutečnosti dovozuje žalobce neplatnost podané výpovědi. Společný nájem bytu manželi svědčí oběma z nich společně a nerozdílně, což se projevuje mj. tím, že rovněž výpověď z nájmu musí být dána oběma manželům a oběma musí být také doručena, což se v projednávané věci nestalo. V dané souvislosti poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5939/2016, potažmo ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98. Žalobce má dále za to, že nebyl naplněn ani tvrzený výpovědní důvod podle § 2288 odst. 2 písm. b) o. z., tedy že první žalovaný potřebuje byt pro svou zletilou dceru [jméno] [příjmení]. První žalovaný nabyl byt pouhé tři měsíce před podáním výpovědi, a to s vědomím, že na něm vázne nájemní vztah žalobce. V krátkém období po nabytí vlastnického práva k bytu předložil první žalovaný žalobci návrh nové nájemní smlouvy, v níž navrhl zvýšení měsíčního nájemného z dosavadních 3 330 Kč na 9 500 Kč, resp. na 7 500 Kč po dobu plánované rekonstrukce bytu. Poté, co žalobce odmítl novou nájemní smlouvu uzavřít a odmítl rovněž postup prvního žalovaného týkající se chystaných zásadních změn bytu, obdržel shora uvedenou výpověď z nájmu bytu. Žalobce má za to, že výpovědní důvod podle § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. nemůže být naplněn v situaci, kdy potřeba pronajímatele ve smyslu tohoto ustanovení existuje již v době uzavření kupní smlouvy k bytu, a to bez ohledu na to, zda má potřebu bytu sám pronajímatel anebo tuto zajišťuje třetí osobě. Stejně tak pak nemůže být uvedený výpovědní důvod naplněn tehdy, rozhodne-li se pronajímatel bytovou potřebu vyvolat uměle až poté, co není úspěšné jeho jednání s nájemcem o zvýšení nájemného. O takový případ se jedná rovněž v posuzované věci, neboť první žalovaný nabídl byt svojí dceři k užívání až poté, co nebyl požadovaným způsobem realizován jeho investiční záměr v rámci nájemního vztahu. V neposlední řadě pak žalobce namítá neplatnost podané výpovědi pro její rozpor s dobrými mravy, v souvislosti s čímž poukazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. II. ÚS 775/06, potažmo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5679/2016, či ze dne 13. 5. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2297/2004. Žalobce a druhá žalovaná bydlí v bytě již 47 let, vychovali v něm společné potomky a společně zde také zestárli. Žalobci je 72 let, druhé žalované 70 let, oba mají k bytu silnou citovou vazbu a skončení nájmu jim způsobí neodčinitelné psychické následky a příkoří.

2. První žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že si je vědom neplatnosti podané výpovědi z důvodu, že tato nebyla doručena rovněž druhé žalované. Manželka žalobce není uvedena v zápisu o dohodě o odevzdání a převzetí bytu ze dne 7. 10. 1974, na jejímž základě vzniklo žalobci právo užívání bytu, a její údaje nebyly prvnímu žalovanému sděleny ani žádným jiným způsobem. Za dané situace první žalovaný souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání tak, že bude podané žalobě vyhověno. Ostatní žalobní argumentaci považuje první žalovaný za právně irelevantní.

3. Soud následně vyzval žalobce a druhou žalovanou, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř.

4. Žalobce k výzvě soudu sdělil, že s ohledem na vyjádření prvního žalovaného souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Současně se vzdal práva na náhradu nákladů řízení vůči druhé žalované.

5. Druhá žalovaná k výzvě soudu sdělila, že souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Uvedla, že jí žádná výpověď z nájmu bytu nebyla doručena a pokud by se tak stalo, nikdy by s ní nesouhlasila. V bytě bydlí skoro 50 let a chce v něm bydlet i dál.

6. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a s ohledem na souhlasné stanovisko všech účastníků, postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

7. Soud učinil následující skutková zjištění:

8. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že první žalovaný je vlastníkem jednotky [číslo] – bytu, vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb. v budově [adresa] – bytovém domě, postavené na pozemcích p. [číslo] v k. ú. a obci [obec], okresu [okres]. K jednotce náleží spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku ve výši 6223/51560. Vlastnické právo prvního žalovaného bylo zapsáno na základě kupní smlouvy ze dne 28. 4. 2021 a právní účinky zápisu nastaly k datu 5. 5. 2021.

9. Z kupní smlouvy ze dne 28. 4. 2021 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení] jako prodávajícím a prvním žalovaným jako kupujícím a jejím předmětem byl převod vlastnického práva k jednotce a spoluvlastnickým podílům na společných částech domu a pozemku, jak byly vymezeny v předchozím odstavci, za kupní cenu 650 000 Kč.

10. Ze zápisu o dohodě o odevzdání a převzetí bytu ze dne 7. 10. 1974 soud zjistil, že mezi žalobcem a příslušnou organizací byla na základě rozhodnutí o přidělení bytu [označení bytu] ze dne 1. 9. 1974 sjednána dohoda o odevzdání a převzetí bytu, na jejímž základě získal žalobce byt do užívání. Rozsah užívacího práva byl určen zákonem č. 40/1964 Sb. a vyhláškou č. 45/1964 Sb., podrobnosti o způsobu užívání bytu, společných prostor a zařízení domu a o užívání služeb pak byly upraveny domovním řádem. Žalobce se zavázal platit za užívání bytu s účinností od 1. 10. 1974 úhradu ve výši 269 Kč měsíčně.

11. Z oddacího listu soud zjistil, že žalobce a druhá žalovaná vstoupili dne 4. 9. 1971 před Městským národním výborem v [obec] do manželství. Z výpisů z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že toto manželství dosud trvá.

12. Z evidenčního listu nájemného soud zjistil, že s platností od června 2020 byl žalobce povinen platit tehdejšímu pronajímateli, [právnická osoba], za užívání bytu úhradu v celkové výši 5 120 Kč měsíčně. Tato sestávala z nájemného ve výši 3 330 Kč a záloh na služby ve výši 1 790 Kč. Z listiny se podává, že žalobce má byt v užívání od data 7. 10. 1974, a že jej obývá se svou manželkou – druhou žalovanou.

13. Z výpovědi nájmu bytu ze dne 21. 7. 2021 soud zjistil, že jí první žalovaný vypověděl žalobci nájem bytu„ tvořeného jím vlastněnou bytovou jednotkou [číslo] – byt, umístěnou v I. nadzemním podlaží budovy [adresa] v obci [obec]“. Výpověď byla podána podle § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. a byla odůvodněna tím, že první žalovaný potřebuje byt pro svou zletilou dceru [jméno] [příjmení]. Součástí výpovědi bylo mj. poučení o právu žalobce domáhat se soudního přezkumu její oprávněnosti ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy mu byla doručena. Z obálky bylo zjištěno, že výpověď byla žalobci odeslána 21. 7. 2021.

14. Ze shodného tvrzení účastníků soud dále zjistil, že výpověď nájmu bytu byla doručena pouze žalobci, druhé žalované doručena nebyla.

15. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

16. Žalobce dne 7. 10. 1974 uzavřel dohodu o odevzdání a převzetí bytu a začal užívat byt. Žalobce byl v době uzavření dohody ženatý, jeho manželkou tehdy byla a dosud je druhá žalovaná. Žalobce a jeho manželka byt dosud užívají. Vlastníkem bytu je první žalovaný. Dne 22. 7. 2021 byla žalobci doručena výpověď nájmu bytu, kterou první žalovaný vypověděl žalobci ve smyslu § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. nájem bytu s odůvodněním, že potřebuje byt pro svou zletilou dceru [jméno] [příjmení]. Druhé žalované nebyla výpověď doručena. Žalobce podal dne 17. 9. 2021 proti pronajímateli a své manželce žalobu o neplatnost výpovědi z nájmu bytu. Žalovaný pronajímatel, akceptoval neplatnost výpovědi a navrhl, aby žalobě bylo vyhověno. Žalovaná, manželka žalobce, akceptovala neplatnost výpovědi a navrhla, aby žalobě bylo vyhověno.

17. Právní posouzení věci:

18. Podle § 155 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 1991 (dále jen„ s.o.z.“) (1) Právo užívat byt vznikne dohodou o odevzdání a převzetí bytu sjednanou mezi organizací a občanem. (2) O dohodě o odevzdání a převzetí bytu se sepíše zápis, který podepíše ten, kdo jednal za organizaci, a občan, který s organizací dohodu uzavřel. V zápisu musí být zejména uvedeny rozhodnutí o přidělení bytu, předmět a rozsah práva užívat byt včetně jeho příslušenství, určena výše úhrady za užívání a za služby, popřípadě uveden způsob určení úhrady, a popsán stav bytu. Organizace je povinna vydat občanovi opis zápisu.

19. Podle § 175 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 1991 jestliže za trvání manželství manželé nebo jeden z nich nabudou práva užívat byt, vznikne právo společného užívání bytu manžely.

20. Podle § 182 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 1991 ustanovení § 172 až 181 neplatí pro byty trvale určené pro ubytování pracovníků organizace.

21. Podle § 871 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013 (1) Právo osobního užívání bytu a právo užívání jiných obytných místností a místností nesloužících k bydlení vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění dnem účinnosti tohoto zákona na nájem. Společné užívání bytu a společné užívání bytu manžely se mění na společný nájem. (2) Právo užívání části bytu se mění na podnájem s tím, že jej nelze vypovědět po dobu jednoho roku od účinnosti tohoto zákona. (3) Obdobně to platí u osobního užívání jiných obytných místností a místností nesloužících k bydlení. (4) Osobní užívání bytů sloužících k trvalému ubytování pracovníků organizace se mění na nájem služebního bytu, pokud tyto byty splňují kritéria stanovená zákonem pro služební byty; pokud tyto podmínky nejsou splněny, mění se takové osobní užívání na nájem.

22. Podle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

23. Podle § 2286 o. z. (1) Výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. (2) Vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

24. Podle § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. pronajímatel může vypovědět nájem na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době v případě, že potřebuje byt pro svého příbuzného nebo pro příbuzného svého manžela v přímé linii nebo ve vedlejší linii v druhém stupni.

25. Podle § 2290 o. z. nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

26. Žalobce se domáhal podanou žalobou určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu dle § 2290 o. z. Žalobu podal proti žalovanému - pronajímateli, a žalované -své manželce. Výpověď byla žalobci doručena dne 21. 7. 2021, žaloba byla u soudu podána dne 17. 9. 2021, tedy včas, v zákonem stanovené lhůtě dle § 2290 o. z. Jsou proto splněny podmínky pro to, aby se soud zabýval tím, zda výpověď je platným právním jednáním, a tím, zda je naplněn výpovědní důvod ve výpovědi uvedený. Žalobce ve své žalobě předně namítá, že nájem měl být vypovězen nejen jemu, ale i jeho manželce, jako společné nájemkyni. Oba žalovaní se v řízení vyjádřili tak, že souhlasí s tím, aby bylo určeno, že výpověď z nájmu bytu je neplatná. Všichni účastníci řízení se dále shodují v tom, že žalobce i jeho manželka jsou společnými nájemci bytu, že nájem měl být vypovězen oběma manželům, přičemž žalovaní potvrzují, že nájem bytu byl vypovězen pouze žalobci. S ohledem na tato shodná skutková tvrzení soud dospěl k závěru, že je na místě žalobě vyhovět, když vyhovění žalobě navrhují ve svých procesních podáních všichni účastníci tohoto řízení. Podle § 2286 o. z. a § 2288 odst. 2 pís. b) o. z. soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 1981/2000 ze dne 15. 3. 2001 dovodil, že:„ Jde-li o byt ve společném nájmu manželů, musí být výpověď z nájmu bytu dána (doručena) oběma manželům, společným nájemcům bytu.“ (rozhodnutí je dostupné na www.nsoud.cz) Tyto závěry se plně uplatní i v případě společného nájmu bytu manželů dle platné a účinné úpravy s ohledem na ust. § 746 odst. 1 o. z. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobce uzavřel dne 7. 10. 1974 dohodu o odevzdání a převzetí bytu. Uzavřením dohody dle § 155 odst. 1 s. o. z. vzniklo uživateli právo osobního užívání bytu. V případě, že byl uživatel ženatý, jak tomu bylo i v projednávaném případě, vzniklo právo společného užívání bytu manžely dle § 175 odst. 1 s. o. z., vyjma případu předpokládaného § 182 s. o. z. Právo osobního užívání bytu se následně podle § 871 s. o. z. ve znění od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013 transformovalo na právo nájmu bytu za podmínek v uvedeném ustanovení uvedených. V případě dle § 871 odst. 1 s. o. z. ve znění od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013 tak vzniklo právo společného nájmu bytu manželů. Od 1. 1. 2014 se pak podle § 3074 o. z. nájem řídí příslušnými ustanoveními z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to pokud jde o skončení nájmu. Obě strany sporu se shodují v tom, že výpověď z nájmu je neplatná a navrhují, aby soud takto o podané žalobě rozhodl. Soud tedy podané žalobě v celém rozsahu vyhověl.

27. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl v řízení vůči prvnímu žalovanému plný procesní úspěch a náleží mu proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 5 993 Kč. Tato částka sestává z odměny za 2 úkony právní služby 3 000 Kč, tj. 1 úkon po 1 500 Kč dle § 7, § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby), náhrady hotových výdajů 600 Kč za tyto dva úkony právní pomoci po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č 177/1996 Sb., 21% DPH ze součtu těchto částek dle ust. § 137 odst. 2 o. s. ř. a zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je první žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobce, a to v obecné třídenní pariční lhůtě určené dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Výše odměny za 1 úkon právní služby byla určena podle závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 345/2021 ze dne 15. 4. 2021, které je dostupné na www.nsoud.cz. První žalovaný byl zavázán k náhradě celého soudního poplatku, neboť důvodem pro podání žaloby, a tedy vznik poplatkové povinnosti žalobce, byla výlučně skutečnost, že vypověděl žalobci nájem bytu.

28. Ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou pak soud rozhodl tak, že tito mezi sebou nemají právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se práva na náhradu nákladů řízení vůči druhé žalované vzdal dne 8. 11. 2021. Pokud jde o účast žalované v tomto řízení soud dále podpůrně odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5939/2016, který je dostupné na www.nsoud.cz).