25 C 212/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní dr Mgr. Ingrid Kochovou, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupeného advokátem: Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , IČ: IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o 56 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 32 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 24 900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 56 900 Kč od 7. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 1 835 Kč a zaplatit ji do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, . 1 Žalobou podanou u soudu dne 8. 7. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení plnění uvedeného ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Žalobce tvrdil, že se žalovaným uzavřel prostředky komunikace na dálku dne 29. 11. 2024 smlouvu o úvěru, podle které žalovanému poskytl částku 32 000 Kč, kterou měl vrátit do 6. 2. 2025. Žalobce tvrdil, že vedle povinnosti vrátit tuto částku byla sjednána i povinnost zaplatit další platby, a to poplatek za poskytnutí úvěru 22 400 Kč, že pro případ prodlení s úhradou splátky byl sjednán poplatek, respektive smluvní pokuta 500 Kč, že žalovaný byl v prodlení s úhradou všech splátek, proto z tohoto důvodu žádá smluvní pokutu. Žalobce tvrdil, že žalovaný doposud nic nezaplatil. Žalobce pro případ, že by soud vyhodnotil smlouvu jako neplatnou, žádal přiznání žalobou uplatněné částky jako bezdůvodného obohacení. Žalobce tvrdil, že žalovaný smlouvu uzavřel jako podnikatel.2 Žalovaný se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se nedostavil.3 Skutková zjištění soudu:4 Ze smlouvy ze dne 29. 11. 2024 (č. l. 14-16) soud zjistil, že žalobce jako společnost podepsal a žalovaný jako klient SMS zprávou měl označit text této smlouvy podle které společnost žalovanému poskytla úvěr výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného ve výši 32 000 Kč na dobu 70 dnů, poplatek za poskytnutí úvěru činí 1% denně, má být splacen v 5 splátkách po 10 880 splatných: 12. 12. 2024, 26. 12. 2024, 9. 1. 2025, 23. 1. 2025 a 6. 2. 2025, pro případ nedodržení termínu je uvedena ve smlouvě smluvní pokuta 500 Kč, že žalovaný je ve smlouvě označena rodným číslem, identifikačním číslem a místem podnikání, že ve smlouvě není uveden údaj o RPSN.5 Z kopie občanského průkazu (č. l. 11) soud zjistil, že jde o kopii občanského průkazu obsahujícího jméno a příjmení žalovaného.6 Z potvrzení (č. l. 10) soud zjistil, že dne 29. 11. 2024 v 10:38hod. z účtu žalobce byla na účet , č. účtu, vyplacena částka 32 001 Kč.7 Z informace o platbě (č. l. 13) soud zjistil, že z účtu , č. účtu, , Jméno žalovaného, byla uhrazena částka 1 Kč.8 Z předžalobní výzvy ze dne 28. 6. 2025 (č. l. 17) soud zjistil, že zástupce žalobce sepsal předžalobní výzvu adresovanou žalované. Z podacího lístku (č. l. 9) soud zjistil, že dne 28. 6. 2025 zástupce žalobce odeslal žalovanému doporučený dopis.9 Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce je v tomto rejstříku zapsán od 24. 2. 2016, že předmětem jeho podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, že jiné další finanční služby předmětem podnikání nejsou.10 Z výpisu ze základního registru (č. l. 6) soud zjistil, že žalovaný je fyzickou osobou podnikající s místem podnikání , adresa, .11 Závěr o skutkovém stavu:12 Předmětem podnikání žalobce je poskytování spotřebitelských úvěrů. Žalobce tvrdí, že dne 29. 11. 2024 se žalovaným jako podnikatelem uzavřel smlouvu o podnikatelském úvěru, podle které žalovanému poskytl 32 000 Kč tím, že tuto částku vrátí do 70 dnů, a to za poplatek 22 400 Kč, že žalovaný ničeho neuhradil, že podle žalobce má dále žalovaný povinnost zaplatit smluvní pokutu za nedodržení termínů jednotlivých splátek dle smlouvy. Žalobce netvrdil a neprokázal, že žalovaný smlouvu uzavřel skutečně pro potřeby své podnikatelské činnosti. Žalobce netvrdil a neprokázal, že provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného.13 Právní posouzení:14 Podle § 2395 o. z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15 Podle § 2 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. (2) Spotřebitelským úvěrem na bydlení je spotřebitelský úvěr a) zajištěný nemovitou věcí nebo věcným právem k nemovité věci, b) účelově určený k 1. nabytí, vypořádání nebo zachování práv k nemovité věci nebo součásti nemovité věci, 2. výstavbě nemovité věci nebo součásti nemovité věci, 3. úhradě za převod družstevního podílu v bytovém družstvu nebo nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva užívání bytu nebo rodinného domu, 4. změně stavby podle stavebního zákona nebo jejímu připojení k veřejným sítím, 5. úhradě nákladů spojených se získáním peněžité zápůjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční služby s účelem uvedeným v bodech 1 až 4, nebo 6. splacení úvěru, peněžité zápůjčky nebo jiné obdobné finanční služby poskytnuté k účelům uvedeným v bodech 1 až 6, nebo c) poskytnutý stavební spořitelnou podle zákona upravujícího stavební spoření. (3) Vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení. Platí, že spotřebitelský úvěr je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, pokud je určen výhradně k financování koupě určitého zboží nebo poskytnutí určité služby a a) prodávající nebo osoba poskytující službu je zároveň poskytovatelem, b) poskytovatel využije služeb prodávajícího nebo osoby poskytující službu v souvislosti s uzavřením nebo přípravou smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (dále jen "smlouva o spotřebitelském úvěru"), nebo c) konkrétní zboží nebo služba jsou výslovně uvedeny ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. (4) Jde-li částečně o spotřebitelský úvěr na bydlení podle odstavce 2 písm. b) a částečně o spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, rozhoduje o tom, zda se na daný spotřebitelský úvěr použije právní úprava spotřebitelského úvěru na bydlení nebo jiného než na bydlení, převažující účel spotřebitelského úvěru. Nelze-li převažující účel určit, použije se na takový spotřebitelský úvěr úprava spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.16 Podle § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17 Podle § 87 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.18 Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění, než peněžitém.19 Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20 Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.21 Podle § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.22 Podle § 2991 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.23 Žalobce tvrdí, že se žalovaným uzavřel smlouvu o podnikatelském úvěru, že nejde o úvěr spotřebitelský. Předmětem podnikání žalobce je přitom právě poskytování spotřebitelských úvěrů. Žalovaný je fyzickou osobou podnikající. Podle závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 705/2017 ze dne 19. 7. 2017 je přitom zapotřebí zjistit, zda žalovaný smlouvu se žalobcem uzavíral pro své podnikání, nebo pro svou osobní spotřebu. Podle závěrů Nejvyššího soudu je rozhodující: „účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu“. V rozhodnutí sp. zn. 29 ICdo 56/2019 ze dne 16. 3. 2021 Nejvyšší soud uvedl: „Spotřebitelem může být každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem.“24 Pro určení smlouvy jako smlouvy uzavřené mezi podnikateli a nikoli jako smlouvy uzavřené se spotřebitelem není relevantní výslovně ujednaná smluvní identifikace stran (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 1930/11, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1196/2003, sp. zn. 28 Cdo 3249/2017), ale je třeba zkoumat faktický stav věci. Je tedy podstatné odlišit, zda podnikající fyzická osoba jedná coby podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, nebo jedná jako fyzická osoba mimo rámec svého podnikání. Z toho vyplývá, že i osoba s živnostenským oprávněním může vystupovat v konkrétním vztahu také jako spotřebitel, pokud jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti (srov. závěry rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn.

II. ÚS 1176/21 ze dne 8. 6. 2021).25 Žalobce jako subjekt poskytující (výlučně) spotřebitelské úvěry tvrdí, že se žalovaným uzavřel smlouvu o podnikatelském úvěru. Žalobce v řízení netvrdil a neprokázal, že žalovaný jednal v rámci své podnikatelské činnosti. Proto soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný jednal v rámci své podnikatelské činnosti. To, že ve smlouvě je uvedeno IČ a sídlo není důvodem pro to, aby pro závazkový vztah bez dalšího byla vyloučena ustanovení z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aby tento zákon byl případně obcházen.26 V případě, že žalovaný nejednal v rámci své podnikatelské činnosti, bylo povinností žalobce před poskytnutím úvěru provést posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Šlo by totiž o poskytnutí spotřebitelského úvěru, k jehož poskytování žalobce oprávněn je. Žalobce netvrdil a neprokázal, že by provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud proto uzavírá, že smlouva tvrzená žalobcem je neplatná dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pro absenci posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K neplatnosti pro rozpor se zákonným ustanovením soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 o. z.27 Nabízí se otázka, zda smlouva ze dne 29. 11. 2024 by obstála jako platná smlouva o úvěru v případě, že by skutečně byla uzavřena podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Žalobce tvrdí, že 29. 11. 2024 poskytl žalovanému 32 000 Kč za úplatu 22 400 Kč, když částka 32 000 Kč měla být vrácena do 6. 2. 2025, tedy za 70 dnů. Poplatek 22 400 Kč představuje úrok 365,32 % ročně. Úrok přesahující výši akceptovanou ještě obecně závěry soudních rozhodnutí (například rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 3308/16 ze dne 19. 1. 2017) z důvodů tam rozebraných vyšším než 60% ročně je úrokem tzv. lichevním, v soukromoprávních vztazích nepřípustným, naplňujícím hypotézu právní normy § 1796 o. z. Takový úrok zakládá hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi stran smlouvy, dokonce jde o jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu dle § 253 odst. 1 tr. zák. ( srov. například již rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1282/2004 ze dne 12. 1. 2005), proto nelze smlouvu datovanou dnem 29. 11. 2024 právně posoudit jinak než jako neplatnou. Takové smluvní ujednání nemůže požívat ochrany práva podle norem práva soukromého. Vykazuje zásadní rozpor s požadavkem, aby výkon práv a povinností v soukromoprávních vztazích nebyl v rozporu s dobrými mravy. Smlouvu ze dne 29. 11. 2024 je proto na místě i pro případ, že by byla uzavřena mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, vyhodnotit jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 o. z.28 Smlouvu ze dne 29. 11. 2024 soud posoudil jako neplatnou. Proto je na místě se zabývat tím, zda není na místě žalobě žalobce vyhovět z jiného důvodu. Žalobce žalovanému vyplatil 32 000 Kč, šlo o účet, jehož číslo je označeno jménem a příjmením žalovaného. Žalobce je tedy v postavení ochuzeného dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaný doposud ničeho nevrátil. Žalobce proto může žádat plnění tohoto, co žalovanému vyplatil. Podle § 2991 odst. 1 o. z. byl žalovaný zavázán k úhradě částky 32 000 Kč. Ohledně této částky bylo totiž na žalovaném, aby vyvrátil tvrzení o tom, že pro něj částku 32 000 Kč žalobce plnil, případně aby žalovaný tvrdil, že došlo k zániku pohledávky některým ze zákonem stanovených způsobů. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil. Neúčastí u jednání se sám zbavila práva být soudem poučen dle § 118a o. s. ř. ve smyslu ust. § 5 o. s. ř. Soud tedy uzavírá, že dluh žalovaného 32 000 Kč trvá, když v řízení nebylo prokázáno jeho zaplacení.29 Lhůta k plnění byla určena jako třídenní dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Je v možnostech žalovaného plnění uhradit v uvedené lhůtě podle kritérií § 87 odst.1, 2 z. č. 257/2016 Sb., když přihlédnuto bylo k výši částky, době jejího vyplacení a skutečnosti, že žalovaný sám námitky ve vztahu k určení lhůty neuváděl.30 Nedošlo-li k platnému uzavření smlouvy, nemůže se žalobce domáhat plnění uvedených jako ujednaná ve smlouvě, tj. smluvních pokut, smluvních úroků ani smluvních poplatků. Jde o vedlejší ujednání smlouvy hlavní, jako samostatná obstát nemohou a žalobci tak nároky na úhradu těchto plnění nevznikly. Žaloba v tomto rozsahu byla zamítnuta. Žalobci s ohledem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 nemohou být přiznány ani úroky z prodlení.31 Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení32 O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce měl ve věci převážný procesní úspěch, náleží mu náhrada nákladů řízení určená podle míry jeho procesního úspěchu, která činí 12,48 %.33 Při plném procesním úspěchu by žalobci náležela náhrada nákladů řízení 14 703Kč. Tato částka sestává z odměny za 3 úkony právní služby 8 450 Kč, tj. 1 úkon po 1 690 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, za sepis předžalobní výzvy ve výši ½ tarifní hodnoty), náhrady hotových výdajů 1 350 Kč za tyto tři úkony právní pomoci po 450 Kč dle ust. § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., 21 % DPH ze součtu těchto částek dle ust. § 137 odst. 2 o. s. ř. a zaplaceného soudního poplatku 2 845 Kč.34 Podle míry procesního úspěchu tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení 1 835 Kč.35 Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobce. Lhůta k plnění byla určena opět jako třídenní dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.