25 C 325/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní dr Mgr. Ingrid Kovářovou Kochovou, Ph.D., ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně ; zastoupeného advokátem: Mgr. jméno jméno sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o 20 193 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 10 193 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 13. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne 2. 11. 2023 se žalobce po žalovaném domáhal plnění uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Žalobce tvrdil, že dne 15. 3. 2022 [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ úvěrující“) a žalovaný podepsali smlouvu o úvěru, že na základě této smlouvy úvěrující žalovanému poskytl 10 000 Kč, že žalovaný se zavázal tyto peníze vrátit, a dále se zavázal zaplatit žalobci další plnění ve smlouvě ujednaná. Žalobce tvrdil, že žalovaný dle smlouvy o úvěru neplnil, že dne 24. 8. 2023 byla pohledávka úvěrujícího za žalovaným postoupena žalobci. Žalobce tvrdil, že smlouva o úvěru je platná, že bylo provedeno řádně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce byl v rámci přípravy jednání vyzván k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání tvrzení o provedení posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce tvrdil, že toto posouzení bylo provedeno, že nedisponuje žádnými listinnými důkazy o tom, že toto posouzení bylo provedeno.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Skutková zjištění soudu:

4. Z formuláře o informacích o spotřebitelském úvěru (č. l. 7-8) soud zjistil, že úvěrující vypracoval tyto informace v souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru mimo jiné o tom, že poskytnuta bude částka 10 000 Kč, vráceno má být 14 700 Kč, a to za 28 dnů, že RPSN činí 9 563,3%.

5. Ze smlouvy o úvěru (č. l. 9-12) soud zjistil, že úvěrující a žalovaný dne 14. 4. 2022 podepsali smlouvu o úvěru, o tom, že žalovanému bude poskytnuto 10 000 Kč, vráceno bude 14 700 Kč, RPNS činí 9 563,3%, že smlouva obsahuje i další ujednání, že žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím SMS kódu.

6. Z potvrzení o platbě (č. l. 13) soud zjistil, že úvěrující žalovanému vyplatil 19. 4. 2022 částku 10 000 Kč. Z potvrzení (č. l. 40-41) soud zjistil, že předmětný účet je skutečně účtem žalovaného.

7. Z fragmentu dílčí smlouvy o postoupení pohledávek (č. l. 15-16) soud zjistil, že úvěrující jako postupitel a žalobce jako postupník uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek 24. 8. 2023, že postupována byla i pohledávka za žalovaným.

8. Z oznámení ze dne 6. 9. 2023 (č. l. 14) soud zjistil, že úvěrující sepsal oznámení o postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy o úvěru žalobci.

9. Z výzvy ze dne 6. 9. 2023 (č. l. 14 verte) soud zjistil, že právní zástupce žalobce sepsal výzvu adresovanou žalovanému k úhradě plnění žalobou uplatněného.

10. Z podacího lístku (č. l. 17) soud zjistil, že dne 6. 9. 2023 zástupce žalobce podal k poštovní přepravě doporučeně zásilku adresovanou žalovaném.

11. Z výpisu z obchodního rejstříku (č. l. 21) soud zjistil, že žalobce je v tomto rejstříku zapsán od 10. 7. 2012.

12. Z výpisu z evidence obyvatel (č.l.22) soud zjistil, že žalovaný je svobodný, je hlášen k trvalému pobytu na adrese [adresa žalovaného].

13. Závěr o skutkovém stavu:

14. Úvěrující a žalovaný dle tvrzení žalobce dne 15. 3. 2022, ve skutečnosti však dne 14. 4. 2022 podepsali smlouvu o úvěru, podle které žalovanému bude poskytnuto 10 000 Kč, vráceno bude 14 700 Kč, RPNS činí 9 563,3%, že smlouva obsahuje i další ujednání. Soudu nebyly předloženy žádné listiny prokazující provedení posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce a úvěrující uzavřeli smlouvu o tom, že žalobci se pohledávka dle této smlouvy postupuje.

15. Právní posouzení:

16. Podle § 2395 o. z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. (2) Spotřebitelským úvěrem na bydlení je spotřebitelský úvěr a) zajištěný nemovitou věcí nebo věcným právem k nemovité věci, b) účelově určený k 1. nabytí, vypořádání nebo zachování práv k nemovité věci nebo součásti nemovité věci, 2. výstavbě nemovité věci nebo součásti nemovité věci, 3. úhradě za převod družstevního podílu v bytovém družstvu nebo nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva užívání bytu nebo rodinného domu, 4. změně stavby podle stavebního zákona nebo jejímu připojení k veřejným sítím, 5. úhradě nákladů spojených se získáním peněžité zápůjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční služby s účelem uvedeným v bodech 1 až 4, nebo 6. splacení úvěru, peněžité zápůjčky nebo jiné obdobné finanční služby poskytnuté k účelům uvedeným v bodech 1 až 6, nebo c) poskytnutý stavební spořitelnou podle zákona upravujícího stavební spoření. (3) Vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení. Platí, že spotřebitelský úvěr je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, pokud je určen výhradně k financování koupě určitého zboží nebo poskytnutí určité služby a a) prodávající nebo osoba poskytující službu je zároveň poskytovatelem, b) poskytovatel využije služeb prodávajícího nebo osoby poskytující službu v souvislosti s uzavřením nebo přípravou smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (dále jen "smlouva o spotřebitelském úvěru"), nebo c) konkrétní zboží nebo služba jsou výslovně uvedeny ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. (4) Jde-li částečně o spotřebitelský úvěr na bydlení podle odstavce 2 písm. b) a částečně o spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, rozhoduje o tom, zda se na daný spotřebitelský úvěr použije právní úprava spotřebitelského úvěru na bydlení nebo jiného než na bydlení, převažující účel spotřebitelského úvěru. Nelze-li převažující účel určit, použije se na takový spotřebitelský úvěr úprava spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

18. Podle § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění, než peněžitém.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

23. Podle § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

24. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Podle § 2991 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Žalobce tvrdí uzavření smlouvy o úvěru mezi úvěrujícím a žalovaným. Žalobce předložená smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce byl vyzván k doplnění tvrzení o splnění povinnosti dle § 86 uvedeného zákona, toto soudu nedoložil. Žalobce tvrdil, že tyto listiny nemá. Řádné posouzení úvěruschopnosti úvěrujícím je přitom jedním z předpokladů pro vyhodnocení smlouvy o úvěru jako smlouvy platné. Žalující strana se k jednání soudu nedostavila, zbavila se práva být soudem poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Břemeno důkazní o této skutečnosti, kterou je soud povinen zjišťovat ex officio, žalující strana neunesla. Soud proto uzavírá, že schopnost splácet úvěr úvěrujícím nebyla řádně posouzena a pro tuto skutečnost je žalobcem označená smlouva dle § 87 odst. 1 neplatná, a to pro rozpor se zákonem.

27. Ve smlouvě o úvěru je uvedeno, že se poskytuje částka 10 000 Kč, po 28 kalendářních dnech má být vráceno 14 700 Kč, výsledná RPSN činí 9 563,3 %. Proto je nutno na úvěr nahlížet jako na úvěr úročený celkovou sazbou RPSN, tj. sazbou 9 563, 30 % ročně.

28. RPSN je důležitý srovnávací ukazatel nákladovosti spotřebitelského úvěru, který zahrnuje všechny náklady spotřebitelského úvěru (placené průběžně i jednorázově) a přepočítá je na hodnotu vyjádřenou procentem za rok z celkové výše úvěru. Oproti běžně udávané úrokové sazbě zahrnuje ukazatel RPSN i jednorázové poplatky (např. za uzavření smlouvy), poplatky za vedení platebního účtu nebo sjednané pojištění (jimiž věřitel podmiňuje snížení úrokové sazby). Ukazatel je jednotně a povinně vypočítáván na celém území Evropské unie, což má umožnit jednoduché cenové srovnání různých nabídek úvěrů. K výpočtu RPSN je vhodné používat webové kalkulátory (např. kalkulátor Finančního arbitra). Soud neprováděl přepočet správnosti výpočtu RPSN uvedené ve smlouvě o úvěru, když dále dospěl při sazbě RPSN 101,01% k následujícím závěrům.

29. Úrok přesahující výši akceptovanou ještě obecně závěry soudních rozhodnutí (například rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3308/16 ze dne 19. 1. 2017) z důvodů tam rozebraných vyšším než 60% ročně je úrokem tzv. lichevním, v soukromoprávních vztazích při ochraně spotřebitele nepřípustným, naplňujícím hypotézu právní normy § 1796 o. z. Takový úrok zakládá hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi stran smlouvy, dokonce jde o jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu dle § 253 odst. 1 tr. zák. (srov. například již rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1282/2004 ze dne 12. 1. 2005), proto nelze smlouvu podepsanou dne 14. 4. 2022 mezi úvěrujícím a žalovaným právně posoudit jinak než jako neplatnou, a to opět pro rozpor se zákonem. Takové smluvní ujednání nemůže požívat ochrany práva podle norem práva soukromého. Dále vykazuje zásadní rozpor s požadavkem, aby výkon práv a povinností v soukromoprávních vztazích nebyl v rozporu s dobrými mravy.

30. Smlouvu o úvěru soud posoudil jako neplatnou, na místě je proto zabývat se tím, zda není na místě žalobě žalobce vyhovět z jiného důvodu. Postoupením pohledávky vstoupil žalobce do práv a povinností toho, kdo poskytl žalovanému peníze, ač pohledávka byla postoupena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Žalobce je tedy v postavení ochuzeného dle § 2991 odst. 1 o. z.

31. Žalovanému byla na základě neplatné smlouvy vyplacena částka 10 000 Kč. Žalovaný doposud ničeho nevrátil. K úhradě tak zbývá částka uvedená ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce proto může žádat plnění tohoto, co žalovanému úvěrující vyplatil, případně za žalovaného uhradil. Podle § 2991 odst. 1 o. z. byl žalovaný zavázán k úhradě částky 10 000 Kč. Ohledně této částky bylo totiž na žalovaném, aby vyvrátil tvrzení o tom, že pro něj částku 10 000 Kč úvěrující plnil, případně tvrdil, že došlo k zániku pohledávky některým ze zákonem stanovených způsobů. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil. Neúčastí u jednání se žalovaný sám zbavil práva být soudem poučen dle § 118a o. s. ř. ve smyslu ust. § 5 o. s. ř. Soud tedy uzavírá, že dluh žalovaného 10 000 Kč trvá, když v řízení nebylo prokázáno jeho zaplacení.

32. Lhůta k plnění byla určena jako třídenní dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. V případě I. výroku je v možnostech žalovaného plnění uhradit v uvedené lhůtě podle kritérií § 87 odst.1, 2 z. č. 257/2016 Sb., když přihlédnuto bylo k výši částky, době jejího vyplacení úvěrujícím a skutečnosti, že žalovaný sám námitky ve vztahu k určení lhůty neuváděl.

33. Nedošlo-li k platnému uzavření smlouvy, nemůže se žalobce domáhat plnění uvedených jako ujednaná ve smlouvě, tj. smluvních pokut, smluvních úroků ani smluvních poplatků. Jde o vedlejší ujednání smlouvy hlavní, jako samostatná obstát nemohou a žalobci tak nároky na úhradu těchto plnění nevznikly. Žaloba v tomto rozsahu byla zamítnuta. Žalobci s ohledem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 nemohou být přiznány ani úroky z prodlení.

34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci převážný procesní úspěch, náleží mu náhrada nákladů řízení určená podle míry jeho procesního úspěchu. Žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.