25 C 399/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr Lic. et Mgr Ingrid Kovářovou Kochovou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti výpovědi z podnájmu

I. Žaloba, aby soud určil, že výpověď žalovaného z podnájemního vztahu k prostorům sloužícím podnikání ze dne 2. 11. 2020, založeného Smlouvu o podnájmu prostor sloužících podnikání a nemovitých věcí ze dne 2. 7. 2019, na základě níž byly žalobci pronajaty prostory sloužící podnikání v budově [adresa] na adrese [adresa], je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 6 534 Kč a zaplatit ji do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení].

1. Tvrzení žalobce:

2. Žalobou podanou u soudu dne 28. 12. 2020 se žalobce domáhal určení, že výpověď z podnájemního vztahu, kterou mu žalovaný dal dne 2. 11. 2020 je neplatná. Žalobce tvrdil, že žalovaný je na základě smlouvy uzavřené s [celé jméno vedlejšího účastníka] a [celé jméno vedlejšího účastníka] nájemcem pozemku p. [číslo] p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], vše v k. ú. [část obce], obci [část obce] – [část obce], zapsáno na listu vlastnictví [anonymizováno] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Žalobce dále tvrdil, že dne 2. 7. 2019 uzavřel se žalovaným, za účasti [celé jméno vedlejšího účastníka] a [celé jméno vedlejšího účastníka], smlouvu o podnájmu prostor sloužících k podnikání a nemovitých věcí, na jejímž podkladě je oprávněn užívat části shora uvedených nemovitých věcí – prostory vymezené v čl. 2, bod 2 smlouvy, včetně vybavení, a dále zařízení prostor vymezených v čl. 2 bod 3 smlouvy. Žalobce tvrdil, že smlouva o podnájmu byla uzavřena na dobu neurčitou od 1. 7. 2019 s výpovědní lhůtou 6 měsíců.

3. Žalobce tvrdil, že mu byl podnájem vypovězen výpovědí žalovaného ze dne 2. 11. 2020, kterou žalovaný bez výpovědní doby vypověděl podnájemní vztah založený smlouvou ze dne 2. 7. 2019, a to ze tří okruhů důvodů: 1) pro neoprávněnou změnu předmětu nájmu spočívající v neoprávněných stavebních úpravách, 2) pro prodlení s placením podnájemného za měsíce září a říjen 2020 a s placením vyúčtovaných záloh za elektrickou energii za předchozí období, 3) pro další porušování povinností žalobcem – zejm. soustavné nezamykání objektu a neudržování předmětu podnájmu v dobrém stavu. Žalobce tvrdil, že s výpovědí nesouhlasil a podal proti ní dne 30. 11. 2020 námitky, na které žalovaný reagoval přípisem ze dne 2. 12. 2020 tak, že je odmítl.

4. Žalobce se domáhá určení neplatnosti výpovědi z podnájmu, protože: 1) k žádným neoprávněným úpravám předmětu podnájmu nedošlo, 2) žalobce nebyl v prodlení s plněním svých smluvních povinností, když nájemné za září a říjen 2020 sice nehradil, avšak uplatnil u žalovaného 100% slevu z nájemného s ohledem na nemožnost řádně užívat předmět nájmu pro účel provozování hostinské činnosti, a to s ohledem na rekonstrukci příjezdové cesty, 3) vyúčtování nedoplatku na elektrickou energii není dosud splatné. Žalobce tvrdí, že je oprávněn projednávanou žalobu podat, protože na právní poměr z podnájmu je třeba analogicky aplikovat ustanovení o nájmu. Žalobce tvrdil, že i přes název smlouvy se mezi účastníky jednalo spíše o nájemní než o podnájemní vztah, když nájemce a pronajímatelé byli spřízněnými, de facto totožnými osobami a příslušná konstrukce byla zvolena především z důvodu daňové optimalizace.

5. Žalobce tvrdil, že ust. § 2220 odst. 2 o. z. umožňuje vypovědět nájem v případě neoprávněných úprav předmětu nájmu až poté, co nájemce vyzve podnájemce k uvedení předmětu nájmu do původního stavu, což v daném případě učiněno nebylo. Pokud jde o výpověď z důvodu porušení nepeněžních povinností žalobce, tato by přicházela v úvahu podle § 2309 písm. b) o. z. tehdy, pokud by bylo prokázáno, že porušení povinností dosáhlo zákonem stanovené intenzity, a bylo by ji ve smyslu § 2310 odst. 2 o. z. možné podat pouze s výpovědní dobou tří měsíců, což rovněž nebylo dodrženo, nehledě k tomu, že tvrzení žalovaného o porušování těchto povinností se nezakládají na pravdě. V případě porušování peněžitých povinností žalobce by pak přicházela v úvahu rovněž pouze výpověď podle § 2309 písm. b) o. z. v tříměsíční výpovědní době. Žalobce dále poukázal na současnou společenskou situaci vyvolanou epidemií viru SARS-CoV-2, v jejímž důsledku musela být jeho provozovna v roce 2020 již dvakrát nuceně uzavřena a žalobce byl postižen výpadkem příjmů. Výpověď byla podána v nevhodnou dobu, v době účinnosti rozhodnutí vlády ČR č. 432/ 2020 Sb. Žalobce přesvědčen, že míra intenzity porušení jeho povinností v důsledku prodlení s placením nemůže dosáhnout porušení„ zvlášť závažného“ ani„ hrubého“.

6. Tvrzení žalovaného:

7. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že žalobci podnájem vypověděl výpovědí ze dne 2. 11. 2020 z důvodů tam uvedený, konkrétně proto, že: 1) došlo k vybourání otvoru o rozměrech 1 x 1,5 x 2 m v objektu předmětu nájmu, tj. [anonymizována tři slova], který je chráněnou kulturní památkou a jakékoli zásahy do něj podléhají schválení příslušného úřadu, 2) došlo k neplacení podnájemného a plateb za energie, že žalobci žádná sleva z podnájemného nenáleží, uplatnění slevy je účelové. Žalovaný tvrdil, že mezi účastníky řízení byl založen podnájemní vztah, skutečnost, že [celé jméno vedlejšího účastníka] [celé jméno vedlejšího účastníka] byli v minulosti zároveň společníky žalovaného není pro věc právně významná.

8. Žalovaný namítal, že proti výpovědi z podnájemního vztahu není přípustná žaloba na určení neplatnosti výpovědi, že žalobce na požadovaném určení netvrdí svůj naléhavý právní zájem a naléhavý právní zájem na požadovaném určení nemá. Pandemie COVID-19 představovala závažný problém, žalobce však nepožádal o součinnost v programu MPO COVID Nájemné. <b>9. Projednání věci:</b> 10. Jednání ve věci bylo nařízeno dne 23. 6. 2021, a to na den 9. 9. 2021 v 12:45 hod. Žalobce byl k jednání předvolán prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce dne 25. 6. 2021. Oznámení o ukončení právní zastoupení bylo soudu doručeno dne 19. 7. 2021. Dne 8. 9. 2021 ve 12:22:40 bylo soudu doručeno podání žalobce následujícího znění:„ Vážená paní soudkyně, žádám o odročení soudního jednání nařízeného na zítřejší den, 9. 9. 2021, ze zdravotních důvodů. Potvrzení o nemoci naskenuji a soudu doložím. Omlouvám se.“ Do 9. 9. 2021 10.00 hod soudu nebylo doručeno žádné potvrzení. Proto byl ve spise zapsán úřední záznam, že žádosti o odročení jednání se nevyhovuje. K jednání se žalobce nedostavil. Ani do okamžiku zahájení jednání nebylo soudu doručeno žádné procesní podání žalobce, či avizované potvrzení. Do zahájení jednání tedy důvod žádosti o odročení jednání nebyl žalobcem soudu doložen. Soud vyhodnotil danou procesní situaci tak, že žádost o odročení nebyla řádně odůvodněna a podle 101 odst. 1 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl.

11. Žalobcem tvrzený důvod žádosti o odročení jednání nebyl soudu osvědčen. V souladu se závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1962/2003 ze dne 14. 10. 2003 soud zvláště nesděloval žalobci, že žádosti o odročení jednání nevyhověl, je věcí účastníka přesvědčit se, zda jeho návrhu na odročení bylo vyhověno. Skutečnost, že žádosti o odročení jednání vyhověno bylo možno zjistit i na< https://infojednani.justice.cz InfoSoud/public/search <b>12. Skutková zjištění soudu:</b> 13. Z výpisu z živnostenského rejstříku vydaného ohledně žalobce soud zjistil, že žalobce má zapsáno mj. živnostenské oprávnění s předmětem podnikání hostinská činnost a dále živnostenské oprávnění s předmětem podnikání prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin, provozovnu k těmto oprávněním má zapsanou na adrese [ulice a číslo], [PSČ] [část obce] – [část obce] s datem zahájení provozu 24. 10. 2019.

14. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 28. 12. 2020 soud zjistil, že je v něm žalovaný zapsán od 21. 1. 2009, přičemž k datu pořízení výpisu byli jako společníci a jednatelé žalovaného zapsáni [celé jméno vedlejšího účastníka] [celé jméno vedlejšího účastníka]. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 23. 6. 2021 soud zjistil, že od 15. 3. 2021 jsou jako společníci žalovaného zapsáni [celé jméno žalobce] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení] a jako jednatel je zapsán [celé jméno žalobce] [anonymizováno].

15. Z informace z katastru nemovitostí soud zjistil, že jako vlastníci pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], jiná stavba, vše v k. ú. [část obce], obci [obec] byli k datům 21. 12. 2020 a 6. 8. 2021 zapsáni [celé jméno vedlejšího účastníka] [celé jméno vedlejšího účastníka], každý s podílem ve výši id. ½. Z informace z katastru nemovitostí o zapsaných nemovitostech na listu vlastnictví [číslo] v k. ú. [část obce] ze dne 21. 12. 2020 soud zjistil, že na tomto listu jsou zapsány pozemky p. [číslo].

16. Ze smlouvy o podnájmu prostor sloužících podnikání a nemovitých věcí soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 2. 7. 2019 mezi žalovaným jako nájemcem na straně jedné a žalobcem jako podnájemcem na straně druhé, že v záhlaví smlouvy jsou dále označení jako spoluvlastníci nemovitosti, nebo pronajímatelé [celé jméno vedlejšího účastníka] [celé jméno vedlejšího účastníka], že v čl. 2 1. je uvedeno, že nájemce je oprávněn dát prostory do podnájmu, poslední věta uvedeného čl. 2 1. zní:„ Spoluvlastníci nemovitých věcí, zařízení a vybavení souhlasí s podnájem a potvrzují, že níže uvedený předmět užívání je nájemce oprávněn dát do podnájmu podnájemci a jako spoluvlastníci a pronajímatelé zaručují trvání nájmu nejméně po dobu 30. 7. 2024“, že v č.l. 2 2. byl popsán předmět podnájmu byl sjednán prostor sloužící k podnikání nacházející se v prvním a druhém nadzemním podlaží budovy [adresa] na adrese [adresa], a to tak, že byly vymezeny konkrétní prostory, které bude mít podnájemce v pevném podnájmu, a dále rovněž podmínky podnájmu příležitostného, při němž budou moci být užívány i další části areálu, že v čl. 3 1. byl podnájem sjednán na dobu neurčitou od 1. 7. 2019 s výpovědní lhůtou 6 měsíců, v č.l. 3 2. bylo dohodnuto podnájemné ve výši 25 000 Kč měsíčně bez DPH, záloha na elektrickou energii ve výši 6 000 Kč měsíčně, přičemž splatnost byla sjednána vždy do 15. kalendářního dne příslušného měsíce, přičemž podnájemné za měsíc červen bylo sjednáno ve výši 10 000 Kč bez DPH a dohodnuta byla rovněž výše podnájemného za ostatní prostory využívané v rámci příležitostného podnájmu, úplata byla ujednána včetně užívání zařízení a vybavení předaného podnájemci, v č.l. IV. smlouvy jsou sjednána další práva a povinnosti smluvních stran jako i závazek žalobce užívat předmět podnájmu v rozsahu stanoveném smlouvou, udržovat předmět podnájmu v dobrém a uživatelském stavu, starat se o něj s péčí řádného hospodáře, bez předchozího písemného souhlasu nájemce v něm neprovádět žádné stavební úpravy, či závazek žalovaného odevzdat předmět podnájmu ve funkčním stavu, zprovoznit, resp. opravit zařízení a vybavení, které bude při protokolárním předání poškozené nebo nefunkční, umožnit podnájemci užívání příjezdové komunikace k předmětu podnájmu, že žalovaný ve smlouvě prohlásil, že kulturní památka [příjmení] [jméno] v [část obce] je pojištěna proti živlům jménem a na účet vlastníků areálu, s tím, že uzavření pojistky na věci vnesené do pronajatých prostor je věcí podnájemce.

17. Z přípisu ze dne 1. 10. 2020 soud zjistil, že jím žalobce: 1) vyjádřil nesouhlas s obdrženým vyúčtováním za odběr elektřiny, které dle jeho názoru neodpovídá vnitřním odpočtům z elektroměru, a požádal žalovaného o zaslání řádného a věcně správného vyúčtování, 2) požádal žalovaného o dodání dokumentace k předmětu nájmu dle čl. IV nájemní smlouvy, 3) požádal žalovaného o odstranění překážky řádného užívání předmětu nájmu spočívající v probíhající opravě příjezdové cesty, popř. o poskytnutí odpovídající kompenzace v podobě přechodného snížení nájemného, 4) požádal žalovaného o upuštění od narušování řádného výkonu nájemního práva neoznámeným vstupem pronajímatele do pronajatých prostor.

18. Z výpovědi z podnájmu ze dne 2. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaný, zastoupený zmocněncem [celé jméno žalobce] [anonymizováno], vypověděl žalobci smlouvu o podnájmu ze dne 2. 7. 2019 bez výpovědní doby a vyzval žalobce k vyklizení předmětu podnájmu do dvou týdnů od doručení přípisu. Výpověď byla podána z důvodu, že žalobce: 1) neoprávněně upravil předmět podnájmu, který je památkově chráněným objektem, tak, že v jeho vnitřní části vyboural do cihlové zdi otvor o rozměrech cca 1 x 1,5 x 2 m, aniž měl k takovému jednání souhlas úřadu památkové péče, vlastníka a nájemce, 2) je v prodlení s placením podnájemného za září a říjen 2020 v celkové výši 60 500 Kč vč. DPH dle čl. 3 smlouvy o podnájmu, a dále v prodlení se zaplacením vyúčtovaných záloh za elektrickou energii za předchozí období v celkové výši 153 528,10 Kč vč. DPH, 3) porušuje rovněž další své povinnosti stanovené v čl. 4 smlouvy o podnájmu, kdy soustavně nezamyká předmět podnájmu, neudržuje jej v dobrém a uživatelském stavu a provedl rozšíření venkovního dětského hřiště bez souhlasu vlastníka a nájemce.

19. Z přípisu ze dne 30. 11. 2020 soud zjistil, že jím žalobce prostřednictvím svého právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vznesl námitky proti výpovědi z podnájemního vztahu ve smyslu § 2314 o. z. Rozporoval tvrzení žalovaného o provedení neoprávněných stavebních úprav předmětu podnájmu a venkovního hřiště, jakož i o dalším porušování povinností spočívajícím v nezamykání objektu, nezajišťování jeho úklidu apod. V případě neoprávněných úprav předmětu podnájmu je ve smyslu § 2220 odst. 2 o. z. možno vypovědět smlouvu až poté, co byl podnájemce vyzván k uvedení předmětu podnájmu do původního stavu, což se nestalo. Výpověď pro porušování dalších nepeněžitých povinností podnájemce by přicházela v úvahu toliko ve výpovědní době tří měsíců, pokud by bylo prokázáno, že toto porušování dosáhlo zákonem stanovené intenzity ve smyslu § 2309 písm. b) o. z., což však v daném případě prokázáno nebylo. Pokud jde pak o vypovězení podnájmu z důvodu neplnění peněžitých povinností žalobce, ani v tomto případě nebyly splněny podmínky pro podání výpovědi bez výpovědní doby, neboť i zde je nutné aplikovat ust. § 2309 písm. b) o. z. umožňující vypovědět podnájem toliko v tříměsíční výpovědní době. Žalobce je přesvědčen, že podaná výpověď je ze všech uvedených důvodů neplatná. Poukázal rovněž na současnou společenskou situaci vyvolanou epidemií viru SARS-CoV-2 a namítl, že dluh na vyúčtování elektrické energie není dosud splatný, neboť proti němu podal své námitky. Vyzval žalovaného, aby vzal podanou výpověď z podnájmu zpět, aby přestal porušovat práva žalobce z uzavřené smlouvy a umožnil mu jejich opětovný výkon zpřístupněním předmětu podnájmu.

20. Z přípisu ze dne 2. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaný odmítl žalobcem uplatněné námitky, sdělil, že k těmto námitkám nepřihlíží a považuje podanou výpověď za platnou, vzhledem k tomu, že byla mezi účastníky uzavřena smlouva o podnájmu, neuplatní se v daném případě zvýšená ochrana poskytovaná nájemci ustanoveními občanského zákoníku o nájmu prostor určených k podnikání, že i pokud by se o nájemní smlouvu jednalo, dosáhla míra porušení smluvních a zákonných povinností podnájemcem takové intenzity, že by se přesto jednalo o platnou výpověď. Výzva ve smyslu § 2220 odst. 2 o. z. nebyla v daném případě nutná, neboť žalobce nejenom, že věc změnil, nýbrž ji především závažně a nevratně poškodil neschválenými stavebními úpravami památkově chráněného objektu. Uplatní se tedy ust. § 2228 odst. 3 o. z. umožňující podat výpověď bez výpovědní doby a předchozí výzvy. Žalovaný se pak neztotožňuje ani s názorem žalobce stran aplikace § 2309 písm. b) o. z., když uvedené ustanovení se uplatní toliko u nájemních, nikoli podnájemních smluv. Co se současné pandemie týče, jedná se nepochybně o mrzutou událost, avšak vzhledem k množství a intenzitě porušování uzavřené podnájemní smlouvy ze strany žalobce neměl žalovaný jinou možnost, než smlouvu vypovědět a zabránit tak dalšímu navyšování způsobených škod. Žalobce navíc o pomoc evidentně neměl zájem, když v rámci programu Ministerstva průmyslu a obchodu COVID Nájemné ničeho nečerpal.

21. Z elektronického platebního rozkazu zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jenž nabyl právní moci dne 12. 3. 2021, soud zjistil, že žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému částku ve výši 30 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 250 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a dále náhradu nákladů řízení ve výši 9 377,50 Kč.

22. Z fotografie na č. l. 69 soud zjistil, že na této je vyobrazena cihlová stěna, do níž byl ve zdivu proražen otvor obdélníkového tvaru.

23. Ze snímku mapy na č. l. 70 soud zjistil, že na tomto je vyznačena trasa o celkové délce 855 m vedoucí k parkovišti u objektu [příjmení] [jméno] [příjmení] z ulice [ulice], [obec].

24. Z výpisu z památkového katalogu soud zjistil, že objekt [příjmení] [jméno] [příjmení] je evidován jako kulturní památka rejst. č. [anonymizováno] [číslo] a je chráněn od 3. 5. 1958. Jedná se o předsunutý pevnostní objekt a bývalý sklad vojenského materiálu, který je dnes využíván k bydlení, restauračním a výstavním účelům.

25. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne 13. 4. 2021 žalovaný podal proti žalobci žalobu o zaplacení částky 53 441,57 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacení podnájemného za užívání prostor sloužících k podnikání nacházejících se na adrese [adresa], a to dle podnájemní smlouvy ze dne 2. 7. 2019, že řízení je stále vedeno. <b>26. Závěr o skutkovém stavu:</b> 27. Účastníci řízení dne 2. 7. 2019 uzavřeli smlouvu o podnájmu prostor určených k podnikání, na jejímž základě žalobce užíval k výkonu své podnikatelské činnosti prostory nacházející se v prvním a druhém nadzemním podlaží budovy [adresa] na adrese [adresa]. Žalovaný je nájemcem uvedeného nebytového prostoru. Rovnodílnými podílovými spoluvlastníky nemovitosti, ve které se nachází předmět podnájmu, byli [celé jméno vedlejšího účastníka] [celé jméno vedlejšího účastníka], kteří v době podpisu smlouvy o podnájmu byli také jednateli a společníky žalovaného.

28. Žalovaný výpovědí ze dne 2. 11. 2020 vypověděl žalobci podnájem založený výše uvedenou smlouvou z důvodů, jak jsou uvedeny v bodu 18. odůvodnění tohoto rozsudku. Žalobce podal proti výpovědi námitky, které žalovaný odmítl. Dne 28. 12. 2020 žalobce podal tuto projednávanou žalobu.

29. V řízení vedeném u zdejšího pod sp. zn. [spisová značka] se žalovaný domáhá po žalobci zaplacení částky 53 441,57 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacení podnájemného z uzavřené podnájemní smlouvy za měsíce říjen 2020 a listopad 2020, tedy neobdrženého plnění, které bylo důvodem pro výpověď z podnájmu pod bodem 2/. Řízení bylo zahájeno dne 13. 4. 2021 a doposud probíhá.

30. Soud v řízení neprováděl další označené důkazní prostředky, když pro účely právního posouzení věci byl skutkový stav dostatečně zjištěn z důkazů v řízení provedených a provádění dalších důkazů by bylo nadbytečné, v rozporu se zásadou procesní ekonomie. <b>31. Právní posouzení věci:</b> 32. Podle § 2215 odst. 1 o. z. Souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu.

33. Podle § 2314 odst. 3 o. z. vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi.

34. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

35. V řízení bylo prokázáno, a to podnájemní smlouvou, kterou spolu uzavřeli, že žalobci na základě této smlouvy vzniklo právo podnájmu k nebytovému prostoru. Část čtvrtá, Hlava druhá, Díl 2, Oddíl 3 z. č. 89/2012 Sb. neobsahuje žádné zvláštní zákonné ustanovení upravující práva a povinnosti smluvních stran při uzavření smlouvy o podnájmu nebytového prostoru. Tato skutečnost nebrání účastníkům soukromoprávních vztahů, aby svá práva a povinnosti upravili svou dohodou dle § 1 odst. 2 o. z., § 3 odst. 2 pís. d) o. z. a § 1724 a násl. o. z.

36. Žalobce tvrdil, že smlouva, kterou dne 2. 7. 2019 uzavřel, se svou povahou blíží smlouvě o nájmu. Tento právní názor soud nesdílí. Již ze záhlaví uvedené smlouvy a jejího textu je zřejmé jasné rozlišení subjektů, a to podnájemce, nájemce a pronajímatele, respektive spoluvlastníků nemovitých věcí. Uvedená smlouva není smlouvou o nájmu prostor sloužících k podnikání dle § 2302 a násl. o. z. Závěr, že o smlouvu o nájmu jde, nelze učinit ani z toho, že smlouvu podepsali spoluvlastníci nemovitosti: [celé jméno vedlejšího účastníka] [celé jméno vedlejšího účastníka] Tyto osoby smlouvu podepsaly ve vztahu k výše citované poslední větě čl. 2 smlouvy, jejich prohlášení na smlouvě je souhlasem pronajímatele splňující požadavky § 2215 odst. 1 o. z.

37. Žalovaný žalobci podnájem vypověděl. Žalobce podal proti výpovědi námitky, které žalovaný odmítl a následně podal tuto žalobu. V případě právního vztahu nájmu prostoru sloužícího k podnikání je nájemce oprávněn domáhat se přezkumu oprávněnosti výpovědi zvláštní žalobou dle § 2314 odst. 3 o. z. V souladu se zněním tohoto zákonného ustanovení a jeho systematickým zařazením v Části čtvrté, Hlavě druhé, Dílu 2, Oddílu 3, Pododdílu 3 z. č. 89/2012 Sb. nelze dospět k závěru, že toto právo svědčí i podnájemci. Postup podle § 2314 odst. 3 o. z. je možný právě a jen při výpovědi z nájmu. Ustanovení nelze analogicky dle § 10 odst. 1 o. z. aplikovat na právní poměr podnájmu. Podnájem nebytového prostoru je svou povahou akcesorickým právním vztahem, který zákonodárce zjevně nezamýšlel takto právně regulovat a poskytnout podnájemci zvláštní právní ochranu v případě ukončení podnájmu v podobě soudního přezkumu výpovědi. Ani v obsahu smlouvy o podnájmu není ujednáno, že výpověď z podnájmu má podléhat soudnímu přezkumu. Tyto závěry jsou v plném souladu se závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019, podle kterých platí:„ Nestanoví-li jinak zákon nebo dohoda účastníků, řídí se podnájem subsidiárně úpravou užití věci, která je obsahu daného podnájmu nejbližší; je však třeba vždy vycházet z povahy podnájemního vztahu jako vztahu závislého na nájemním (hlavním) vztahu (co do svého vzniku, obsahu i trvání). Zvláštní úprava přezkumu oprávněnosti výpovědi z nájmu prostoru sloužícího podnikání (§ 2314 o. z.) se na podnájemní vztah nepoužije.“ 38. V souladu se závěry tohoto rozhodnutí se soud zabýval dále tím, zda žalobcovu žalobu není na místě posoudit jako žalobu určovací dle § 80 o. s. ř. Určovací žalobou se žalobce může domáhat konkrétního určení, úspěšný však může být pouze v případě, že na požadovaném určení má naléhavý právní zájem. V řízení o určovací žalobě dle § 80 o. s. ř. se soud nejprve zabývá otázkou naléhavého právního zájmu a dospěje-li k závěru, že žalobce na požadovaném určení má naléhavý právní zájem, zabývá se dále obsahem vlastního žalobního požadavku na určení.

39. Podle závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020 sp. zn. 26 Cdo 1384/2020 platí, že:„ Určovací žaloba (§ 80 o. s. ř.) je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř.; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné právní závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá. Žaloba o určení podle § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti, a ani tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Stav ohrožení práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se totiž v takovém případě neodstraní toliko tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez dalšího právní vztah (právo) významný pro právní poměry účastníků ještě nevyplývá, ale až určením, zda tu právní vztah nebo právo je či není.“ 40. V řízení bylo spisem zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] prokázáno, že u zdejšího soudu je k žalobě žalovaného vedeno řízení o žalobě na plnění podané proti žalobci, kterou se domáhá zaplacení podnájemného za měsíce uvedené pod bodem 2 výpovědi z podnájmu ze dne 2. 12. 2020. Mezi účastníky řízení tedy již je vedeno řízení o žalobě na plnění, ve kterém otázky, jejichž soudního přezkumu se žalobce domáhá v řízení sp. zn. [spisová značka] – důvodnosti neplacení platby podnájemného za uvedené měsíce, budou předmětem soudního přezkumu. I další skutkové okolnosti uvedené pod důvody výpovědi 1/ a 3/ mohou být způsobilým předmětem civilního soudního řízení vedeného o případně podané žalobě na plnění; totéž platí i o otázce dalšího užívání předmětu podnájmu. Již v rozsudku ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 29 Odo 539/2003 se Nejvyšší soud zabýval otázkou naléhavého právního zájmu u žaloby na určení neplatnosti výpovědi z nájmu a dospěl k závěru, že dán není, neboť otázka platnosti výpovědi nájmu je jen posouzením předběžné otázky předcházejícím úsudku, zda nájemní vztah nadále trvá nebo trval. Je-li otázkou předběžnou ve vztahu k řešení otázky existence, nebo neexistence práva nebo právního vztahu, který měl být tímto právním úkonem založen, změněn nebo ukončen, pak na takovém určení není dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř., jak uzavřel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 5. 2011 sp. zn. 23 Cdo 4535/2009). Závěry těchto dvou uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu se plně uplatní i za účinnosti nové soukromoprávní úpravy - z. č. 89/2012 Sb.

41. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř. nemá. Žalobcem podaná žaloba neumožňuje eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu účastníků řízení, rozhodnutí o ní nemůže vést k odpovídající nápravě, rozhodnutí o této žalobě není účinnějším prostředkem vystihujícím obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím nelze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec vzájemných vztahů účastníků řízení.

42. Žalobcova žaloba byla proto jako nedůvodná zamítnuta. <b>43. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení:</b> 44. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci plný procesní úspěch, náleží mu proto náhrada nákladů řízení ve výši 6 534 Kč. Tato částka sestává z odměny za 3 úkony právní služby po 1 500 Kč dle § 6 odst. 1, § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, účast u jednání), náhrady hotových výdajů 1 200 Kč za tyto tři úkony právní pomoci po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ze součtu těchto částek dle ust. § 137 odst. 2 o. s. ř. Výše odměny byla určena v souladu se závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 345/2021 ze dne 15. 4. 2021 a rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4249/2016 ze dne 18. 1. 2017. Všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupna na <www.nsoud.cz >.

45. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalovaného, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.