25 C 54/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní dr Mgr. Ingrid Kochovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupeného advokátkou: Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o vyklizení

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen vyklidit a vyklizený odevzdat žalobkyni byt o velikosti 3+1 umístěný v II. nadzemním podlaží v domě č. p. , Anonymizováno, , jenž je součástí pozemku parc. č. , hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, zapsaného na listu vlastnictví , Anonymizováno, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , se zamítá.

II. Žalovaný je povinen vyklidit a vyklizený odevzdat žalobkyni: půdu a sušárnu v III. nadzemním podlaží v domě č. p. , Anonymizováno, , jenž je součástí pozemku parc. č. , hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, zapsaného u , právnická osoba, pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na listu vlastnictví , Anonymizováno, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobou podanou u soudu dne 26. 2. 2025se žalobkyně domáhala po žalovaném vyklizení prostor v domě č.p. , Anonymizováno, v obci , adresa, . Postupně v průběhu řízení žalobkyně žalobou částečně disponovala, v tomto rozsahu bylo řízení částečně zastaveno, a to usnesením č.j. , spisová značka, ze dne 20. 5. 2025, které nabylo právní moci dne 11. 6. 2025 a usnesením vydaným u jednání ve věci dne 21. 8. 2025, které nabylo právní moci dne 21. 8. 2025. Předmětem řízení tak zůstalo vyklizení prostor uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku v domě č. p. , Anonymizováno, , jenž je součástí pozemku parc. č. , hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, zapsaného u , právnická osoba, pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na listu vlastnictví , Anonymizováno, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, (dále jen „dům“). Žalobkyně tvrdila, že je výlučnou vlastnicí domu, že žalovaný, její polorodý bratr, jej užívá, bydlí společně s matkou v bytě 3+1 v II. nadzemním podlaží domu, avšak nevedou spolu společnou domácnost, že žalovaný je agresivní, hrubý, že požívá alkohol, že v prostorách hromadí věci, jde o velké množství věcí. Žalobkyně tvrdila, že věci zatěžující stavbu domu, že praskají stěny, je ohrožena statika domu, že v minulosti z domu odvezli několik kontejnerů věcí, které žalovaný nahromadil, že žalovaný v hromadění věcí pokračuje, pokoje v prvním poschodí jsou zaplněné věcmi, žalovaný je odmítá vyhodit. Žalobkyně tvrdila, že předložila žalovanému a matce k podpisu smlouvu o zřízení služebnosti, ale žalovaný ji odmítl podepsat, že žalovaný s darováním nesouhlasil, že se bude proti tomu bránit, že po převodu začaly ze strany žalovaného verbální útoky, rozbil žalobkyni televizor, věc byla řešena policií, že poté ještě hromadění odpadků zvýšil. Žalobkyně tvrdila, že souhlasí s tím, aby nemovité věci užívala matka, nesouhlasila s tím, aby je užíval žalovaný, že žalovaný nemá samostatný právní důvod bydlení.2 Žalovaný se žalobou nesouhlasil, ponechal rozhodnutí na úvaze soudu, tvrdil, že v domě bydlí od narození, bydlí s matkou, žije s ní ve společné domácnosti, v bytě v prvním poschodí, že aktuálně je veden jako uchazeč o zaměstnání, nepobírá žádné dávky, neboť žije s matkou, byl na operaci s očima, že nehromadí věci, není agresivní a nepožívá ve zvýšené míře alkohol. Žalovaný tvrdil, že matka daroval dům žalobkyni, že tuto skutečnost mu neřekla, že bylo přislíbeno, že matka i on budou moci dále bydlet. Žalovaný vyjádřil ochotu některé nepotřebné věci vyklidit. Žalovaný tvrdil, že neplatí za bydlení žádné platby za bydlení, tyto za bydlení v horní části domu platí jeho matka, se kterou žije ve společné domácnosti.3 Smírné vyřízení věci4 Soud vedl strany sporu ke smírnému vyřízení věci vzhledem k tomu, že účastníci řízení jsou polorodí sourozenci, bydlí společně v domě, v domě bydlí i jejich matka. Žalobkyně žádala vydání rozhodnutí, posléze navrhovala uzavření smlouvy o bezúplatné výprose. S tím, žalovaný nesouhlasil. Žalovaný se domníval, že primárně jde v řízení pouze o vyklizení věcí, uváděl, že některé věci nejsou jeho, že některé věci potřebuje, byl ochoten některé věci vyklidit. Ke smírnému vyřízení věci tedy nedošlo.5 Skutková zjištění soudu6 Z výpisu (č. l. 6-7) soud zjistil, že ke dni 5. 2. 2025 žalobkyně byla zapsána jako výlučná vlastnice nemovitých věcí zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, vydaném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj Katastrální pracoviště , adresa, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , tj. p. č. , hodnota, zahrady a p. č. , hodnota, jehož součástí je dům, že vlastnické právo nabyla smlouvou darovací ze dne 13. 10. 2021, právní účinky zápisu ke dni 15. 10. 2021, že vlastnické právo je omezeno zástavním právem zajišťujícím dluh u , právnická osoba, . do výše 400 000 Kč. Ze snímků (č.l.114, 115) soud zjistil, že jde o snímky uvedených parcel přístupné z https://sgi-nahlizenidokn.cuzk.gov.cz . Z informace (č. l. 171) soud zjistil, že žalobkyně ke dni 29. 9. 2025 byla vlastnicí p. č. , hodnota, v kat. úz. , adresa, .7 Z textu smlouvy o zřízení práva služebnosti (č. l. 25-26) soud zjistil, že jde o text smlouvy opatřené označením , Jméno advokátky, , jako povinná ze služebnosti je označená žalobkyně, jako oprávnění žalovaný a , jméno FO, , matka účastníků řízení, Anonymizováno8 Z výzvy (č. l. 5verte) soud zjistil, že dne 5. 2. 2025 zástupkyně žalobce sepsal výzvu k vyklizení a odstěhování se z domu do 25. 2. 2025. Z podacího lístku (č. l. 6) soud zjistil, že dne 12. 2. 2025 zástupkyně žalobkyně odeslala žalovanému doporučený dopis.9 Z dopisu (č. l. 125) soud zjistil, že dne 1. 9. 2025 žalobkyně sepsala dopis adresovaný matce, ve kterém uvádí, že souhlasí s tím, aby v domě dále bezplatně bydlela, požádala matku, aby respektovala rozhodnutí žalobkyně, že nesouhlasí s bydlením žalovaného v domě, že každý, kdo by v domě bydlel, by mohl v domě bydlet pouze s výslovným souhlasem žalobkyně. Z podacího lístku (č. l. 126) soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně odeslala matce žalobkyně dopis.10 Z textu dohody (č. l. 125 verte) soud zjistil, že jde o text dohody o výprose smluvních stran – účastníků řízení, sjednává se na dobu neurčitou a žalobkyně je oprávněna ji kdykoli ukončit a požadovat vyklizení, že listina obsahuje podpis žalobkyně, nikoli žalovaného.11 Z výpisu (č. l. 10) soud zjistil, že žalobkyně je od 1. 3. 2008 rozvedená, je hlášena od 27. 1. 2020 k trvalému pobytu na adrese , adresa, .12 Z výpisu (č. l. 11, č. l. 175) soud zjistil, že je svobodný, že s výjimkou období od 4. 4. 2007 do 7. 11. 2021, kdy byl hlášen k trvalému pobytu na adrese , adresa, , je hlášen k trvalému pobytu na adrese , adresa, . Ze zprávy (č. l. 43) soud zjistil, že žalovaný nepobírá žádné dávky od Úřadu práce, ze zprávy (č. l. 46), že je veden jako uchazeč o zaměstnání od 30. 11. 2023 doposud, ze zprávy (č. l. 49), že žalovaný nevlastní žádné metrové vozidlo, z rozhodnutí (č. l. 54) soud zjistil, že dne 7. 8. 2023 Úřad práce rozhodl o tom, že žalovanému nebude přiznána podpora v zaměstnanosti, protože v rozhodné době 2 let nedoložil výdělečnou činnost ani zaměstnání.13 Z fotografií (č. l. 8-9) soud zjistil, že zachycují různé movité věci, z fotografií (č. l. 64-74) soud zjistil, že zachycují různé movité věci v obytném prostoru, z fotografií (č.l.94-95) soud zjistil, že zachycují movité věci na trávníku na pozemku, z fotografií (č.l.96-103) soud zjistil, že zachycují movité věci v interiéru, z fotografií (č. l. 127-162) soud zjistil, že zachycují různé movité věci v interiéru. O fotografiích žalobkyně tvrdila, že byly pořízeny v domě a okolí domu. O fotografiích žalovaný tvrdil, že zachycují dům a okolí domu, že řada předmětů na fotografiích je ve vlastnictví žalobkyně, že řadu předmětů již odklidil. O fotografiích, které jí byly předestřeny, svědkyně , jméno FO, uvedla totéž.14 Z výpovědi svědkyně , jméno FO, (č. l. 177) soud zjistil, že vypověděla dne 27. 11. 2025, že je matkou účastníků řízení, že dům vlastnila, její druhý manžel, otec žalovaného, jej opravil, přistavěl patro, že dům převedla žalobkyni, protože žalobkyně přislíbila, že dům zateplí, vymění okna, opraví fasádu, že v důsledku převodu vlastnického práva vznikla mezi účastníky řízení zloba, že žalobkyně bydlí v přízemí, že svědkyně se žalovaným bydlí v poschodí, že žijí ve společné domácnosti, žalovaný nedostává dávky, nepracuje, že veškeré náklady v jejich soužití hradí ona, žalobkyni připívá na topení, za bydlení jako takové jí nic neplatí, že spolu vychází dobře, že některé movité věci na fotografiích, které konkrétně ve své výpovědi označila, jsou její a používá je, že další věci jsou žalobkyně, označila takto i věci žalovaného, že byt sestává z kuchyně, obývacího pokoje, ložnice, dětského pokoje a příslušenství, že žalovaný zde bydlí od narození, že souhlasí s tím, aby žalovaný dál s ní v bytě bydlel, že v soudním řízení jde o to, aby vyklidil své věci, kterých je mnoho, že svědkyně nesouhlasí s tím, aby se z domu odstěhoval, že v dětském pokoji má žalovaný hodně časopisů a knihy a další věci, že svědkyně spí v obývacím pokoji, žalovaný spí v ložnici, že věci žalovaného se nachází v domě i v okolí domu, že žalovaný nosil věci do domu, že věci dává do sběru za peníze, že některé věci z fotografií již byly z domu odneseny v roce 2023 a později, že aktuálně se účastníci řízení spolu nebaví, že aktuálně chce žalobkyně oškrábat a vymalovat bývalou kuchyň v přízemí domu, že zakrytí stropu je ze železných traverz, horní patro se stavělo v 80. letech 20. století.15 Z výpovědi svědka , jméno FO, (č. l. 196) soud zjistil, že vypověděl dne 27. 11. 2025, že je synem žalobkyně, bydlí v Olomouci, matku navštěvuje 1x za 14 dnů, že v domě v přízemí bydlí jeho matka, otec a mladší sestra, žalovaný s babičkou bydlí v prvním patře, že sám v domě bydlel asi do roku 2013, že byt v přízemí je uklizený, že většina poškození se opravovala, měnila se okna, malovalo se, jsou vyměněné dveře, že žalovaný je jeho strýc, v domě a v okolí domu hromadí předměty, že půda se prozatím nevyklízela, že žalobkyně ji chce vyklidit kvůli předimenzování domu, že se již vyklízelo okolí domu - pozemek, a to během roku 2024, šlo o 6 až 7 tun odpadu, který odvezli do sběrného dvora, na úklidu se podílel se svým otcem, že žalovaný věci bral a z vozů je odnášel do domu, říkal, že to nemají odvážet, že žalobkyně žádá, aby žalovaný své věci vyklidil, že žalovaný na to nereaguje, že v domě proběhla rekonstrukce, zpevňovaly se základy, dělaly se betonové zídky, že dům tzv. podjíždí, že se k tomu vyjadřoval i statik, že dům je postaven z vepřovic, horní patro se přistavělo, byla popraskaná šedá fasáda, to se opravilo, dále se dům zateplil, že zbývá ještě vybetonovat prostor před domem, že v pokoji u sestry v přízemí byly dříve praskliny, ještě před zpevněním bytu, že toto zpevnění se dělalo tak, že se bourala část pokoje, kde bydlí žalobkyně, podlaha byla popraskaná, celé se to bouralo a znovu betonovalo, podlaha je nyní pouze z betonu, že si nevšiml, že by byly pronešené stropy, že by se stropy propadávaly, nevšiml si prasklin ve stěnách, že sousedé přivolávali policii, když opravovali dům, že žalovaný v bytě žalobkyně rozbil televizor, že byl opilý, že rozbil i televizor u babičky.16 Z výpovědi svědkyně , jméno FO, (č. l. 201) soud zjistil, že vypověděla dne 27. 11. 2025, že je dcerou žalobkyně, že bydlí v Olomouci, že žalovaný nosí do domu věci, které najde, že tyto věci jsou v domě všude i mimo dům, že v bytě u babičky byla naposledy v srpnu 2025, a to v kuchyni, kde babička spí, že v pokoji u žalovaného jsou časopisy, že jsou naskládány na zemi do výše poprsí svědkyně, že pod tímto pokojem je pokoj její sestry, že v kuchyni jsou trhliny okolo oken a dále u babičky v obýváku, že v domě již proběhly opravy, vyjma kuchyně, zde oprava neproběhla, že žalovaný často chodí do hospody, několikrát ho tam sama potkala, dochází tam sama asi 1x měsíčně, že podle názoru svědkyně byl opilý, když sotva stál, nemohl artikulovat, že žalobkyně rekonstruovala dům, čerpala hypotéku, kterou splácí, že práce prováděla svědkyně, její bratr a otec, že žalovaný se na práci nepodílel.17 Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že u jednání ve věci dne 15. 1. 2026 (č. l. 212) vypověděl, že je bratrem žalobkyně, že v domě bydlí od narození, že matka dům darovala žalobkyni, on o tom, nevěděl, že přináší do domu předměty, neboť je možné je ještě použití, případně třídí odpad a odnáší jej do výkupny sběrných surovin, že množství věcí již zredukoval, že žije s matkou v bytě, ve společné domácnosti, že nyní delší dobu nepracuje, je na úřadu práce a nepobírá žádné dávky právě proto, že žije s matkou, že jejich vztahy jsou normální, dobré, že byl na operaci s očima, samovolně mu praskla sítnice, že řadu věcí má celý svůj život, a to časopisy a knihy, že do bytu v poschodí je celoročně přístup z přízemí domu i venkovním schodištěm na verandu.18 Závěr o skutkovém stavu19 Žalobkyně je výlučnou vlastnicí domu. V bytě popsaném ve výroku I. tohoto rozsudku bydlí matka účastníků řízení se souhlasem žalobkyně. Žalovaný, bratr žalobkyně, žije s matkou ve společné domácnosti. Matka účastníků řízení s tím, že žalovaný v bytě bydlí, souhlasí.20 Právní posouzení21 Podle § 1040 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) (1) Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. (2) Žalovat o vydání věci nemůže ten, kdo věc svým jménem nabyvateli zcizil, aniž byl jejím vlastníkem, a teprve poté k ní vlastnické právo nabyl; nabytím vlastnického práva zcizitelem se nabyvatel stává vlastníkem věci.22 Výpovědí matky účastníků řízení a žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný žije v domě od narození. Žalovaný byl příslušníkem domácnosti své matky dle § 115 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), podle kterého: „Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.“ Podle závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. , spisová značka, platí, že: „podmínka spotřebního společenství, vyplývající jinak z ustanovení § 115 obč. zák., je třeba, aby jejich soužití v bytě s nájemcem mělo charakter trvalosti. Soužití se považuje za trvalé, jestliže tu jsou objektivně zjistitelné okolnosti, svědčící o souhlasné vůli nájemce bytu a osoby žíjící s ním v jeho bytě, žít v trvalém životním společenství.“23 Matka účastníků řízení užívá byt označený ve výroku I. tohoto rozsudku se souhlasem žalobkyně, bezplatně, trvale. Na základě souhlasu žalobkyně tak matce účastníků řízení svědčí tzv. právo bydlení. Právo bydlení expresis verbis občanský zákoník nedefinuje. Nejvyšší soud například v rozhodnutí ze dne 19. 9. 2013 sp. zn. 26 Cdo 192/2013 uvedl, že: „ právo na bydlení patří k základním lidským právům neboť zajišťuje realizaci jedné ze základních lidských potřeb – potřeby bydlení jež je vlastní toliko fyzické osobě, nikoli osobě právnické (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího soudu z 19. 4. 2001, sp. zn. 26 Cdo 2818/99, uveřejněný pod C 436 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále např. jeho rozsudek z 26. 10. 2000, sp. zn. 26 Cdo 2823/99, uveřejněný pod R 6/2002 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek /ústavní stížnost proti tomuto rozsudku byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu z 30. 10. 2001, sp. zn.

II. ÚS 723/2000/ a rozsudek z 6. 12. 2005, sp. zn. 26 Cdo 1295/205). Ochrana práva na bydlení je poskytována i prostřednictvím aplikace ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. (viz shora citované R 5/2001 a R 6/2010), kdy je výjimečné vlastníkovi odepřena ochrana jeho vlastnického práva.“ Soukromé právo je postaveno na zásadě bezformálnosti právních jednání. Právní jednání může byt vykonáno v jakékoli formě, pokud zákon nestanoví pro určité právní jednání konkrétní formu. Žalobkyně souhlasí s bydlením matky účastníků řízení v bytě uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Toto bylo prokázáno i dopisem, který sepsala dne 1. 9. 2025. Prostý souhlas žalobkyně s bydlením matky účastníků řízení v bytě je dostatečným právním důvodem - právním titulem pro užívání uvedeného bytu matkou účastníků řízení. A to do doby, než bude žalobkyní tento souhlas odvolán. V řízení ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí soudu k odvolání souhlasu nedošlo.24 Matka účastníků řízení je proto oprávněna uvedený byt užívat. Její právo bydlení v předmětném bytě není limitováno, pokud jde o okruh osob, se kterými se rozhodla sdílet svůj život. Stejně jako například nájemce je tedy oprávněna přijmout k sobě jinou osobu a žít s ní ve společné domácnosti jako osobou sobě blízkou. Podle § 22 o. z. „(1) Osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen „partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí. (2) Stanoví-li zákon k ochraně třetích osob zvláštní podmínky nebo omezení pro převody majetku, pro jeho zatížení nebo přenechání k užití jinému mezi osobami blízkými platí tyto podmínky a omezení i pro obdobná právní jednání mezi právnickou osobou a členem jejího statutárního orgánu nebo tím, kdo právnickou osobu podstatně ovlivňuje jako její člen nebo na základě dohody či jiné skutečnosti.“ Žalovaný je vlastním dítětem matky účastníků řízení dle § 22 odst. 1 o.z. Dokonce ani v případě nájmu bytu nemůže pronajímatel limitovat nájemce tak, že mu autoritativně určí okruh osob, se kterými se může v bytě stýkat, nebo s nimi takto v bytě žít a bydlet. Podle § 2272 odst. 1, 2 o. z. platí: „(1) Nájemce má právo přijímat ve své domácnosti kohokoli. Přijme-li nájemce nového člena své domácnosti, oznámí zvýšení počtu osob žijících v bytě bez zbytečného odkladu pronajímateli; neučiní-li to nájemce ani do dvou měsíců, co změna nastala, má se za to, že závažně porušil svou povinnost. (2) Pronajímatel má právo vyhradit si ve smlouvě souhlas s přijetím nového člena do nájemcovy domácnosti To neplatí, jedná-li se o osobu blízkou anebo další případy zvláštního zřetele hodné. Pro souhlas pronajímatele s přijetím osoby jiné než blízké za člena nájemcovy domácnosti se vyžaduje písemná forma.“ Matka účastníků řízení žije v bytě se žalovaným. Přijetím žalovaného, tj. svého dítěte, osoby sobě blízké za člena své domácnosti, respektive trváním tohoto přijetí vzniklo žalovanému právo bydlet v uvedeném bytě odvozeně od souhlasu matky účastníků řízení. Podpůrně lze vyjít z ustanovení upravujícího společné bydlení jiné kategorie osob blízkých – manželů. Občanský zákoník v § 744 o. z. stanoví: „Je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů výhradní právo umožňující v domě nebo bytě bydlet, a je-li to jiné právo než závazkové, vznikne uzavřením manželství druhému manželu právo bydlení Vznikne-li jednomu z manželů takové výhradní právo za trvání manželství, vznikne tím druhému z manželů právo bydlení.“ Pokud tento souhlas matky účastníků řízení s bydlením žalovaného v uvedeném bytě trvá, je žalovaný oprávněn uvedený byt užívat. Žalobkyně proto není oprávněna domáhat se vyklizení žalovaného z bytu uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku a žaloba byla v tomto rozsahu zamítnuta. Skutkově obdobná věc byla řešena v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. září 2002, sp. zn. 22 Cdo 614/2001. (Nejvyšší soud tehdy dovodil v řízení mezi příbuznými osobami, užívajícími byt na základě souhlasů s bydlením, že právo bydlení je právem a požívá právní ochrany. V poměrech tehdejší právní úpravy obč. zák. včetně dle § 853 obč. zák. práva na bytovou náhradu). Okolnosti tvrzené žalobkyní: hromadění věcí v domě, stavebně technického stavu domu, užívání alkoholu, rozbití televizoru jsou pro projednávanou věc bez právního významu po dobu, kdy trvají oba souhlasy s užíváním bytu uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku, proto dále bylo nadbytečné vést o těchto okolnostech další dokazování.25 Naproti tomu v řízení nebylo prokázáno, že by žalovanému svědčil jakýkoli právní důvod k užívání prostor uvedených ve výroku II. tohoto rozsudku, proto byl podle § 1040 odst. 1 o. z. zavázán k jejich vyklizení ve lhůtě 15 dnů určené dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.26 Náklady řízení27 O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. (částečná zastavení řízení, když ke zpětvzetí žaloby došlo bez důvodů na straně žalovaného) a § 142 odst. 2 o. s. ř. (výrok I. a výrok II.) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.