26 C 144/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 80 184 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 47 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 33 184 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 60 143 Kč ve výši 12,75 % ročně od 23. 8. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 87,52 % ročně z částky 47 000 Kč od 23. 8. 2024 do 15. 9. 2024 ve výši 2 613,84 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 47 000 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 8. 2024 dosáhne částky 204 422 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 8. 8. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 80 184 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 5. 2024 úvěr ve výši 47 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 4 045 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 87,52 % ročně. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaná zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč. V důsledku prodlení žalované dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu 21. 8. 2024 tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny ve výši 57 257,11 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatňuje smluvní pokutu ve výši 20 041 Kč. Žalovaná dále uzavřela smlouvu o pojištění schopnosti splácet úvěr a zavázala se k placení pojistného ve výši 496 Kč měsíčně. Žalobkyně se dále domáhá žalobou zaplacení úroku z prodlení z částky 60 143 Kč ve výši 12,75 % ročně od 23. 8. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 87,52 % ročně z částky 47 000 Kč od 23. 8. 2024 do 15. 9. 2024 ve výši 2 613,84 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 47 000 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 8. 2024 dosáhne částky 204 422 Kč. Na zaslanou předžalobní výzvu k plnění žalovaná nereagovala.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala, k jednání nařízenému na den 24. 9. 2025 se bez omluvy nedostavila.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, že žalobkyně získala dne 11. 5. 2018 oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru; z prohlášení klienta, že dne 24. 5. 2024 žalovaná mimo jiné stvrdila svým podpisem, že se seznámila se všemi informacemi podle ust. § 92 zákona o spotřebitelském úvěru; že si je vědoma, jaká je výše sjednaných úroků z úvěru a souhlasí s ní; že nemá žádné splatné dluhy; že se nenachází v úpadku; z hodnocení klienta, že ke dni 24. 5. 2024 měla žalovaná příjem 22 879 Kč ze zaměstnání, její výdaje činily celkem 9 481 Kč měsíčně, což zahrnuje životní minimum 4 860 Kč a za bydlení 4 621 Kč, byla zaměstnána v hlavním pracovním poměru u společnosti , právnická osoba, , , adresa, , byla rozvedená, bydlela v pronájmu a měla středoškolské vzdělání bez maturity (výuční list); z předsmluvního formuláře, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne 24. 5. 2024 standardní informace o spotřebitelském úvěru; z karty klienta, že rekapituluje obsah závazku ze smlouvy č. , hodnota, a že žalovaná nehradila splátky úvěru řádně ani včas, respektive nezaplatila ničeho; z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru /smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 5. 2024, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 24. 5. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 47 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku 170 352 Kč ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 045 Kč, přičemž ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 87,52 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalované. Dle odst. 6. 1. jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitla v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Dle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6. 3. a 6. 4. jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaná nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou; ze základní informace o klientovi, důkazu o odeslání 1 Kč, zaslané SMS (informace o vyplacení), důkazů o přijaté sms a informací ohledně podpisu na dálku, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem, prostřednictvím jedinečného kódu, který byl žalované za tímto účelem ze strany žalobce předem poskytnut; z oznámení o schválení úvěru, že žalobkyně přípisem ze dne 27. 5. 2024 oznámila žalované, že akceptovala její návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, a došlo tak k jejímu uzavření za předjednaných podmínek; dle splátkového kalendáře, že žalované bylo v souvislosti se smlouvou o úvěru č. , hodnota, předepsáno 48 měsíčních splátek po 4 045 Kč; z dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 5. 2024 a přílohy č. 1 návrhu smlouvy o úvěru č. , hodnota, – Pojištění schopnosti splácet úvěr, včetně informačního dokumentu o pojistném produktu, přihlášky do pojištění a pojistných podmínek, že žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru distančním způsobem a přistoupila ke skupinovému pojištění, měla sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr částkou 496 Kč měsíčně; z dokladu o vyplacení úvěru, že žalovaná úvěr čerpala ve výši 47 000 Kč dne 24. 5. 2024 pod VS , var. symbol, ; z výzvy k zaplacení ze dne 18. 7. 2024, 19. 8. 2024, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužných splátek č. , hodnota, , 2 a následně i 3 s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru; z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 21. 8. 2024, že žalobkyně požaduje na základě tohoto oznámení úhradu částky ve výši 60 143 Kč, a to do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení; z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána přípisem ze dne 19. 2. 2025 k úhradě dlužné částky 57 257,11 Kč s příslušenstvím, a to do 15 dnů od data odeslání této výzvy, která byla odeslána dne 19. 2. 2024; z listin předložených žalobkyní k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované, a to: z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, k příjmu ze zaměstnání, že žalované byla na její účet připsána mzda od společnosti , právnická osoba, za 4/2024 ve výši 27 262 Kč, za 3/2024 ve výši 17 892 Kč; z kopie OP žalované, že žalovaná poskytla žalobkyni k ověření své totožnosti občanský průkaz č. , hodnota, ; z potvrzení o příjmu ze dne 22. 5. 2024, že průměrný čistý výdělek žalované u společnosti , právnická osoba, za poslední 3 měsíce činil 23 190 Kč; z výpisu z NRKI pro osobu žalované k datu 11. 5. 2024, že počet bank a finančních institucí, u kterých si klient žádal o úvěr dle historie v dotazu z registru NRKI byl 6, součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací byl 5 793 Kč, součet celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet byl 6 000 Kč, součet celkové nesplacené částky splátkových operací, celkového přečerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové nesplacené částky kreditních karet byl 0 Kč, obecně tedy žalovaná spadala do segmentu klientů, kde bylo vyšší riziko, že klient nebude splácet úvěr, a proto je žádost o úvěr výrazněji limitována výší vyplacené částky, případně zamítána; z výpisu záznamu z registru SOLUS pro osobu žalované k datu 11. 5. 2024, že u žalované není evidována žádná dlužná splátka.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 24. 5. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 47 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku 170 352 Kč ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 045 Kč, přičemž ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 87,52 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalované. Dle odst. 6. 1. jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitla v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Dle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6. 3. a 6. 4. jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaná nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou Za účelem prověření úvěruschopnosti žalované si žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru obstarala potvrzení o přijetí mzdy na účet žalované, potvrzení o příjmu žalované, občanský průkaz žalované, výpis z registru SOLUS a NRKI. Žalovaná čerpala úvěr dne 24. 5. 2024, neuhradila však ničeho. Úhrada nebyla z její strany provedena ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně a žalobkyně přistoupila dne 21. 8. 2024 k zesplatnění úvěru. Žalobkyně žalobou uplatňuje smluvní pokutu ve výši 20 041 Kč. Žalovaná dále uzavřela smlouvu o pojištění schopnosti splácet úvěr a zavázala se k placení pojistného ve výši 496 Kč měsíčně. Žalobkyně se dále domáhá žalobou zaplacení úroku z prodlení z částky 60 143 Kč ve výši 12,75 % ročně od 23. 8. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 87,52 % ročně z částky 47 000 Kč od 23. 8. 2024 do 15. 9. 2024 ve výši 2 613,84 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 47 000 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 8. 2024 dosáhne částky 204 422 Kč. Na zaslanou předžalobní výzvu k plnění žalovaná nereagovala.

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

8. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

9. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

10. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

18. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 75 Co 202/2021 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

19. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to mimo jiné rešeršemi v příslušných databázích a registrech dlužníků, a to s negativním výsledkem. Dále žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru sdělila zdroj svých příjmů, včetně jejich výše, když na běžný účet žalované byla připsána mzda od společnosti , právnická osoba, za 4/2024 ve výši 27 262 Kč, za 3/2024 ve výši 17 892 Kč. K těmto tvrzením pak žalobkyně předložila přehled těchto konkrétních příjmů ze zaměstnání na bankovním účtu žalované, nikoliv však kompletní výpisy z účtu za uvedená období. Žalobkyně současně v rámci hodnocení klienta uvedla, že výdaje žalované činily celkem 9 481 Kč měsíčně, což zahrnuje životní minimum 4 860 Kč a za bydlení 4 621 Kč, že byla zaměstnána v hlavním pracovním poměru u společnosti , právnická osoba, , byla rozvedená, bydlela v nájmu a měla středoškolské vzdělání bez maturity (výuční list), toto není podloženo žádným dokladem, například nájemní, či alespoň čestným prohlášením. Žalovaná také neuvedla žádné další výdaje nad rámec shora uvedených, přestože zcela jistě vynakládá prostředky také za dopravu do zaměstnání, mobilní telefon a disponuje také emailovou adresou, tedy lze předpokládat i náklady na internetové připojení či data v mobilu. Žalobkyně se v rámci hodnocení klienta zabývala pouze příjmem žalované ze zaměstnání, aniž by si nechala předložit výpisy z účtu žalované, ze kterých by byla zřejmá bilance tohoto účtu, tedy zda tzv. není žalovaná v mínusu, jakož i pohyby na jejím účtu /skutečné příjmy a výdaje/. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by řádně prověřila úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy o úvěru, neboť netvrdila ani neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních výdajích žalované na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem i ověřila (předložení dokladů o výdajích žalované žalobkyně ani netvrdila). Žalobkyně ničeho nedoplnila ani na výzvu soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., která byla učiněna při jednání dne 24. 9. 2025. Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

20. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně by tedy měla nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však dalších nákladů či příslušenství, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

21. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

22. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované dne 24. 5. 2024 částku ve výši 47 000 Kč na bankovní účet uvedený žalovanou ve smlouvě o úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná na poskytnutou částku žalobkyni neuhradila ničeho. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal žalovanou k vrácení dosud nevrácené částky ve výši 47 000 Kč.

23. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaná povinna jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaná byla během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdila ani soudu k věci neoznačila žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalované, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

24. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku a smluvních pokut. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaná proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 98 262,80 Kč. Žalobě pak bylo vyhověno co do celkové částky 47 000 Kč. Úspěch žalobkyně je pak představován podílem 47,8 % z předmětu řízení a úspěch žalované 52,2 % z předmětu řízení. V řízení tak byla více úspěšná žalovaná, jejíž úspěch činil 4,4 %. Žalovaná však byla v řízení zcela nečinná a dle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.