26 C 154/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 60 366,90 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 6. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 60 366,90 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“), uzavřel se žalovaným dne 15. 8. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutý úvěr úrok, poplatky a náklady ve sjednané výši. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 50 000 Kč, dlužný poplatek ve výši 600 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 749,96 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 966,58 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 8. 2024 č. j. 26 C 154/2024-65 bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.); žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 366,90 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 749,96 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 966,58 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, byla zamítnuta (výrok II.); řízení bylo co do kapitalizovaného úroku od 19. 12. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 3 912 Kč a co do úroku ve výši 14,67 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení zastaveno (výrok III.) a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

4. Proti rozsudku okresního soudu, a to pouze co do zamítnutí žaloby na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50.000 Kč od 6. 11. 2023 do zaplacení, podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se jeho změny a vyhovění žalobě v tomto rozsahu. Žalobkyně uvedla, že se neztotožňuje s rozsudkem soudu prvého stupně, kterým bylo žalobě vyhověno pouze co do nároku na bezdůvodné obohacení bez zákonného úroku z prodlení za situace, kdy okresní soud toto své rozhodnutí žádným způsobem neodůvodnil. Podle žalobkyně se žalovaný v důsledku neplnění svých smluvních povinností dostal do prodlení, a z tohoto důvodu po něm žalobkyně požaduje zaplacení úroku z prodlení, přičemž tento nárok vyplývá přímo ze zákona dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Okresní soud tak pochybil, když v napadeném rozsudku bez odůvodnění nepřiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení.

5. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 15. 11. 2024 č. j. 75 Co 264/2024-93, které nabylo právní moci dne 12. 12. 2024, byl rozsudek ve výroku II. v odvoláním napadeném rozsahu, tj. co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50.000 Kč od 6. 11. 2023 do zaplacení, zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že okresní soud v této části rozsudek neodůvodnil a rozhodnutí je proto v této části nepřezkoumatelné.

6. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze standardních informacích o spotřebitelském úvěru, z historie čerpání a z fotografií občanského průkazu, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“), uzavřel se žalovaným dne 15. 8. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnuté finanční prostředky úrok 60 % ročně s RPSN 81,02 % ročně, celkem 68 135,40 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v minimálních měsíčních splátkách, jejíž výše se přepočítává pokaždé, když dojde k čerpání úvěru. Rozpis plateb měl být vystavován každý měsíc. Žalovaný vyčerpal částku 50 000 Kč dne 15. 8. 2022, neuhradil ničeho.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, a z Informace o zpracování osobních údajů, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023, ve kterém byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl žalovanému odeslán doporučeně dne 27. 10. 2023.- Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 15. 2. 2024 a z podacího lístku, že žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 15. 2. 2024 vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Výzva byla žalovanému odeslána 16. 2. 2024.- Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, že je zapsána v rejstříku, vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 21915.

7. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“), uzavřel se žalovaným dne 15. 8. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnuté finanční prostředky úrok 60 % ročně s RPSN 81,02 % ročně, celkem 68 135,40 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v minimálních měsíčních splátkách, jejíž výše se přepočítává pokaždé, když dojde k čerpání úvěru. Rozpis plateb měl být vystavován každý měsíc. Žalovaný vyčerpal částku 50 000 Kč dne 15. 8. 2022, neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023, ve kterém byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl žalovanému odeslán doporučeně dne 27. 10. 2023. Žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 15. 2. 2024 vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Výzva byla žalovanému odeslána 16. 2. 2024.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

19. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

20. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

21. V již pravomocném rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o většině předmětu řízení, soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Dle provedeného dokazování k posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany věřitele nedošlo vůbec. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 50 000 Kč, když žalovaný na svůj závazek ničeho neuhradil.

22. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50.000 Kč od 6. 11. 2023 do zaplacení, o kterém je rozhodováno tímto rozsudkem, soud konstatuje, že zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Soud dále v tomto směru odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších sjednaných úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl a dobu splatnosti určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

23. O náhradě nákladů této části řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl zcela procesně úspěšný a měl by tak nárok na náhradu nákladů řízení, tyto mu však dle obsahu spisu žádné nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.