26 C 177/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 6. 5. 2024 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 9. 5. 2024, ve znění pozdějšího doplnění, domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 7. 9. 2023 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovanou jako dlužníkem na straně druhé Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Úroky úvěru měly být žalovanou žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách 3 000 Kč. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 11. 2023. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalované první písemnou upomínku ze dne 20. 11. 2023, kde vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky. Žalovaná však žalobkyni své splatné závazky neuhradila. Žalobkyně proto zaslala žalované druhou písemnou upomínku ze dne 5. 12. 2023, kde opětovně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky. I přes zaslání několika písemných upomínek tak nebyla ze strany žalované řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 11. 2023. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě zbývající jistiny úvěru a nákladů právního zastoupení dne 21. 4. 2024. Dne 21. 4. 2024 byla žalované odeslána předžalobní výzva, na kterou nijak nereagovala.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.

3. Soud učinil ve věci jednotlivá skutková zjištění, ze kterých pak učinil následující závěr o skutkovém stavu:Dne 7. 9. 2023 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 200 000 Kč (článek IV. odst. 4.2. smlouvy o úvěru). Úvěr byl ve prospěch žalované vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru (Smluvní dokumentace opatřená autorizační doložkou, Předsmluvní informace opatřeny autorizační doložkou, Potvrzení o vyplacení úvěru). Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru (potvrzení o zaplacení verifikační platby). Úroky úvěru měly být žalovanou hrazeny v měsíčních splátkách 3 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce (článek IV. a článek V. smlouvy o úvěru). Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 11. 2023. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalované první písemnou upomínku ze dne 20. 11. 2023, kde vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky (1. upomínka). Žalovaná však své splatné závazky neuhradila. Žalobkyně zaslala žalované druhou písemnou upomínku ze dne 5. 12. 2023, kde opětovně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky (2. upomínka). I přes zaslání písemných upomínek nebyla ze strany žalované řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 11. 2023, proto žalobkyně přistoupila dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvala žalovanou k úhradě zbývající jistiny úvěru a nákladů právního zastoupení dne 21. 4. 2024 (předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení, podací lístek předžalobní výzvy).

4. Žalobkyně posoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle podepsaného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (viz příloha č. 1 ke smluvní dokumentaci), a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (kopie občanského průkazu, výpisy z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 1. 6. 2023 do 31. 8. 2023, výpis ze živnostenského rejstříku, výpis z databáze neplatných dokladů, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru SOLUS, výpis z registru platebních informací (REPI), výplatní pásky za období květen až červenec 2023).

5. Podle ust. § 1724 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle ust. § 1725 občanského zákoníku, je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle ust. § 1746 občanského zákoníku, zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

6. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

7. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ust. § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

8. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů.

11. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru. Soud dovozuje, že jednáním žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně převzala závazek poskytnout žalované finanční prostředky v určité výši, což poté splnila, a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit. Smlouva o úvěru byla sjednána v elektronické podobě, což současná právní úprava v ustanoveních § 1820 a násl. občanského zákoníku, upravujících uzavírání smluv distančním způsobem, umožňuje, forma smlouvy tak byla zachována. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovanou z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě smlouvy o úvěru byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaná) dluh řádně neuhradila. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala uzavření předmětných smluv a dále, že poskytla formou bezhotovostní platby žalované finanční prostředky, které žalovaná řádně nesplácela, čímž porušila smlouvu o úvěru. Bylo tedy pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že žalobkyni na pohledávku ze smlouvy o úvěru, byť částečně, nad rámec tvrzení žalobkyně, plnila, resp. že tento jeho dluh zanikl jinak. Žalovaná takto nepostupovala a výši ani oprávněnost žalobního nároku nikterak nerozporovala. Vzhledem k tomu, že nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná na zbývající část svého závazku žalobkyni cokoli uhradila, ocitla se s plněním svého dluhu v prodlení a žalobkyně tak má nárok rovněž na úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po dni jeho splatnosti. Jelikož žalovaná porušila svou synallagmatickou povinnost vyplývající ze sjednané smlouvy, soud tak nárok žalobkyně na zaplacení žalobou požadované částky shledal důvodným. Soud přiznal žalobkyni i žalobou uplatněné zákonné úroky z prodlení, které žalobkyně požadovala v zákonné výši ode dne následujícího po splatnosti předmětné pohledávky určené žalobkyní v zesplatňovacím dopise na den 5. 5. 2024, tedy od okamžiku, kdy byla žalovaná již v prodlení s placením celé žalované částky. Za této situace proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. žaloby a žalobě žalobkyně v uvedeném rozsahu vyhověl. Lhůtu k plnění určil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. jako třídenní od právní moci rozsudku.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. zmocněnkyni žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, sazby mimosmluvní odměny v celkové výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (za přípravu s převzetím zastoupení, předžalobní výzvu, sepis žaloby), náhradu hotových výdajů v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč (viz shora) dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění. Doplnění tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované soud nepovažuje za účelně vynaložený úkon právní služby, když tato tvrzení měla být obsahem samotné žaloby. Podmínky ustanovení § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. byly splněny, když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11, naposledy například jen u OS Olomouc věc sp. zn. 12 C 140/2024, 10 C 163/2024, 25 C 143/2024 atd.