26 C 228/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 25 903,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 198,52 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 21 704,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 903,12 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 25 903,12 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela se žalovanou dne 23. 4. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 30 000 Kč spolu s příslušenstvím do 23. 5. 2025. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, . Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla žalovaná pohledávka postoupena ke dni 12. 12. 2024 na žalobkyni. Žalobkyně požadovala úhradu jistiny ve výši 18 993,89 Kč, smluvní úrok ve výši 6 432,77 Kč, smluvní pokutu ve výši 476,46 Kč, zákonné úroky z prodlení z částky 25 903,12 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu upomínkou ze dne 16. 4. 2025.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, v řízení byla zcela nečinná.

3. Žalobkyně ani žalovaná se nedostavily k jednání soudu, čímž se zbavily práva být poučeny ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 4. 2024 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, , jako věřitel se zavázala žalované jako klientovi poskytnout na její účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 30 000 Kč s roční zápůjční úrokovou sazbou ve výši 114,25 % odpovídající úroku v celkové výši 21 600,96 Kč. Výše RPSN úvěru činila 197,80 %. Doba trvání úvěru byla 12 měsíců. Splatnost poskytnutého úvěru byla 23. 4. 2025. Celkem bez prodloužení se žalovaná zavázala splatit částku 51 600,96 Kč. Smluvní strany se ve smlouvě dohodly, že v případě porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoli část závazku řádně a včas, a to bez ohledu na zavinění žalované, je žalovaná povinna zaplatit věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč (nejvýše tři zpoplatněné upomínky). Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky , právnická osoba, . pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách.- Z výpisů z účtu a sdělení , banka, ., bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná a že dne 23. 4. 2024 byla na tento účet připsána částka 30 000 Kč.- Z výpisu z účtu, že dne 22. 4. 2024 provedla žalovaná verifikační platbu ve výši 0,01 Kč z účtu , č. účtu, na účet právního předchůdce žalobkyně.- Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, , že žalovaná dne 23. 4. 2024 čerpala úvěr ve výši 30 000 Kč na svůj účet č. , č. účtu, a na předmětný úvěr uhradila celkovou částku 25 801,48 Kč.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 včetně příloh, z Dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2025 a podacího lístku bylo zjištěno, že mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek upravující postupovaní pohledávek vniklých ze spotřebitelských úvěrů na postupníka Postoupenou pohledávkou byla i pohledávka za žalovanou specifikovaná č. smlouvy o úvěru , Anonymizováno, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 16. 4. 2025.- Z upomínky ze dne 23. 1. 2025 a předžalobní výzvy ze dne 25. 3. 2025, že právní předchůdce žalobkyně opakovaně vyzýval žalovanou k úhradě dluhu.- Z předžalobní upomínky ze dne 16. 4. 2025 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě částky 26 299,99 Kč s příslušenstvím do tří dnů. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne 16. 4. 2025.

5. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 22. 9. 2024 nebyla učiněna žádná ve věci relevantní zjištění.

6. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 23. 4. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel zavázala žalované jako klientovi poskytnout na její účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 30 000 Kč s roční zápůjční úrokovou sazbou ve výši 114,25 % odpovídající úroku v celkové výši 21 600,96 Kč. Výše RPSN úvěru činila 197,80 %. Doba trvání úvěru byla 12 měsíců. Splatnost poskytnutého úvěru byla 23. 4. 2025. Celkem bez prodloužení se žalovaná zavázala splatit částku 51 600,96 Kč. Smluvní strany se ve smlouvě dohodly, že v případě porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoli část závazku řádně a včas, a to bez ohledu na zavinění žalované, je žalovaná povinna zaplatit věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč (nejvýše tři zpoplatněné upomínky). Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky , právnická osoba, . pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách. Dne 23. 4. 2024 byla na účet žalované č. , č. účtu, připsána částka 30 000 Kč pod VS , var. symbol, . Dne 12. 12. 2024 došlo k postoupení žalované pohledávky ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 16. 4. 2025. Současně byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalovaná žalobkyni, respektive jejímu právnímu předchůdci, uhradila celkovou částku 25 801,48 Kč.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

14. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojilali se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

15. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně (respektive právní předchůdkyně žalobkyně) dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované, když k posouzení úvěruschopnosti žalované nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, zbavila se tak možnosti být soudem poučena ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. V dané situaci soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ zkoumat úvěruschopnost žalované, když v této souvislosti soudu nepředložila žádný důkaz. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat dle § 87 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 30 000 Kč. Z provedeného dokazovaná má soud za prokázané, že žalovaná uhradila celkem 25 801,48 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené jistiny ve výši 4 198,52 Kč. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní.

17. Ve zbylé části soud žalobou uplatněný nárok výrokem II. zamítl. V souladu se závěry Nejvyššího soudu pak soud žalobkyni nepřiznal ani požadované zákonné úroky z prodlení, neboť nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 39 758 Kč. Žalovaná byla zavázána k úhradě částky 4 198,52 Kč a byla tak v řízení převážně úspěšná a měla by nárok na náhradu nákladů řízení. S ohledem na její procesní pasivitu jí dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.