26 C 24/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 22 770 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 500 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 700 Kč, splatných vždy do každého 5. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 270 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 22 770 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 13. 2. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný měl dále žalobkyni v souvislosti s úvěrem zaplatit souhrnný poplatek ve výši 12 270 Kč, sestávající z úroku ve výši 2 970 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 500 Kč a odměny obchodního zástupce za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou částku 27 270 měl splácet v týdenních splátkách po 455 Kč. Žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v databázi neplatných dokladů, v databázi Credit Check, v IR, telefonicky zkontrolovala zaměstnání, provedla kontrolu platební historie u žalobkyně a provedla vyhodnocení finanční situace dle podkladů vyplněných klientem. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 4 500 Kč. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky.

2. Žalovaný uvedl, že v době sjednání (dle jeho názoru neplatné) smlouvy nedokázal správně vyhodnotit svoje možnosti a ani podmínky smlouvy a že se domnívá, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná, jelikož výše úrokové sazby a RPSN odporují dobrým mravům. Namítal, že úvěrující společností nebyla řádně prověřena jeho úvěruschopnost, že společnost neprověřovala nijak jeho výdaje jako jsou náklady na živobytí, ani jeho další závazky, že k uzavření smlouvy stačilo pouze doložit doklad totožnosti a důchodový výměr od ČSSZ. Dále uvedl, že dne 4. 11. 2024 poslal žalobkyni návrh smírného řešení dluhu, odpověď však neobdržel. Následně podal návrh na zahájení řízení kanceláři finančního arbitra dne 25. 11. 2024. Dne 2. 12. 2024 jej finanční arbitr informoval to tom, že písemně vyzval žalobkyni, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy k dané věci vyjádřila. Žalovaný dále tvrdil, že na úvěr načerpal jistinu ve výši 15 000 Kč, uhradil celkem splátky ve výši 4 500 Kč a že částku zbývající jistiny ve výši 10 500 Kč není schopen zaplatit najednou. Proto žádal o možnost tuto zbývající jistinu zaplatit ve splátkách. U jednání dne 14. 8. 2025 žalovaný uvedl, že se snažil se žalobkyní uzavřít smír, toto mu nebylo umožněno. Co se týče dohody o narovnání, vůbec si nevzpomíná, že by něco takového podepsal, je pravdou, že jednou u něho byla doma paní od žalobkyně a dala mu něco podepsat, neví ale co to bylo. Navrhl, aby mu bylo uloženo zaplatit částku 10 500 kč ve splátkách ve výši cca 700 Kč měsíčně, a to ke každému 5. dni v měsíci.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 2. 2024, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 13. 2. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti s tím, že doba trvání úvěru byla ujednána na 60 týdnů, ujednán byl úrok ve výši 2 970 Kč, poplatek za zpracování ve výši 4 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč (dále jen „Celkové náklady úvěru“). Celková výše úvěru činila 27 270 Kč a splácen měl být v týdenních splátkách po 454,50 Kč s tím, že první splátka měla být provedena dne 20. 2. 2024. Zápůjční úroková sazba činila 70,89 %. RPSN činila 212,77 %.

5. Z formuláře pro standartní informace, že žalobkyně dne 13. 2. 2024 poskytla žalovanému informace týkající se úvěru, což žalovaný stvrdil svým podpisem.

6. Z protokolu o informační a posuzovací návštěvě klienta, že dne 13. 2. 2020 proběhlo osobní jednání žalovaného se zprostředkovatelem spotřebitelského úvěru.

7. Z evidenční karty klienta ze dne 13. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je ženatý, počet členů v domácnosti uvedl 1, není majitelem vozu ani nemovitosti, měl již úvěr u žalobkyně. Jeho příjem je invalidní důchod 19 756 Kč, má celkové měsíční výdaje 9 732 Kč (výdaje na bydlení 4 872 Kč a životní minimum 4 860 Kč). Disponibilní zůstatek (rozdíl mezi příjmy a výdaji) činil 10 024 Kč.

8. Z dohody o narovnání, že dne 10. 6. 2024 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o narovnání, jejímž předmětem je smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 2. 2024. Účastníci v této shodně konstatují, že jejím účelem je odstranit případné spory o výši nároku věřitele vůči dlužníkovi, jakož i odstranit spory o platnost smlouvy o úvěru jako celku či jejich jednotlivých částí. Žalovaný výslovně prohlásil a uznal, že ke dni podpisu této dohody dluží věřiteli částku 23 270 Kč a zavazuje se ji věřiteli uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč splatných vždy k 25. dni kalendářního měsíce počínaje červnem 2024 až do úplného zaplacení. Pro odstranění pochybností v dohodě účastníci uvádějí, že touto dohodou jsou nahrazeny (popř se ruší) veškeré předchozí dohody, smlouvy či ujednání související s výše specifikovanými smlouvami o úvěru. Uvedená dohoda má podobu předtištěného formuláře, kde jsou doplněny toliko údaje o žalovaném, číslo smlouvy, dlužná částka a dále výše a splatnost měsíčních splátek.

9. Ze splátkového kalendáře, že žalovaný uhradil dne 13. 2. 2024 částku 2 000 Kč, dne 13. 3. 2024 částku 2 000 Kč a dne 27. 6. 2024 částku 500 Kč.

10. Z informací o smlouvě, že žalovaný uhradil celkem částku 4 500 Kč.

11. Z návrhu smírného řešení včetně doručenky, že žalovaný přípisem ze dne 1. 11. 2024, doručeným do datové schránky žalobkyně dne 4. 11. 2024, navrhoval žalobkyni, že zbývající částku jistiny ve výši 10 500 Kč uhradí pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 200 Kč.

12. Z návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem, že žalovaný proti žalobkyni podal dne 25. 11. 2025 návrh na zahájení řízení Kanceláři finančního arbitra týkající se uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 2. 2024.

13. Z oznámení o zahájení řízení u finančního arbitra, že finanční arbitr přípisem ze dne 2. 12. 2024 žalovanému sdělil, že žalobkyni zaslal oznámení o zahájení řízení, ve kterém ji vyzval, aby se vyjádřila ve lhůtě 15 dnů.

14. Z usnesení finančního arbitra č. j. , číslo jednací, ze dne 22. 1. 2025, finanční arbitr řízení zastavil, protože ve věci samé bylo zahájeno soudní řízení, v němž budesoud pravomocně rozhodovat o existenci práva žalobkyně požadovat po žalovaném na základě smlouvy o úvěru peněžité plnění v určité výši.

15. Z předžalobní výzvy s podacím archem bylo zjištěno, že dne 5. 11. 2024 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalovanému odeslána stejného dne.

16. Z výpovědi žalovaného, že pobírá invalidní důchod ve výši 20 106 Kč měsíčně, z toho je mu exekučně sráženo 1 275 Kč měsíčně. Dále pracuje na zkrácený úvazek u , označení zaměstnavatele, , z příjmu je mu sráženo 1 850 Kč měsíčně a vypláceno mu je cca 5 200-5 500 Kč měsíčně. Spolu s manželkou, která je v insolvenci splácí další dluhy, celkem to může být 30 000 Kč měsíčně, manželka má dvě práce a vše se snaží vyřešit. Je schopen splácet cca 700 Kč měsíčně. Nemá žádný majetek, nepobírá žádné dávky.

17. Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:

18. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 13. 2. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu úrokem ve výši 2 970 Kč, poplatkem za zpracování ve výši 4 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celková výše úvěru činila 27 270 Kč a splácen měl být v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč s tím, že první splátka měla být provedena dne 20. 2. 2024. Zápůjční úroková sazba činila 70,89 %. RPSN činila 212,77 %. Dle údajů v Evidenční kartě klienta žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je ženatý, počet členů v domácnosti uvedl 1, není majitelem vozu ani nemovitosti, měl již úvěr u žalobkyně. Jeho příjem je invalidní důchod 19 756 Kč, má celkové měsíční výdaje 9 732 Kč (výdaje na bydlení 4 872 Kč a životní minimum 4 860 Kč). Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 4 500 Kč. Dne 10. 6. 2024 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o narovnání. Žalovaný výslovně prohlásil a uznal, že ke dni podpisu této dohody dluží žalobkyni částku 23 270 Kč a zavázal se ji uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč splatných vždy k 25. dni kalendářního měsíce počínaje červnem 2024 až do úplného zaplacení. Pro odstranění pochybností v dohodě účastníci uvádějí, že touto dohodou jsou nahrazeny (popř se ruší) veškeré předchozí dohody, smlouvy či ujednání související s výše specifikovanými smlouvami o úvěru. Uvedená dohoda má podobu předtištěného formuláře, kde jsou doplněny toliko údaje o žalovaném, číslo smlouvy, dlužná částka a dále výše a splatnost měsíčních splátek. Žalovaný ve věci podal návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem. Uvedené řízení však bylo usnesením č. j. , číslo jednací, ze dne 22. 1. 2025 zastaveno, neboť ve věci samé bylo zahájeno soudní řízení. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky. K majetkovým poměrům žalovaného bylo zjištěno, že pobírá invalidní důchod ve výši 20 106 Kč měsíčně, z toho je mu exekučně sráženo 1 275 Kč měsíčně. Dále pracuje na zkrácený úvazek u , označení zaměstnavatele, , z příjmu je mu sráženo 1 850 Kč měsíčně a vypláceno mu je cca 5 200-5 500 Kč měsíčně. Spolu s manželkou, která je v insolvenci splácí další dluhy celkem to může být 30 000 Kč měsíčně, manželka má dvě práce a vše se snaží vyřešit. Je schopen splácet cca 700 Kč měsíčně. Nemá žádný majetek, nepobírá žádné dávky.

19. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

20. Podle ust. § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

21. Dle ust. § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

22. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

23. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle ust. § 1812 občanského zákoníku (1) Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. (, právnická osoba, ujednáním odchylujícím se v neprospěch spotřebitele od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

27. Podle ust. § 1903 občanského zákoníku (1) Dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu. (2) Narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran.

28. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

29. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

30. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

33. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

34. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

35. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů. Žalobkyně sice tvrdila, že bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného lustrací z veřejně dostupných databází a rejstříků a že byl ověřen příjem žalovaného, nicméně k prokázaní těchto tvrzení nepředložila žádné důkazy a rovněž ničeho netvrdila k prověření úvěruschopnosti stran výdajů žalovaného s výjimkou informací uvedených v evidenční kartě. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného a označení důkazů k jejich prokázání. Žalobkyně tak důkazní břemeno o tom, že řádně a úplně posoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, v tomto řízení neunesla. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku. Pokud jde o dohodu o narovnání uzavřenou se žalovaným, pak soud konstatuje, že narovnání bylo uzavřeno adhezním/formulářovým způsobem, bez reálné spornosti. Nadto je třeba konstatovat, že žalovaný uvedenou dohodu uzavřel v postavení spotřebitele a vzdal se tak ochrany, kterou mu zákon poskytuje, platí však, že kogentní pravidla (ochrana spotřebitele) nelze obejít ani dohodou stran. V daném případě je tak dohoda o narovnání, která měla za cíl nahradit závazek ze smlouvy o úvěru absolutně neplatné pro porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost, sama neplatná.

36. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy.

37. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

38. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok pouze na uhrazení dlužné jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo platně dojít ke sjednání úroků a poplatků. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 10 500 Kč, když dle tvrzení žalobkyně žalovaný částku 4 500 Kč zaplatil před podáním žaloby.

39. O lhůtě k plnění ve výroku I. rozsudku soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1, věta za středníkem o. s. ř., když uložil žalovanému zaplatit dlužnou částku ve splátkách ve výši 700 Kč měsíčně, které považoval za přiměřené s přihlédnutím k sociálním a majetkovým poměrům žalovaného. Zároveň bude dluh uhrazen v ještě přiměřené době, přičemž za takovou dobu bývá považována běžně doba 12, v odůvodněných případech max. 24 měsíců. Takto stanovený způsob plnění uložené povinnosti nebude dle názoru soudu znamenat neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. Soud také stanovil s ohledem na oprávněné zájmy žalobkyně povinnost žalovaného splácet dluh pod ztrátou výhody splátek, tj. povinnost žalovaného zaplatit celý dluh najednou v případě nesplnění byť i jen jediné splátky.

40. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již shora uvedených zamítnuta.

41. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Jelikož to byl žalovaný, kdo byl ve věci převážně úspěšný a měl by tak nárok na náhradu nákladů řízení, ale tento se práva na náhradu nákladů řízení vzdal, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok.