26 C 259/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánkovou ve věci žalobkyně: Název žalobce/žalobkyně ., IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , Datum narození žalovaného , adresa pro 83 283,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 82 784,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 499 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 741,23 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 119,91 Kč, úrok ve výši 11,40 % ročně z částky 82 784,45 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 82 784,45 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 939,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 83 283,45 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „banka"), IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , uzavřela se žalovaným dne 30. 11. 2023 Smlouvu o půjčce č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 18 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12 141 Kč dle smlouvy vždy ke dni v měsíci, který má stejné pořadové číslo jako den, kdy byla půjčka převedena na účet (tj. k 25. dni v měsíci), spolu se smluvním úrokem ve výši 11,40 % p. a. a s dalšími poplatky dle této smlouvy a obchodních podmínek, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Banka splnila svoji povinnost a úvěr žalovanému poskytla, což vyplývá z výpisu z účtu. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek a splátky nezasílal řádně a včas. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupila banka v souladu s Produktovými podmínkami dne 17. 3. 2025 k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 82 784,45 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 741,23 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 119,91 Kč a z dlužných poplatků ve výši 499,00 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes předžalobní výzvu. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného, když v první řadě vycházel ze sdělení samotného žalovaného v souhrnném přehledu Identifikace žádosti a dále z lustrace žalovaného v databázích SOLUS, v bankovním i nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi MVČR. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 5. 2025 mezi společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, ., a mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, ., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 6. 2025.

2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že uplatněný nárok v plném rozsahu neuznává, když jednak je československým, nikoliv českým občanem, žalobkyně neprokázala aktivní legitimaci v řízení, mezi žalovaným a žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, nebyla uzavřena žádná smlouva, jedná se o údajný dluh, který byl splacen z kolaterálního účtu žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., nemá licenci na půjčování peněz a půjčila mu bezcennou fiktivní měnu nepodloženou jměním banky, bez řádného krytí. Po zjištění těchto okolnosti žalovaný další platby právní předchůdkyni žalobkyně odmítl.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:- Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce, z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce, z certifikátů o ověřování platnosti, ze všeobecných obchodních podmínek, z ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, z produktových podmínek pro osobní úvěry, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně certifikátů o ověření platnosti, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela se žalovaným dne 30. 11. 2023 Smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 200 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v 18 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12 141 Kč vždy ke 25. dni v měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 11,40 % ročně a s dalšími poplatky dle této smlouvy a obchodních podmínek, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky.- Ze Smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, že byla uzavřena dne 20. 11. 2019 mezi , právnická osoba, . a žalovaným, a Banka se zavázala na základě této smlouvy poskytovat žalovanému běžný účet č. , č. účtu, , spořící účet, přímé bankovnictví a debetní kartu. Žalovaný v rámci uzavření smlouvy podepsal souhlas se zpracováním osobních údajů, souhlasu s pořízením kopie dokladu a se zpracováním osobních údajů a poskytl fotokopii svého občanského průkazu, vše dne 20. 11. 2019.- Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, , že v období od 1. 10. 2023 do 31. 10. 2023 bylo na tento účet připsáno 106 034,33 Kč, výdaje činily 86 483,59 Kč, konečný zůstatek byl 36 966,46 Kč, závazky po splatnosti 0 Kč.- Z mimořádného výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, , že v období od 10. 12. 2019 do 14. 5. 2025 byl disponibilní zůstatek účtu – 2 036,13 Kč, příjmy žalovaného byly zcela nepravidelné, zároveň měl vysoké výdaje.- Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, z identifikace žádosti, že žalovaný v rámci žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, vzdělání má magisterské, je podnikatelem s příjmem 120 000 Kč měsíčně a výdaji 22 954 Kč měsíčně. Výdaje na bydlení, na živobytí a rodinné a další náklady uvedl ve výši 0 Kč. Banka pak sama vypočítala náklady žalovaného na bydlení ve výši 2 550 Kč, na živobytí ve výši 7 549 Kč a na rodinné a ostatní výdaje ve výši 480 Kč. Dále banka provedla lustraci žalovaného v registrech BRKI a NRKI s výsledkem bez negativního záznamu, v registru SOLUS, kdy nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti, vyhodnotila rizikovost žalovaného dle ukazatelů DTI/DSTI a celkově zařadila žalovaného dle rizikovosti do kategorie A+, která odpovídá pravděpodobnosti splacení úvěru 99,53 %. Deklarovaný příjem žalovaného 120 000 Kč banka ověřila dle příjmů připisovaných na účet žalovaného a započítala příjem 22 954 Kč. Deklarované výdaje naopak banka navýšila o částku 10 602 Kč. Na splátku nové půjčky tak žalovanému měla zbývat částka ve výši 12 352 Kč.- Z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu, že s ohledem na porušování závazků ze strany žalovaného banka zesplatnila úvěr ke dni 17. 3. 2025, když k tomuto datu činila dlužná částka 92 144,59 Kč. Banka zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.- Z přehledu zůstatků a výpisu minutové půjčky, banka žalovanému poskytla částku 200 000 Kč dne 30. 11. 2023, žalovaný uhradil celkovou částku 117 215,55 Kč.- Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2023, z dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek č. 12/2023 včetně příloh, z potvrzení úplaty, ze seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávek a předžalobních výzev, ze smlouvy o postoupení pohledávek, z přílohy č. , hodnota, – seznam pohledávek č. 2025/05, z přehledu podacích čísel, z oznámení o postoupení pohledávky, z vyrozumění o postoupení pohledávky, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 5. 2025 mezi společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, ., a na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 6. 2025, uzavřené mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, ., došlo k postoupení pohledávky banky za žalovaným z titulu Smlouvu o půjčce č. , hodnota, na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno bankou přípisem ze dne 12. 6. 2025 (odesláno 17. 3. 2025) a společností , právnická osoba, přípisem ze dne 17. 7. 2025 (odesláno 18. 7. 2025).- Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 17. 7. 2025 a z přehledu odeslaných předžalobních výzev, že žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 17. 7. 2025 vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Výzva byla žalovanému odeslána 18. 7. 2025.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela se žalovaným dne 30. 11. 2023 Smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému dne 30. 11. 2023 zápůjčku ve výši 200 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v 18 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12 141 Kč vždy ke 25. dni v měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 11,40 % ročně a s dalšími poplatky dle této smlouvy a obchodních podmínek, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Dne 20. 11. 2019 byla mezi , právnická osoba, . a žalovaným uzavřena Smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, na základě které se banka se zavázala na poskytovat žalovanému běžný účet č. , č. účtu, , spořící účet, přímé bankovnictví a debetní kartu. Žalovaný v rámci uzavření smlouvy podepsal souhlas se zpracováním osobních údajů, souhlasu s pořízením kopie dokladu a se zpracováním osobních údajů a poskytl fotokopii svého občanského průkazu, vše dne 20. 11. 2019. Žalovaný v rámci žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, vzdělání má magisterské, je podnikatelem s příjmem 120 000 Kč měsíčně. Výdaje na bydlení, na živobytí a rodinné a další náklady uvedl ve výši 0 Kč. Banka pak sama vypočítala náklady žalovaného na bydlení ve výši 2 550 Kč, na živobytí ve výši 7 549 Kč a na rodinné a ostatní výdaje ve výši 480 Kč. Dále banka provedla lustraci žalovaného v registrech BRKI a NRKI s výsledkem bez negativního záznamu, v registru SOLUS, kdy nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti, vyhodnotila rizikovost žalovaného dle ukazatelů DTI/DSTI a celkově zařadila žalovaného dle rizikovosti do kategorie A+, která odpovídá pravděpodobnosti splacení úvěru 99,53 %. Deklarovaný příjem žalovaného 120 000 Kč banka ověřila dle příjmů připisovaných na účet žalovaného a započítala příjem 22 954 Kč. Deklarované výdaje naopak banka navýšila o částku 10 602 Kč. Na splátku nové půjčky tak žalovanému měla zbývat částka ve výši 12 352 Kč. V období od 1. 10. 2023 do 31. 10. 2023 bylo na tento účet připsáno 106 034,33 Kč, výdaje činily 86 483,59 Kč, konečný zůstatek byl 36 966,46 Kč, závazky po splatnosti 0 Kč. V období od 10. 12. 2019 do 14. 5. 2025 byl disponibilní zůstatek účtu – 2 036,13 Kč, příjmy žalovaného byly zcela nepravidelné, zároveň měl vysoké výdaje. S ohledem na porušování závazků ze strany žalovaného banka zesplatnila úvěr ke dni 17. 3. 2025, když k tomuto datu činila dlužná částka 92 144,59 Kč. Banka zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 27. 5. 2025 mezi společností , Anonymizováno, . a společností , právnická osoba, ., a na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 6. 2025, uzavřené mezi žalobkyní a společností , Anonymizováno, ., došlo k postoupení pohledávky banky za žalovaným z titulu Smlouvu o půjčce č. , hodnota, na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno bankou přípisem ze dne 12. 6. 2025 (odesláno 17. 3. 2025) a společností , Anonymizováno, . přípisem ze dne 17. 7. 2025 (odesláno 18. 7. 2025). Žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 17. 7. 2025 vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Výzva byla žalovanému odeslána 18. 7. 2025.

5. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

7. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

18. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

19. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru:

20. Žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, respektive zápůjčku. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojilali se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

22. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

23. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně (respektive její právní předchůdce) zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

24. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, aby mohl učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky zápůjčky. Dle provedeného dokazování právní předchůdce žalobkyně vycházel pouze z údajů, které uvedl sám žalovaný, a z výpisu z běžného účtu, který vedla pro žalovaného banka. Sama banka si pak výrazně zkorigovala žalovaným tvrzené příjmy ve výši 160 000 Kč měsíčně a vycházela pouze z příjmu 22 954 Kč. Co se týče výdajů, žalovaný dokonce uvedl, že nemá žádné výdaje, a to ani na bydlení a na živobytí, banka pak z vlastní iniciativy určila výdaje žalovaného celkovou částkou 10 62 Kč, aniž by žalobkyní bylo tvrzeno, jak banka k této částce dospěla. Žalovaný dle banky samotné neuváděl v žádosti objektivní čísla, svůj příjem výrazně nadhodnotil. Naopak z výpisu z účtu žalovaného za období října 2023 jasně vyplývají výdaje v celkové výši 86 483,59 Kč. Banka i přesto uzavřela, že žalovaný je schopen zápůjčku řádně splácet. Z tvrzení žalobkyně a jí doložených důkazů tak není prokázáno řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně se pak nedostavila k jednání, které bylo ve věci nařízeno dne 28. 1. 2026, a nemohla tak být ze strany soudu poučena v souladu s ust. § 118a o. s. ř.

25. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

26. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy.

27. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

28. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok pouze na uhrazení dlužné jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo platně dojít ke sjednání úroku za poskytnutí zápůjčky a dalších poplatků. Žalobkyně nemá rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení, když splatnost byla stanovena až rozhodnutím soudu. Pokud žalovaný tvrdil, že dlužnou částku již uhradil, toto své tvrzení žádným způsobem neprokázal. K jednání soudu se nedostavil a nemohl být poučen v souladu s ust. § 118a o. s. ř. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě dlužné jistiny zápůjčky, tj. částky 82 784,45 Kč, když dle tvrzení žalobkyně žalovaný před podáním žaloby uhradil částku 117 215,55 Kč. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

29. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta (výrok II.).

30. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla procesně úspěšnějším účastníkem řízení (celková výše žalovaného nároku včetně příslušenství, kapitalizovaného ke dni 28. 1. 2026, činí 105 837,37 Kč, vyhověno bylo co do částky 82 784,45 Kč, zamítnuta byla celková částka 23 052,92 Kč). V dané věci tak byla žalobkyně úspěšná co do 78,2 % sporu a žalovaný co do 21,8 % sporu. Procesní úspěch žalobkyně činí 56,4 %. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 3 332 Kč, odměnu advokáta ve výši 13 380 Kč (3 x 4 460 Kč) dle ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzva), paušální náhradu účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady žalobkyně pak činí DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad ve výši 3 093,30 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 21 155,30 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v daném řízení procesně úspěšná toliko co do 56,4 % sporu, přiznal jí soud náklady řízení ve výši odpovídající tomuto procesnímu úspěchu ve věci samé, což představuje náklady řízení ve výši 11 939,50 Kč. O lhůtě plnění soud rozhodoval ve výroku III. rozsudku taktéž dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. O místu plnění ve výroku III. soud rozhodoval dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Podmínka pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. byla splněna.