26 C 298/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem anonymizováno zastoupená advokátem anonymizováno . sídlem anonymizováno proti žalovanému: anonymizováno , narozený anonymizováno bytem anonymizováno pro 15 228 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 228 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 228 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 15 228 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela dne 4. 3. 2021 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 19 400 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, minimálně ve výši 300 Kč. Žalobkyně a žalovaný si v bodě 5.1 smlouvy dále ujednali, že je žalovaný povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy celkem 3 880 Kč. V bodě 6.1 a násl. smlouvy je sjednáno, že je žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků, které mu byly žalobcem poskytnuty, úrok ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným postupem dle čl. 6.5 smlouvy, je žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 8 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu. Jeho celková výše tvořená součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně činí 21 780 Kč. V bodě 6.2 smlouvy bylo mezi žalobcem a žalovaným sjednáno, že bude-li žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši. Úrok z prodlení se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. V bodě 6.6 smlouvy je sjednáno, že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen dále hradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení (dále jen „Účelně vynaložené náklady“). Žalobce uplatňuje účelně vynaložené náklady ve výši 121 Kč měsíčně (100 Kč + DPH) za mimosoudní vymáhání dlužné částky dle čl. 4.1 mandátní smlouvy ze dne 29. 5. 2013. Součástí dlužné částky jsou účelně vynaložené náklady ve výši 363 Kč. Žalobce eviduje k dnešnímu dni částečnou úhradu žalovaného v celkové výši 30 195 Kč. Dle bodu 6.5 smlouvy se bez dalšího stává celý dluh splatným a žalobce je tak oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky v případě, že bude žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce. Žalovaný dlužnou částku v době splatnosti neuhradil, a je tak od 1. 4. 2022 v prodlení. Žalobci tak vznikl nárok na úhradu celkové dlužné částky ve výši 15 228 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, a z kopie občanského průkazu, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 4. 3. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, minimálně ve výši 300 Kč. Žalobkyně a žalovaný si v bodě 5.1 smlouvy dále ujednali, že je žalovaný povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy celkem 3 880 Kč. V bodě 6.1 a násl. smlouvy je sjednáno, že je žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků, které mu byly žalobcem poskytnuty, úrok ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným postupem dle čl. 6.5 smlouvy, je žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 8 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu. Jeho celková výše tvořená součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně činí 21 780 Kč. V bodě 6.2 smlouvy bylo mezi žalobcem a žalovaným sjednáno, že bude-li žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši. Úrok z prodlení se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. V bodě 6.6 smlouvy je sjednáno, že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen dále hradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení (dále jen „Účelně vynaložené náklady“). Dle bodu 6.5 smlouvy se bez dalšího stává celý dluh splatným a žalobce je tak oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky v případě, že bude žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce.

5. Z výpisů z účtu, že žalovaný vyčerpal celkem částku 19 400 Kč.

6. Z výpisů k revolvingovému úvěru, že žalovaný na svůj dluh ke dni podání žaloby uhradil částku 30 195 Kč.

7. Z předžalobní upomínky a z podacího archu, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne 6. 9. 2022 k úhradě žalované částky před podáním žaloby.

8. Z nečitelné kopie výplatní pásky soud neučinil pro špatnou kvalitu kopie žádná zjištění.

9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

10. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 4. 3. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, minimálně ve výši 300 Kč. Žalobkyně a žalovaný si v bodě 5.1 smlouvy dále ujednali, že je žalovaný povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy celkem 3 880 Kč. V bodě 6.1 a násl. smlouvy je sjednáno, že je žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků, které mu byly žalobcem poskytnuty, úrok ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným postupem dle čl. 6.5 smlouvy, je žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 8 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu. Jeho celková výše tvořená součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně činí 21 780 Kč. V bodě 6.2 smlouvy bylo mezi žalobcem a žalovaným sjednáno, že bude-li žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši. Úrok z prodlení se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. V bodě 6.6 smlouvy je sjednáno, že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen dále hradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení (dále jen „Účelně vynaložené náklady“). Dle bodu 6.5 smlouvy se bez dalšího stává celý dluh splatným a žalobce je tak oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky v případě, že bude žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce. Žalovaný čerpal celkem částku 19 400 Kč. Žalovaný na svůj dluh ke dni podání žaloby uhradil částku 30 195 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne 6. 9. 2022 k úhradě žalované částky před podáním žaloby.

11. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

13. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

14. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

15. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

16. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

20. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

22. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

23. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

24. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když v žalobě pouze tvrdila, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v evidencích a kontrolou měsíčního příjmu, přičemž došla k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žádná konkrétní tvrzení o způsobu prověřování úvěruschopnosti však žaloba neobsahovala, k důkazu žalobkyně přiložila pouze nečitelně okopírovanou výplatní pásku. K jednání soudu se pak žalobkyně nedostavila a nemohla být proto v tomto směru řádně procesně poučena.

25. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu, respektive v podstatě dle provedených důkazů k žádnému takovému prověření nedošlo.

26. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

27. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 19 400 Kč ponížené o platby žalovaného. Žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaný na svůj dluh uhradil částku 30 195 Kč, žalovaný tak na svůj dluh uhradil více, než musel a z těchto důvodů bylo nutno žalobu jakožto nedůvodnou v plném rozsahu zamítnout.

28. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný by jakožto plně procesně úspěšný účastník řízení měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.