26 C 4/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 10 215 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 3 515 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 225 Kč od 25. 11. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 144,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 10 215 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 25. 10. 2022 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 6 700 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 24. 11. 2022 spolu s poplatkem ve výši 1 525 Kč. Žalovaný dluh ve lhůtě splatnosti nezaplatil, a proto mu vznikla rovněž povinnost uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč za písemné upomínky a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 6 700 Kč od 25. 11. 2022 do 22. 9. 2023, tedy smluvní pokutu ve výši 1 990 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho. Předmětem žaloby je jistina ve výši 6 700 a poplatek ve výši 1 525 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 2 500 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: -) Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 10. 2022 a z výpisu z účtu, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 25. 10. 2022 prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 6 700 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 525 Kč do 24. 11. 2022. -) Z výpisu z účtu, že žalovaný zápůjčku ve výši 6 700 Kč čerpal dne 25. 10. 2022 na účet č. [bankovní účet]. -) Z upomínek, že žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky. -) Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 8. 2023 a z podacího lístku, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne 8. 8. 2023 odeslaným doporučeně dne 8. 8. 2023 k úhradě dlužné částky do tří dnů.

4. Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 25. 10. 2022 prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 6 700 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 525 Kč do 24. 11. 2022. Žalovaný zápůjčku ve lhůtě splatnosti nevrátil. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne 8. 8. 2023 odeslaným doporučeně dne 8. 8. 2023 k úhradě dlužné částky do tří dnů.

5. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

7. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

8. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

17. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

20. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů, když k důkazu o posouzení úvěruschopnosti nepředložila žádné důkazy. Soud byl připraven žalobkyni o tomto poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a zbavila se tak svého práva být soudem poučena o svém důkazním břemenu. Žalobkyně tak důkazní břemeno o tom, že řádně a úplně posoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, v tomto řízení neunesla.

21. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

22. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy.

23. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

24. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok pouze na uhrazení dlužné jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo platně dojít ke sjednání smluvní pokuty, poplatku za poskytnutí zápůjčky ani poplatků za upomínky. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 6 700 Kč, když dle tvrzení žalobkyně žalovaný před podáním žaloby ničeho nezaplatil. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

25. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již shora uvedených zamítnuta.

26. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když účastníku, který měl ve věci částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V dané věci byla žalobkyně úspěšná co do 52,7 % sporu a žalovaný co do 47,3 % sporu. Procesní úspěch žalobkyně tak činí 5,4 % Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) dle ustanovení § 7 a 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzva), paušální náhradu účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 a 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a náhradu DPH z odměny a náhrad, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 252 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v daném řízení procesně úspěšná toliko co do 5,4 % sporu, přiznal jí soud náklady řízení ve výši odpovídající tomuto procesnímu úspěchu ve věci samé, což představuje náklady řízení ve výši 144,40 Kč. Podmínky ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (kromě tohoto řízení sp. zn. 15 C 16/2019 např. 22 C 69/2016, 24 C 86/2019, 12 C 59/2019 a další) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč O lhůtě plnění soud rozhodoval ve výroku III. rozsudku taktéž dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. O místu plnění ve výroku III. soud rozhodoval dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Podmínka pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. byla splněna.