26 C 46/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 53 970 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 970 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 15. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 53 970 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalované úvěr dne 12. 5. 2024, 14. 5. 2024, 15. 5. 2024, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídá rodnému číslu žalované, jak je patrno z přiloženého potvrzení o platbě. Žalovaná se dle odst. 2.1.

6. Smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla dle odst. 2.1.

7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 11. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobkyní opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne 11. 9. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 14. 9. 2024 a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne 15. 9. 2024. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI. Smlouvy. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 42 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 30 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč nejpozději splatných dne 14. 9. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná se do prodlení dostala následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 14. 9. 2024. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 15. 9. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 19. 10. 2025. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 11 970 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 12. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr až do výše 30 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy nejpozději k 11. dni v měsíci spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně pod variabilním symbolem , var. symbol, . Roční procentní sazba nákladů činí 5 529,84 %. Dle bodu 6.2 smlouvy se smluvní strany dohodly, že v případě prodlení žalované po dobu dvou kalendářních měsíců či delší se bez dalšího stává splatný celý dluh.- Z potvrzení o provedené platbě a ze zprávy , právnická osoba, ., že žalobkyně poskytla žalované na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, dne 12. 5. 2024 částku 11 000 Kč a dne 13. 5. 2024 částku 2 000 Kč pod shodným variabilním symbolem, přičemž se jedná o účet žalované a žalovaná je jedinou osobou s tímto účtem nakládat. Z dalších potvrzení o provedených platbách ze dne 14. 5. 2024 a 15. 5. 2024 bylo zjištěno, že finanční prostředky byly zasílány na účet č. , č. účtu, .- Z fotokopie občanského průkazu a z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, , že žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalované. Z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, bylo zjištěno, že v období od 15. 12. 2023 do 12. 5. 2024 měla žalovaná příjem od společnosti , právnická osoba, , žalované však ve stejný den přišly od této společnosti vždy dvě platby a není zřejmé, zda se jednalo v obou případech o její příjem. Jednotlivé platby se pohybovaly ve výši cca 17 000 Kč. Dále již výpis z účtu žalované vykazuje pouze drobné nepravidelné další příjmy v řádech stokorun až nižších tisíců, žalovaná vydávala značné finanční prostředky na sázení, splácela i další půjčky, například od , právnická osoba, ve výši 15 000 Kč, od , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč.- Dopisem ze dne 11. 9. 2024 žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru a vyzvala ji k zaplacení celkové částky ve výši 84 388 Kč do 3 dnů od doručení dopisu.- Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 19. 10. 2025, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu k úhradě před podáním žaloby adresovanou žalované.

4. Z přílohy č. , hodnota, ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 14. 12. 2023 soud neučinil žádná ve věci relevantní skutková zjištění.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

6. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 12. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr až do výše 30 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy nejpozději k 11. dni v měsíci spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně pod variabilním symbolem , var. symbol, . Roční procentní sazba nákladů činí 5 529,84 %. Dle bodu 6.2 smlouvy se smluvní strany dohodly, že v případě prodlení žalované po dobu dvou kalendářních měsíců či delší se bez dalšího stává splatný celý dluh. Žalobkyně poskytla žalované na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, dne 12. 5. 2024 částku 11 000 Kč a dne 13. 5. 2024 částku 2 000 Kč pod shodným variabilním symbolem, přičemž se jedná o účet žalované a žalovaná je jedinou osobou s tímto účtem nakládat. Z dalších potvrzení o provedených platbách ze dne 14. 5. 2024 a 15. 5. 2024 bylo zjištěno, že finanční prostředky byly zasílány na účet č. , č. účtu, . Žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalované. Z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, bylo zjištěno, že v období od 15. 12. 2023 do 12. 5. 2024 měla žalovaná příjem od společnosti , právnická osoba, , žalované však ve stejný den přišly od této společnosti vždy dvě platby a není zřejmé, zda se jednalo v obou případech o její příjem. Jednotlivé platby se pohybovaly ve výši cca 17 000 Kč. Dále již výpis z účtu žalované vykazuje pouze drobné nepravidelné další příjmy v řádech stokorun až nižších tisíců, žalovaná vydávala značné finanční prostředky na sázení, splácela i další půjčky, například od , právnická osoba, ve výši 15 000 Kč, od , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč. Dopisem ze dne 11. 9. 2024 žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru a vyzvala ji k zaplacení celkové částky ve výši 84 388 Kč do 3 dnů od doručení dopisu. Právní zástupce žalobkyně vyhotovil dne 19. 10. 2025 výzvu k úhradě před podáním žaloby adresovanou žalované.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

18. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

19. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojilali se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

21. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

22. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

23. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Dle provedeného dokazování žalobkyně vycházela pouze z výpisu z účtu žalované, ze kterého ale vyplývá, že žalovaná měla velmi nízké příjmy, pravidelně a často vydávala finanční prostředky na sázení a jenom v období zachyceném výpisem z účtu (15. 12. 2023 do 12. 5. 2024) byly žalované vyplaceny dvě další půjčky v řádech desetitisíců. Žalobkyně navíc v žalobě ani netvrdila konkrétní způsob, jakým byla úvěruschopnost žalované prověřena. K jednání soudu se pak žalobkyně nedostavila a nemohla tak být ze strany soudu řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. Řádné posouzení úvěruschopnosti žalované tak nebylo tvrzeno ani prokázáno.

24. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku. Nad rámec shora uvedeného pak soud konstatuje, že v rozporu s dobrými mravy je rovněž výše úroku (40 % měsíčně).

25. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy.

26. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

27. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok pouze na uhrazení dlužné jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo platně dojít ke sjednání úroku za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě dlužné jistiny úvěru, která jí byla prokazatelně poskytnuta na základě neplatné úvěrové smlouvy tvrzené žalobkyní, tj. částky 13 000 Kč. Žalobkyně neoznačila důkazy, které by prokazovaly jí tvrzenou výši poskytnuté jistiny, když další potvrzení o provedených platbách se týkala zaslání finančních prostředků na jiný účet než účet žalované č. , č. účtu, . S ohledem na skutečnost, že se žalobkyně nedostavila k jednání soudu, nemohla být v tomto směru poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a soud má z provedených důkazů prokázané poskytnutí finančních prostředků žalované ve výši 13 000 Kč. Splatnost nároku byla stanovena rozhodnutím soudu a žalobkyně tak nemá nárok ani na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku byla žalované uložena výrokem I. rozsudku. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

28. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta (výrok II.).

29. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná byla procesně úspěšnějším účastníkem řízení (celková výše žalovaného nároku včetně příslušenství, kapitalizovaného ke dni 26. 5. 2026, činí 63 051,49 Kč, vyhověno bylo co do částky 13 000 Kč, zamítnuta byla celková částka 50 051,49 Kč). Žalovaná by tak měla právo na náhradu nákladů, v řízení však byla zcela pasivní a dle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.