26 C 47/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 46 784,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 642,94 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 28 041,86 Kč s úrokem ve výši 23,76 % ročně z částky 46 784,80 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 46, 784,80 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Řízení se co do částky 1 100 Kč zastavuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 46 784,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova], podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem 50 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek splnil a žalované vydal úvěrovou kartu, kterou žalovaná používala pro čerpání úvěru. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr dle sjednaných podmínek upravených v čl. III. a IV. Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), a to měsíčními splátkami specifikovanými v témže článku Smlouvy vždy ke dni jejich splatnosti. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas dle sjednaných podmínek, čímž se dostala do prodlení se splácením revolvingového úvěru, v jehož rámci byly tyto podmínky sjednány. Od data prodlení byly tak žalované účtovány poplatky dle Sazebníku a úvěr je úročen úrokovou sazbou ve výši 23,76 %. Právní předchůdce žalobkyně prohlásil poskytnutý úvěr za splatný v celé výši, a to ke dni [datum], z důvodu prodlení se splátkami od srpna 2021 do února 2022. Dlužná částka ve výši 46 784 Kč sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 44 914,21 Kč, poplatků za upomínku a na náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 641,35 Kč a pokut ve 1 229,24 Kč. Žalobkyně pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byla žalovaná informována. Předžalobní upomínka ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) byla žalované odeslána.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že s žalobou tak jak byla podána nesouhlasí, neboť na předmětný úvěr uhradila mnohem vyšší částku, než je tvrzeno v žalobě, a to celkem 42 642 Kč.

3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 1 100 Kč, když žalovaná tuto částku zaplatila [datum], tedy po podání žaloby.

4. Soud provedl jednotlivé listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: - ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy – seznamu pohledávek soud zjistil, že předmětná pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] postoupena žalobkyni; - ze Žádosti/ Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaná požádala právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, roční úrokovou sazbou 23,76 %, pojištěním ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru, měsíčním poplatkem za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši 50 Kč, datem splatnosti měsíčních splátek vždy k 17. dni v měsíci a výší měsíčních splátek min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně 500 Kč, přičemž žalovaná v žádosti uvedla, že je vdaná, má jedno dítě, je na mateřské dovolené, její čistý měsíční příjem činí 10 000 Kč, celkový příjem domácnosti činí 30 000 Kč měsíčně, celkové náklady domácnosti 7 000 Kč měsíčně a finanční závazky 1 500 Kč. Dále prohlásila, že tyto údaje jsou úplně a pravdivé; - z akceptačního dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že akceptace žádosti o úvěr byla žalované doručena spolu s dokumentem Základní info o úvěru a jeho splácení a na základě akceptace žádosti došlo k uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] v níž se banka zavázala poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč a otevřela žalované úvěrový účet [číslo]; - z dopisu [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum] adresovaného žalované soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně odstoupil od smlouvy o úvěru a současně oznámil žalované zesplatnění celého úvěru ke dni [datum]; - z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že dne [datum] byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalované odeslána dne [datum]; - z produktových podmínek pro revolvingové úvěry soud zjistil, že od data prodlení jsou žalované účtovány poplatky dle Sazebníku a úvěr je úročen úrokovou sazbou ve výši 23,76 % dle revolvingového úvěru, - z výpisu u úvěrového účtu [číslo] soud zjistil, že žalobkyně provedla vyčíslení a způsob výpočtu jednotlivých uplatněných nároků; - z výpisu obratů na účtu žalované č. ú. [bankovní účet] soud zjistil, že žalovaná uhradila na svůj dluh celkem částku 42 642 Kč; - z vyjádření žalobkyně k výzvě soudu ze dne [datum], že žalované byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 60 284,94 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění, když skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn z provedených důkazů.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. Žalovaná dne [datum] podala Žádost o revolvingový úvěr [číslo]. Žalovaná v žádosti uvedla údaje o své osobě a zaměstnání včetně příjmů a výdajů, kdy prohlásila, že uvedené údaje jsou úplné a pravdivé, a že žádné relevantní informace nezamlčela. Žalovaná v žádosti o revolvingový úvěr uvedla, že je vdaná, má jedno dítě, je na mateřské dovolené, její čistý měsíční příjem činí 10 000 Kč, celkový příjem domácnosti činí 30 000 Kč měsíčně, celkové náklady domácnosti 7 000 Kč měsíčně a finanční závazky 1 500 Kč. Žádosti žalované právní předchůdce žalobkyně vyhověl a tuto akceptoval a zavázal se poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně otevřel žalované úvěrový účet [číslo]. Žalovaná z úvěrového účtu čerpala postupně celkem 60 284,94 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr dle sjednaných podmínek upravených v čl. III. a IV. Smlouvy, a to měsíčními splátkami specifikovanými v téže článku Smlouvy vždy ke dni jejich splatnosti. Žalovaná však svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas dle sjednaných podmínek, čímž se dostala do prodlení se splácením revolvingového úvěru. Od data prodlení jsou tak žalované účtovány poplatky dle Sazebníku a úvěr je úročen úrokovou sazbou ve výši 23,76 %. Za celou dobu trvání smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaná uhradila na svůj dluh celkem částku 42 642 Kč. Jelikož žalovaná nesplácela poskytnutý úvěru řádně a včas využil právní předchůdce žalobkyně svého práva a prohlásil poskytnutý úvěr za splatný v celé výši, a to ke dni [datum]. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, ve které ji upozornila, že v případě, že svůj dluh neprodleně (do 7 dnů) neuhradí, uplatní svůj nárok u věcně a místně příslušného soudu. Žalovaná však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradila.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

8. Podle § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

9. Podle § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti.

16. Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že její právní předchůdce při schvalování úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, toto své tvrzení však žalobkyně ničím neprokázala, když žalovaná pouze v žádosti o revolvingový úvěr uvedla, že je vdaná, má jedno dítě, je na mateřské dovolené, její čistý měsíční příjem činí 10 000 Kč, celkový příjem domácnosti činí 30 000 Kč měsíčně, celkové náklady domácnosti 7 000 Kč měsíčně a finanční závazky 1 500 Kč Tyto skutečnosti nebyly žádným způsobem doloženy. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného a označení důkazů k jejich prokázání. V dané situaci soudu nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně neprokázala splnění své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným posoudit jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z.

17. Plnění poskytnutá žalované je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 60 284,94 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uhradila celkem 42 642 Kč. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě rozdílu mezi právním předchůdcem žalobkyně poskytnutou finanční částkou a žalovanou vrácenou finanční částkou, a to v celkové výši 17 642,94 Kč. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud v souladu s § 96 o. s. ř. řízení co do částky 1 100 Kč zastavil. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 57 158,72 Kč. Žaloba pak byla zamítnuta co do celkové částky 38 415,78 Kč a z důvodu zpětvzetí žalobkyně bylo řízení co do částky 1 100 Kč zastaveno, když zpětvzetí bylo učiněno z procesní viny žalované, která částku 1 100 Kč zaplatila po podání žaloby. Úspěch žalobkyně je představován částkou 18 742,94 Kč (17 642,94 Kč + 1 100 Kč), tedy 32,79 % z předmětu řízení, a úspěch žalované částkou 38 415,78 Kč, tedy 67,21 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalovaná, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 34,42 % z předmětu řízení a tato by tedy měla nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované – dle obsahu spisu - žádné náklady soudního řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.