26 C 56/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 121/8, 118 00 Praha proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro 53 704 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 19 515,08 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 387,21 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 923,48 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 112,9 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok ve výši 14 % ročně z částky 13 112,90 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, částku 34 188,92 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 054,58 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 21 186,24 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 22 228,52 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 10 % ročně, úrok ve výši 29 % ročně z částky 22 228,52 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 53 704 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“), uzavřel se žalovaným dne 18. 3. 2019 Smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 22 554 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 5 331 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 12 099 Kč a poplatek za vedení účtu ve výši 5 124 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 24 měsíčních splátkách ve výši 2 399 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 23. 3. 2021. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 38 038,92 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 13 112,90 Kč, dlužný poplatek ve výši 6 402,18 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3 923,48 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 387,21 Kč, úrok ve výši 14 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 112,90 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 112,90 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

2. Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“), dále uzavřel se žalovaným dne 23. 11. 2018 Smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 43 839 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 13 479 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 18 243 Kč a poplatek za vedení účtu ve výši 12 117 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 18 měsíčních splátkách ve výši 5 492 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 23. 5. 2020. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 64 650,08 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 22 228,52 Kč, dlužná částka poplatku ve výši 11 960,40 Kč, kapitalizované úroky ve výši 21 186,24 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 7 054,58 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 22 228,52 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 22 228,52 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

3. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že zpochybňuje zůstatek dlužné částky, nerozuměl úplně úvěrovým podmínkám, protože nebyly v českém jazyce. Dále se omluvil ze soudního jednání s tím, že je připraven se domluvit prostřednictvím emailu nebo telefonicky. Odročení jednání žalovaný nežádal a toto proto proběhlo v jeho nepřítomnosti.

4. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:- Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, , že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 18. 3. 2019 Smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 22 554 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 5 331 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 14 %, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 12 099 Kč a poplatek za vedení účtu ve výši 5 124 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 24 měsíčních splátkách ve výši 2 399 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 23. 3. 2021.- Ze zákaznické karty, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě pracovní smlouvy a dvou výpisů z bankovního účtu. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že má příjmy ze zaměstnání ve výši 45 400 Kč měsíčně. Ohledně měsíčních výdajů uvedl, že výše splátky interní zápůjčky je 5 492 Kč měsíčně a dále má odhadované měsíční výdaje ve výši 12 000 Kč.- Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, , že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 23. 11. 2018 Smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 43 839 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 13 479 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 29 %, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 18 243 Kč a poplatek za vedení účtu ve výši 12 117 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 18 měsíčních splátkách ve výši 5 492 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 23. 5. 2020.- Ze zákaznické karty, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že má příjmy ze zaměstnání ve výši 29 657 Kč měsíčně a další čisté příjmy domácnosti ve výši 33 000 Kč. Ohledně měsíčních výdajů uvedl, že výše splátky interní zápůjčky je 2 604 Kč měsíčně a dále má odhadované měsíční výdaje ve výši 14 000 Kč.- Z tabulek umoření, že žalovaný uhradil na smlouvu č. , hodnota, částku 38 038,92 Kč a na smlouvu č. , hodnota, částku 64 650,08 Kč.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byly pohledávky za žalovaným z titulu smluv o zápůjčce postoupeny na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022, ve kterém byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl žalovanému odeslán doporučeně dne 13. 1. 2023.- Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 1. 6. 2023 a z podacího lístku, že žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 1. 6. 2023 vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.- Z výplatních pásek, že žalovanému byla v říjnu 2018 vyplacena výplata ve výši 29 630 Kč a v září 2018 ve výši 29 685 Kč.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 18. 3. 2019 Smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě, které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 22 554 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 5 331 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 14 %, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 12 099 Kč a poplatek za vedení účtu ve výši 5 124 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 24 měsíčních splátkách ve výši 2 399 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 23. 3. 2021. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že má že má příjmy ze zaměstnání ve výši 45 400 Kč měsíčně. Ohledně měsíčních výdajů uvedl, že výše splátky interní zápůjčky je 5 492 Kč měsíčně a dále má odhadované měsíční výdaje ve výši 12 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 23. 11. 2018 Smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě, které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 43 839 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 13 479 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 29 %, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 18 243 Kč a poplatek za vedení účtu ve výši 12 117 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 18 měsíčních splátkách ve výši 5 492 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 23. 5. 2020. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že má příjmy ze zaměstnání ve výši 29 657 Kč měsíčně a další čisté příjmy domácnosti ve výši 33 000 Kč. Ohledně měsíčních výdajů uvedl, že výše splátky interní zápůjčky je 2 604 Kč měsíčně a dále má odhadované měsíční výdaje ve výši 14 000 Kč. Žalovaný předložil dvě výplatní pásky, přičemž v říjnu 2018 byla žalovanému vyplacena výplata ve výši 29 630 Kč a v září 2018 ve výši 29 685 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byly pohledávky za žalovaným z titulu smluv o zápůjčce postoupeny na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022, ve kterém byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl žalovanému odeslán doporučeně dne 13. 1. 2023. Žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 1. 6. 2023 vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Žalovaný uhradil na smlouvu č. , hodnota, částku 38 038,92 Kč a na smlouvu č. , hodnota, částku 64 650,08 Kč.

6. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

8. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

9. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

18. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

19. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

20. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je nedůvodná. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

21. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

22. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, když z karty zákazníka, kterou žalovaný v případě obou smluv o zápůjčce vyplnil, vyplývá, že věřitel prověřil pouze příjmy žalovaného ze zaměstnání, žalovaný pak uvedl další blíže nespecifikované příjmy ve výši 33 000 Kč měsíčně, jejichž existenci věřitel z žádného dokladu neověřil. Rovněž nebyly nijak prověřeny tvrzené výdaje žalovaného na splátky zápůjček a rovněž další měsíční výdaje, když tyto žalovaný uvedl pouze v odhadované výši. Žalobkyně nijak neprokázala, že žalovaný předložil při sjednávání smluv o zápůjčce pracovní smlouvy ani že by úvěruschopnost žalovaného prověřovala i jinak z dostupných registrů.

23. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

24. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

25. Nároky z těchto neplatných smluv je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 35 000 Kč ze smlouvy č. , hodnota, (přičemž žalovaný na smlouvu č. , hodnota, již zaplatil částku 38 038,92 Kč, tedy částku vyšší, než je jistina) a poskytnuté jistiny ve výši 55 000 Kč ze smlouvy č. , hodnota, (přičemž žalovaný na smlouvu č. , hodnota, již zaplatil částku 64 650,08 Kč, tedy částku vyšší, než je jistina). Žalovaný tedy již v obou případech jistinu zaplatil, respektive dokonce přeplatil, a žaloba žalobkyně tak byla v plném rozsahu zamítnuta.

26. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný by jakožto plně procesně úspěšný účastník řízení měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.