27 C 238/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní titul Markétou Pokornou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro 82 325 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 82 325 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 29. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 3 874 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 82 325 Kč jakožto peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu žalovanou s odůvodněním, že dne 19. 1. 2016 byly proti žalovanému zahájeny úkony v trestním řízení pro podezření ze spáchání podvodu dle ust. § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Dne 19. 1. 2016 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce. Na základě tohoto bylo vedeno trestní řízení, které bylo vedeno u [název soudu], kdy toto skončilo zprošťujícím rozsudkem, kdy žalobce byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) trestního řádu. Uvedené trestní řízení trvalo 44,5 měsíce a bylo vedeno nezákonně, proto žalobce dne 12. 3. 2020 uplatnil u žalované nárok na náhradu újmy, nároku bylo vyhověno, pokud jde o náklady obhajoby a cestovní výdaje, co do nároku na nemajetkovou újmu ve výši 82 325 Kč však nároku vyhověno nebylo a tento zůstal ze strany žalované uspokojen vyslovením omluvy. Tuto omluvu však žalobce nepovažuje za dostatečnou satisfakci s ohledem na následky trestního stíhání v životě žalobce.

2. Dopad předmětného trestního řízení na osobní a profesní život žalobce spočíval v tom, že byl vystaven hrozbě trestního postihu, což mu samo o sobě způsobilo diskomfort v běžném duševním rozpoložení. Vedle toho pociťoval jako citelnou hrozbu společenské difamace v podobě evidence odsouzení ve výpisu z rejstříku trestů. Dále okolnost, že se trestná činnost měla týkat jeho profesního života, mohlo ve věku žalobce mít dosah na jeho budoucí způsobilost obstát na pracovním trhu v místě bydliště, kde tato okolnost vedení trestního řízení byla známa. V době před zahájením trestního stíhání jej bývalý zaměstnavatel [právnická osoba] podezíral v souvislosti s uvedenou trestnou činností ze spáchání trestné činnosti vůči jeho majetku, proto byl žalobce nucen přistoupit na nabízenou dohodu o skončení pracovního poměru. Z těchto důvodů našel pracovní uplatnění až v obci [obec] vzdálené 80 km od místa bydliště. Problém byl při hledání zaměstnání, kdy byl nucen říci důvod ukončení dlouhodobého pracovního poměru u [anonymizováno], kdy toto vedlo k okamžitému ukončení pohovoru, práci našel až po tři čtvrtě roce. Později žalobce k výzvě soudu doplnil, že s ohledem na to, že trestní stíhání žalobce úzce souviselo s jeho profesní kariérou u společnosti [právnická osoba], která zaměstnává cca 1 200 zaměstnanců, což činí přibližně 10 % obyvatel [územní celek], měla okolnost trestního stíhání výrazný vliv na pověst a občanskou čest žalobce, kdy vešla v povědomí minimálně v okruhu těchto zaměstnanců a žalobce v důsledku tohoto ztratil v místě bydliště svou profesní vážnost. [obec] je maloměsto, pověst zloděje tam má dodnes. Žalobce byl vystaven verbálním útokům zejména v prvním roce trestního stíhání, a to ze strany kolegů i bývalých podřízených, a to na ulici, v telefonu, ztratil spoustu přátel i na jeho rodiče pokřikovali, že jsou zloději, ať vrátí peníze, s nevraživostí se potýká dodnes, třeba v obchodě. První dva, tři měsíce to vnímal hodně těžce, doslova skoro nevycházel z domu, rodiče to nesli hodně těžce. Celá situace poznamenala i jeho vztah s manželkou, choval se nějakou dobu odtažitě a není to v pořádku dodnes, jejich vztah je poznamenán trvale. Žalobce ztratil čest, která se nedá nahradit, ztratil společenské a pracovní postavení, přátele, jeho rodina je poškozena, má to dopad na zdraví, jeho psychická odolnost je podstatně narušena. Žalobcem požadovaná částka vychází ze statistik samotné žalované, kdy žalobce požaduje částku 1 850 Kč za každý měsíc trestního stíhání, kterou nepovažuje za nikterak přemrštěnou. Žalobce má za to, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby výši částky jakkoli blíže odůvodňoval a prováděl srovnání s jinými případy a výší odškodnění v jiných případech, kdy k těmto nemá žalobce přístup a výše přiznaného nároku závisí na úvaze soudu.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, kdy uvedla, že se na ni podáním ze dne 12. 3. 2020 obrátil žalobce se žádostí o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, kdy žalovaná na tuto žádost reagovala dopisem ze dne 10. 8. 2020, kde žalobci přiznala náklady obhajoby a cestovného a nárok na přiznání nemajetkové újmy zamítla, jelikož nedospěla k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě s tím, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje za dostatečnou satisfakci. Podáním ze dne 21. 8. 2020 žalobce sdělil žalované, že omluvu za nezákonné trestní stíhání nepovažuje za adekvátní odškodnění a požádal o zaplacení původně požadovaného přiměřeného zadostiučinění v penězích ve výši 82 325 Kč. Žalovaná následně v přípisu ze dne 11. 9. 2020, žalobci sdělila, že setrvává na svém stanovisku ze dne 10. 8. 2020 Trestní stíhání žalobce trvalo zhruba 3 roky a 8 a půl měsíce, což je délka přiměřená. Orgány činné v trestním řízení konaly po celou dobu jednotlivé úkony plynule a v přiměřených lhůtách. Pokud jde o samotný vznik nemajetkové újmy, je na žalobci, aby vznik újmy, jakož i konkrétní zásahy do některé z částí své osobnostní sféry tvrdil a prokázal. Zároveň je na žalobci, aby tvrdil a prokázal závažnost konkrétního zásahu a intenzitu vzniku té které újmy. V žádosti o odškodnění žalobce uvedl pouze veskrze obecná tvrzení vztahující se k požadavku na náhradu nemajetkové újmy. Žádný doklad, který by prokazoval vznik, závažnost či rozsah nemajetkové újmy, resp. který by prokazoval nějaký konkrétní závažný zásah do některé ze složek osobnostní sféry života žalobce, ani na výzvu žalované doložen nebyl. Obecná tvrzení nemohou být dostačujícím podkladem pro poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve finanční podobě. Tvrzené zhoršení duševního komfortu nebylo doloženo žádnými relevantními doklady, kterými by mohly být například zprávy ošetřujících psychiatrů či psychologů. Lze sice mít obecně za to, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby v řadě jeho rovin s větší či menší [anonymizováno], nicméně peněžité zadostiučinění lze poskytnout jen tehdy, je-li zcela nesporným, že tento zásah je možno hodnotit jako skutečně závažný. V předmětném trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Žalovaná proto ve svém stanovisku konstatovala, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, za něž lze považovat usnesení Policie ČR, [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Za vydání nezákonného rozhodnutí se žalovaná ve svém stanovisku žalobci omluvila. S ohledem na výše uvedené však žalovaná nedospěla k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě s tím, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje za dostatečnou satisfakci.

4. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

5. Z podstatného obsahu trestního spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne 19. 1. 2016 byly proti žalobci zahájeny úkony v trestním řízení pro podezření ze spáchání přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, a to usnesením Policie ČR, [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], ze dne 19. 1. 2016, [číslo jednací]. Dne 24. 6. 2016 byla k soudu podána obžaloba pro skutek, že žalobce, aby postupně vylákal ze svého zaměstnavatele poškozené firmy [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], okres [okres] 418 174 Kč, tak v r. 2011 a 2012 nakupoval pro potřebu výroby drobné zboží místo toho, aby je žádal od zaměstnavatele, získal tak doklady o nákupu - paragony a tyto nevkládal do takzvané podpisové knihy ke schválení vedoucímu výroby, tedy zejména [titul]. [jméno] [příjmení], ale osobně nejčastěji na poradách předložil paragony nadřízeným ke schválení jejich proplacení, ten podpisem na druhé straně paragonů schválil jejich proplacení účetní [jméno] [příjmení] obžalovanému a poté, co byl obž. [titul]. [celé jméno žalobce] paragon vrácen, tak než jej předložil k proplacení účetní [jméno] [příjmení], připsal k částce označující cenu nakoupeného zboží další číslici, tím dosáhl řádového zvýšení částky na již odsouhlaseném paragonu, který předložil nebo nechal předložit v sídle zaměstnavatele účetní [jméno] [příjmení], ponejvíce za účelem doložení již předtím čerpané zálohy, případně za účelem proplacení částky napsané na paragonu a na to mu byla oklamanou účetní požadovaná částka buď započtena proti záloze či vyplacena, když takto měl padělat 91 ks paragonů, které předložil účetní, přičemž mu na jejich základě bylo celkem vyplaceno poškozenou firmou [právnická osoba] 480 617 Kč, z nichž pouze 62 443 Kč zaplatil za zboží nakoupené dle předkládaných paragonů, a takto způsobil škodu poškozené firmě [právnická osoba] ve výši 418 174 Kč, tedy měl sebe obohatit tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak na cizím majetku větší škodu, v čemž byl spatřován přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Rozsudkem [název soudu] ze dne 29. 11. 2017 byl žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. c) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal žalobce. Dne 11. 1. 2018 bylo podáno odvolání v neprospěch žalobce. Usnesením [název soudu], [pobočka] ze dne 28. 11. 2018 byl rozsudek soudu 1. stupně zrušen a daná věc se vrátila znovu k rozhodnutí [název soudu]. Rozsudkem ze dne 21. 2. 2019 byl [název soudu] žalobce opět zproštěn podle § 226 písm. c) trestního řádu a další odvolání v neprospěch žalobce bylo následně zamítnuto usnesením [název soudu], [pobočka] ze dne 8. 10. 2019, které nabylo právní moci dne 8. 10. 2019. Průběh trestního řízení byl zcela standardní, soud v řízení neshledal neodůvodněné průtahy, kdy délka řízení a jeho průběh zcela odpovídaly povaze a náročnosti projednávané věci. Orgány činné v trestním řízení konaly po celou dobu jednotlivé úkony plynule a v přiměřených lhůtách. Ve spise se nachází opis z evidence rejstříku trestů, z něhož vyplývá, že rozhodnutím [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] byl žalobce odsouzen pro trestný čin přijímání úplatku dle § 160 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody 14 měsíců podmíněně odloženému se zkušební dobou 4 let, kdy se osvědčil dne 23. 11. 2010. Dále mu byl uložen peněžitý trest 90 000 Kč, který byl uhrazen dne 28. 1. 2007 a trest zákazu činnosti na dobu 5 let spočívající v zákazu výkonu funkce rozhodčího na všech fotbalových utkáních pořádaných [anonymizováno] – výkon 27. 9. 2011.

6. Z webových stránek společnosti [právnická osoba], že tato společnost má více než [anonymizována dvě slova] zaměstnanců.

7. Ze statistiky počtu obyvatel [územní celek] na, že [územní celek] mělo v období trestního stíhání žalobce (v letech 2016 [číslo]) cca [anonymizována dvě slova] obyvatel.

8. Z nesporných tvrzení účastníků řízení, že žalobce byl dlouholetým zaměstnancem v [právnická osoba]

9. Z pracovní smlouvy ze dne 30. 9. 2014 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobcem, že mezi těmito subjekty byl ujednán pracovní poměr na dobu neurčitou od data 1. 10. 2014 nadále, kdy žalobce byl zaměstnán jako specialista s místem výkonu práce [adresa] a průmyslový areál [ulice a číslo], [obec].

10. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 24. 10. 2014 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobcem, že mezi těmito subjekty byla uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru dle § 49 zákoníku práce, kdy pracovní poměr ujednaný smlouvou ze dne 30. 9. 2014 se rozvazuje a končí dnem 24. 10. 2014. K dohodě došlo z podnětu zaměstnavatele bez udání důvodu.

11. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2015 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobcem, že mezi těmito subjekty byl ujednán pracovní poměr na dobu určitou do 30. 9. 2015, kdy žalobce byl zaměstnán jako vedoucí výroby s místem výkonu práce [anonymizována tři slova].

12. Z pracovní smlouvy ze dne 30. 9. 2015 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobcem, že mezi těmito subjekty byl ujednán pracovní poměr na dobu neurčitou od data 1. 10. 2015 nadále, kdy žalobce byl zaměstnán jako vedoucí výroby s místem výkonu práce [anonymizována tři slova].

13. Z výzvy ze dne 12. 3. 2020 - žádosti o přiměřené zadostiučinění s doručenkou, že žalobce dopisem ze dne 12. 3. 2020 požádal prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou o náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., v rámci které žalobce žádal zaplacení náhrady nákladů obhajoby ve výši 56 010 Kč, náhrady cestovného ve výši 12 935,68 Kč a náhrady nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním ve výši 82 325 Kč, kdy škoda a nemajetková újma měla žalobci vzniknout v důsledku trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Výzva byla žalované doručena téhož dne.

14. Ze sdělení žalované ze dne 10. 8. 2020 na výzvu z 12. 3. 2020 s doručenkou, že žalovaná potvrdila, že obdržela žádost žalobce a sdělila, že přiznává žalobci náhradu nákladů obhajoby co do celé požadované částky 56 010 Kč, náhradu cestovného přiznala co do částky 3 969 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním zamítla, jelikož nedospěla k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě s tím, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje za dostatečnou satisfakci, kdy tedy bylo konstatováno, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1988 Sb., za něž lze považovat usnesení Policie ČR, [stát. instituce], [anonymizováno] odboru [obec], [anonymizována tři slova], [číslo jednací], za což se žalobci velice omlouvá. Sdělení bylo zástupci žalobce doručeno dne 11. 8. 2020.

15. Z podání ze dne ze dne 21. 8. 2020, 11. 9. 2020 a 29. 6. 2020 a doručenek, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce sdělil žalované podáním z 21. 8. 2020, že omluvu za nezákonné trestní stíhání nepovažuje za adekvátní odškodnění a požádal o zaplacení původně požadovaného přiměřeného zadostiučinění v penězích ve výši 82 325 Kč. Z přípisu žalované ze dne 11. 9. 2020, že žalovaná následně žalobci sdělila, že setrvává na svém stanovisku ze dne 10. 8. 2020. Přípisem z 29. 6. 2020 následně právní zástupce sděluje žalované, že na náhradě nemajetkové újmy trvá a je připraven ji vymáhat soudně. Podání byla stranám doručena do datových schránek.

16. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobce ze dne 21. 8. 2020 s doručenkou, že tento vyzval žalovanou k úhradě částky 82 325 Kč do 28. 8. 2020 a potvrdil přijetí náhrady ve výši 59 979 Kč. Výzva byla žalované doručena téhož dne.

17. Ze svědecké výpovědi [celé jméno svědkyně], manželky žalobce, že hned po obvinění žalobce ze strany zaměstnavatele a krátce po ukončení jeho pracovního poměru dostala u totožného zaměstnavatele výpověď pro nadbytečnost, bylo to ještě předtím, než došlo k zahájení trestního stíhání. Doma kvůli trestnímu stíhání žádné hádky neprobíhaly, nesla to ale těžce, ještě hůř celou věc nesla matka žalobce. Žalobce se uzavřel do sebe, když našel novou práci, tak byl přes týden pryč, takto neřešili, ale když byl doma, tak na to vždycky došla nějak řeč. Žalobce z důvodu konkrétních psychických problémů pomoc psychologa nebo psychiatra nevyhledal. Na ni osobně ze strany okolí z důvodu trestního stíhání manžela k žádným slovním útokům nedošlo, ale na manžela, říkal to, něco někde pokřikovali, mělo to být vícekrát. Trestní stíhání mělo vliv na to, že se s manželem v osobním životě odcizili, rozvádět se ale nebudou. Předtím bylo všechno v pořádku, volný čas trávili spolu, potom se odcizili, je to tím, že se žalobce uzavřel do sebe, byl nekomunikativní. Když přišla řeč na trestní stíhání, byl u toho podrážděný, těžce to nesl. Nedokáže přesně popsat, proč vznikly rozdíly ve vztahové komunikaci. Rodičů svědkyně se to nijak nedotklo, nevěděli to. Děti byly v zahraničí, ty to nijak napřímo nevnímaly. Věřila manželovi, že se skutku nedopustil, a byla jsem mu v průběhu stíhání oporou.

18. Z účastnické výpovědi žalobce, že celou věc vnímá tak, že to, co se stalo, mu rozbilo rodinu, měl osobní, pracovní a rodinné problémy. To, co prožil a má doma, je nevratné, lepší to nebude. [obec] je maloměsto, i když byl zproštěn viny, nese si to v sobě. Byl zaměstnancem [právnická osoba] od roku [rok], pracoval na různých pozicích, a vždy bez problémů. Prostředí se k němu v průběhu trestního řízení chovalo agresivně, celou věc cítil jako velkou nepříjemnost, nechtěl ani vycházet ven. Lidi třeba klopili zrak, když ho měli pozdravit, zná půlku [obec]. Soustředil se na hledání práce, kterou našel asi za půl roku, byl rád, že vypadl z [obec], tam pracoval asi 2,5 roku. Jednou se mu stalo, že na něj člověk, kterého zná řadu let, při procházce s otcem v parku pokřikoval„ vraťte ty ukradené peníze“. Když jej z toho obvinili v práci, takto do hodiny všichni známí věděli, všichni mu volali, jestli je to pravda, měl pocit, že mu nevěří. Zůstal mu jeden kamarád, u těch ostatních si není jistý, zda tomu věří nebo ne. V den, kdy ho z toho v práci začali podezírat, tak mu výrobní ředitel řekl, že mu nevěří a předložil mu 3 typy ukončení pracovního poměru a on, aby nezůstal bez peněz, přistoupil na dohodu. Rozkřiklo se to po celé firmě. Pokud jde o vliv na psychickou pohodu a rodinný život, bylo to jako blesk z čistého nebe, řekl to hned doma manželce, rodiče byli v šoku, zasáhlo je to, žijí v [obec] celý život. Žádnou pomoc odborníka - psychologa nevyhledal, uzavřel se do sebe, nechtěl to s nikým řešit. Jeho osobní život tím utrpěl, stáhl se do sebe, s manželkou přestal komunikovat, veškeré dovolené a společné aktivity skončily. Neměl na to náladu, nedokáže popsat a odůvodnit proč se tak choval. Manželka to nijak nekomentovala, akceptovala, že se s ní nebaví. Před tím byli normální spokojený manželský pár, vedli normální rodinný život. Manželka nese těžce jakákoliv soudní řízení a účast na podobných věcech, když byla jednou v zaměstnání přepadena a účastnila se trestního řízení, což na ni mělo traumatizující vliv a cokoliv spojené se soudy apod. ji rozruší. Celé to mělo vliv i na profesní život, při pohovorech se ptali, proč po tak dlouhé době odchází z [anonymizováno], tak řekl pravdu, a to mu zavřelo hned dveře. Až majiteli firmy [příjmení] to nevadilo, to bylo asi po půl roce, toto bylo odpovídající zaměstnání, ale bylo to daleko s dojížděním. Teď už je třetím rokem zaměstnaný ve [obec] na pozici vedoucí výroby segmentu [anonymizováno]. Finance tam má mnohem lepší než v [anonymizováno].

19. Z přehledu statistiky ohledně náhrad přiznaných soudy za nemajetkové újmy v jiných případech, založené na [číslo listu], [číslo] spisu soud žádná pro věc relevantní skutková zjištění neučinil.

20. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 19. 1. 2016 byly proti žalobci zahájeny úkony v trestním řízení pro podezření ze spáchání přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, a to usnesením Policie ČR, [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], ze dne 19. 1. 2016, [číslo jednací]. Dne 24. 6. 2016 byla k soudu podána obžaloba pro skutek, že žalobce, aby postupně vylákal ze svého zaměstnavatele poškozené firmy [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], okres [okres] 418 174 Kč, tak v r. 2011 a 2012 nakupoval pro potřebu výroby drobné zboží místo toho, aby je žádal od zaměstnavatele, získal tak doklady o nákupu - paragony a tyto nevkládal do takzvané podpisové knihy ke schválení vedoucímu výroby, tedy zejména [titul]. [jméno] [příjmení], ale osobně nejčastěji na poradách předložil paragony nadřízeným ke schválení jejich proplacení, ten podpisem na druhé straně paragonů schválil jejich proplacení účetní [jméno] [příjmení] obžalovanému a poté, co byl obž. [titul]. [celé jméno žalobce] paragon vrácen, tak než jej předložil k proplacení účetní [jméno] [příjmení], připsal k částce označující cenu nakoupeného zboží další číslici, tím dosáhl řádového zvýšení částky na již odsouhlaseném paragonu, který předložil nebo nechal předložit v sídle zaměstnavatele účetní [jméno] [příjmení], ponejvíce za účelem doložení již předtím čerpané zálohy, případně za účelem proplacení částky napsané na paragonu a na to mu byla oklamanou účetní požadovaná částka buď započtena proti záloze či vyplacena, když takto měl padělat 91 ks paragonů, které předložil účetní, přičemž mu na jejich základě bylo celkem vyplaceno poškozenou firmou [právnická osoba] 480 617 Kč, z nichž pouze 62 443 Kč zaplatil za zboží nakoupené dle předkládaných paragonů, a takto způsobil škodu poškozené firmě [právnická osoba] ve výši 418 174 Kč, tedy měl sebe obohatit tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak na cizím majetku větší škodu, v čemž byl spatřován přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Rozsudkem [název soudu] ze dne 29. 11. 2017 byl žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. c) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal žalobce. Dne 11. 1. 2018 bylo podáno odvolání v neprospěch žalobce. Usnesením [název soudu], [pobočka] ze dne 28. 11. 2018 byl rozsudek soudu 1. stupně zrušen a daná věc se vrátila znovu k rozhodnutí [název soudu]. Rozsudkem ze dne 21. 2. 2019 byl [název soudu] žalobce opět zproštěn podle § 226 písm. c) tr. řádu a další odvolání v neprospěch žalobce bylo následně zamítnuto usnesením [název soudu], [pobočka] ze dne 8. 10. 2019, které nabylo právní moci dne 8. 10. 2019. Průběh trestního řízení byl zcela standardní, soud v řízení neshledal neodůvodněné průtahy, kdy délka řízení a jeho průběh zcela odpovídaly povaze a náročnosti projednávané věci. Orgány činné v trestním řízení konaly po celou dobu jednotlivé úkony plynule a v přiměřených lhůtách.

21. Výzvou ze dne 12. 3. 2020 požádal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou o náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., v rámci které žalobce žádal zaplacení náhrady nákladů obhajoby ve výši 56 010 Kč, náhrady cestovného ve výši 12 935,68 Kč a náhrady nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním ve výši 82 325 Kč, kdy škoda a nemajetková újma měla žalobci vzniknout v důsledku trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Výzva byla žalované doručena téhož dne. Sdělením ze dne 10. 8. 2020 žalovaná potvrdila, že obdržela žádost žalobce a sdělila, že přiznává žalobci náhradu nákladů obhajoby co do celé požadované částky 56 010 Kč, náhradu cestovného přiznala co do částky 3 969 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním zamítla, jelikož nedospěla k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě s tím, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje za dostatečnou satisfakci, kdy tedy bylo konstatováno, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1988 Sb., za něž lze považovat usnesení Policie ČR, [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [číslo jednací], za což se žalobci velice omlouvá. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce sdělil žalované podáním z 21. 8. 2020, že omluvu za nezákonné trestní stíhání nepovažuje za adekvátní odškodnění a požádal o zaplacení původně požadovaného přiměřeného zadostiučinění v penězích ve výši 82 325 Kč. Přípisem ze dne 11. 9. 2020 žalovaná následně žalobci sdělila, že setrvává na svém stanovisku ze dne 10. 8. 2020. Přípisem z 29. 6. 2020 následně právní zástupce sděluje žalované, že na náhradě nemajetkové újmy trvá a je připraven ji vymáhat soudně. K úhradě nemajetkové újmy následně ještě právní zástupce žalobce vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne 21. 8. 2020. K úhradě částky 82 325 Kč ze strany žalované nedošlo.

22. Žalobce byl již dříve rozhodnutím [název soudu] ze dne 15. 3. 2006 sp. zn. [spisová značka] odsouzen pro úmyslný trestný čin přijímání úplatku dle § 160 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody 14 měsíců podmíněně odloženému se zkušební dobou 4 let, kdy se osvědčil dne 23. 11. 2010. Dále mu byl uložen peněžitý trest 90 000 Kč, který byl uhrazen dne 28. 1. 2007 a trest zákazu činnosti na dobu 5 let spočívající v zákazu výkonu funkce rozhodčího na všech fotbalových utkáních pořádaných [anonymizováno] – výkon 27. 9. 2011. Žalobce byl dlouholetým zaměstnancem u společnosti [právnická osoba], tato společnost má více než 1 200 zaměstnanců a nachází se ve městě [obec], která má cca 11 500 obyvatel. U této společnosti měl žalobce od data 1. 10. 2014 nadále sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou, kdy žalobce byl zaměstnán jako specialista s místem výkonu práce [adresa] a průmyslový areál [ulice a číslo], [obec] Dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne 24. 10. 2014, uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobcem, došlo k rozvázání pracovního poměru dohodou dle § 49 zákoníku práce, k dohodě došlo z podnětu zaměstnavatele oficiálně bez udání důvodu, neoficiálně však pro podezření zaměstnavatele ze spáchání trestné činnosti ze strany žalobce kladené mu později za vinu (viz shora) vůči zaměstnavateli. Následně uzavřel žalobce pracovní smlouvu ze dne 1. 4. 2015 se společností [právnická osoba], kdy byl ujednán pracovní poměr na dobu určitou do 30. 9. 2015, kdy žalobce byl zaměstnán jako vedoucí výroby s místem výkonu práce [anonymizována tři slova], následně byla uzavřena dne 30. 9. 2015 další smlouva, kdy byl ujednán pracovní poměr na dobu neurčitou od data 1. 10. 2015 nadále, žalobce zde byl celkem zaměstnán asi 2,5 roku. Nyní je zaměstnán již asi třetím rokem ve [obec] na pozici vedoucí výroby segmentu [anonymizováno], kde má finance lepší než v [anonymizováno]. Žalobce se v důsledku trestního stíhání shora odcizil své manželce, kdy se uzavřel do sebe a přestal s ní komunikovat, netráví spolu volný čas jako dřív, k rozvodu však nedošlo. Uvedené nedokáže žalobce odůvodnit, odbornou pomoc nevyhledal. V průběhu trestního řízení pociťoval žalobce psychický diskomfort z důvodu reakce okolí na jeho osobu, z důvodu obavy z výsledku a následků trestního řízení a ztráty a obtížného hledání nového zaměstnání.

23. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ zákon o odpovědnosti státu za škodu“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

24. Podle ust. § 3 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona.

25. Podle ustanovení § 5 zákona [číslo] stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

26. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

27. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

28. Podle ust. § 15 zákona č. 82/1988 Sb., přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

29. Podle ust. § 31a odst. 1, 2, 3 zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

30. Soud po provedeném dokazování a aplikaci citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ze shora cit. ust. § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. se podává, že se nemajetková újma napravuje bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Pokud se týká nároku na náhradu za nemajetkovou újmu, pak jeho oprávněnost je podmíněna splněním základních předpokladů odpovědnosti, a to existencí nezákonného rozhodnutí (§ 7) nebo nesprávného úředního postupu (§13), vznikem škodního následku (zde nemajetkové újmy jisté intenzity – viz citovaná judikatura níže) a existencí příčinné souvislosti mezi předcházejícími dvěma předpoklady.

31. V daném případě má soud sice za prokázané, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1988 Sb., a to usnesení o zahájení trestního stíhání proti žalobci, když sama žalovaná existenci takového nezákonného rozhodnutí konstatovala a uznala, nemá však za prokázaný vznik nemajetkové újmy na straně žalobce v takové intenzitě, která by vyžadovala finanční kompenzaci ze strany žalované. Soud má za to, že újma, která vznikla žalobci v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání v podobě obav z následků trestního stíhání, obav o budoucí pracovní uplatnění a obtížnějšího hledání nového zaměstnání, odcizení se manželce, a celkového psychického diskomfortu z důvodu reakce okolí na jeho osobu, nedosahuje takové intenzity, že by odůvodňovala odškodnění žalobce v penězích. Soud má za to, že konstatování porušení práva, kterého se žalobci dostalo ze strany žalované ve spojení s učiněnou omluvou, představuje zcela dostačující satisfakci za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, a to s ohledem na všechny okolnosti posuzovaného případu.

32. Soud při posuzování nároku žalobce vycházel judikatury Nejvyššího soudu, kdy např. v rozsudku ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud uvádí:„ v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 zák. č. 82/1998 Sb.

33. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. [spisová značka] pak Nejvyšší soud mimo jiné formuloval kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, kdy kromě povahy trestní věci a délky trestního stíhání jsou třetím kritériem i následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí konstatuje, že:„ Toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných pod body 1 a 2. (myšleno povaha trestní věci a délka trestního stíhání). Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) – mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit. Je proto úkolem soudů, aby v každém jednotlivém řízení k tvrzení účastníků (a případným důkazním návrhům) toto zjišťovaly. Ze shora uvedeného vyplývá, že okolnosti posuzovatelné v rámci kritéria 3/ mají být v rámci kontradiktornosti řízení žalobcem tvrzeny a prokazovány (nejsou-li ovšem vskutku uznány nespornými žalovaným škůdcem ve smyslu § 120 odst. 4 o. s. ř.). Jejich dopad do stanovení výše odškodnění je ovšem otázkou právního posouzení ze strany soudu. Takové právní posouzení nemůže být mechanické, matematické nebo paušalizované. Jak výše opakovaně uvedeno, základ výsledku sporu musí spočívat v posuzování individuality prokázaného, tedy důvodně uplatněného nároku. Součástí úvahy o přiměřenosti přiznaného zadostiučinění však zpravidla bude porovnání shody a odlišností obdobných případů – jen tak soudní rozhodovací praxe naplní své poslání formovat i mimosoudní právní jednání účastníků a vytvoří předpoklad omezení nadbytečně vedených sporů.“ 34. V odůvodnění citovaného rozhodnutí Nejvyšší soud dále blíže objasnil, co se rozumí povahou trestní věci, délkou trestního řízení a následky způsobenými trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí dále uvedl, k jakým okolnostem, vedle shora uvedených kritérií, je třeba při stanovení formy a výše zadostiučinění přihlédnout, a uzavřel, že„ v konečném důsledku musí výše soudem přiznaného zadostiučinění odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích (poměřovaných zejména s ohledem na uvedená kritéria) shodují. Jinak vyjádřeno, výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li též soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna.“ 35. V rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] pak Nejvyšší soud blíže rozvádí okolnosti intenzity způsobené imateriální újmy a v odůvodnění konstatuje, že„ byť stát v zásadě odpovídá osobám, které trestně stíhal a vůči nimž trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozsudkem, nelze uzavřít, že by rovněž každou takovou osobu v každém případě musel zásadně odškodnit penězi. K odčinění určité míry nejistoty, frustrace a jiných negativ vnesených do života prostřednictvím trestního stíhaní, které probíhalo přiměřenou dobu v souladu s právními předpisy, zásadně postačují jiné než peněžní formy odškodnění. Výjimečně pak může trestněprávní minulost poškozeného jako jedna z posuzovaných okolností při stanovení formy a výše zadostiučinění při jejich úplném posouzení ovlivnit výsledný konkrétní závěr o neprokázání větší než nepatrné vzniklé újmy. Pro osobu, jež byla trestně stíhaná, nebyla odsouzena a utrpěla v tomto důsledku závažnější újmu, by v zásadě nemělo být problematickým tvrdit a prokázat, že jí způsobené příkoří překročilo míru, kterou bylo možno odčinit jinak než penězi.“ 36. V daném případě má soud za to, že žalobce netvrdil ani neprokázal jakousi vyšší míru intenzity ve smyslu shora citovaného judikátu, kdy netvrdil a neprokázal, že by příkoří jemu způsobené trestním stíháním překročilo míru, kterou bylo možno odčinit pouze v penězích.

37. Pokud jde o povahu trestní věci a trvání řízení, žalobce byl trestně stíhán za přečin podvodu, tedy pro majetkovou trestnou činnost, kdy mu nehrozil vysoký trest odnětí svobody (jeden rok až pět let) a s ohledem na dikci ustanovení § 55 odst. 2 trestního zákoníku ani nepodmíněný trest odnětí svobody (za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje pět let, lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život). Trestní stíhání žalobce trvalo cca po dobu 3 let a 9 měsíců. Ve smyslu judikatury dovolacího soudu je na místě vliv kritéria délky řízení porovnávat s ostatními kritérii a nelze z něj mechanicky činit určující hledisko. V řízení nebylo prokázáno, že by se s rostoucí délkou trestního řízení zvyšoval jeho negativní vliv na osobu žalobce. Řízení probíhalo standardním způsobem a jeho trvání odpovídalo skutkové náročnosti věci, dokazování, a okolnostem případu, skutečnost, že ve věci byly podány dvě odvolání do rozsudku soudu prvního stupně, což trvání řízení prodloužilo, rovněž nelze přičítat k tíži žalované, neboť se jedná o zcela legitimní postup zúčastněných stran.

38. Pokud jde následky trestního stíhání v osobnostní sféře žalobce, žalobce nebyl stíhán vazebně, nebyl omezen na osobní svobodě, nejednalo se o medializovaný případ, trestní stíhání nebylo proti žalobci zahájeno zjevně bezdůvodně, šikanózně nebo dokonce s úmyslem jej poškodit. Je pak nutno přihlédnout k okolnosti (shodně rozhodnutí [anonymizováno] sp. zn. [spisová značka]), že žalobce byl již dříve pro úmyslný trestný čin odsouzen. Otázka výše zadostiučinění v penězích se odvíjí od okolností každého konkrétního případu. Pro posouzení míry zásahu do osobnosti poškozeného, vliv na jeho pověst a změny ve způsobu života, jež zahájení trestního stíhání mohlo vyvolat, je skutečnost, že žalobce již byl odsouzen za trestný čin, nepochybně významná. Již jen okolnost, že žalobce měl zkušenost s trestním stíháním, jej odlišuje od těch poškozených, kteří se v postavení trestně stíhané osoby ocitají poprvé, a mají tedy pouze rámcovou představu o průběhu trestního stíhání a vlivech, jež takové stíhání na jejich život může mít. Pokud žalobce namítal, že k tomuto odsouzení nelze přihlížet, neboť bylo zahlazeno, tak okolnost zahlazení odsouzení je významná z hlediska toho, že se odsouzení nevykazuje ve výpisu z rejstříku trestů a na žalobce se hledí, jako na netrestanou osobu, tato okolnost má pak význam např. z hlediska ukládání dalších případných trestů apod. Pokud však jde o hodnocení osobnosti a pověsti žalobce (obžalovaného), toho, zda tenduje k páchání trestné činnosti a případných zkušeností s trestním řízením jako celku, k takovému zahlazenému odsouzení jednoznačně přihlížet lze, a činí tak i soud v trestním řízení. Míru vnímání příkoří trestního stíhání žalobcem tato skutečnost tedy zcela jistě relativizuje.

39. Pokud jde o důvodnost podané obžaloby, žalobce byl zproštěn obžaloby podle ust. § 226 písm. c) trestního řádu, tedy z důvodu toho, že v řízení nebylo prokázáno, že skutek spáchal obžalovaný, kdy v případě pochybností musí soud v trestním řízení postupovat v souladu se zásadou„ in dubio pro reo“ a rozhodnout ve prospěch obžalovaného. Ke zproštění obžaloby tedy nedošlo proto, že by nebylo prokázáno, že se stal skutek uvedený v obžalobě nebo že by tento skutek nebyl trestným činem, což rovněž umocňuje intenzitu zásahu trestního stíhání do osobností sféry poškozeného.

40. V řízení pak nebylo prokázáno, že by trestní řízení, vyjma počátečního obtížnějšího hledání zaměstnání, negativně ovlivnilo profesní život žalobce, žalobce ukončil pracovní poměr u společnosti [právnická osoba] dohodou ze dne 24. 10. 2014, tedy ještě dříve, než bylo samotné trestní stíhání zahájeno, neboť jej podezíral ze spáchání trestné činnosti sám zaměstnavatel, příčinou tedy nebylo trestní stíhání, když v té době ještě nebyly zahájeny ani úkony trestního řízení. Následně byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba] od 1. 4. 2015, tedy doba hledání nového zaměstnání nebyla až tak dlouhá, zde pracoval asi 2,5 roku v současné době je již 3 roky zaměstnán na pracovní pozici s výrazně lepším finančním ohodnocením ve [obec].

41. V řízení nebylo prokázáno, že by trestní stíhání mělo většího vlivu na žalobcovu pověst v jeho okolí, tuto okolnost vnímal žalobce spíše subjektivně a z dokazování se nepodává, že by v tomto směru mělo trestní stíhání významnější negativní vliv, kdy vnímání žalobce jako osoby podezřelé ze spáchání podvodu vůči zaměstnavateli vzniklo rovněž již před samotným zahájením trestního stíhání, kdy celá věc vešla v povědomost u zaměstnavatele žalobce, který s ním v podstatě nepřímo, ač dohodou, ukončil pracovní poměr, aniž by trestní řízení bylo zahájeno nebo vyčkáno jeho výsledku. Pokud jde o slovní útoky na žalobce a jeho rodinu, tyto nebyly v řízení, vyjma jednoho případu, nijak konkrétně tvrzeny ani prokázány, rovněž tak skutečnost„ že by se na žalobce v [obec] hledělo jednou pro vždy jako na zloděje“.

42. V řízení nebyl prokázán ani citelnější zásah do rodinného života žalobce např. v podobě rozvodu manželství, manželka žalobci věřila, že se trestné činnosti nedopustil, byl to však žalobce, kdo se jí uzavřel a přestal s ní komunikovat, přičemž vyhledat odbornou pomoc se v tomto směru ani nepokusil. V řízení nebylo prokázáno, že by trestní stíhání mělo dopad na psychiku či zdravotní stav žalobce, že by v příčinné souvislosti s trestním stíháním vyhledal lékařskou pomoc. Prokázaným zásahem do osobností sféry žalobce byl zásah do sféry psychické, kdy měl obavy z trestního postihu a z důsledků s tím spojených. Míru těchto obav ovšem opět relativizuje okolnost, že žalobce již zkušenost s průběhem trestního stíhání měl a rovněž to, že pokud byl a je žalobce přesvědčen o své nevině a nedůvodnosti trestního stíhání, pak tímto byla snížena i míra vnímání nejistoty ohledně výsledku trestního řízení. Újma, která vznikla žalobci v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání v podobě obav z následků trestního stíhání, obav o budoucí pracovní uplatnění a obtížnějšího hledání nového zaměstnání, odcizení se manželce, a celkového psychického diskomfortu z důvodu reakce okolí na jeho osobu, není újmou takové intenzity, kterou by dle názoru soudu bylo nutno odškodnit v penězích, neboť, jak konstatováno shora, k odčinění určité míry nejistoty, frustrace a jiných negativ vnesených do života prostřednictvím trestního stíhaní, které probíhalo přiměřenou dobu v souladu s právními předpisy, zásadně postačují jiné než peněžní formy odškodnění, jakým je v tomto případě konstatování porušení práva a učiněná omluva ze strany žalované.

43. V daném případě pak byl žalobce soudem poučen dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil svá tvrzení tak, že uvede konkrétní skutečnosti, které lze kvalifikovat jako porušení konkrétních práv žalobce a vznik nemajetkové újmy, tj. konkrétní následky trestního řízení v osobnostní sféře žalobce, které lze kvalifikovat jako závažnější újmu a příkoří překračující míru, kterou by nebylo možno odškodnit jinak než penězi, a aby ke svým tvrzením označil důkazy. I přes doplnění tvrzení a provedení žalobcem navržených důkazů po tomto poučení, žalobce žádnou intenzivnější újmu netvrdil ani neprokázal, neunesl tedy v tomto směru břemeno tvrzení a důkazní, což mělo za následek neprokázání samotného základu nároku. Soud se tedy dále nezabýval ani otázkou případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 zák. č. 82/1998 Sb. a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 o. s. ř. tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení procesně plně úspěšné žalované. Náklady řízení v celkové částce 1 500 Kč spočívaly v paušální náhradě 5 x po 300 Kč za jeden úkon účastníka, který v řízení nebyl zastoupen advokátem (vyjádření k žalobě, 2 x příprava na jednání, 2 x účast u jednání) v souladu s ust. § 1 odst. 1, 2, 3, § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., dále potom v cestovném vynaloženém v souladu s vyhl. č. 589/2020 Sb. 2 x na trase [obec] - [okres] zpět k jednání dne 3. 2. 2021 a 25. 3. 2021 vozidlem [anonymizováno] r. z. [anonymizováno] [číslo], celkem ujeto 2 x 207 km, při průměrné spotřebě 4,9 l na 100 km, paušální náhradě za ujetý km 4,40 Kč a vyhláškové ceně motorové nafty 27,20 Kč, tj. cestovní výdaje za jednu cestu pak činí 1 187 Kč a za dvě potom 2 374 Kč.

45. Žalobce je tedy povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení celkovou částku 3 784 Kč, když lhůtu k plnění soud určil dle ust. § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.