27 C 30/2017

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Frumarem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobce insolvenční správce dlužníka celé jméno svědka , narozeného 23. 4. 1976, bytem adresa svědka zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 1 080 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částku 1 080 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 540 000 Kč od 13. 2. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 540 000 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 95 450 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 9. 2. 2017 ve znění změny žaloby ze dne 20. 3. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky 1 080 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 4. 10. 2016, č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek dlužníka [celé jméno svědka] a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, přičemž insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. V rámci zjišťování majetku dlužníka žalobce zjistil, že dlužník je vlastníkem nemovitostí, a to pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], objekt bydlení, a parcely parc. [číslo] v katastrálním území Štěpánov u Olomouce a tyto nemovitosti zapsal do soupisu majetkové podstaty dlužníka. Oprávněnost zahrnutí nemovitostí do soupisu majetkové podstaty přitom byla pravomocně potvrzena rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 3. 2018, č. j. [číslo jednací] a rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2019, č. j. [číslo jednací]. Dále žalobce zjistil, že nemovitosti užívá žalovaná, a to po celou dobu od zapsání vlastnického práva ve prospěch dlužníka, tj. od 29. 4. 2013, dosud, což potvrdil sám dlužník, který žalobci sdělil, že žalovaná užívá nemovitosti bez řádně uzavřené nájemní smlouvy, přičemž za jejich užívání ničeho neuhradila. Obvyklou výši měsíčního nájemného za podobné nemovitosti v dané lokalitě žalobce odhadl na částku 15 000 Kč. Dopisem ze dne 26. 1. 2017 žalobce vyzval žalovanou k úhradě ušlého nájemného za období od 30. 4. 2013 do 31. 12. 2016, tj. 44 měsíců, ve výši 660 000 Kč nejpozději do 12. 2. 2017 a k hrazení úplaty za užívání nemovitostí ve výši 15 000 Kč měsíčně počínaje lednem 2017. Žalovaná úhradu odmítla. Dopisem ze dne 31. 1. 2020 žalobce vyzval žalovanou k úhradě ušlého nájemného za období od 9. 2. 2017 do 8. 2. 2020, tj. 36 měsíců, ve výši 540 000 Kč nejpozději do 16. 2. 2020 a k hrazení úplaty za užívání nemovitostí ve výši 15 000 Kč měsíčně počínaje únorem 2020. Žalovaná na výzvu nereagovala. Vzhledem k možnosti uplatnění námitky promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobce touto žalobou uplatňuje nárok pouze za období od 10. 2. 2014 do 9. 2. 2017, tj. 36 měsíců, ve výši 540 000 Kč a za období od 20. 3. 2017 do 20. 3. 2020, tj. 36 měsíců, ve výši 540 000 Kč, tj. celkem ve výši 1 080 000 Kč.

2. Soud ve věci vydal dne 13. 2. 2017 platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná včasný odpor a ve vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobce neuznává. Žalovaná rozporuje, že by dlužník byl vlastníkem předmětných nemovitostí a že by ona tyto nemovitosti užívala bezdůvodně. Dle žalované nikdy nedošlo k platnému převodu nemovitostí ze žalované na dlužníka, když kupní smlouva ze dne 26. 4. 2013 je absolutně neplatná z důvodu, že jednání žalované s dlužníkem postrádalo vůli žalované trvale převést nemovitosti na dlužníka a pozbýt vlastnické právo k nemovitostem. Mezi žalovanou a dlužníkem byl dohodnut toliko formální převod nemovitostí, jehož podstatou nebyl prodej nemovitostí, ale dohoda o tom, že dlužník ve prospěch žalované provede zhodnocení vkladu, kterým budou dané nemovitosti, přičemž za 5 let jí vygeneruje zisk a nemovitosti jí převede zpět. S takovým úmyslem a vůlí žalovaná přistupovala k uzavření kupní smlouvy, kdy v tomto duchu jí byla transakce ze strany dlužníka prezentována. Z těchto důvodů bylo současně dohodnuto, že ač kupní cena bude ve smlouvě uvedena, dlužník tuto platit nebude, naopak žalovaná se svými rodinnými příslušníky budou nemovitosti nadále užívat jako vlastní a žalovaná bude s nemovitostmi nadále bezplatně nakládat jako jejich vlastník. Takto se vše realizovalo, žalovaná nemovitosti užívala, chovala se k nim s péčí řádného vlastníka a hospodáře plně na své náklady, prováděla veškerou údržbu nemovitostí, nemovitosti rekonstruovala a platila daň z nemovitosti. Dlužník se k nemovitostem jako vlastník nikdy nechoval a neuhradil ani formálně sjednanou kupní cenu. Žalovaná vzhledem k tomu, že dlužník začal v rámci insolvenčního řízení popírat některé aspekty jejich dohody, podala na dlužníka trestní oznámení pro podezření ze spáchání podvodu. Současně žalovaná podala dne 3. 2. 2017 žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, kterou se domáhá vyloučení předmětných nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka z důvodu absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne 26. 4. 2013. Výše obvyklého nájemného, jehož se žalobce z titulu bezdůvodného obohacení po žalované domáhá, navíc nebyla nijak prokázána ani objektivizována. Dále žalovaná uvedla, že nemovitosti v letech 2013 až 2015 na své náklady rekonstruovala, což si vyžádalo investici ve výši 600 000 Kč, čímž došlo ke zhodnocení nemovitostí minimálně o 800 000 Kč, které je způsobilé k započtení oproti případnému bezdůvodnému obohacení žalované.

3. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z výpisu z katastru nemovitostí, že ke dni 9. 2. 2017 byly na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Štěpánov u Olomouce, obec Štěpánov, zapsány nemovitosti, a to pozemek parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], objekt bydlení, a pozemek parc. [číslo] zahrada, jejichž vlastníkem byl zapsán [celé jméno svědka].

5. Z výzev žalobce k úhradě bezdůvodného obohacení včetně potvrzení o podání zásilky, že žalobce nejprve dne 26. 1. 2017 vyzval žalovanou k úhradě ušlého nájemného za období od 30. 4. 2013 do 31. 12. 2016 ve výši 660 000 Kč nejpozději do 12. 2. 2017 a k hrazení úplaty za užívání nemovitostí ve výši 15 000 Kč měsíčně počínaje lednem 2017, přičemž výzva byla podána dne 27. 1. 2017. Následně žalobce dne 1. 3. 2017 vyzval žalovanou k úhradě ušlého nájemného za období od 30. 4. 2013 do 28. 2. 2017 ve výši 690 000 Kč nejpozději do 19. 3. 2017 a k hrazení úplaty za užívání nemovitostí ve výši 15 000 Kč měsíčně počínaje březnem 2017, přičemž výzva byla podána dne 2. 3. 2017. Konečně žalobce dne 31. 1. 2020 vyzval žalovanou k úhradě ušlého nájemného za období od 9. 2. 2017 do 8. 2. 2020 ve výši 540 000 Kč nejpozději do 16. 2. 2020 a k hrazení úplaty za užívání nemovitostí ve výši 15 000 Kč měsíčně počínaje únorem 2020, přičemž výzva byla podána dne 7. 2. 2020.

6. Ze sdělení právní zástupkyně žalované, že žalovaná ušlé nájemné žalobci uhradit odmítla.

7. Z kupní smlouvy ze dne 26. 4. 2013, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalovanou jako prodávající a [celé jméno svědka] jako kupujícím, na základě smlouvy prodávající prodala kupujícímu nemovitosti, a to pozemek parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], objekt bydlení, a pozemek parc. [číslo] zahrada, jak jsou zapsány u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc, pro katastrální území Štěpánov u Olomouce, obec Štěpánov, na listu vlastnictví [číslo] za kupní cenu 3 500 000 Kč. V čl. III smlouvy bylo sjednáno, že část kupní ceny ve výši 300 000 Kč převzal prodávající od kupujícího hotově při podpisu smlouvy a část kupní ceny ve výši 3 200 000 Kč uhradí kupující prodávajícímu platbou na určený účet. V čl. IX smlouvy bylo dále sjednáno, že účastníci smlouvy prohlašují, že jsou k uzavření smlouvy plně právně způsobilí a že smlouva byla sepsána podle jejich skutečné a svobodné vůle prosté omylu nebo tísně za nápadně nevýhodných podmínek. Smlouvu si přečetli, její obsah prohlašují za určitý a srozumitelný a na důkaz souhlasu s obsahem tuto smlouvu vlastnoručně podepisují.

8. Ze žaloby ze dne 3. 2. 2017, že žalovaná podala ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci žalobu na vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka a určení vlastnického práva, kterou odůvodnila absolutní neplatností kupní smlouvy ze dne 26. 4. 2013.

9. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 3. 2018, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2019, č. j. [číslo jednací], dne 24. 6. 2019, že Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci žalobu žalované na vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka zamítl a Vrchní soud v Olomouci následně jeho rozhodnutí potvrdil.

10. Z dovolání ze dne 5. 8. 2019, že Krajské státní zastupitelství v Ostravě – pobočka v Olomouci podalo proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2019, č. j. [číslo jednací], dovolání.

11. Z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 2020, č. j. [číslo jednací], že Nejvyšší soud České republiky rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2016, č. j. [číslo jednací] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

12. Z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 7. 2021, č. j. [číslo jednací], že Vrchní soud v Olomouci rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 3. 2018, č. j. [číslo jednací] změnil tak, že pozemek parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], objekt bydlení, a pozemek parc. [číslo] zahrada, v obci [obec], katastrální území Štěpánov u Olomouce, zapsané u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc, na listu vlastnictví [číslo] vyloučil z majetkové podstaty dlužníka [celé jméno svědka] v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. [insolvenční spisová značka].

13. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí ve věci.

14. Návrh na provedení důkazu výslechem žalované, výslechem svědka [celé jméno svědka], výslechem svědka [jméno] [celé jméno svědka], spisem PČR, insolvenčním spisem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci a znaleckým posudkem k ocenění výše bezdůvodného obohacení soud zamítl pro nadbytečnost, kdy žádný z důkazů- s ohledem na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20.7.2021 č.j. [číslo jednací] v incidenčním sporu- nemohl mít význam na rozhodnutí v této věci.

15. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 4. 10. 2016, č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek dlužníka [celé jméno svědka], na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Dlužník je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník nemovitostí, a to pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], objekt bydlení, a parcely parc. [číslo] v obci [obec] a v katastrálním území Štěpánov u Olomouce. Žalobce proto tyto nemovitosti zapsal do soupisu majetkové podstaty dlužníka, přičemž zjistil, že nemovitosti po dobu od zapsání vlastnického práva ve prospěch dlužníka, tj. od 29. 4. 2013, dosud, užívala žalovaná, aniž by za užívání nemovitostí hradila nájemné. Obvyklou výši měsíčního nájemného žalobce odhadl na částku 15 000 Kč. Dopisem ze dne 26. 1. 2017 žalobce vyzval žalovanou k úhradě ušlého nájemného za období od 30. 4. 2013 do 31. 12. 2016 ve výši 660 000 Kč nejpozději do 12. 2. 2017 a k hrazení úplaty za užívání nemovitostí ve výši 15 000 Kč měsíčně počínaje lednem 2017. Žalovaná úhradu odmítla. Dopisem ze dne 31. 1. 2020 žalobce vyzval žalovanou k úhradě ušlého nájemného za období od 9. 2. 2017 do 8. 2. 2020 ve výši 540 000 Kč nejpozději do 16. 2. 2020 a k hrazení úplaty za užívání nemovitostí ve výši 15 000 Kč měsíčně počínaje únorem 2020. Žalovaná na výzvu nereagovala. Mezi žalovanou jako prodávající a žalobcem jako kupujícím byla dne 26. 4. 2013 uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej předmětných nemovitostí žalobci za kupní cenu 3 500 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalovaná šlo pouze o formální převod za účelem zhodnocení vkladu žalované v podobě předmětných nemovitostí. Žalovaná dne 3. 2. 2017 podala ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci žalobu na vyloučení předmětných nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka z důvodu absolutní neplatností kupní smlouvy ze dne 26. 4. 2013 Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 22. 3. 2018, č. j. [číslo jednací], žalobu žalované zamítl a Vrchní soud v Olomouci jeho rozhodnutí rozsudkem ze dne 10. 4. 2019, č. j. [číslo jednací], potvrdil. Proti rozsudku Vrchního soudu podalo Krajské státní zastupitelství v Ostravě – pobočka v Olomouci dovolání. Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 30. 9. 2020, č. j. [číslo jednací] rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2016, č. j. [číslo jednací] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, načež Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 7. 2021, č. j. [číslo jednací] rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 3. 2018, č. j. [číslo jednací] změnil tak, že předmětné nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka vyloučil.

16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který opadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle ustanovení § 294 odst. 1 věta prvá zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, insolvenční správce je povinen uplatnit a vymáhat ve prospěch majetkové podstaty dlužníkovy pohledávky.

19. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil zjištěný skutkový stav v souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobce není důvodná. Soud má po provedeném dokazování za to, že žalovaná není ve věci pasivně věcně legitimována. Žalobce pasivní věcnou legitimaci odvozuje od rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 3. 2018 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2019, kterým byla zamítnuta žaloba žalované ze dne 3. 2. 2017 na vyloučení předmětných nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka. V řízení však bylo zjištěno, že rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 2020 byl výše uvedený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2019 zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, načež Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 7. 2021 výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 3. 2018 změnil a předmětné nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka vyloučil. Vzhledem k tomu, že předmětné nemovité věci, které žalovaná užívá, aniž by za jejich užívání hradila dlužníku nájemné, nejsou součástí majetkové podstaty dlužníka, není žalovaná ve věci pasivně věcně legitimována. Nadto i žalobce absencí zápisu nemovitých věci v insolvenční podstatě ztratil aktivní legitimaci k vedené tohoto sporu, a proto soudu nezbylo, než žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítnout.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 95 450 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 540 000 Kč sestávající z částky 10 460 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, odpor, vyjádření ze dne 31. 3. 2017, účast u jednání soudu dne 17. 2. 2020 a sdělení na výzvu soudu ze dne 8. 9. 2020) a z částky 5 230 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. (odvolání ze dne 2. 5. 2017, zpětvzetí odvolání ze dne 27. 6. 2017, odvolání ze dne 20. 9. 2019 a návrh na přerušení řízení ze dne 6. 1. 2020) včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 1 080 000 Kč sestávající z částky 12 620 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (účast u jednání soudu dne 29. 11. 2021) a z částky 6 310 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (návrh na přerušení řízení ze dne 18. 11. 2020) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.