27 C 397/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Pokornou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 4 342,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 342,08 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 187,06 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 70 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 70 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 8,5 % ročně z částky 15,02 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 342,08 Kč za poskytnuté služby elektronických komunikací, dále poplatku za pronájem zařízení a ujednané smluvní pokuty za nevrácená zařízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. pak bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení, když tito s takovýmto postupem souhlasili.

4. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, obsahuje toto rozhodnutí zkrácené odůvodnění v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.

5. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] dle které se [právnická osoba] zavázala poskytovat žalovanému za úplatu veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Součástí smlouvy bylo i ujednání o pronájmu přijímacího zařízení, konkrétně [anonymizováno] * [anonymizováno 5 slov] USB [anonymizováno] * ([číslo]) a Modem * [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] * ([anonymizováno]), kdy převzetí zařízení stvrdil žalovaný svým podpisem na zakázkovém listě ze dne [datum]. Žalovaný se zavázal za pronájem uvedeného zařízení platit [právnická osoba] částku v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem, která v tomto případě činila 140 Kč/měsíc (2 x 70 Kč). Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky [právnická osoba] (dále jen„ VOP“) a Ceník [právnická osoba], kdy žalovaný podpisem smlouvy prohlásil, že se s podmínkami a ceníkem platným ke dni uzavření smlouvy seznámil a s těmito souhlasí. V rámci smlouvy byl dále mezi [právnická osoba] a žalovaným sjednán v souvislosti s připojením žalovaného ke službám elektronických komunikací tzv. připojovací poplatek ve výši 98,99 Kč. Předmětný poplatek byl žalovanému řádně vyúčtován daňovým dokladem [číslo]. Žalovaný řádně nehradil sjednanou cenu za pronajatá zařízení 2 x 70 Kč za měsíc, kterou mu [právnická osoba] (vč. ceny ostatních sjednaných služeb a souvisejících poplatků) řádně účtovala níže uvedenými daňovými doklady: daňový doklad [číslo] s datem splatnosti dne [datum], ze kterého je požadována cena 88,07 Kč a připojovací poplatek ve výši 98,99 Kč; daňový doklad [číslo] s datem splatnosti dne [datum], ze kterého je požadována cena 70 Kč; daňový doklad [číslo] s datem splatnosti dne [datum], ze kterého je požadována cena 70 Kč; a daňový doklad [číslo] s datem splatnosti dne [datum], ze kterého je požadována v návaznosti na dobropisování daňovým dokladem [číslo] s datem splatnosti dne [datum] jen ponížená cena, tj. částka 15,02 Kč.

6. S ohledem na skutečnost, že žalovaný opakovaně porušil povinnosti vyplývající mu ze smlouvy konkrétně tím, že nehradil řádně a včas cenu za poskytované služby, využila předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] (svého práva dle čl. 2 [číslo] VOP a odstoupila od smlouvy dopisem ze dne [datum] zaslaným žalovanému v souladu s ustanovením čl. 2 VOP. V rámci odstoupení od smlouvy byla žalovanému poskytnuta náhradní lhůta ke splnění povinnosti uhradit dlužné částky za poskytnuté služby a rovněž byl žalovaný upozorněn na povinnost vrátit zařízení. V souladu s ustanovením čl. 7 VOP byl žalovaný povinen nepoškozené a funkční zařízení vrátit do 14 dnů od ukončení smlouvy ([datum]), a to na jakémkoliv kontaktním místě [právnická osoba] či jeho zasláním na adresu distribučního skladu [právnická osoba], a to nejpozději do [datum]. Pro případ nevrácení zařízení si v rámci smlouvy sjednala [právnická osoba] se žalovaným povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný sařízení [právnická osoba] nevrátil, byl žalovaný povinen uhradit [právnická osoba] smluvní pokutu dle ceníku [právnická osoba] ve výši 4 000 Kč (2 x 2000 Kč za každé nevrácené zařízení) K vrácení zařízení i zaplacení smluvní pokuty byl žalovaný opakovaně vyzýván, avšak k tomuto nedošlo. 7. [právnická osoba] a žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly pohledávky [právnická osoba], včetně pohledávek shora za žalovaným. Žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky písemně oznámila oznámením ze dne [datum]. Žalovaný žalobkyni na celkovou dlužnou částku 4 342,08 Kč ani přes upomínku ze dne [datum] ničeho neuhradil.

8. Podle ust. § 1724 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

9. Podle ust. § 1725 občanského zákoníku, je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

10. Podle ust. § 1746 občanského zákoníku, zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

11. Podle ust. § 2201 občanského zákoníku, se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

12. Podle ust. § 2001 občanského zákoníku, od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

13. Podle ust. § 2004 občanského zákoníku, odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku. Plnil-li dlužník zčásti, může věřitel od smlouvy odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění. Nemá-li však částečné plnění pro věřitele význam, může věřitel od smlouvy odstoupit ohledně celého plnění. Zavazuje-li smlouva dlužníka k nepřetržité či opakované činnosti nebo k postupnému dílčímu plnění, může věřitel od smlouvy odstoupit jen s účinky do budoucna. To neplatí, nemají-li již přijatá dílčí plnění sama o sobě pro věřitele význam.

14. Podle ust. § 2005 občanského zákoníku, odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře. Odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění.

15. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle ust. § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Soud na základě zjištěného skutkového stavu a po aplikaci shora citovaných ustanovení občanského zákoníku dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o poskytování služeb veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byly všeobecné podmínky a ceník, které žalovaný podpisem akceptoval ve znění ke dni podpisu smlouvy. Součástí smlouvy byla i dohoda stran ohledně nájmu zařízení ve vlastnictví předchůdkyně žalobkyně žalovanému za poskytnutí sjednaného měsíčního nájemného. Žalovaný pronajatá zařízení převzal a užíval (v řízení netvrdil ani neprokázal opak), a to v období od [datum] do [datum], kdy bylo poskytování služeb předchůdkyní žalobkyně ukončeno odstoupením od smlouvy z důvodu neplnění smluvních závazků žalovaným. Žalovaný měl povinnost předchůdkyni žalobkyně vrátit pronajaté zařízení po ukončení závazkového vztahu do 14 dnů v souladu se smluvními podmínkami, což neučinil, když tuto okolnost rovněž v řízení netvrdil ani neprokazoval. Tudíž je povinen za porušení této smluvní povinnosti zaplatit ujednanou smluvní pokutu ve výši 2 x 2 000 Kč za každé nevrácené zařízení, rovněž dluží částku 342,08 Kč za poskytnuté služby a neuhrazený pronájem zařízení, kdy celkovou částku 4 342,08 Kč neuhradil ani předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka platně postoupena, a je tedy ve věci aktivně věcně legitimována. S ohledem na shora uvedené zavázal soud žalovaného k úhradě částky 4 342,08 Kč.

21. Lhůtu k plnění soud stanovil jakožto obecnou třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla procesně plně úspěšným účastníkem, a žalovaný tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení, přičemž náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta dle § 7 ve spojení s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) a náhrada hotových výdajů ve výši 300Kč (3 x 100 Kč) za 3 úkony právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění, dále pak 21 % DPH, tj. 189 Kč z odměny a náhrad, když advokát žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náklady soudního řízení činí částku 1 489 Kč.

23. O místu plnění ve výroku II. tohoto rozsudku soud rozhodoval dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění soud stanovil jakožto obecnou třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

24. Podmínka stanovená v § 142a o. s. ř. pro přiznání náhrady nákladů byla splněna. Podmínky pro aplikaci ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly rovněž splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko údaje o datu uzavření smlouvy, výši závazku, datu splatnosti, datu výzvy a kvantifikaci žalobního nároku) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.