28 C 47/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Vítoslavským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 96 423 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 14 921 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 69 921 Kč od [datum] do zaplacení, částky 26 502 Kč a úroku ve výši 98,66 % p. a. z částky 55 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236 476 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 478,02 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 96 423 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 42 měsíčních splátkách po 4 692 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 158,1 % ročně. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a dalších zdrojů. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, když do data zesplatnění úvěru neuhradil žádnou částku. Účastníci si ve smlouvě sjednali, že žalovaný zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně uplatnila smluvní pokutu za splátky [číslo]. V důsledku prodlení žalovaného dále vzniklo žalobkyni právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu [datum] došlo k zesplatnění celého úvěru, přičemž se v souladu se smlouvou o úvěru stala splatnou dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru ve výši celkem 68 523,37 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatnila smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny za období od [datum] do data sepsání žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 26 502 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 69 921 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 98,66 % ročně z dlužné původní jistiny od [datum] do zaplacení, max. však do doby, kdy celkový úrok částky 236 476 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci (včetně právní zástupkyně žalobkyně) nedostavili. Soud proto jednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění: - z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, že žalobkyně získala dne [datum] oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru; - z předsmluvního formuláře, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne [datum] standardní informace o spotřebitelském úvěru; - z prohlášení klienta, že dne [datum] žalovaný mimo jiné stvrdil svým podpisem, že se seznámil se všemi informacemi podle § 92 zákona o spotřebitelském úvěru; že si je vědom, jaká je výše sjednaných úroků z úvěru a souhlasí s ní; že nemá žádné splatné dluhy či že se nenachází v úpadku; - z hodnocení klienta, že ke dni [datum] měl žalovaný čistý měsíční příjem 35 166 Kč ze zaměstnání, jeho měsíční výdaje činily celkem 10 910 Kč, z toho 1 000 Kč na bydlení, 0 Kč za„ ostatní (doprava, kurzy, záliby apod.)“, 6 500 Kč za 4 děti v domácnosti a 3 410 Kč jako životní minimum. [příjmení] zdroje byly vyčísleny částkou 23 256 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou od [datum]; - z výpisu z nebankovního registru klientských informací ze dne [datum], že žalovaný získal kód příznaku 16, tedy klientova smlouva je hodnocena jako špatná; - z výpisu z registru [příjmení] ze dne [datum], že v něm žalovaný nemá žádný záznam; - z návrhu na uzavření smlouvy / smlouvy o úvěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 197 064 Kč ve 42 měsíčních splátkách ve výši 4 692 Kč, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 158,10 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Při odstoupení od smlouvy dle bodu 7. 1 smlouvy činila částka úroku splatná za 1 kalendářní den 150,74 Kč, výše předpokládané RPSN na úvěr činila 158,10 %. V čl. 2 úvěrové smlouvy si účastníci sjednali, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a že úrok běží i po zesplatnění úvěru. Žalobkyně se v úvěrové smlouvě zavázala, že bude na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální výši 236 476,80 Kč. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Podle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Podle čl. 6 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Podle čl. 6 3., 6. 4. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. [příjmení] jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle čl. 6 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Smlouva o úvěru byla podepsána žalovaným dne [datum], žalobkyní dne [datum]; - z oznámení o schválení úvěru s dodejkou, že žalobkyně oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] došlo tak k jejímu uzavření; - z dispozičního oprávnění pro majitele účtu ze dne [datum] a dokladu o vyplacení úvěru, že žalovaný je oprávněn disponovat účtem, na který mu byl poskytnut úvěr ve výši 55 000 Kč dne [datum]; - ze splátkového kalendáře, že žalovanému bylo v souvislosti se smlouvou o úvěru předepsáno 42 měsíčních splátek po 4 692 Kč; - z karty klienta ze dne [datum], že žalovaný na splátkách úvěru neuhradil ničeho; - z kopie OP, že žalovaným byl předložen žalobkyni jeho občanský průkaz; - z výzev k zaplacení z [datum] a [datum], že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužných splátek [číslo] s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru; - z oznámení ze dne [datum], že žalobkyně oznámila žalovanému, že vzhledem k jeho prodlení se splácením splátky došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzvala ho do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení k úhradě dlužné částky v celkové výši 69 921 Kč; - z vyjádření znalce, že na objednávku žalobkyně se zabýval problematikou úročení pohledávek; - z opisu z daňového přiznání žalovaného za rok 2018, že žalovaný měl v tomto roce základ daně z příjmu 246 162 Kč; - z výpisu z živnostenského rejstříku ze dne [datum], že žalovaný měl k tomuto dni živnostenská oprávnění; - z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky dopisem zaslaným dne [datum], a to do 15 dnů od data odeslání této výzvy.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně získala dne [datum] oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne [datum] standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet výpisem z živnostenského rejstříku, kopií daňového přiznání za rok 2018 a dále lustrací v nebankovním registru klientských informací a v registru SOLUS. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 197 064 Kč ve 42 měsíčních splátkách ve výši 4 692 Kč, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 158,10 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Při odstoupení od smlouvy dle bodu 7. 1 smlouvy činila částka úroku splatná za 1 kalendářní den 150,74 Kč, výše předpokládané RPSN na úvěr činila 158,10 %. V čl. 2 úvěrové smlouvy si účastníci sjednali, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a že úrok běží i po zesplatnění úvěru. Žalobkyně se v úvěrové smlouvě zavázala, že bude na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální výši 236 476,80 Kč. Účastníci si ve smlouvě o úvěru sjednali důsledky prodlení žalovaného. Podle čl. 6 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Podle čl. 6 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Podle čl. 6 3., 6. 4. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle čl. 6 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný úvěr ve výši 55 000 Kč čerpal dne [datum]. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, byl proto žalobkyní vyzván k zaplacení dlužných splátek, a to s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne [datum] oznámila žalobkyně žalovanému okamžité zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzvala ho k úhradě dlužné částky v celkové výši 69 921 Kč do 10 dnů ode dne odeslání oznámení. Žalovaný byl žalobkyní před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum], odeslaným téhož dne.

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

8. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

9. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

10. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Podle § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

17. Soud posoudil shora zjištěný skutkový stav v souladu s výše uvedenými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze zčásti.

18. Prvně se žalobkyni v řízení nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. V posuzované věci žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů zjištěných od žalovaného, uvedených v listině označené jako„ hodnocení klienta“, které ověřila výpisem z živnostenského rejstříku, kopií daňového přiznání za rok 2018 a dále lustrací žalovaného v NRKI a SOLUS. Soud s přihlédnutím k výše zmíněné judikatuře dospěl k závěru, že prověření úvěruschopnosti žalovaného nebylo provedeno žalobkyní řádně a s odbornou péčí. Žalobkyně totiž řádně neověřila výdaje žalovaného.

20. Z předložených důkazů (hodnocení klienta) bylo pouze zjištěno, že výdaje žalovaného měly činit 1 000 Kč na bydlení, 0 Kč na dopravu, záliby apod. (nad rámec výdajů 3 410 Kč jakožto životního minima) a 6 500 Kč na 4 děti v domácnosti. Žalobkyní nicméně již nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by tyto údaje uvedené žalovaným jakýmkoliv způsobem ověřila, když k těmto tvrzením nepředložila žádné důkazy. Ostatně žalobkyně se k jednání nedostavila a z jednání se neomluvila, nemohlo jí tak být dáno poučení v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť tato poučení se poskytují účastníkům, kteří se k jednání dostaví. Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu, rezignovala na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít výlučně k tíži žalobkyně (navíc před nařízením jednání byla písemně vyzvána k doložení prověření úvěruschopnosti žalovaného, na což reagovala podáním ze dne [datum]).

21. Nadto nelze odhlédnout od skutečnosti, že částka 0 Kč měsíčně na tzv. ostatní výdaje – na dopravu, telefon, případně jakékoliv záliby žalovaného – je zjevně nereálná. Přičemž lze důvodně pochybovat i o tvrzených částkách 1 000 Kč měsíčně za bydlení a 6 500 Kč na 4 děti. Jelikož žalobkyně nedostála své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je tak nutné posoudit smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou.

22. Je-li smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy o úvěru žalovanému 55 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tedy částku 55 000 Kč v době přiměřené jeho možnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. n. 33 Cdo 3675/2021).

23. Vzhledem k tomu, že z neplatné smlouvy mimo nároku na vydání jistiny úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyni žádné další nároky nenáleží, byla žaloba z důvodů výše uvedených ve zbývajícím rozsahu zamítnuta.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle kritéria úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 55 000 Kč (cca 57,04 % předmětu sporu), neúspěšná byla pak co do částky 41 423 Kč (cca 42,96 % předmětu sporu). Její procesní úspěch činí tedy cca 14,08 %, a v tomto rozsahu jí proto soud přiznal náhradu všech účelně vynaložených nákladů. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 822 Kč, odměny advokáta ve výši 9 960 Kč za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) po 4 980 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2 režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH z částek odměn a náhrad ve výši 2 217,60 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem se jedná o částku 17 599,60 Kč, z níž 14,08 % činí 2 478,02 Kč.

25. Lhůta k plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátce žalobkyně.