28 C 57/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Vítoslavským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení, LL.M. sídlem adresa o 723 986,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 723 986,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 752 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 56 838,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 723 986,56 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne datum byla mezi žalobkyní jako provozovatelem a právnická osoba, s. r. o., IČO, se sídlem adresa, jako dopravcem uzavřena smlouva č. anonymizováno o užívání autobusových stání na autobusových nádražích v obcích obec, obec a obec (dále jen„ příjmení“), pro linku číslo právnická osoba pravděpodobně zanikla licence na linku číslo novou licenci na linku číslo a linku číslo obdržela žalovaná, která výše uvedená příjmení využívá, aniž by s žalobkyní měla uzavřenou smlouvu o užívání nádraží. Žalovaná autobusová nádraží využívá od června 2021 (linka číslo), resp. prosince 2021 (linka číslo), a to bez platné smlouvy a bez jakékoli úhrady za užívání AN. Cena za užívání příjmení, tj. cena za každý odjezdový či příjezdový spoj, je pro všechny společnosti stejná, a to pro příjmení jméno 74 Kč bez DPH, pro příjmení obec 99 Kč bez DPH a pro příjmení jméno 66 Kč bez DPH. V období od června 2021 do září 2022 v rámci obou linek žalovaná realizovala celkem 2 654 vjezdů na příjmení jméno, 2 386 vjezdů na příjmení obec a 2 511 vjezdů na příjmení jméno. Žalovaná tak dlouhodobě užívá příjmení bez právního důvodu a tím dochází k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně. Výše bezdůvodného obohacení za užívání příjmení jméno činí 237 639,16 Kč vč. DPH, za užívání příjmení obec částku 285 818,94 Kč vč. DPH a za příjmení jméno 200 528,46 Kč vč. DPH. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení a k uzavření smlouvy o užívání autobusových nádraží výzvou doručenou žalované datovou schránkou dne datum. Žalobkyně pak znovu vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky prostřednictvím emailové zprávy.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že považuje žalobu v celém jejím rozsahu za nedůvodnou a navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná namítla, že žalobkyně není vůbec aktivně legitimována, když není vlastníkem předmětných nemovitostí tvořící funkční celek autobusových nádraží, přičemž žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, z jakého důvodu by měla být ochuzeným subjektem. Žalovaná dále popírá, že by nad rámec průjezdů autobusů příjmení (vč. zajištění nástupu a výstupu cestujících) využívala další služby poskytované v rámci uvedených nádraží. Dále má za to, že průjezdy autobusů spojené s cca jednominutovým zastavením u příslušného stanoviště pro výstup a nástup cestujících nepředstavují z hlediska„ ohodnocení“ užívání autobusového nádraží jakoukoli peněžně kvantifikovatelnou hodnotu. A pokud ano, tak nepochybně nikoli nepřiměřenou částku požadovanou žalobkyní. Podle žalované je povinností žalobkyně, aby ve vztahu k bezdůvodnému obohacení tvrdila a prokázala, jak konkrétně – tedy jakým přesně specifickým a konkrétním užíváním hodnot ve sféře žalobkyně, v jakém rozsahu a jakým způsobem – k obohacení mělo dojít, a jaká je obvyklá cena dle místa, času, způsobu a skutečně proběhlého rozsahu užívání. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu pak podle mínění žalované není možné k částce představující bezdůvodné obohacení připočítat částku odpovídající dani z přidaného hodnoty, neboť vydání bezdůvodného obohacení není plněním podléhající této dani.

3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění.

4. Mezi účastníky byly nesporné následující skutečnosti: -) žalovaná je provozovatelkou linky dálkové autobusové dopravy číslo na trase obec obec obec obec obec (od června 2021) a linky dálkové autobusové dopravy číslo obec obec obec obec obec (od prosince 2021), -) v rámci takto provozovaných autobusových linek jsou žalovanou užívány autobusová nádraží v obcích obec, obec a obec co do průjezdu autobusů a zastavení u příslušného stanoviště pro výstup a nástup cestujících, -) v období od června 2021 do září 2022 žalovaná v rámci obou provozovaných autobusových linek realizovala celkem 2 654 vjezdů na nádraží v obci obec, 2 386 vjezdů na nádraží v obci obec a 2 511 na nádraží v obci obec.

5. Mezi účastníky nebylo též sporu o tom, že mezi nimi nedošlo k uzavření smlouvy o užívání autobusových stání na předmětných AN (viz vyjádření účastníků).

6. Z výzvy k uzavření smlouvy a úhradě bezdůvodného obohacení a opětovné výzvy k plnění soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované k podpisu smlouvu o užívání autobusových stání a dále ji vyzvala k úhradě dlužné částky z bezdůvodného obohacení s upozorněním na vymáhání nároku u soudu v případě nezaplacení.

7. Ze smlouvy č. anonymizováno o užívání autobusových stání na autobusovém nádraží, uzavřené dne datum mezi žalobkyní jako provozovatelem a právnická osoba jako dopravcem, že smlouva zavazovala provozovatele umožnit dopravci za úplatu užívání odjezdových a příjezdových stání na příjmení ve obec, obec a obec a dopravce k placení sjednané ceny, a to za spoj na příjmení jméno 74 Kč + DPH, příjmení jméno 66 Kč + DPH a příjmení obec 99 Kč + DPH.

8. Z Dopravně provozního řádu příjmení jméno a Dopravně provozního řádu příjmení jméno bylo zjištěno, že vjezd a parkování v prostorách příjmení je povolen autobusům ostatních dopravců linkové dopravy pouze v případě řádného uzavření smlouvy o užívání autobusových stání na autobusovém nádraží a plnění podmínek ve smlouvě.

9. Z nájemní smlouvy mezi městem Svitavy a žalobkyní ze dne datum, ve znění dodatků ze dne datum a datum soud zjistil, že město Svitavy jako pronajímatel a vlastník pozemků, na nichž se nachází autobusové nádraží (zjištěno dále z náhledů do katastru nemovitostí) přenechal do pronájmu žalobkyni jako nájemci k účelu zajištění provozování autobusového nádraží na dobu neurčitou pozemky, na nichž se nachází autobusové nádraží obec.

10. Ze smlouvy číslo o nájmu pozemku ze dne datum uzavřenou mezi městem Vysoké Mýto a žalobkyní, ve znění dodatků ze dne datum a ze dne datum, soud zjistil, že město Vysoké Mýto je vlastníkem příjmení obec (zjištěno dále z náhledů do katastru nemovitostí) a jako pronajímatel přenechal do pronájmu a užívání žalobkyni jako nájemci za účelem provozování autobusového nádraží část pozemků na dobu neurčitou, na kterých je umístěno autobusové nádraží.

11. Z nájemní smlouvy číslo ze dne datum uzavřené mezi městem Litomyšl a žalobkyní, ve znění dodatků ze dne datum a ze dne datum, soud zjistil, že město Litomyšl jako pronajímatel přenechal do pronájmu žalobkyni jako nájemci a plátci DPH za účelem provozování autobusového nádraží pozemky, na kterých je umístěno autobusové nádraží.

12. Ze smlouvy o užívání autobusových stání na autobusovém nádraží ze dne datum uzavřenou mezi žalobkyní jako provozovatelem a dopravcem právnická osoba, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala umožnit dopravci za úplatu užívání příjezdových a odjezdových stání na autobusovém nádraží v obec se zajištěním dalších v této smlouvě uvedených služeb spojených s provozováním autobusových linek dopravce a dopravce se zavázal platit částku 66 Kč +DPH za každý jeden spoj.

13. Ze smlouvy o užívání autobusových stání na autobusovém nádraží ze dne datum uzavřenou mezi žalobkyní jako provozovatelem a dopravcem právnická osoba, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala umožnit dopravci za úplatu užívání příjezdových a odjezdových stání na autobusovém nádraží ve obec se zajištěním dalších v této smlouvě uvedených služeb spojených s provozováním autobusových linek dopravce, s tím, že cena, kterou je povinen hradit dopravce, je 99 Kč za každý jeden spoj (v této ceně není zahrnuta DPH).

14. Ze smlouvy o užívání autobusových stání na autobusovém nádraží ze dne datum uzavřenou mezi žalobkyní jako provozovatelem a dopravcem právnická osoba, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala umožnit dopravci za úplatu užívání příjezdových a odjezdových stání na autobusovém nádraží v obec a ve obec se zajištěním dalších v této smlouvě uvedených služeb spojených s provozováním autobusových linek dopravce a dopravce se zavázal platit částku 66 Kč +DPH za jeden spoj na nádraží v obec a 74 Kč +DPH za jeden spoj na nádraží ve obec.

15. Ze smlouvy o užívání autobusových stání na autobusovém nádraží ze dne datum (ve znění dodatku číslo ze dne datum) uzavřenou mezi žalobkyní jako provozovatelem a dopravcem právnická osoba, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala umožnit dopravci za úplatu užívání příjezdových a odjezdových stání na autobusovém nádraží ve obec, v obec a ve obec se zajištěním dalších v této smlouvě uvedených služeb spojených s provozováním autobusových linek dopravce a dopravce se zavázal platit částku 66 Kč za jeden spoj na nádraží v obec, 74 Kč za jeden spoj na nádraží ve obec a 99 Kč za každý spoj na nádraží ve obec (v těchto cenách není zahrnuta DPH).

16. Ze smluv o užívání autobusových stání na autobusovém nádraží ze dne datum bylo dále zjištěno, že užívání příjmení je definováno jako právo vjezdu a odjezdu autobusů dopravce na příjmení, výstupu a nástupu osob cestujících daným spojem provozovaným dopravcem a využívání služeb s tímto dle smlouvy spojených.

17. Z výše uvedených smluv o užívání autobusových stání na autobusovém nádraží se dále podává, že je povinností žalobkyně jako provozovatele provádět údržbu a úklid veškerých objektů příjmení, zejména příjezdových a odjezdových stání či zajistit vyvěšení jízdních řádů.

18. Soud odkazuje na výše uvedené závěry plynoucí z provedeného dokazování s tím, že provedl i další důkazy ve věci (náhled na web webová adresa, výpis z OR, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2019, č.j. 47 Co 112/2018-595, ortofoto mapy z katastru nemovitostí k autobusovým nádražím, příloha smlouvy o užívání autobusových stání na autobusových nádraží), ze kterých však nezjistil žádné podstatné okolnosti pro posouzení věci.

19. Soud zamítl návrhy na provádění dalšího dokazování (a to vypracování znaleckého posudku a ustanovení průměrné roční míry inflace v roce 2022 a seznam aut. dopravců, kteří zajížděli na stanici obec dnešního dne) pro nadbytečnost, když měl za to, že ve věci bylo možné rozhodnout na základě provedených důkazů.

20. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru o skutkovém stavu. Žalovaná je provozovatelem linky dálkové autobusové dopravy číslo na trase obec obec obec obec obec (od června 2021 do září 2022) a linky dálkové autobusové dopravy číslo obec obec obec obec obec (od prosince 2021 do září 2022). V rámci toho využívala co do průjezdu autobusů a zastavení u příslušného stanoviště pro výstup a nástup cestujících autobusová nádraží v obec, ve obec a ve obec, která provozovala žalobkyně (jakožto plátce DPH) na základě nájemního vztahu s městy obec, obec a obec. V období od června 2021 do září 2022 žalovaná v rámci obou provozovaných autobusových linek realizovala celkem 2 654 vjezdů na nádraží v obci obec, 2 386 vjezdů na nádraží v obci obec a 2 511 vjezdů na nádraží v obci obec. Žalobkyně za jeden spoj na nádraží v obec účtovala dopravcům částku 66 Kč + DPH, za jeden spoj na nádraží ve obec částku 99 Kč + DPH a za jeden spoj na nádraží ve obec částku 74 Kč + DPH. Žalovaná žalobkyni neuhradila za realizované spoje ničeho, a to ani přes výzvu žalobkyně a neuzavřela s žalobkyní navrhovanou smlouvu o užívání autobusových stání na autobusových nádražích.

21. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v platném znění (dále jen „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2999 odst. 1 věta prvá o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

23. Soud se nejprve zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně. Podle soudu žalobkyně prokázala svou aktivní věcnou legitimaci v projednávané věci, a to předloženými nájemními smlouvami, z nichž má soud za prokázané, že žalobkyni byla předmětná autobusová nádraží přenechána do pronájmu, a to za účelem provozování těchto nádraží.

24. Při právním hodnocení věci pak soud na základě skutkových závěrů dovodil, že žalovaná se na úkor žalobkyně obohatila tím, že užívala autobusová nádraží ve obec, obec a obec bez právního důvodu a přiměřené náhrady, když tato nádraží žalobkyně jako provozovatel umožňovala využívat jiným dopravcům za úplatu. Je zavedenou praxí, že provozovatelé autobusových nádraží účtují náhradu za užívání dopravcům, kteří chtějí nádraží v rámci své podnikatelské činnosti využívat. Žalobkyně předložila vícero smluv, podle nichž s ní dopravci uzavřeli smlouvy o užívání autobusových stání na jí provozovaných nádražích, přičemž uzavření smlouvy navrhovala i žalované, která ovšem toto odmítla a za užívání nádraží žalobkyni ničeho nehradila. Za tohoto stavu má tak soud za prokázané, že žalobkyně má v souladu s ust. § 2991 odst. 1 2 o. z. právo na náhradu bezdůvodného obohacení žalované. Ohledně výše bezdůvodného obohacení /peněžní náhrady/ pak soud vyšel ze stanovení ceny obvyklé. Při stanovení obvyklé ceny soud vyšel ze zjištění, jaké ceny v daném místě a čase platí dopravci na základě smluv uzavřených s žalobkyní na předmětných nádražích. Z těchto smluv pak má za prokázané, že dopravci platí na každém z autobusových nádraží stejnou cenu. Soud má dále za to, že výši bezdůvodného obohacení je třeba přiznat žalobkyni včetně daně z přidané hodnoty, a to zejména s ohledem na skutečnost, že dopravci hradili žalobkyni dle smluv cenu za spoj včetně DPH, přičemž žalobkyně je plátcem DPH. K výhradě žalované, že služby čerpala pouze v rozsahu průjezdu autobusů a zastavení u příslušného stanoviště pro výstup a nástup cestujících, pak soud uvádí, že bylo pouze věcí žalované, zda další služby (tak jak byly vymezeny ve smlouvách žalobkyně s dopravci) využívala či nikoli, neboť i v případě ostatních dopravců bylo pouze na nich, zda tyto služby vymezené v uzavřených smlouvách využijí. Ostatně služby poskytované dopravcům dle uzavřených smluv jako např. údržba a úklid byly k dispozici též cestujícím žalované bez zřetele k tomu, zda tyto služby cestující skutečně využili. Dále je dle soudu třeba zmínit, že užívání příjmení je dle předložených smluv primárně definováno jako právo vjezdu a odjezdu autobusů dopravce na příjmení a výstupu a nástupu osob cestujících, přičemž tyto služby žalovaná využívala.

25. Co se týče námitky žalované vztahující se k maržím (tržbám) žalobkyně za provozování předmětných nádraží, k tomuto soud pouze uvádí, že tato otázka je ve vztahu k posuzování žalobkyní uplatněného nároku bez významu.

26. S ohledem na vše výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná, neboť se právem domáhá žalované částky coby náhrady za bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 a násl. o.z.), a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

27. Protože žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, přiznal jí soud vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši.

28. Žalobkyni, která se účastnila jednání u soudu dne datum a datum bez právního zástupce náleží za tyto dva procesní úkony cestovné ve výši 2 376 Kč za úkon na trase obec - obec a zpět (cesta k jednání, celkem 340 km, osobní vozidlo Škoda AC Kombi, registrační značka anonymizováno, PH Nafta, spotřeba 5,2 l číslo km při ceně 34,40 Kč za 1 litr dle § 4 vyhl. č. 467/2022 Sb., celkem tedy 4 752 Kč.

29. Ve vztahu k úkonům, při nichž žalobkyni zastupoval právní zástupce (advokát), přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 56 838,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 28 960 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 723 986,56 Kč, sestávající z částky 11 220 Kč za každý z 2 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení a návrh ve věci samé), tj. celkem 22 440 Kč, včetně 2 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 4 838,40 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl, že je žalovaná povinna zaplatit tuto náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

30. Lhůty k plnění byly určeny podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu obec, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.