29 C 101/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 19 846 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni: - částku ve výši 17 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % p. a. od [datum] do zaplacení -částku ve výši 2 396,10 Kč - úrok za poskytnutí úvěru ve výši 79,01 % p. a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od [datum] do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 79,01 % p. a. z částky 26 445,25 Kč od [datum] do [datum], úrok za poskytnutí úvěru ve výši 8,25 % p. a. z částky 26 445,25 Kč od [datum] do [datum], úrok z částky 26 645,25 Kč od [datum] do [datum], úrok z částky 21 323,26 Kč od [datum] do [datum], úrok za poskytnutí úvěru ve výši 79,01 % p. a. z částky 17 869,26 Kč od [datum] do [datum] a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 79,01 % p. a. z částky 14 415,26 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 198 950 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum], domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 19 846 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 3 454 Kč i se sjednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 114,94 % ročně. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a dalších zdrojů. Žalovaná po uzavření smlouvy oznámila žalobkyni dne [datum], že má v úmyslu využití ochranné doby dle zákona č. 177/2020 Sb. a tato ochranná doba trvala od [datum] do [datum], kdy žalobkyni vzniklo právo požadovat úrok ve výši úroku zákonného. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a do data zesplatnění úvěru uhradila žalobkyni celkem částku ve výši 124 698 Kč. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaná zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně uplatnila smluvní pokutu za splátku [číslo] tj. 3 x 249 Kč. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni také právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 2 000 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se ocitne žalovaná v prodlení o délce 15 dnů), tj. u splátek [číslo]. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu [datum] tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí jistiny, s tím, že výše nové jistiny činila 31 611,48 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaná po zesplatnění úvěru uhradila žalobkyni ještě částku 16 908 Kč (dne [datum] částku 10 000 Kč, dne [datum] částku 3 454 Kč a dne [datum] částku 3 454 Kč). Žalobkyně žalobou uplatnila smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny ve výši 31 611,48 Kč počínaje dnem [datum] do zaplacení. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroku ve výši 79,01 % ročně z dlužné jistiny, jak je specifikováno v žalobním petitu. Na zaslanou předžalobní výzvu žalovaná nereagovala.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, že žalobkyně získala dne [datum] oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru; - z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku 165 792 Kč ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 454 Kč, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 114,94 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Dle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6. 3. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou; - z předsmluvního formuláře, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne [datum] standardní informace o spotřebitelském úvěru; - z prohlášení klientů, že dne [datum] žalovaná mimo jiné stvrdila svým podpisem, že se seznámila se všemi informacemi podle ust. § 92 zákona o spotřebitelském úvěru; že si je vědoma, jaká je výše sjednaných úroků z úvěru a souhlasí s ní; že nemá žádné splatné dluhy; že se nenachází v úpadku; - z hodnocení klienta, že ke dni [datum] měla žalovaná příjem [částka] ze zaměstnání, její výdaje činily celkem [částka] měsíčně, což zahrnuje životní minimum [anonymizována dvě slova], odpočet na děti [částka] a za bydlení [částka], byla zaměstnána u [právnická osoba]; - z karty klienta, že žalovaná hradila splátky úvěru ne vždy včas, opakovaně byla o zaplacení upomínána a celkem uhradila 144 706 Kč, zbývá doplatit 32 402,35 Kč; - z oznámení o schválení úvěru, že žalobkyně přípisem ze dne [datum] oznámila žalované, že akceptovala její návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] došlo tak k jejímu uzavření za předjednaných podmínek; dle splátkového kalendáře, že žalované bylo v souvislosti se smlouvou o úvěru [číslo] předepsáno 48 měsíčních splátek po 3 454 Kč; - z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovaná úvěr čerpala ve výši 50 000 Kč dne [datum] pod [variabilní symbol]; - z výpisu z NRKI ze dne [datum], že žalovaná měla skóre [anonymizováno], což je kategorie [anonymizováno] (vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán); - z výpisu záznamů registru [příjmení] z [datum], že žalovaná neměla v tomto registru žádný záznam; - z kopie občanského průkazu žalované, že tato doložila svou totožnost a trvalé bydliště [číslo obč. průkazu] platným do [datum]; - z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů žalované ze dne [datum], že [právnická osoba] potvrdilo příjem žalované za období [datum] až [datum] v průměrné výši [částka], za celý rok [rok] měla průměrný čistý měsíční příjem jako vozový disponent ve výši [částka]; - z kopií výplatních listů, že žalovaná měla v říjnu [rok] čistý příjem [částka] a v listopadu [rok] pak [částka]; - z výpisu historie transakcí na běžném účtu žalované za období [datum] až [datum], že jde pouze o výkaz příjmů a za dva dny došlo ke změně zůstatku z počátečního stavu z - [částka] na + [částka], když dne [datum] přišla na účet mzda od zaměstnavatele ve výši [částka] a další drobné příjmy od třetích osob; - z výzvy k zaplacení ze dne [datum], [datum], [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužných splátek [číslo] s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru; - z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne [datum], že žalobkyně požaduje na základě tohoto oznámení úhradu částky ve výši 34 070 Kč, a to do 10-ti dnů od data odeslání tohoto oznámení; - z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky 17 450 Kč s příslušenstvím, a to 15 dnů od data odeslání této výzvy, která byla odeslána dne [datum]; - z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že dle závěrů znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální úroková sazba či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná; - z oznámení žalované ze dne [datum] a ze sdělení žalobkyně ze dne [datum], že žalovaná má v úmyslu využití ochranné doby dle zákona č. 177/2020 Sb. a tato ochranná doba dle sdělení žalobkyně trvala od [datum] do [datum], přičemž žalovaná obdržela nový splátkový kalendář.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně získala dne [datum] oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne [datum] standardní informace o spotřebitelském úvěru. K datu [datum] měla žalovaná dle hodnocení klienta příjem [částka] ze zaměstnání, její výdaje činily [částka] měsíčně, byla zaměstnána u [právnická osoba] na dobu neurčitou. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací z [datum] měla žalovaná skóre [anonymizováno], což je kategorie [anonymizováno] (vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán) a žalovaná neměla v registru [příjmení] žádný záznam. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku 165 792 Kč ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 454 Kč, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 114,94 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Dle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Dle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6. 3. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 50 000 Kč dne [datum], splátky však nehradila řádně a včas. Žalobkyně uplatnila smluvní pokutu za splátku [číslo] tj. 3 x 249 Kč. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni také právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 2 000 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se ocitne žalovaná v prodlení o délce 15 dnů), tj. u splátek [číslo]. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu [datum] tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí jistiny, s tím, že výše nové jistiny činila 31 611,48 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaná celkem na základě uzavřené smlouvy o úvěru uhradila žalobkyni částku ve výši 144 706 Kč (dle karty klienta). Žalobkyně požaduje také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny počínaje dnem [datum] do zaplacení. Na zaslanou předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaná nereagovala.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona [číslo] 2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

18. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

19. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

20. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná a jako nedůvodnou ji zcela zamítl.

21. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 [číslo] ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] (rozsudek dostupný na [webová adresa]). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z [webová adresa]). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 75 Co 202/2021 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] (rozhodnutí dostupné z [webová adresa]), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

22. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované rešeršemi v příslušných databázích a registrech dlužníků, a to s negativním výsledkem, dále dokladem totožnosti (občanský průkaz) a žalovaná také sdělila zdroj svých příjmů včetně výše (čistý příjem byl doložen) a výši výdajů (měsíční výdaje měly činit [částka]). K těmto svým tvrzením pak žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalované, potvrzení zaměstnavatele o průměrném čistém příjmu za [číslo] [rok] a výplatními lístky za měsíce [anonymizováno] a [číslo]. Předložen byl také výpis z účtu žalované, avšak toliko pokud jde o příjmy, a pouze za dva dny, konkrétně [číslo] – [datum]. Žalobkyně tedy nijak neprokázala, že by měla k dispozici nějaké prohlášení žalované o jejích poměrech, tedy zda s někým bydlí, zda vyživuje nějaké osoby, jaké jsou její pravidelné výdaje na bydlení a jiné pravidelné výdaje, když tyto skutečnosti z předložených listin nijak nevyplývají. Ostatně ani tvrzení, že žalovaná uvedla, že její měsíční výdaje činí [částka], nebylo nijak doloženo a z Hodnocení klienta ze dne [datum] je zřejmé, že částka [částka] na výdajích představuje životní minimum [částka], odpočet na děti [částka] a za bydlení [částka]. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by řádně prověřila úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy o úvěru, neboť netvrdila, ani neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných výdajích žalované na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích a tyto nějakým způsobem i ověřil (předložení jakýchkoliv dokladů o výdajích žalovaného žalobkyně ani netvrdila). Pokud pak jde o tvrzení žalobkyně, že byla žalovaná prověřena v různých rejstřících, tak toto by nemohlo bez dostatečného prověření i výdajové stránky žalovaného na závěru o nedostatečném neprověření úvěruschopnosti nic změnit. Smlouva o úvěru je tedy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná pro rozpor s dobrými mravy a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti. S ohledem na to je pak nezbytné vypořádat nároky stran z titulu bezdůvodného obohacení.

23. Nad rámec výše uvedeného se soud také zabýval platností úvěrové smlouvy z hlediska ujednané výše úroků, kdy dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak rovněž jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku, neboť ujednaná výše úroku 114,94 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání (ke stejnému závěru pak by bylo třeba dospět i ohledně žalobkyní v řízení požadovaného úroku ve výši 79,01 % ročně). Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na [webová adresa]). Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měla žalovaná při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit více jak dvojnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu.

24. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 obč. zák., podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava obč. zák. totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. [příjmení], P. a kol.: občanský zákoník I. obecná část (§ 1 – 654). Komentář k prvnímu vydání. [obec] C. H. Beck 2014 strana 2060 až 2064). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, navíc za situace, kdy žalobkyně platnost takto sjednané výše úroků odůvodňuje a trvá na ní i v rámci tohoto řízení, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. Žalobkyně tedy na úhradu úroků z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku nárok nemá.

25. Nároky z této neplatné smlouvy je třeba v každém případě vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy, tedy zohlednit, oč byla žalobkyně, resp. její právní zástupkyně, ochuzena. V případě neplatné úvěrové smlouvy při zohlednění vzájemně poskytnutých stejnorodých (peněžních) plnění představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka na úvěru přesahuje dlužníkem (spotřebitelem) poskytnutá plnění. Určení výše takového ochuzení pak není otázkou synallagmatického vypořádání bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., ale otázkou kvantifikace bezdůvodného obohacení před jeho vypořádáním. Podepsaný soud tak uzavírá, že žalobkyně žalované předala částku 50 000 Kč na základě neplatné smlouvy a od žalované získala na stejnorodém plnění částku 144 706 Kč, jak vyplynulo z provedeného dokazování. Žalobkyně by tedy obecně měla nárok na uhrazení rozdílu dlužné jistiny po odečtení plateb žalované, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného úroku k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí. Soud s ohledem na tyto skutečnosti, když žalobkyní v řízení bylo zaplaceno v souvislosti s výše označeným úvěrem několikanásobně více, než činí původní jistina ve výši 50 000 Kč, žalobu zcela zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žaloba byla zcela zamítnuta a procesně úspěšným účastníkem byla tedy žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalovaná žádné náklady řízení nepožadovala a podle obsahu spisu této ani žádné nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.