29 C 105/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 23 914 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 504 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 655 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 159 Kč ve výši 11,75 % p. a. od [datum] do [datum] ve výši 144,75 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z částky 19 159 Kč ve výši 11,75 % p. a. od [datum] do [datum] ve výši 206,36 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 18 159 Kč ve výši 11,75 % p. a. od [datum] do [datum] ve výši 160,03 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 17 159 Kč ve výši 11,75 % p. a. od [datum] do zaplacení, a dále částku ve výši 6 755 Kč na smluvní pokutě, jakož i úrok ve výši 64,60 % p. a. z částky 15 267,92 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 448,70 Kč, úrok ve výši 11,75 % p. a. z částky 15 267,92 Kč od [datum] do [datum] ve výši 130,20 Kč, úrok ve výši 11,75 % p. a. z částky 14 714,92 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 53 971 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 914 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému dne [datum] vyplacen úvěr ve výši 16 000 Kč, který měl být žalobkyni splacen formou 48 měsíčních splátek ve výši 937 Kč, když si strany ve smlouvě sjednaly nominální úrokovou sazbu ve výši 64,6 % ročně. Žalovaný však nehradil úvěr řádně a včas, když žalobkyni uhradil pouze částku v celkové výši 7 496 Kč, tedy 8 splátek, přičemž u splátek č. 2, 5, 7, 9 a 10 byl žalovaný v prodlení o délce alespoň 30 dnů, za což žalobkyně požaduje po žalovaném uhrazení smluvní pokuty ve výši 249 Kč za každou z těchto splátek, celkem částku 1 245 Kč, a dále zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou z těchto splátek, celkem částku 1 200 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou 9. splátky v délce 65 dnů ke dni [datum] došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru ke dni [datum], kdy nová jistina úvěru činila částku 17 714,92 Kč, sestávající z původní jistiny úvěru ve výši 15 267,92 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění ve výši 2 447 Kč Smluvní strany si dále ujednaly smluvní pokutu z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru a hrazení zákonného úroku z prodlení z dlužné nové jistiny úvěru. Po zesplatnění úvěru uhradil žalovaný žalobkyni třikrát částku 1 000 Kč, a to ve dnech [datum], [datum] a [datum], celkem částku 3 000 Kč. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje uhrazení částky 14 714 Kč (jako nové jistiny úvěru po odečtení plateb žalovaného po zesplatnění úvěru v zaokrouhlené výši); smluvní pokuty ve výši 1 245 Kč; náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 200 Kč; smluvní pokuty v celkové výši 6 755 Kč, která se skládá ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 17 714,92 Kč od [datum] do [datum], smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 16 714,92 Kč od [datum] do [datum], smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 15 714,92 Kč od [datum] do [datum] a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 14 714,92 Kč od [datum] do dne podání žaloby; dále smluvního úroku ve výši 1 448,70 Kč jako 64,6% ročního úroku z částky 15 267,92 Kč (tj. částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru) od [datum] do [datum]; smluvního úroku ve výši 130,20 Kč jako zápůjčního úroku ve výši zákonného úroku z prodlení (tj. 11,75 % ročně) od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 714,92 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, než celý tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 53 971 Kč. Žalovaný žalobkyni dluh neuhradil přes zaslanou předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.

3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně je od [datum] oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení (Úplný výpis ČNB z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru ze dne [datum]). Žalobkyně je zapsána v obchodním rejstříku od [datum] (Výpis z obchodního rejstříku ze dne [datum]). Mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne [datum] ke sjednání smlouvy o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal jí tento úvěr splatit spolu se zápůjčním úrokem ve výši 64,60 % ročně ve formě 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 937 Kč, splatných vždy do 22. dne každého kalendářního měsíce, RPSN z této smlouvy činí 87,61 % (Smlouva o úvěru [číslo] Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru [číslo]). Dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným dodatek [číslo] ke smlouvě o úvěru [číslo] (Dodatek [číslo] ke smlouvě o úvěru [číslo]). Před uzavřením smlouvy o úvěru a dodatku [číslo] ověřovala žalobkyně totožnost žalovaného z jeho občanského průkazu (kopie občanského průkazu žalovaného) a úvěruschopnost žalovaného, když od žalovaného zjistila, že žalovaný je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou s pravidelným měsíčním příjmem ve výši 15 900 Kč, jeho měsíční výdaje v částce 7 355 Kč sestávají z částky životního minima 3 860 Kč, nákladů na vlastní bydlení ve výši 2 650 Kč a splátek žalobkyni ve výši 845 Kč, přičemž jiné náklady na dopravu, kurzy či záliby žalovaný nemá a zbývá mu tak měsíční finanční rezerva ve výši 7 545 Kč (Hodnocení klienta ze dne [datum]). Dne [datum] přijal žalovaný na svůj bankovní účet vedený u [příjmení] [příjmení] částku 13 780 Kč (Potvrzení o příchozí úhradě ze dne [datum]). Dne [datum] přijal žalovaný na svůj bankovní účet vedený u [příjmení] [příjmení] částku 15 640 Kč (Potvrzení o příchozí úhradě ze dne [datum]). Dne [datum] přijal žalovaný na svůj bankovní účet vedený u [příjmení] [příjmení] částku 15 780 Kč (Potvrzení o příchozí úhradě ze dne [datum]). Žalovaný neměl ke dni uzavření úvěrové smlouvy žádný záznam v registru [příjmení] (Výpis záznamů z registru [příjmení] ze dne [datum]). Žalovaný získal v registru klientských informací skóre 327 odpovídající kategorii II. charakteristické pro lepší segment klientů (Výpis z nebankovního registru klientských informací /NRKI/). Žalovaný před podpisem smlouvy o úvěru mj. prohlásil, že si je vědom sjednané výše úroků a že veškeré informace, které žalobkyni v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy poskytl jsou pravdivé a úplné (Prohlášení klienta ze dne [datum]). Dne [datum] vyplatila žalobkyně na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru částku 16 000 Kč (Doklad o vyplacení úvěru). Dne [datum] vyhotovila žalobkyně oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] adresované žalovanému (Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum]). Žalovaný toto oznámení dne [datum] vlastnoručně převzal (Dodejka podepsaná žalovaným dne [datum]). Dne [datum] vyhotovila žalobkyně výzvu k zaplacení adresovanou žalovanému, kterou mu oznámila, že je v prodlení s úhradou splátek úvěru [číslo] vyzvala jej k jejich úhradě a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky trvajícího 65 dnů (Výzva k zaplacení ze dne [datum]). Dne [datum] vyhotovila žalobkyně výzvu k zaplacení adresovanou žalovanému, kterou mu oznámila, že je v prodlení s úhradou splátek úvěru [číslo] vyzvala jej k jejich úhradě a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky trvajícího 65 dnů (Výzva k zaplacení ze dne [datum]). Dne [datum] vyhotovila žalobkyně výzvu k zaplacení adresovanou žalovanému, kterou mu oznámila, že je v prodlení s úhradou splátek úvěru [číslo] vyzvala jej k jejich úhradě a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky trvajícího 65 dnů (Výzva k zaplacení ze dne [datum]). Dne [datum] vyhotovila žalobkyně výzvu k zaplacení adresovanou žalovanému, kterou mu oznámila, že je v prodlení s úhradou splátek úvěru [číslo] vyzvala jej k jejich úhradě a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky trvajícího 65 dnů (Výzva k zaplacení ze dne [datum]). Dne [datum] vyhotovila žalobkyně výzvu k zaplacení adresovanou žalovanému, kterou mu oznámila, že je v prodlení s úhradou splátek úvěru [číslo] vyzvala jej k jejich úhradě a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky trvajícího 65 dnů (Výzva k zaplacení ze dne [datum]). Dne [datum] vyhotovila žalobkyně oznámení o zesplatnění úvěru adresované žalovanému, kterým jej vyrozuměla o tom, že uvedeného dne došlo k zesplatnění úvěru z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru a vyzvala jej k úhradě celé dlužné částky do deseti dnů od data odeslání oznámení (Oznámení ze dne [datum]). Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 10 496 Kč ([příjmení] klienta). Právní zástupkyně žalobkyně zaslala dne [datum] žalovanému předžalobní výzvu k úhradě zbývající dlužné částky (Předžalobní výzva ze dne [datum] a Podací arch České pošty ze dne [datum] se zásilkou [anonymizováno]), na kterou žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho (žalovaný netvrdil opak).

4. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit spolu se zápůjčním úrokem ve výši 64,60 % ročně ve formě 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 937 Kč, splatných vždy do 22. dne každého kalendářního měsíce, RPSN z této smlouvy činí 87,61 %. Žalovaný hradil splátky nepravidelně, naposledy v červnu 2022, a celkově žalobkyni uhradil pouze 10 496 Kč. Zbylou dlužnou částku žalovaný neuhradil přes zaslanou předžalobní výzvu.

5. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle ust. § 2392 odst. 1 věty první občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

7. Podle ust. § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle ust. § 3 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí roční procentní sazbou nákladů celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru, které se počítá podle vzorce uvedeného v příloze [číslo] k tomuto zákonu.

10. Podle ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

17. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru: V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně s žalovaným měli v úmyslu uzavřít smlouvu, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru měla žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Žalobkyně v řízení soudu prokázala, že prověřovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně soudu předložila formulář hodnocení klienta, v němž byly obsaženy údaje o příjmech a výdajích žalovaného, potvrzení o přijatých platbách na bankovní účet žalovaného, výpis z registru SOLUS, a výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI). Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru však poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z dokladů předložených žalobkyní však dle soudu nelze učinit závěr o tom, že v době podpisu smlouvy nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

21. Žalobkyně dle soudu při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zejména vycházela výlučně z údajů uvedených žalovaným, aniž by tyto údaje jakýmkoliv způsobem ověřovala či zjišťovala jejich pravdivost. Žalobkyně se spokojila se třemi potvrzeními o přijatých platbách na účet žalovaného z ledna, února a dubna 2021, jejichž výše nedosahuje tvrzeného pravidelného měsíčního příjmu žalovaného, přičemž žalobkyně dále nezjišťovala, zda se skutečně jedná o žalovaným tvrzený příjem z hlavního pracovního poměru, uzavřeného na dobu neurčitou. Na potvrzení o přijatých platbách chybí údaj o označení zaměstnavatele a žalobkyně soudu nedoložila ani potvrzení zaměstnavatele o existenci pracovního poměru žalovaného. Soud tak uzavírá, že na straně příjmů vycházela žalobkyně pouze z objektivně nedoložených tvrzení žalovaného. Na straně výdajové pak žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného, že jeho měsíční výdaje ve vlastním bydlení činí částku 2 650 Kč, přičemž nijak neověřovala výši těchto výdajů, která se vzhledem k běžným cenám energií a poplatků jeví nepřiměřeně nízká, a rovněž se nezabývala ani tvrzením žalovaného, že bydlí ve vlastní nemovitosti, ačkoli je tato skutečnost snadno ověřitelná z veřejně přístupných informací nahlížením do katastru nemovitostí. Zarážející je dle soudu rovněž skutečnost, že žalobkyně se spokojila s tvrzením žalovaného, že nemá jiné měsíční výdaje (např. na dopravu, telefon, záliby apod.) kromě výdajů ve výši životního minima v částce 3 860 Kč, nákladů na bydlení v částce 2 650 Kč a splátek jiného produktu žalobkyně ve výši 845 Kč. Běžným způsobem ověření příjmů a výdajů žadatele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru je výpis z bankovního účtu spotřebitele, z něhož jsou zjistitelné jeho skutečné měsíční příjmy a výdaje, jakož i zůstatky, avšak žalobkyně po žalovaném výpis z bankovního účtu nepožadovala přesto, že jím tvrzené údaje o příjmech a výdajích neměla podložené jakýmkoliv jiným způsobem. Výsledné hodnocení takto nepodložených údajů o příjmech a výdajích žalovaného pak nemůže vést k přesvědčivému závěru o tom, že v době uzavírání úvěru nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tak v tomto případě poskytla žalovanému úvěr, přestože výsledky posouzení úvěruschopnosti žalovaného objektivně nevylučovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr.

22. Soud dále, nad rámec shora uvedených skutečností, dospěl k závěru, že ujednání o zápůjční úrokové sazbě ve výši 64,60 % ročně, který se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyně spolu se zápůjčkou je i v rozporu s dobrými mravy. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o zápůjčce či úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Soud vycházel z Databáze časových řad ARAD ČNB ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb v dubnu 2021 u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti činila 7,81 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě by však měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit téměř trojnásobek poskytnuté částky, a proto je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

23. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem žalobkyni vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu zápůjčce uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou. Závěr o absolutní neplatnosti je dle soudu nutno učinit rovněž na základě výše sjednaného zápůjčního úroku, která je z uvedených důvodů zjevně rozporná s dobrými mravy.

24. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

25. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] částku ve výši 16 000 Kč na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě o zápůjčce. Ke dni vyhlášení rozsudku již žalovaný žalobkyni zaplatil částku ve výši 10 496 Kč soud proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k vrácení dosud nevrácené částky ve výši 5 504 Kč.

26. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu zápůjčky vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

27. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku a smluvních pokut. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle ustanovení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení rozhodnutí. S ohledem na to, že v řízení byl zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.