29 C 124/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matky

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem částku 20 000 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen přispívat žalobkyni na její výživu jako neprovdané matce částkou 3 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2022 do 9. 2. 2024, a to vždy do každého 1. dne v měsíci předem.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na dlužném výživném neprovdané matky částku ve výši 17 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč vždy s běžným výživným, až do úplného zaplacení.

IV. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení výživného neprovdané matky ve výši 5 000 Kč měsíčně od 6. 5. 2020 do 31. 12. 2021, ve výši 2 000 Kč za dobu od 1. 1. 2022 do 8. 2. 2022 a dále ve výši vždy 4 000 Kč měsíčně za období od 9. 2. 2022 do 9. 2. 2024.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Stát – Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 5. 5. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném stanovení příspěvku na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matky s tím, že žalovaný je otcem společných dětí účastníků [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], účastníci spolu nežijí a na výživu žalobkyně žalovaný ničím nepřispívá, případně přispívá nedostatečně. Žalobkyně se tedy domáhal toho, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem částku ve výši 20 000 Kč, a dále částku 126 000 Kč představující příspěvek na úhradu výživy žalobkyně jako neprovdané matky ve výši vždy 5 000 Kč měsíčně za dobu od 6. 5. 2020 do 6. 5. 2022, a dále od 7. 5. 2022 do 9. 2. 2024 částkou ve výši 7 000 Kč. Žalovaný dobrovolně svou povinnost neplní.

2. V průběhu řízení žalobkyně podala návrh na vydání předběžného opatření na stanovení příspěvku na její výživu, kterému bylo částečně vyhověno a usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] byl žalovaný zavázán k povinnosti přispívat žalobkyni částkou ve výši 3 000 Kč měsíčně, a to vždy do každého 10. dne v měsíci předem, počínaje měsícem 11/ 2022 nadále.

3. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení vyjádřil tak, že nárok žalobkyně v uplatněné výši označil za nedůvodný. Uvedl, že by žalobkyně neměla mít nárok na výživné neprovdané matky od narození dcery [jméno] dne 6. 5. 2020, po dobu soužití s žalovaným a až do 31. 12. 2021, když jednak spolu účastníci až do července 2021 společně hospodařili a jednak až do 31. 12. 2021 dosahovala žalobkyně takových příjmů, že se nedá hovořit o významném poklesu jejích příjmů ve srovnání s příjmy, kterých dosahovala před narozením dcery [jméno]. Žalovaný dále popřel, že by žalobkyni nijak nepřispíval na její výživu, když vedli společnou domácnost a společně tak uhrazovali své potřeby, také bydleli v jeho domě. Žalovaný pak sdělil, že je ochoten žalobkyni přispívat s účinností od 1. 1. 2022 částkou 1 000 Kč, když více není v jeho možnostech. Uvedl, že pracuje jako stálý operační dozorčí s výkonem zaměstnání u [anonymizováno] zařízení [číslo] [obec], zaměstnavatelem je Ministerstvo obrany ČR a jeho průměrný měsíční příjem činí cca 38 000 Kč. Naopak ale hradí výživné na 4 děti v celkové výši 16 500 Kč, od ledna 2022 výživné žalobkyni 1 000 Kč, zálohy za služby spojené s užíváním domu (cca 3 000 Kč), pojištění domu (4 148 Kč ročně), nákup dřeva na vytápění (cca 21 000 Kč), úrazové pojištění pro všechny děti (299 Kč), náklady na dopravu do zaměstnání i za dětmi (cca 4 500 Kč), výdaje nez. [jméno] spojené se sportovními aktivitami (1 000 Kč), splácení zápůjčky matce a zaměstnavateli (8 500 Kč a 2 000 Kč měsíčně), jakož i platby běžných nákupů (cca 10 000 Kč).

4. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně i žalovaný se po vyhlášení rozsudku ve věci výslovně vzdali práva odvolání, je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Soud po provedeném dokazování učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný se seznámili na konci roku 2018. Žalobkyně je svobodná, jiné děti než společné s žalovaným, nemá, před narozením dcery [jméno] dosahovala v zaměstnání příjmu v průměru cca 27 000 Kč měsíčně. Žalovaný je rozvedený a vyživovací povinnost má jednak ke dvěma dcerám z předchozího manželství, a to zletilé [jméno] a dosud nezl. [jméno], kterým hradí v celkové výši 10 500 Kč, a jednak k nezl [jméno] a [jméno], kde hradí výživné 6 000 Kč měsíčně, žalobkyni pak hradil od 1/ 2022 příspěvek ve výši 1 000 Kč, od 11/ 2022 pak ve výši 3 000 Kč. Žalovaný pracuje jako stálý operační dozorčí s výkonem zaměstnání u [anonymizováno] zařízení [číslo] [obec], zaměstnavatelem je Ministerstvo obrany ČR a jeho průměrný měsíční příjem činí cca 40 000 Kč včetně odměn a náhrad. Od jara 2019 vedli účastníci společnou domácnost v maringotce na pozemku žalovaného v [obec], kde tento stavěl rodinný dům. Žalobkyně tam pobývala s žalovaným, jinak pobývala též u svých rodičů. Takto spolu účastníci žili a hospodařili až do května 2020, kdy se narodila dne 6. 5. 2020 společná dcera [jméno]. Poté se žalobkyně s ohledem na péči o dceru přestěhovala ke svým rodičům do nemovitosti ve vlastnictví jejího otce pod adresou [obec a číslo]. Žalovaný pokračoval ve stavbě domu, kde účastníci plánovali společně bydlet, žalobkyně žalovanému nadále prala, vařila, u jejích rodičů také přespával. Na Vánoce 2020 se účastníci přestěhovali do nově postaveného rodinného domu v [obec] a společně zde žili do července 2021, kdy se žalobkyně již jako znovu těhotná odstěhovala od žalovaného ke svým rodičům, kde žije i nadále s oběma dětmi v samostatné části domu, kterou vlastním nákladem ve výši 200 000 Kč zrekonstruovala z vlastních úspor, a s rodiči se dohodla, že tato částka bude umořována částkou ve výši 8 000 Kč měsíčně, odpovídající platbám za užívání části domu, tedy nájmu a energiím. Žalobkyně hospodaří samostatně, pere a suší u rodičů, kterým spotřebu kompenzuje finančně. Vlastní starší osobní vozidlo. Její příjem je tvořen dávkami SSP (rodičovský příspěvek 7 500 Kč a přídavky na děti 2 x 1 330 Kč) a příspěvkem žalovaného ve výši 1 000 Kč od 1/ 2022 do 10/ 2023 a od 11/ 2023 ve výši 3 000 Kč měsíčně. V souvislosti s těhotenstvím si žalobkyně zakoupila těhotenské oblečení za částku přesahující 20 000 Kč a hradila další náklady spojené s těhotenstvím a porodem. Žalovaný celkem platí na výživném měsíčně částku 19 500 Kč. K tomu vynakládá další výdaje jako jsou zálohy za služby spojené s užíváním domu (cca 3 000 Kč), pojištění domu (4 148 Kč ročně), nákup dřeva na vytápění (cca 21 000 Kč ročně), úrazové pojištění pro všechny děti (299 Kč), náklady na dopravu do zaměstnání i za dětmi (cca 4 500 Kč měsíčně), jakož i platby běžných nákupů (cca 10 000 Kč). Vlastní nový rodinný dům v [obec], který není zatížen hypotékou, nicméně v souvislosti s výstavbou domu splácí zápůjčku od rodičů v původní výši 990 500 Kč, ze které splatil 500 000 Kč a splácí nadále 8 500 Kč měsíčně. Splácí také zápůjčku od zaměstnavatele ve výši 300 000 Kč splátkami ve výši 2 800 Kč měsíčně.

6. Podle ustanovení § 920 odst. 1 občanského zákoníku, není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.

7. Podle ustanovení § 921 odst. 1 občanského zákoníku, výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

8. Po právním zhodnocení skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

9. Nárok žalobkyně byl podepsaným soudem posouzen v návaznosti na ust. § 920 odst. 1 občanského zákoníku a v této souvislosti je třeba zejména zdůraznit, že se v daném případě jedná o příspěvek na výživu žalobkyně jako neprovdané matky a na úhradu jejích nákladů, nikoliv o výživné, které by mělo zajišťovat stejnou životní úroveň účastníků, kdy žalobkyně zde nemá stejné postavení jako manželka. Významné je pro rozhodnutí o nároku žalobkyně posouzení, zda spolu účastníci vedli společnou domácnost a od kdy do kdy to bylo. Významné je dále posouzení poklesu příjmů žalobkyně v souvislosti s těhotenstvím a narozením dětí, ale současně je nutno zohlednit také majetkové a příjmové poměry žalovaného.

10. Pokud jde o náklady neprovdané matky, pak je třeba uvést, že se jedná fakticky o některé náklady, nikoliv náklady veškeré. Žalobkyně, byť v souvislosti s těhotenstvím a porodem vynaložila náklady zcela jistě vyšší (v průběhu dvou těhotenství náklady na lepší stravu, vitamíny, těhotenské oblečení, platby v porodnici apod.), požadovala po žalovaném zaplatit toliko 20 000 Kč, přičemž tato částka se soudu jeví v souvislosti se dvěma těhotenstvími jako přiměřená. Žalovaný ostatně ani netvrdil, že by žalobkyni nějak v této souvislosti přispěl a tyto náklady si hradila žalobkyně ze svých prostředků, přestože očekávala narození společných dětí účastníků. Soud tedy žalovaného výrokem I. tohoto rozsudku zavázal k zaplacení částky 20 000 Kč žalobkyni, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku, když o lhůtě k plnění ve výroku I. bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1, věta první o. s. ř., a to s ohledem na aktuální poměry žalovaného, když nebylo prokázáno, že by kromě svého příjmu ze zaměstnání disponoval dalšími úsporami, a takto soudem stanovená lhůta mu tak umožní zajistit finanční prostředky ke splnění uložené povinnosti.

11. Pokud jde o příspěvek na výživu neprovdané matky, pak jeho délka a výše se odvíjí jednak od poklesu příjmů žalobkyně v souvislosti nástupem na rodičovskou dovolenou a s narozením dítěte, a jednak od poměrů účastníků, zejména žalovaného. Z provedeného dokazování vyplynulo, že u žalobkyně došlo k významnému poklesu jejích příjmů až od počátku roku 2022, když do konce roku 2021 činily její příjmy v průměru cca 27 000 Kč a současně do července 2021 sdílela s žalovaným společnou domácnost, společně žili a hospodařili. V obecné rovině má žalobkyně právo žádat příspěvek v souvislosti s narozením dcery [jméno] (dne 6. 5. 2020) od května 2020 do května 2022, avšak v návaznosti na výše uvedené má tento nárok důvodně za dobu od ledna 2022 do května 2022. V souvislosti s narozením syna [jméno] (dne 9. 2. 2022) má žalobkyně právo žádat příspěvek od února 2022 do února 2024 Celkem má tak žalobkyně nárok na příspěvek na výživu neprovdané matky za období od ledna 2022 do února 2024, tedy za 27 měsíců. Zde je třeba zdůraznit, že pokles příjmů žalobkyně je, i přes dvě těhotenství a narození dvou dětí v rozmezí necelých dvou let, jen jeden a tvrzení žalobkyně, že by jí měl být příspěvek po narození druhého dítěte zvýšen o 2 000 Kč z 5 000 Kč na 7 000 Kč, tak neobstojí. Náklady dětí jsou pak saturovány výživným od žalovaného jako jejich otce, a to částkou 6 000 Kč měsíčně celkem).

12. K poměrům účastníků bylo zjištěno, že žalobkyně, která je aktuálně na druhé rodičovské dovolené, bydlí od srpna 2021 u svých rodičů v [obec], kde užívá s dětmi nově zrekonstruovanou samostatnou část domu. Rodičům momentálně ničím nepřispívá, když rekonstrukci zainvestovala sama ze svých prostředků ve výši 200 000 Kč, a s rodiči se dohodla, že tato částka bude umořována částkou ve výši 8 000 Kč měsíčně, odpovídající platbám za užívání části domu, tedy nájmu a energiím. Žalobkyně hospodaří samostatně, pere a suší u rodičů, kterým spotřebu kompenzuje finančně. Vlastní starší osobní vozidlo. Její příjem je tvořen dávkami SSP (rodičovský příspěvek 7 500 Kč a přídavky na děti 2 x 1 330 Kč) a příspěvkem žalovaného ve výši 1 000 Kč od 1/ 2022 do 10/ 2023 a od 11/ 2023 ve výši 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný je rozvedený, žije sám a jeho příjem ze zaměstnání (voják AČR) je cca 40 000 Kč včetně náhrad, jiný pravidelný příjem nemá. Má vyživovací povinnost ke svým čtyřem dětem a k žalobkyni, kdy dcerám z prvního manželství, zletilé studující [jméno] a nez. [jméno], hradí výživné celkem 10 500 Kč, ve prospěch nezletilých dětí [jméno] a [jméno] pak hradí žalobkyni 6 000 Kč měsíčně, žalobkyni 3 000 Kč měsíčně. Celkem tak zaplatí žalovaný na výživném měsíčně částku 19 500 Kč, což je takřka 50 % jeho příjmu. K tomu vynakládá další výdaje jako jsou zálohy za služby spojené s užíváním domu (cca 3 000 Kč), pojištění domu (4 148 Kč ročně), nákup dřeva na vytápění (cca 21 000 Kč ročně), úrazové pojištění pro všechny děti (299 Kč), náklady na dopravu do zaměstnání i za dětmi (cca 4 500 Kč měsíčně), jakož i platby běžných nákupů (cca 10 000 Kč). Vlastní nový rodinný dům v [obec], který není zatížen hypotékou, nicméně v souvislosti s výstavbou domu splácí zápůjčku od rodičů v původní výši 990 500 Kč, ze které splatil 500 000 Kč a splácí nadále 8 500 Kč měsíčně. Splácí také zápůjčku od zaměstnavatele ve výši 300 000 Kč splátkami ve výši 2 800 Kč měsíčně.

13. S ohledem na výše uvedené skutečnosti má soud za to, že poměry žalovaného neumožňují tomuto stanovit výši příspěvku na výživu neprovdané matky za období od ledna 2022 do února 2024 ve prospěch žalobkyně v částce vyšší, než je již předběžným opatřením stanovených 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný tak byl výrokem II. rozsudku zavázán k povinnosti přispívat žalobkyni na její výživu jako neprovdané matce částkou 3 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2022 do 9. 2. 2024, a to vždy do každého 1. dne v měsíci předem v souladu s ust. § 921 odst. 1 občanského zákoníku.

14. V souvislosti s takto přiznaným příspěvkem vznikl žalovanému dluh ve výši 17 000 Kč, když tento od ledna 2022 hradil fakticky žalobkyni příspěvek ve výši 1 000 Kč a každý měsíc mu tak až do října 2022 vznikl dluh ve výši 2 000 Kč, dohromady 20 000 Kč. Vzhledem k tomu, že v listopadu 2023 zaplatil dle shodného tvrzení účastníků navíc 3 000 Kč, byla tato částka v konečné výši dluhu zohledněna a ten tak činí 17 000 Kč. Výrokem III. byl žalovaný zavázán k povinnosti dlužnou částku 17 000 Kč splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč vždy s běžným výživným, až do úplného zaplacení, a to s ohledem na současné poměry žalovaného. Ve zbytku pak byla žaloba žalobkyně jako nedůvodná zamítnuta (výrok IV. rozsudku).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně, jak co do délky, tak co do výše placení příspěvku, stejně jako žalovaný, a poměr procesního úspěchu a neúspěchu je u každého z účastníků takřka stejný.

16. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na výrok o náhradě nákladů řízení tak, že ani stát – ČR nemá právo na náhradu nákladů řízení, které mu v souvislosti s tímto řízením vznikly.