29 C 124/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 24 394 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 15 494 Kč a dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 9 558,66 Kč ve výši 11,75 % p. a. od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 570,24 Kč, jakož i úroku z částky 9 558,66 Kč ve výši 11,75 % p. a. od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 394 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum] smlouvu [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta bezhotovostní zápůjčka ve výši 10 000 Kč, která měla být splacena společně s poplatkem za poskytnutí a spravování zápůjčky ve výši 7 994 Kč formou 52 týdenních splátek. Žalovaný však právnímu předchůdci žalobkyně uhradil pouze částku v celkové výši 1 100 Kč. Na výzvu soudu ze dne [datum] k doplnění tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením výše uvedené smlouvy žalobkyně ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že vázaný obchodní zástupce právního předchůdce žalobkyně zjistil a ověřil příjmy žalovaného ve výši 7 323 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 3 500 Kč, přičemž v daném případě byl žalovanému poskytnut úvěr s nízkou nominální hodnotou, pouze ve výši 10 000 Kč, což dle žalobkyně odůvodňuje nižší míru posuzování úvěruschopnosti u tohoto typu úvěru.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.

3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] ke sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému hotovostní zápůjčku ve výši 10 000 Kč (při podpisu smlouvy prostřednictvím obchodního zástupce) a žalovaný se zavázal mu tuto zápůjčku splatit spolu s poplatkem ve výši 7 994 Kč formou 51 týdenních splátek po 347 Kč a poslední 52. splátkou ve výši 297 Kč, zápůjční úroková sazba z této smlouvy činí 56 % ročně, RPSN činí 263,12 % (Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] Standardní informace o spotřebitelském úvěru ke smlouvě [číslo]). Před uzavřením smlouvy vyplnil dne [datum] žalovaný se zástupkyní právního předchůdce žalobkyně zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr, v němž žalovaný uvedl, že bydlí v rodinném domě s rodiči, počet jím vyživovaných osob je 1, není majitelem auta, je nezaměstnaný – na Úřadu práce, má pravidelný měsíční čistý příjem ve výši 7 323 Kč, ostatní příjmy ve výši 2 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti ve výši 10 000 Kč, celkem tedy 19 323 Kč, jeho odhadované běžné měsíční výdaje činí 3 500 Kč, nemá zápůjčku u jiné společnosti, nemá bankovní účet na své jméno a tyto údaje byly ověřeny z výpisu z bankovního účtu za listopad a prosinec 2019, přičemž k zákaznické kartě je přiložena poznámka„ výpisy + výměr dodám příští týden“ s podpisem zástupkyně právního předchůdce žalobkyně (Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum]). Žalovaný na předmětnou zápůjčku uhradil právnímu předchůdci žalobkyně celkem 1 100 Kč, a to platbami ve výši 350 Kč dne [datum], 400 Kč dne [datum] a 350 Kč dne [datum] (přehled přijatých plateb na úvěrový účet žalovaného). Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy [číslo] – seznamu postupovaných pohledávek – strana 10, položka 823). Dne [datum] vyhotovila žalobkyně výzvu k okamžitému splacení dluhu adresovanou žalovanému, k níž přiložila i oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a dne [datum] ji zaslala žalovanému (Výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne [datum], Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a potvrzení o podání zásilky [anonymizováno]). Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (Výzva k úhradě dluhu – předžalobní upomínka ze dne [datum] a podací lístek zásilky [anonymizováno]), na kterou žalovaný žalobkyni již ničeho neuhradil (žalovaný netvrdil opak). Proti žalovanému byly ke dni [datum] vedeny dvě exekuce, a to od [datum] a od [datum] (výstup z centrální evidence exekucí k osobě žalovaného ke dni [datum]).

4. Soud zamítl pro nadbytečnost důkazní návrh žalobkyně výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], vázané zástupkyně právní předchůdkyně žalobkyně, jakož i výpis z ŽR pro tuto obchodní zprostředkovatelku (č. l. 57), jakož i důkazy rozhodnutími [anonymizováno] v [obec] č.j. [číslo jednací] a [anonymizována dvě slova] č.j. [číslo jednací] (č.l. 15-20), neboť tyto důkazní návrhy nebyly způsobilé přinést skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí v dané věci.

5. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, při jejímž podpisu zástupkyně právního předchůdce žalobkyně předala žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit s poplatkem ve výši 7 994 Kč formou 52 pravidelných týdenních splátek, zápůjční úroková sazba z této smlouvy činí 56 % ročně, RPSN činí 263,12 %. Žalovaný na předmětnou zápůjčku zaplatil pouze částku v celkové výši 1 100 Kč. Právní předchůdce žalobkyně se žalobkyní uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný žalobkyni dlužnou částku neuhradil přes zaslanou předžalobní výzvu.

6. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle ust. § 2392 odst. 1 věty první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle ust. § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. se pro účely tohoto zákona rozumí roční procentní sazbou nákladů celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru, které se počítá podle vzorce uvedeného v příloze [číslo] k tomuto zákonu.

10. Podle ust. § 75 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle ust. § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

18. Podle ust. § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

19. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

20. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

22. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru: Soud se v prvé řadě v řízení zabýval aktivní legitimací žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], čímž je její aktivní legitimace dána. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným měli v úmyslu uzavřít smlouvu, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o zápůjčce. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o zápůjčce vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

23. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce řádně posuzoval schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, avšak soud dospěl k závěru, že právním předchůdcem žalobkyně provedené posouzení úvěruschopnosti žalovaného nelze považovat za řádné ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Ačkoli je v zákaznické kartě uvedeno, že údaje tvrzené žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobkyně ověřeny z výpisu z bankovního účtu za listopad a prosinec 2021, žalobkyně žádný takový výpis, objektivně prokazující příjmy a výdaje žalovaného soudu nepředložila. Ze skutečností, že v zákaznické kartě je uvedeno, že žalovaný nemá bankovní účet vedený na své jméno, peníze mu byly předány v hotovosti při podpisu smlouvy, jakož i z přiložené poznámky, že výpisy a výměr mají být dodány příští týden, pak vyplývají pochybnosti o tom, zda skutečně došlo k ověření údajů uvedených žalovaným ze strany zástupkyně právního předchůdce žalobkyně výpisy z bankovního účtu před uzavřením smlouvy a vyplacení úvěru. Za situace, kdy žalovaný v době sjednání úvěru uvedl, že je nezaměstnaný, a většinu jím uvedeného příjmu domácnosti tvoří jeho ostatní příjmy ve výši 2 000 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 10 000 Kč, které však žalovaný žádným způsobem nedoložil, stejně jako nedoložil výši svých měsíčních výdajů ve výši 3 500 Kč, která v době sjednání úvěru přesahovala částku měsíčního životního minima pouze nepatrně, tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že její právní předchůdce před poskytnutím zápůjčky prověřoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí.

24. Soud dále dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy, neboť ujednaná výše úroku 56 % ročně se příčí dobrým mravům. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o zápůjčce či úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Soud vycházel z Databáze časových řad ARAD ČNB ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb v lednu 2020 u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti činila 8,2 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků několikanásobně převyšuje průměrnou úvěrovou úrokovou sazbu a za situace, kdy podle smlouvy o úvěru měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků a výši poplatku za sjednání úvěru vrátit téměř dvojnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroku a poplatku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy.

25. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem žalobkyni vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu zápůjčce uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou. Závěr o absolutní neplatnosti je dle soudu nutno učinit rovněž na základě výše sjednané úrokové sazby a poplatku, které jsou z uvedených důvodů zjevně rozporné s dobrými mravy.

26. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

27. V řízení bylo prokázáno, že zástupkyně právního předchůdce žalobkyně předala žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil částku v celkové výši 1 100 Kč, soud proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k vrácení dosud nezaplacené části jistiny dluhu ve výši 8 900 Kč.

28. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení zbylé části jistiny zápůjčky žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

29. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu sjednaného poplatku, smluvního úroku a požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle ustanovení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení rozhodnutí. S ohledem na to, že v řízení byl zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.