29 C 13/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 64 074 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 092 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba žalobkyně co do požadavku na zaplacení částky 51 982 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 40 736,68 Kč ve výši 11,75 % p. a. od 28. 9. 2023 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 811,13 Kč, jakož i úroku z částky 40 736,68 Kč ve výši 23,28 % p. a. od 28. 9. 2023 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 10 379,16 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 15. 1. 2025 ve znění doplnění žaloby ze dne 10. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 64 074 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, , IČO: , IČO, , uzavřel se žalovaným dne 24. 11. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému vyplacen úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl být právnímu předchůdci žalobkyně splacen formou 21 měsíčních splátek ve výši 4 877 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 52 414 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 48 205 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 86 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za doplňkové pojištění ve výši 2 709 Kč (dále jen „poplatek“). Žalovaný však nehradil úvěr řádně a včas, když uhradil pouze částku v celkové výši 37 908 Kč, přičemž část těchto plateb ve výši 28 644,68 Kč byla použita poměrně na částečnou úhradu poplatku a zbývající část plateb ve výši 9 263,32 Kč byla použita poměrně na částečnou úhradu jistiny. Po započtení těchto plateb činí výše nesplacené jistiny 40 736,68 Kč a výše nesplaceného poplatku 23 769,32 Kč, přičemž žalobkyně po žalovaném na poplatku požaduje pouze 23 337,32 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 64 074 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 40 736,68 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 23 337,32 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 10 379,16 Kč (jedná se o úrok ve výši 23,28 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 40 736,68 Kč od 30. 8. 2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 27. 9. 2023), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 811,13 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 40 736,68 Kč od 22. 2. 2022, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do 27. 9. 2023), úroků ve výši 23,28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 40 736,68 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 40 736,68 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.

3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:Žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu , datum, a předmětem podnikání mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (Výpis z obchodního rejstříku ze dne 12. 12. 2022). Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným, jako zákazníkem dne 24. 11. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tento spotřebitelský úvěr poplatek v částce 49 705 Kč, představující součet úroku ve výši 48 205 Kč a částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč. Dále si žalovaný sjednal volitelné doplňkové pojištění, za které se zavázal zaplatit částku 2 709 Kč. Celková dlužná částka (jistina spotřebitelského úvěru + poplatek + pojistné) činila 102 414 Kč. Celková dlužná částka, snížená o částku za doplňkového pojištění činila 99 705 Kč. Žalovaný se celkovou dlužnou částku zavázal splatit formou 21měsíčních splátek splatných vždy ke konci splátkového období. Výše splátky činila 4 877 Kč a poslední splátka činila 4 874 Kč. Úroková sazba činila 86 % a byla stanovena jako pevná po celou dobu trvání Smlouvy, RPSN činila 134,42 %. Nedílnou součástí Smlouvy byly také smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dle čl. 6.

1. Podmínek pro případ, že zákazník neuhradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky, vzniklo věřiteli právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně smluvních podmínek a Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 24. 11. 2020). Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřoval právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, když žalovaný v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl, že požaduje úvěr 26 000 Kč z důvodu neočekávaných výdajů, je svobodný, má středoškolské vzdělání, bydlí v nájmu, pracuje jako strojní zámečník na plný úvazek s čistým měsíčním příjmem 23 619 Kč. Další čisté příjmy domácnosti uvedl žalovaný ve výši 30 000 Kč, běžné měsíční výdaje na externí splátky 1 000 Kč a své celkové měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že nemá kreditní kartu, má zápůjčku u jiné společnosti, má bankovní účet. Dle údajů v zákaznické kartě byly příjmy žalovaného ověřeny dvěma výplatními páskami ze září a října 2020 (Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 24. 11. 2020). Žalovaný na úvěr uhradil částku v celkové výši 37 908 Kč, přičemž část těchto plateb ve výši 28 644,68 Kč byla použita poměrně na částečnou úhradu poplatku a zbývající část plateb ve výši 9 263,32 Kč byla použita poměrně na částečnou úhradu jistiny, poslední splátku uhradil dne 28. 8. 2022 (tabulka umoření). Smlouvou o postoupení, Anonymizováno, pohledávek uzavřenou dne 21. 9. 2023 mezi společností , právnická osoba, , jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni, což právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil dopisem ze dne 29. 9. 2023. Současně byly žalovanému žalobkyní zaslány také informace o zpracování osobních údajů, které oznámení o postoupení pohledávky také obsahovalo (Smlouva o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ze dne 21. 9. 2023 včetně přílohy č. 1 – seznam postupovaných pohledávek, potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023, včetně informace o zpracování osobních údajů a podací lístek ze dne 27. 10. 2023). Právní zástupce žalobkyně zaslal dne 2. 4. 2024 žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (Předžalobní výzva ze dne 28. 3. 2024 a Podací lístek ze dne 2. 4. 2024 se zásilkou , Anonymizováno, ), na kterou již žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho (žalovaný netvrdil opak).

4. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 24. 11. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tento spotřebitelský úvěr poplatek v částce 49 705 Kč. Dále si žalovaný sjednal volitelné doplňkové pojištění, za které se zavázal zaplatit 2 709 Kč. Celková dlužná částka tak činila 102 414 Kč. Žalovaný se tuto částku zavázal splatit formou 21 měsíčních splátek ve výši 4 877 Kč, s poslední splátkou 4 874 Kč. Úroková sazba činila 86 %, RPSN činila 134,42 %. Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřoval právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, když žalovaný v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl, že požaduje úvěr 26 000 Kč z důvodu neočekávaných výdajů, je svobodný, má středoškolské vzdělání, bydlí v nájmu, pracuje jako strojní zámečník na plný úvazek s čistým měsíčním příjmem 23 619 Kč. Další čisté příjmy domácnosti uvedl žalovaný ve výši 30 000 Kč, běžné měsíční výdaje na externí splátky 1 000 Kč a své celkové měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč. Dle údajů v zákaznické kartě byly příjmy žalovaného ověřeny dvěma výplatními páskami ze září a října 2020. Žalovaný na úvěr uhradil částku v celkové výši 37 908 Kč, poslední splátku uhradil dne 28. 8. 2022. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni, což právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil dopisem ze dne 29. 9. 2023. Právní zástupce žalobkyně zaslal dne 2. 4. 2024 žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky.

5. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle ust. § 2392 odst. 1 věty první občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

7. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle ust. § 3 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí roční procentní sazbou nákladů celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru, které se počítá podle vzorce uvedeného v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

9. Podle ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Podle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

16. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

18. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a konstatuje, že v prvé řadě byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek. V řízení bylo dále prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně měl v úmyslu s žalovaným dne 24. 11. 2020 uzavřít smlouvu o zápůjčce, která je ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvou o spotřebitelském úvěru, a že žalovanému na základě uvedené smlouvy poskytl částku 50 000 Kč. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedené smluvní vztahy aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně soudu k tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně prověřena, doložila pouze zákaznickou kartu, v níž byly uvedené osobní údaje žalovaného, jeho druh bydlení, měsíční příjem, výdaje a příjmy ostatních členů domácnosti. K tomuto však soud uvádí, že údaje uvedené v zákaznické kartě nejsou naprosto dostačující k tomu, aby jimi mohla být řádně ověřena bonita žalovaného. Ačkoli je v zákaznické kartě uvedeno, že příjmy žalovaného byly ověřeny dvěma výplatními páskami ze září a října 2020, žalobkyně k tomuto ničeho nedoložila. Ze zákaznické karty nevyplývá, zda se právní předchůdce žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného zabýval dalším trváním uvedeného pracovního vztahu žalovaného, když příjmy žalovaného ověřoval pouze ze dvou výplatních pásek. V žádosti uvedené další příjmy domácnosti ve výši 30 000 Kč pak nejsou ničím podložené. Dále nebylo zjištěno, že by se právní předchůdce žalobkyně více zabýval výdaji žalovaného, když žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že bydlí v nájmu a jeho celkové měsíční výdaje (vyjma hrazení splátek jiné zápůjčky) činí 3 000 Kč, přičemž toto tvrzení se již na první pohled jeví s ohledem na ceny nájmů a výši částky životního minima jednotlivce jako přinejmenším nepravděpodobné. I za této situace si však právní předchůdce žalobkyně výdaje žalovaného nijak neověřil. Dále pak žalobkyně soudu nedoložila, že právní předchůdce žalobkyně provedl lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích. Pochybnosti vzbuzuje rovněž skutečnost, že ze zákaznické karty vyplývá, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla posuzována ve vztahu k jeho žádosti o spotřebitelský úvěr ve výši 26 000 Kč, přičemž výsledná výše úvěru, která mu byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta činí 50 000 Kč. Žalobkyně tedy neunesla břemeno důkazní ohledně svého tvrzení, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného.

20. Soud dále dospěl k závěru, že ujednání o úrokové sazbě ve výši 86 % ročně (!), kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úvěrem je v rozporu s dobrými mravy. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o zápůjčce či úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Soud vycházel z Databáze časových řad ARAD ČNB ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti v listopadu 2020 činila 7,88 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že právní předchůdce žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná úroková sazba převyšuje průměrnou úvěrovou úrokovou sazbu více než desetinásobně, a za této situace je třeba sjednanou výši úroku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy.

21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by její právní předchůdce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem právnímu předchůdci žalobkyně vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit předmětnou smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou. Závěr o absolutní neplatnosti je podle soudu nutno učinit rovněž na základě výše sjednaného zápůjčního úroku, která je z uvedených důvodů zjevně rozporná s dobrými mravy.

22. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

23. Z provedených důkazů bylo v řízení bylo prokázáno, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 37 908 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani, Anonymizováno, neprokázal, že žalobkyni uhradil více. Z provedených důkazů bylo dále prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl 50 000 Kč. Částka, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit, tak činí částku 12 092 Kč.

24. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu zápůjčky vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny zápůjček žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

25. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku a poplatků. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle ustanovení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení rozhodnutí. S ohledem na to, že v řízení byl zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.