29 C 134/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 29 665,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 591 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 074,61 Kč -) se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 665,61 Kč ve výši 8,25 % p. a. od [datum] do zaplacení, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 351,39 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 191,71 Kč, -) s úrokem z částky 16 665,61 Kč ve výši 8,25 % p. a. od [datum] do zaplacení, -) s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 771 Kč, -) jakož i částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % p. a. od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 665,61 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty v hotovosti v den podpisu smlouvy finanční prostředky ve výši 26 000 Kč, které měly být žalovaným splaceny spolu s poplatkem ve výši 20 126 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách, kdy poslední splatnost poslední splátky připadla na den [datum]. Žalovaný však dle žalobkyně uhradil pouze částku v celkové výši 18 409 Kč, žalobkyně se tak po žalovaném dožaduje zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 665,61 Kč, nesplaceného poplatku ve výši 11 051,39 Kč, poplatků za upomínání žalovaného v celkové výši 4 300 Kč, smluvní pokuty za prodlení žalovaného s úhradou splátek ve výši 13 000 Kč, smluvního úroku ve výši 29 % ročně z nesplacené jistiny za období od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení. Dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní výzva, ale žalovaný již ničeho neuhradil. Na výzvu soudu ze dne [datum] k doplnění tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením výše uvedené smlouvy žalobkyně ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že její právní předchůdce před poskytnutím úvěru řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného, když ověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů, a to na základě poštovních poukázek – [anonymizováno], která byla žalovanému vyplacena. Žalobkyně dále uvedla, že při doloženém disponibilním zůstatku finančních prostředků přes 20 000 Kč pak nemohlo být pochyb o tom, zda žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splácet.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.

3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] ke sjednání smlouvy o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy zápůjčku ve výši 26 000 Kč a žalovaný se zavázal mu tuto zápůjčku splatit spolu s poplatkem ve výši 20 126 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách. Část této zápůjčky ve výši 7 975 Kč byla použita k refinancování dříve uzavřené zápůjčky žalovaného u právního předchůdce žalobkyně, zápůjční úrok ze smlouvy činí 29 % ročně, RPSN činí 196,89 % (Smlouva o zápůjčce [číslo] Standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Dne [datum] vyplnil žalovaný spolu se zástupkyní právního předchůdce žalobkyně [jméno] [příjmení] zákaznickou kartu – žádost o úvěr, v níž žalovaný uvedl, že požaduje zápůjčku ve výši 25 000 Kč s měsíční splatností na 24 měsíců na neočekávané výdaje, přičemž bydlí v nájmu, je rozvedený, není majitelem auta, od dubna 2014 pracuje na plný pracovní úvazek jako [anonymizováno] pro [příjmení] [příjmení] v [obec], což mělo být ověřeno z pracovní smlouvy a výplatních pásek, jeho čistý měsíční příjem činí 10 329 Kč, jeho ostatní příjmy činí 0 Kč, další měsíční čisté příjmy domácnosti činí 15 000 Kč, celkem tedy 25 329 Kč, splátky žalovaného u právního předchůdce žalobkyně činí 2 000 Kč, celkové odhadované měsíční výdaje činí celkem 4 000 Kč, žalovaný nemá bankovní účet na své jméno, nemá kreditní kartu, nemá zápůjčku u jiné společnosti (Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum]). Dne [datum] byla žalovanému [příjmení] úřadem pro [územní celek] poukázána částka 3 225 Kč, dne [datum] byla žalovanému [příjmení] správou sociálního zabezpečení poukázána částka 8 573 Kč a dne [datum] byla žalovanému [příjmení] správou sociálního zabezpečení poukázána částka 8 860 Kč, přičemž žalovanému byla v období od [datum] do [datum] vyplácena dávka nemocenského pojištění v denní výši 287 Kč od 181. dne, DVZ 398 Kč (kopie 3 ks poštovní poukázky B a oznámení o vyplacené dávce nemocenského pojištění žalovanému). Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil pouze částku ve výši 18 409 Kč (žalovaný netvrdil opak). Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy [číslo] seznamu postupovaných pohledávek, položky 442, jakož i potvrzení o provedení transakce – platby za postoupené pohledávky dne [datum]), což právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil dopisem ze dne [datum] (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Žalobkyně dne [datum] vyhotovila výzvu, kterou žalovaného vyzvala k uhrazení dlužné částky ve výši 48 119,31 Kč nejpozději do [datum], tuto výzvu žalovanému odeslala dne 16. 2. 203 (Výzva žalobkyně ze dne [datum] adresovaná žalovanému včetně poštovního podacího archu ze dne [datum]). Dne [datum] vyhotovil právní zástupce žalobkyně oznámení o předání věci do advokátní kanceláře adresované žalovanému s výzvou k uhrazení dlužné částky nejpozději do [datum] (oznámení o předání věci do advokátní kanceláře ze dne [datum]). Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] a podací arch ze dne [datum]), na kterou žalovaný žalobkyni přesto neuhradil ničeho (žalovaný netvrdil opak).

4. Z dalších provedených listinných důkazů neučinil soud žádná skutková zjištění rozhodná pro projednávanou věci.

5. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 26 000 Kč, a to tak, že částka ve výši 7 975 Kč byla započtena na dříve sjednanou zápůjčku žalovaného u právního předchůdce žalobkyně a zbylé finanční prostředky byly žalovanému vyplaceny v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 20 126 Kč vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách, kdy splatnost poslední splátky připadla na den [datum]. Zápůjční úrok ze smlouvy činí 29 % ročně, RPSN činí 196,89 %. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil pouze částku ve výši 18 409 Kč. Právní předchůdce žalobkyně se žalobkyní uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni oznámil právní předchůdce žalobkyně žalovanému. Žalovaný žalobkyni zbylou dlužnou částku neuhradil ani přes opakované výzvy a zaslanou předžalobní upomínku.

6. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle ust. § 2392 odst. 1 věty první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle ust. § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. se pro účely tohoto zákona rozumí roční procentní sazbou nákladů celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru, které se počítá podle vzorce uvedeného v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

10. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle ust. § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. Podle ust. § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

18. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

19. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru: Soud se v prvé řadě v řízení zabýval aktivní legitimací žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], čímž je její aktivní legitimace dána. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným měli v úmyslu uzavřít smlouvu, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o zápůjčce. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o zápůjčce vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

22. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce posuzoval schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, avšak ačkoli je v zákaznické kartě uvedeno, že příjmy žalovaného byly ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek, žalobkyně k tomuto svému tvrzení na výzvu soudu předložila pouze poštovní poukázky a kopii oznámení o vyplacené dávce nemocenského pojištění v červenci 2019, z nichž skutečná výše příjmu žalovaného nevyplývá. Žalobkyně dále tvrdila, že při doloženém disponibilním zůstatku finančních prostředků přes 20 000 Kč nemohlo být pochyb o tom, zda žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splácet. I v případě, že by tvrzené příjmy žalovaného byly skutečně ověřeny z uvedených listin, není dle soudu zřejmé, na jakém základě dospěla žalobkyně k závěru o disponibilním zůstatku finančních prostředků žalovaného ve výši přes 20 000 Kč, když na straně příjmů vycházela z (objektivně nedoložených) dalších čistých příjmů domácnosti žalovaného ve výši 15 000 Kč měsíčně, které následně porovnávala s odhadovanými měsíčními výdaji žalovaného ve výši 4 000 Kč, které se na první pohled jeví jako zcela nereálné, když pouze mírně převyšují částku životního minima v době uzavření smlouvy o zápůjčce a nijak nereflektují tvrzení žalovaného, že bydlí v nájemním bydlení. Právní předchůdce žalobkyně se navíc spokojil s takto objektivně nedoloženými tvrzeními žalovaného za situace, kdy sjednaná zápůjčka byla dle smlouvy použita k refinancování jiné (dříve poskytnuté) zápůjčky. Výsledné hodnocení takto nepodložených údajů o příjmech a výdajích žalovaného pak nemůže vést k přesvědčivému závěru o tom, že v době uzavírání úvěru nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně v tomto případě poskytl žalovanému úvěr, přestože výsledky posouzení úvěruschopnosti žalovaného objektivně nevylučovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že její právní předchůdce před poskytnutím zápůjčky prověřoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí.

23. Soud dále dospěl k závěru, že také ujednání o zápůjční úrokové sazbě ve výši 29 % ročně, který se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyně spolu se zápůjčkou je v rozporu s dobrými mravy. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o zápůjčce či úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Soud vycházel z Databáze časových řad ARAD ČNB ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb v září 2019 u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti činila 8,44 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná zápůjční úroková sazba převyšuje průměrnou úvěrovou úrokovou sazbu více než třikrát a za situace, kdy měl žalovaný při řádném splácení zápůjčky díky sjednané sazbě úroků a výši poplatků za sjednání a vedení zákaznického účtu vrátit téměř dvojnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši poplatku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy.

24. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou. Závěr o absolutní neplatnosti je dle soudu nutno učinit rovněž na základě výše sjednaného úroku a poplatků, která je z uvedených důvodů zjevně rozporná s dobrými mravy.

25. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

26. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 26 000 Kč, avšak žalovaný mu vrátil pouze částku ve výši 18 409 Kč, soud proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k vrácení zbylé části poskytnutých finančních prostředků v částce 7 591 Kč.

27. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

28. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu sjednaného poplatku, smluvní pokuty a požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle ustanovení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení rozhodnutí. S ohledem na to, že v řízení byl zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.