29 C 15/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč ve výši 12 % p. a. od , datum, do zaplacení a částku 2 700 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 556,24 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 700 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému stejného dne finance, které se žalovaný zavázal splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě náhledu do databází a výpisu z bankovního účtu žalovaného, případně jeho výplatních pásek. Podle žalobkyně se žalovaný přes opakované upomínky dostal do prodlení s úhradou úvěru, a proto žalobkyně ke dni , datum, úvěr zesplatnila. Předmětem žalobního nároku je dlužná jistina ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 2 700 Kč (0,1 % denně z dlužné částky, ohledně jejíž úhrady je žalovaný v prodlení) a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 000 Kč od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.

3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:Žalobkyně se žalovaným dne , datum, vyjádřili vůli uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za každý uplynulý kalendářní měsíc. RPSN činí 5 806,13 % (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného z kopie jeho občanského a řidičského průkazu (kopie OP a ŘP žalovaného). Před podpisem smlouvy měla žalobkyně k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, (výpis z účtu , IBAN, ). , právnická osoba, vedla od , datum, do , datum, pro žalovaného bankovní účet č. , č. účtu, (Dopis ČS ze dne , datum, ), na který byly dne , datum, připsány finanční prostředky ve výši 10 000 Kč od žalobkyně (Výpis z bankovního účtu žalovaného za říjen 2024, Potvrzení o provedené platbě). Dopisem ze dne , datum, informovala žalobkyně žalovaného o zesplatnění úvěru (Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ). Dne , datum, zaslala právní zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (předžalobní výzva právní zástupkyně žalobkyně ze dne , datum, ).

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohy č. , hodnota, k této smlouvě ze dne , datum, soud žádná relevantní skutková zjištění neučinil, když tyto dokumenty nemají žádnou spojitost s předmětnou pohledávkou.

5. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně a žalovaný se dne , datum, dohodli na obsahu smlouvy, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč. Sjednaný úrok za poskytnutí peněz činil 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně). Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného a měla k dispozici výpis z jeho bankovního účtu. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 32 043,90 Kč.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Soud právně posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud však dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

16. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne, Anonymizováno, 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neprokázala splnění své povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla pouze to, že byl lustrován v řadě databází a že jeho příjem byl ověřen z výpisu z jeho bankovního účtu. Žalobkyně přitom netvrdila ani neprokázala, že by se zabývala výdaji žalovaného, nebo že by provedla porovnání jejich výše s výší příjmů žalovaného, jakož ani na základě jaké úvahy dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání a sama se tak zbavila práva být soudem poučena podle § 118a o. s. ř. ve smyslu § 5 o. s. ř. o tom, že má doplnit svá tvrzení ve výše uvedeném směru a označit důkazy k prokázání těchto svých tvrzení. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že řádně a úplně posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet.

18. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni sjednaný úvěr ve lhůtě splatnosti uhradit. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Pro nadbytečnost se tedy soud nezabýval možnou absolutní neplatností smlouvy podle § 588 občanského zákoníku z důvodu výše sjednaného smluvního úroku, ačkoli sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně) se již na první pohled jeví jako zjevně rozporný s dobrými mravy.

19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu v řízení neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem a poplatky vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.

20. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu v této výši.

22. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

23. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku a smluvní pokuty. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v uvedené části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 000 Kč, která představuje 59,88 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 6 700 Kč, která představuje 40,12 % předmětu řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč; nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání žaloby; tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t.; a dále náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 815 Kč, z toho 19,76 % (59,88 - 40,12) činí částku 556,24 Kč.

25. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.