29 C 157/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 80 924,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně- na zaplacení částky ve výši 27 284,24 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 362,89 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 306,38 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 17 649,11 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,88 % p. a. z částky 17 649,11 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,- na zaplacení částky ve výši 23 640,10 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 126,11 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 621,60 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,88 % p. a. z částky 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 4. 11. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 80 924,34 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 2. 2021 a rovněž z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 5. 2021, uzavřených s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , jejichž podmínky žalovaná řádně neplnila, a to ani přes výzvy žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala.

3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovanou došlo dne 8. 2. 2021 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a nedílnou součástí této Smlouvy jsou Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy (Smlouva o spotřebitelském úvěru z 8. 2. 2021 včetně Smluvních podmínek). Před uzavřením Smlouvy byla s žalovanou vyplněna Žádost o spotřebitelský úvěr – Zákaznická karta ze dne 8. 2. 2021, kde tato uvedla, že žije s rodiči, je svobodná a má partnera, vzdělání má základní. Spotřebitelský úvěr si bere na vybavení domácnosti, má jednu vyživovanou osobu a je na mateřské/rodičovské dovolené. Čistý příjem žalované je 10 500 Kč, ostatní příjmy 500 Kč a další čisté příjmy domácnosti 20 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 2 000 Kč. Dle Žádosti má na své jméno veden žalovaná bankovní účet, předložila složenky za 1, 2/2021 a výpisy z bankovního účtu za 12/2020 a 1/2021 (Zákaznická karta – Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 8. 2. 2021). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně nad rámec úvěru částku ve výši 29 999 Kč označenou jako poplatek, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 21 210 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 580 Kč a pojistného ve výši 2 709 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 21měsíčních splátkách po 2 477 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 11. 2022 (Smlouva o spotřebitelském úvěru z 8. 2. 2021 včetně Smluvních podmínek). Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 13. 6. 2021. Ke dni 5. 11. 2021 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 17 649,11 Kč a dlužný poplatek částku 19 635,13 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 12 000 Kč, přičemž část těchto plateb ve výši 7 649,11 Kč byla použita na částečnou úhradu poplatku a zbývající část plateb ve výši 4 350,89 Kč byla použita na částečnou úhradu jistiny (tabulka umoření ke Smlouvě č. , hodnota, ). Žalobce požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 37 284,24 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 17 649,11 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 19 635,13 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 306,38 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 362,89 Kč, úroků ve výši 20,88 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 649,11 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 649,11 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Dále pak mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovanou došlo dne 13. 5. 2021 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a nedílnou součástí této Smlouvy jsou Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy (Smlouva o spotřebitelském úvěru z 13. 5. 2021 včetně Smluvních podmínek). Před uzavřením Smlouvy byla s žalovanou vyplněna Žádost o spotřebitelský úvěr – Zákaznická karta ze dne 13. 5. 2021, kde tato uvedla, že žije s rodiči, je svobodná, spotřebitelský úvěr si bere na vybavení domácnosti, má jednu vyživovanou osobu a je na mateřské/rodičovské dovolené. Čistý příjem žalované je dle žádosti 10 000 Kč, ostatní příjmy nemá a další čisté příjmy domácnosti 30 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 2 000 Kč a za interní splátky PF 2 477 Kč. Dle Žádosti má na své jméno veden žalovaná bankovní účet, předložila výpisy z bankovního účtu za 3 a 4/2021 (Zákaznická karta – Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 13. 5. 2021). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně nad rámec úvěru částku ve výši 24 946 Kč označenou jako poplatek, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 19 282 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 21měsíčních splátkách po 2 141 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 2. 2023 (Smlouva o spotřebitelském úvěru z 13. 5. 2021 včetně Smluvních podmínek). Ke dni 5. 11. 2021 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 20 000 Kč a dlužný poplatek částku 24 946 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno (tabulka umoření ke Smlouvě č. , hodnota, ). Žalobce požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 43 640,10 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 23 640,10 Kč, z kapitalizovaných úroků ve výši 2 621,60 Kč, z kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 126,11 Kč, z úroků ve výši 20,88 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, z úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Pohledávky vyplývající z výše uvedených Smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany společnosti , právnická osoba, postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (Smlouva o postoupení pohledávek, Příloha č. , hodnota, Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 1 a 20 ze Seznamu postoupených pohledávek, Potvrzení o zaplacení úplaty, Oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání). Právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (Předžalobní výzva ze dne 15. 2. 2024, Podací lístek , právnická osoba, ze dne 15. 2. 2024), na kterou žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho (žalovaná netvrdila opak).

4. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli postupně dvě smlouvy o úvěru, a to smlouvu č. , hodnota, ze dne 8. 2. 2021 a smlouvu č. , hodnota, ze 13. 5. 2021, na jejichž základě žalobkyně předala žalované v prvém případě částku 22 000 Kč a ve druhém případě částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala částku ve výši 22 000 Kč z titulu první smlouvy o úvěru žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši 29 999 Kč, představujícím součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 21 210 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 580 Kč a pojistného ve výši 2 709 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 21měsíčních splátkách po 2 477 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 11. 2022. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 13. 6. 2021 a celkem žalovaná uhradila 12 000 Kč. Částku 20 000 Kč z titulu druhé smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala zaplatit spolu s částkou ve výši 24 946 Kč označenou jako poplatek, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 19 282 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 21měsíčních splátkách po 2 141 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 2. 2023. V souvislosti s tímto úvěrem nebylo ze strany žalované uhrazeno ničeho. Na zaslanou předžalobní výzvu žalovaná nijak nereagovala, ničeho nad rámec uvedeného neuhradila.

5. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle ust. § 2392 odst. 1 věty první občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

7. Podle ust. § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle ust. § 3 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí roční procentní sazbou nákladů celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru, které se počítá podle vzorce uvedeného v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

10. Podle ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

17. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

19. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou měli v úmyslu uzavřít smlouvy, které by byly podle jejího obsahu smlouvou o úvěru. Jelikož žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru měla žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Žalobkyně v řízení soudu tvrdila, že její předchůdce prověřoval schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně soudu předložila formuláře označené jako Zákaznická karta ze dne 8. 2. 2021 a 13. 5. 2021, kde jsou obsaženy osobní údaje žalované, jakož i údaje o příjmech a výdajích žalované, předloženy měly být rovněž výpisy z bankovního účtu žalované (za 12/2020 a 1-4/2021). Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru však poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z dokladů předložených žalobkyní však dle soudu nelze učinit závěr o tom, že v době podpisu smlouvy nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.

21. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, dle soudu při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zejména vycházela výlučně z údajů uvedených žalovanou, aniž by tyto údaje ověřovala či zjišťovala jejich pravdivost. Žalobkyně, ačkoliv uvedla, že mimo jiné vycházela z výpisů z bankovního účtu žalované, se spokojila se čtyřmi výpisy z bankovního účtu majitele účtu , jméno FO, , přičemž není zřejmé, zda a v jakém je tento vztahu k žalované, když ona sama je svobodná. Soud tak uzavírá, že na straně příjmů vycházela žalobkyně pouze z objektivně doložených potvrzení žalované o vyplácení rodičovského příspěvku a přídavku na dítě, žádné další tvrzené příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč k 8. 2. 2021, resp. ve výši 30 000 Kč k 13. 5. 2021, nijak nebyly doloženy, předložené výpisy z účtu jsou v tomto směru zcela netransparentní. Na straně výdajové pak žalobkyně vycházela výlučně z tvrzení žalované, že její měsíční výdaje za bydlení u rodičů činí částku 2 000 Kč. Zarážející je dle soudu rovněž skutečnost, že se spokojila s tvrzením žalované, že nemá jiné měsíční výdaje (např. na stravu, dopravu, telefon, záliby apod.). Výsledné hodnocení takto nepodložených údajů o příjmech a zejména výdajích žalované pak nemůže vést k přesvědčivému závěru o tom, že v době uzavírání úvěru nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, tak v tomto případě poskytla žalované spotřebitelský úvěr, přestože výsledky posouzení úvěruschopnosti žalované objektivně nevylučovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr.

22. Soud dále, nad rámec shora uvedených skutečností, dospěl k závěru, že ujednání o zápůjční úrokové sazbě, která v případě obou smluv o úvěru činí 96,40 % (!!) ročně, kterou se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni spolu se zápůjčkou, je jednoznačně i v rozporu s dobrými mravy. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o zápůjčce či úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně i její předchůdkyně jsou nebankovními subjekty, u kterých jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě by však měla žalovaná při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit takřka 100 % poskytnuté částky, a proto je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

23. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, tj. schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem žalobkyni vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu zápůjčce uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako absolutně neplatnou. Závěr o absolutní neplatnosti je dle soudu nutno učinit rovněž na základě výše sjednaného zápůjčního úroku, která je z uvedených důvodů zjevně rozporná s dobrými mravy.

24. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

25. V řízení bylo prokázáno, že zatímco předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 8. 2. 2021 v hotovosti částku 22 000 Kč a dne 13. 5. 2021 pak částku 20 000 Kč, žalované uhradila toliko na první zápůjčku ve výši 22 000 Kč, Anonymizováno, částku ve výši 12 000 Kč, na druhou zápůjčku ve výši 20 000 Kč pak již ničeho. Ke dni vyhlášení rozsudku tedy z celkových zapůjčených 42 000 Kč žalovaná žalobkyni zaplatila částku ve výši 12 000 Kč, soud proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal žalovanou k vrácení dosud nevrácené částky ve výši 30 000 Kč.

26. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaná povinna jistinu zápůjčky vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaná byla během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdila ani soudu k věci neoznačila žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalované, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

27. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku a smluvních pokut. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle ustanovení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, a při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení rozhodnutí. S ohledem na to, že v řízení byla zjevně úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.