29 C 158/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pobytem: stát. instituce, anonymizováno adresa žalovaného o zaplacení 1 473 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 473 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % p. a. od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne datum po žalovaném zaplacení částky 1 473 Kč se zákonným úrokem z prodlení od podání žaloby do zaplacení, jakožto náhrady nákladů vzniklých úhradou odborného lékařského vyšetření a dopravou žalovaného do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření. Žalovaný byl žalobkyní doporučeným dopisem ze dne datum písemně vyzván k úhradě shora uvedených nákladů avšak bez úspěchu, když zásilka s touto výzvou byla poskytovatelem poštovních služeb vrácena zpět s vyznačením, že žalovaný nemá schránku.

2. Okresní soud v Olomouci vydal ve věci dne datum platební rozkaz, č. j. číslo jednací, kterým zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni žalovanou částku. Platební rozkaz byl žalovanému doručen dne datum. Žalovaný podal dne datum proti platebnímu rozkazu odpor, přičemž se vyjádřil tak, že s žalobou žalobkyně nesouhlasí, protože celá věc na něj byla nastražena.

3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.

4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne datum zastavila hlídka Policie ČR osobní motorové vozidlo řízené žalovaným. Žalovanému bylo mimo jiné provedeno orientační vyšetření testerem DrugWipe 5SP s pozitivním výsledkem na anonymizováno a anonymizováno. Žalovaný na dotaz přiznal užití anonymizováno a anonymizováno. Následně byl žalovaný služebním vozidlem Policie ČR převezen do Vojenské nemocnice v obec, kde se podrobil klinickému vyšetření na Protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici, při kterém byl žalovanému odebrán biologický materiál (moč). Výsledkem laboratorního vyšetření moči provedeného Fakultní nemocnicí obec bylo pozitivní zjištění přítomnosti anonymizováno a anonymizováno v organismu žalovaného. Převoz žalovaného do PZS dne datum si vyžádal jízdu služebního vozidla značka automobilu, registrační značka na trase obec, ulice ulice - obec, Vojenská nemocnice (PZS), když služební vozidlo najelo celkem 6 km. Vyčíslení náhrad za použití předmětného služebního vozidla bylo provedeno na základě údajů z jeho technického průkazu, přičemž vyčíslená částka činí 37 Kč. Za odběr odebraného vzorku žalovanému uhradila žalobkyně příjmení nemocnici obec na základě faktury číslo ze dne datum částku ve výši 783 Kč, za rozbor tohoto vzorku Fakultní nemocnici obec na základě faktury číslo ze dne datum částku ve výši 652,74 Kč, celkem tedy policie uhradila za odběr a rozbor vzorku částku ve výši 1 435,74 Kč. Celkové náklady tak dosáhly částky ve výši 1 473 Kč. Dopisem ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky 1 473 Kč, avšak bez úspěchu.

6. Dle ust. § 24 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, v platném znění, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce.

7. Dle ust. § 24 odst. 3, věta první, zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, v platném znění, náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce.

8. Dle ust. § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen občanský zákoník), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Dle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Dle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval shora uvedená zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl po zjištění přítomnosti jiných návykových látek v organismu dopraven hlídkou žalobkyně do protialkoholní záchytné stanice, kde mu byl odebrán vzorek biologického materiálu, jehož rozbor byl následně proveden ve Fakultní nemocnici v obec. Žalovaný je tak povinen dle shora citovaného § 24 odst. 2 a 3 zákona č. 65/2017 Sb. a § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku uhradit žalobkyni náklady převozu do protialkoholní záchytné stanice a následného odborného lékařského vyšetření, neboť se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, když tyto náklady za něho hradila žalobkyně. V dané procesní situaci bylo pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobkyni na předmětný dluh, byť částečně, plnil. To však žalovaný netvrdil a tedy ani neprokázal. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení dopisem ze dne datum. Soud tedy dospěl k závěru, že má žalobkyně vůči žalovanému právo rovněž na úrok z prodlení z žalované částky v zákonné výši za období žalobkyní požadované, neboť ke dni datum byl žalovaný dle skutkových zjištění soudu bezpochyby v prodlení s úhradou předmětného dluhu žalobkyni. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. jako třídenní, počínající dnem právní moci rozsudku.

12. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch, když její žalobě bylo vyhověno a žalovaný byl procesně neúspěšným účastníkem řízení. Dle obsahu spisu v průběhu řízení žalobkyni vznikly náklady soudního řízení představující paušální náhradu za dva úkony ve věci (písemné podání ve věci samé a výzva k plnění po 100 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů), rozhodl soud výrokem II. rozsudku tak, jak je shora uvedeno. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. jako třídenní, počínající dnem právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.