29 C 162/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o žalobě podle části páté o. s. ř., o zaplacení 16 238,35 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se návrh žalobkyně, aby soud zrušil Rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 2728/38, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, a rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . vyř., ze dne , datum, , a návrhům žalobkyně vůči žalované vyhověl;II. Zamítá se návrh žalobkyně, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 16 238,35 Kč za bezdůvodně placenou cenu služeb a náhradu nákladů řízení před správním orgánem I. stupně ve výši 3 796 Kč a také náhradu nákladů řízení o rozkladu ve výši 1 573 Kč;III. Zamítá se návrh žalobkyně, aby soud svým rozsudkem nahradil rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 2728/38, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, a rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., ze dne , datum, .

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20 570 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované , Jméno advokáta B, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu dne 3. 11. 2023 podle části páté o. s. ř. domáhala toho, aby 1) soud zrušil Rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 2728/38, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, a rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . vyř., ze dne , datum, , dále, aby 2) byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 16 238,35 Kč za bezdůvodně placenou cenu služeb a náhradu nákladů řízení před správním orgánem I. stupně ve výši 3 796 Kč a také náhradu nákladů řízení o rozkladu ve výši 1 573 Kč a v neposlední řadě, aby 3) soud svým rozsudkem nahradil rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 2728/38, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, a rozhodnutí , jméno FO, telekomunikačního úřadu, č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . vyř., ze dne , datum, . Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tak, že rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 2728/38, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , bylo žalobkyni uloženo uhradit žalované částku ve výši ve výši 16 238,35 Kč s příslušenstvím, které spočívá v částce 650 Kč za uhrazený správní poplatek, dále v částce ve výši 3 146 Kč za právní zastoupení. Proti výše uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně rozklad ze dne 5. 1. 2023, který Český telekomunikační úřad svým rozhodnutím č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . vyř., ze dne , datum, , zamítl a výše uvedené rozhodnutí správního orgánu potvrdil. Žalobkyně má za to, že rozhodnutí správního orgánu, ani následné rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu není v souladu s právními předpisy, když tyto nesprávně vyhodnotily důkazy a nesprávně vykládaly právní předpisy, mimo jiné vycházejí i z nedostatečně zjištěných, či zcela chybějících podkladů žalované. Žalobkyně v žalobě předně poukazuje na charakter služeb poskytovaných žalovanou a na obrovský rozdíl v ekonomické síle žalované a žalobkyně, když žalovaná je společností, která má s ohledem na svoji velikost i charakter poskytovaných služeb takové postavení, že si může vynutit bez spravedlivého důvodu výhodu vůči žalobkyni v souvislosti s poskytováním svých služeb, zatímco žalobkyně prakticky nemá možnost zajistit si tyto služby mimo území České republiky, takže žalovaná je fakticky společnosti s významnou tržní silou, zatímco žalobkyně je zjevně slabší stranou ve smyslu ust. § 433 občanského zákoníku. Z těchto důvodů by měla být žalobkyni poskytnuta ze strany správního orgánu maximálně možná právní ochrana v mezích aplikovatelných právních předpisů. Ust. § 433 odst. 1) obč. zák. je určením individuálním, tedy slabší stranou může být i podnikatel, přičemž silnější stranou může být i spotřebitel, zatímco § 433 odst. 2) je ustanovením tzv. statusovým, kdy je rozhodující status té smluvní strany, která se považuje za slabší. Individuální postavení smluvní strany jako slabší nemusí být závislé pouze na jejím postavení ekonomickém, ale např. i psychologickém. Žalobkyně dovozuje, že byla v předmětném smluvním vztahu v postavení slabší strany jak ekonomicky, tak i psychologicky. Ve své argumentaci u Českého telekomunikačního úřadu v rozkladovém řízení žalovaná uvedla, že její komunikace byla v této konkrétní věci velmi nezkušená a málo formální. I tato skutečnost však posiluje závěr, že žalobkyně je v tomto sporu slabší stranou. Podle žalobkyně jsou na českém trhu pouze tři mobilní operátoři, kteří udržují v České republice své ceny vysoko nad průměrem EU a jen oni poskytují své služby komplexně. Jejich téměř monopolnímu chování se pak přizpůsobili, přinejmenším cenově, i ostatní poskytovatelé podobných služeb. Žalobkyně dále tvrdí, že mezi ní a žalovanou existovaly různé právní vztahy, když je i po rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu sporné, které konkrétně z nich skutečně zakládaly nároky žalované na plnění žalobkyně a proč konkrétně fakturovala částky, které byly uvedeny na fakturách žalované. Základním nedostatkem požadavků žalované na úhradu částek, které byly předmětem řízení u správního orgánu, i Českého telekomunikačního úřadu, je skutečnost, že návrh žalované ke správnímu orgánu, na zaplacení částky o 16 238,35 Kč s příslušenstvím, přinejmenším ve sporných částech, postrádá řádný hmotněprávní základ a do této chvíle vůbec nebylo v tomto případu objasněno, co byla žalovaná skutečně oprávněna vůči žalobkyni požadovat a na základě čeho. Žalobkyně vady v plnění i fakturaci žalované řádně reklamovala což podle ní vyplývá z e-mailové korespondence mezi stranami, i když své reklamace (vytčení vad) neoznačila žalobkyně jako reklamaci, nicméně dokumenty se posuzují podle svého obsahu, nikoli podle názvu. Občanský zákoník pojem reklamace, nebo reklamování ani nepoužívá, a používání této terminologie není závazné, protože takovou závaznost a negativní důsledky nepoužívání terminologie žalované její obchodní podmínky nespojují s žádnými důsledky.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila podáním ze dne 7. 3. 2024, když uvedla, že podala dne 10. 6. 2022 ke správnímu orgánu I. stupně návrh na rozhodnutí sporu o povinnosti k peněžitému plnění proti žalobkyni pro částku 16 238,35 Kč. Na základě návrhu správní orgán I. stupně vydal prvostupňové rozhodnutí, v němž návrhu navrhovatelky (v tomto řízení „žalovaná“) zcela vyhověl. Odpůrkyně (v tomto řízení „žalobkyně“) podala proti rozhodnutí rozklad, na jehož základě rozhodl správní orgán II. stupně v rozhodnutí o rozkladu tak, že se rozklad zamítá a prvostupňové rozhodnutí se potvrzuje. Případ prošel drobnohledem správního orgánu v obou stupních a nároku navrhovatele bylo v obou případech vyhověno. Žalovaná má za to, že žalobkyně netvrdí ve svém podání žádné nové skutečnosti a fakta, jež by měla za příčinu nesprávné právní posouzení věci či snad nezákonné rozhodnutí. Žalovaná se s veškerými předloženými námitkami žalobce již vypořádala ve svých předchozích vyjádřeních, která jsou součástí obsáhlého spisu vedeného u Českého telekomunikačního úřadu, a v plném rozsahu se na tato odkazuje. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že by byla v rámci závazkového vztahu mezi stranami slabší stranou. Ačkoliv je žalovaná dlouho zavedenou společností s významným tržním postavením s dobrou pověstí, nezakládá toto postavení samo o sobě domněnku, že by snad mělo z její strany docházet k nekalému či protiprávnímu jednání. Pokud žalobkyni nevyhovovala nabídka služeb poskytovaných žalovanou, mohla si telekomunikační služby zřídit u jakéhokoliv jiného poskytovatele na území ČR. Žalovaná přitom nabízí různé tarify a služby za různé ceny, z nichž si mohou zákazníci, včetně žalobkyně, vybrat služby potřebné a vhodné pro účely nejen jejich podnikání. Žalobkyně jako akciová společnost, na níž jsou dle platného práva pokládány zdánlivě největší nároky, nemohla být v postavení slabší, nezkušené strany, a to ani ekonomicky, když byla společností zavedenou v r. 2001 s milionovými ročními obraty a měla tak nepochybně při uzavírání smluv s žalovanou zkušenosti při obchodním jednání, ani psychologicky, když měla letité zkušenosti v podnikání a povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Žalobkyni nesvědčí ani domněnka v § 433 odst. 2 občanského zákoníku, neboť jakožto právnická osoba nemohla žalobkyně vystupovat vůči žalované mimo souvislost s vlastním podnikáním. V rámcové smlouvě bylo sjednáno, že žalobkyně bude služby poskytované žalovanou využívat v rámci své podnikatelské činnosti a žalobkyně smlouvu uzavřela za podmínek, které byly předem stanoveny a objasněny, a pokud žalobkyně s takovými podmínkami nesouhlasila, neměla povinnost smlouvu uzavírat. Ve Všeobecných obchodních podmínkách žalované je jasně uvedeno, že ceny za jednotlivá zúčtovací období (tj. zpravidla jeden měsíc) budou stanoveny ve vystavovaných vyúčtováních. Funkcí rámcové smlouvy, kterou žalobkyně s žalovanou uzavřela, je vytvoření zastřešujícího právního vztahu, v jehož rámci je možné následně uzavírat dílčí smlouvy. Nedává však smysl, aby pro každé plnění, které žalovaná po žalobkyni požaduje za dílčí zúčtovací období, byla vystavována dílčí smlouva, kterou by nadto nedocházelo ke změně smluvních podmínek, ale pouze k výzvě k plnění, ke kterému se žalobkyně již zavázala Rámcovou smlouvou. Vystavování vyúčtování pro opakovaně poskytované služby, pro něž je individuálně stanoveno i datum splatnosti, je v této i obdobných obchodních oblastech zavedenou praxí, a není tak zřejmé, proč žalobkyně rozporuje tento způsob fungování smluvního vztahu, když k němu sama přistoupila a jak uvedla, po určitou dobu tento schvalovala a plnila řádně právě dle vystavovaných vyúčtování. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3. V souladu s ust. § 250c odst. 2 o. s. ř. vyzval soud Český telekomunikační úřad (ČTÚ) k vyjádření k žalobě podle části páté o. s. ř. proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 1. 9. 2023 č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . , Anonymizováno, . a tento se vyjádřil písemným podáním ze dne 1. 3. 2024. ČTÚ k věci uvedl, že rozhodnutím předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu čj. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . vyř. ze dne 1. 9. 2023 předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu, jako správní orgán II. stupně, zamítl podle § 90 odst. 5 správního řádu rozklad žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tj. Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast ze dne 22. 12. 2022 čj. ČTÚ-, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . , Anonymizováno, .-, Anonymizováno, a napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně jako správné potvrdil. Správní orgán považuje žalobu za zcela nedůvodnou. Žalobkyně uvádí, že nesouhlasí s uloženou povinností zaplatit žalované částku v celkové výši 16 238,35 Kč s příslušenstvím za poskytnuté služby elektronických komunikací v období od 25. 11. 2020 do 24. 1. 2021. Žalobkyně nerozporuje, že by jí předmětné služby nebyly žalovaným poskytovány, konkrétně v žalobě uvádí žalobní námitky: 1) Postavení žalobkyně jako slabší strany ve smyslu § 433 občanského zákoníku, 2) Absence hmotněprávního základu požadavků žalovaného a 3) Žalobkyně vady v plnění i fakturaci žalovaného řádně reklamoval a tato skutečnost nebyla správním orgánem zohledněna. Správní orgán považuje žalobní námitky za nedůvodné. K žalobní námitce uvedené pod bodem 1), jejíž podstatou je přesvědčení žalobkyně, že měla vůči žalované postavení slabší smluvní strany ve smyslu § 433 občanského zákoníku, správní orgán uvádí, že s touto nesouhlasí. Žalobkyně je právnickou osobou – obchodní společností, která vystupovala při sjednávání účastnické smlouvy a příslušných smluvních podmínek vůči žalované jako podnikatel a ve zjevné souvislosti s vlastním podnikáním. Nelze tedy uvažovat o tom, že by v tomto směru splňovala definiční znaky slabší strany ve smyslu právní domněnky dle § 433 odst. 2 občanského zákoníku a měla by jí proto být poskytnuta právní ochrana. Pokud se jedná o možnou aplikaci ustanovení § 433 odst. 1 občanského zákoníku, které umožňuje za slabší stranu považovat za určitých okolností i podnikatele, tak žalobkyně navíc ani blíže nespecifikuje, v jaké souvislosti nebo důsledku konkrétně spatřuje natolik významnou nevýhodu, která by byla při jednání se žalovaným rozhodující a současně způsobilá vytvořit nerovnováhu v jejich vzájemných právech a povinnostech. Ze zjištěného skutkového stavu věci v rámci správního řízení nevyplývá, že by žalobkyně byla při sjednávání nové rámcové smlouvy anebo v jiné souvislosti žalovanou jakkoli znevýhodňována, a to ani z titulu kvality odborníka anebo hospodářského postavení. Zcela obecně formulovaná a zjevně účelová námitka odkazující na „dominantní postavení“ žalované na daném trhu pouze reflektuje nespokojenost žalobkyně s výsledkem správního řízení. Bylo zcela na žalobkyni, zda bude pokračovat v jednání se žalovanou o uzavření nové rámcové smlouvy anebo, zda toto jednání ukončí a obrátí se na jiného poskytovatele služeb elektronických komunikací. Pokud se jedná o meziobdobí, od ukončení platnosti původní rámcové smlouvy do uzavření nové rámcové smlouvy (tj. od 1. 5. 2020 do 23. 9. 2020), tak žalobkyni jako podnikateli v rámci její podnikatelské činnosti nic nebránilo v tom, aby uzavřela smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací s jiným poskytovatelem služeb. K žalobní námitce uvedené pod bodem 2), jejíž podstata spočívá v tvrzené absenci hmotněprávního základu pro vyúčtování dlužných faktur, resp. že žalovaná neprokázala existenci žádné ústní nebo konkludentní smlouvy, na základě které plnila žalobkyni a účtovala mu ceny za poskytnuté služby, uvádí správní orgán následující: V rámci správního řízení bylo z listinných důkazů založených do spisu a z tvrzení obou účastníků prokázáno, že žalobkyně byla se žalovanou ve smluvním vztahu, na jehož základě byly služby žalobci prokazatelně poskytovány. Žalobkyně uzavřela s žalovanou Rámcovou smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek č. , hodnota, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 23. 9. 2020 a dle čl. 4.6 této rámcové smlouvy platí, že zánik stávajících smluv nemá vliv na trvání účastnických smluv a na jednotlivé služby, které budou ponechány aktivní. Pokud se jedná o období předcházející uzavření rámcové smlouvy ze dne 23. 9. 2020, tedy období od ukončení původní rámcové smlouvy (ke dni 1. 5. 2020) až do uzavření nové rámcové smlouvy dne 23. 9. 2020, tak si obě strany vzájemně plnily, když pokračováním v poskytování služeb ze strany žalované a využíváním služeb ze strany žalobkyně, tedy došlo k prodloužení původní smlouvy konkludentně. Žalobkyně platila žalovanému cenu za služby až do 27. 1. 2021. K žalobní námitce uvedené pod bodem 3), kdy žalobkyně namítá, že z doložené e-mailové korespondence mezi žalobkyní a žalovanou vyplývá, že neplnění závazků u žalované reklamovala, ačkoliv svá podání výslovně jako „reklamace“ neoznačovala, neboť občanský zákoník pojem „reklamace“ nepoužívá, ale fakticky se o reklamace jednal., uvádí správní orgán, že rovněž tuto námitku shledává nedůvodnou. Ze zjištěného skutkového stavu věci je zřejmé, že žalobkyně byla se žalovanou od roku 2020 v e-mailovém kontaktu, jehož předmětem byla komunikace týkající se nespokojenosti s poskytováním služeb a dále vystavená vyúčtování. Na tuto vzájemnou korespondenci žalovaná reagovala v průběhu smluvního vztahu se žalobkyní vystavováním dobropisů. Ve správním řízení vedeném o návrhu žalovaného na zaplacení ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací, nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádně uplatnila vůči žalované reklamaci vyúčtování ceny za služby za předmětná zúčtovací období (od 25. 11. 2020 do 24. 1. 2021) v souladu s ustanovením § 64 odst. 8 zákona o elektronických komunikacích, případně že by následně podala námitku proti vyřízení reklamace u Českého telekomunikačního úřadu. V dalších podrobnostech správní orgán odkázal na veškerý spisový materiál vedený v této věci a na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. a II. stupně.

4. Ve smyslu ust. § 250e odst. 2 občanského zákoníku soud se souhlasem obou účastníků vzal za svá skutková zjištění správního orgánu I. i II. stupně, když žalobkyně v tomto řízení žádné nové důkazy provést nenavrhovala. S ohledem na tuto skutečnost dospěl soud k následujícímu závěru o průběhu správního řízení a skutkovém stavu:Obchodní společnost , Jméno žalované, ., IČO , IČO, /zde navrhovatelka, případně žalovaná/podala k Českému telekomunikačnímu úřadu – odboru pro severomoravskou oblast dne 10. 6. 2022 pod zn. , Anonymizováno, návrh na zahájení správního řízení ve věci sporu o zaplacení ceny za služby elektronických komunikací u telefonních stanic č. , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, , , tel. číslo, a služby Internetu na č. , hodnota, a 9, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Jako odpůrce byla označena obchodní společnost , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO, /zde odpůrkyně, případně žalobkyně/.Navrhovatelka se po odpůrkyni před správním orgánem domáhala zaplacení dlužných cen za poskytnuté služby elektronických komunikací za dvě vyúčtování za zúčtovací období od 25. 11. 2020 do 24. 1. 2021 v celkové výši 16 238,35 Kč. Navrhovatelka dále požadovala náhradu nákladů správního řízení ve výši správního poplatku (650 Kč) a za právní zastoupení (3 146 Kč). Navrhovatelka s odpůrkyní uzavřeli společně smlouvu, na základě které poskytovala odpůrkyni veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Smlouva je registrována pod číslem: , hodnota, -, Anonymizováno, _, Anonymizováno, a součástí Smlouvy byly také Všeobecné podmínky pro poskytování služeb elektronických komunikací, Ceník služeb, Reklamační řád, Informace pro zákazníka, podmínky jednotlivých služeb, podmínky jednotlivých marketingových akcí. Odpůrkyně byla k úhradě dlužné částky vyzývána s tím, že na výzvu ničeho neplnila. Správní řízení bylo u Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast (správní orgán I. stupně), zahájeno dnem, kdy podání navrhovatele došlo správnímu orgánu, o čemž byli účastníci vyrozuměni přípisem ze dne 28. 6. 2022 a byli poučeni o svých procesních právech. Správní orgán I. stupně přípisem ze dne 11. 8. 2022 požádal odpůrkyni, aby do 19. 8. 2022 zaslala vyjádření s jasným sdělením, v čem spatřuje rozpor, v jakém rozsahu a proč, a svá tvrzení vysvětlila a přehledně doložila. Rovněž požádal o sdělení, zda ve vedeném správním řízení jedná sama nebo v zastoupení a v případě, že se nechává zastupovat, nechť doloží plnou moc. Odpůrkyně ve vyjádření ze dne 31. 8. 2022 uvedla, že navrhovatelka nedoložila vznik konkludentní smlouvy, vystavila odpůrci několik opravných daňových dokladů. Odpůrkyně uvedla, že mezi ní a navrhovatelkou byla uzavřena dne 23. 9. 2020 rámcová smlouva, která nebyla navrhovatelkou podepsána v souladu s výpisem z obchodního rejstříku. Odpůrkyně dále uvedla, že navrhovatelka neposkytovala služby řádně, opakovaně byly služby odpojovány, nebo nebyl spuštěn internet, o čemž svědčí i dobropisy navrhovatelky, a odkázala na vzájemnou e-mailovou komunikaci. Navrhovatelka ve vyjádření ze dne 19. 9. 2022 uvedla, že pokud odpůrkyně namítá uzavření předmětné smlouvy, je otázkou, proč závazky z napadené smlouvy plnila, když ta byla uzavřena 23. 9. 2020 a po tomto datu přijala navrhovatelka ze strany odpůrkyně několik plateb. Navrhovatelka odkázala na ust. § 430 občanského zákoníku týkající se pověření činností při provozu závodu a jednání osob v provozovně. Navrhovatelka předložila přehled plateb od odpůrkyně, z něhož dovozuje vědomost odpůrkyně o existenci smluvního vztahu a její zájem v tomto vztahu setrvat. K faktuře č. , hodnota, sdělila, že ta byla vystavena na částku ve výši 14 607 Kč. Navrhovatelka však v tomto řízení uplatňuje pouze nižší částku než vystavenou, a to částku ve výši 2 528,88 Kč. Tato částka je výsledkem slev, dobropisů a plateb ze strany odpůrkyně a konečně taktéž zhmotněním dispozičního práva navrhovatele, který nemusí ve správním řízení nárokovat celou částku, ale může si vybrat i pouze její část. Na vystavených fakturách nemusí být uvedeno číslo rámcové smlouvy či jiných označení závazkových vztahů. Navrhovatelka dále uvedla údaje o datu aktivace služeb na jednotlivých telefonních stanicích a uvedla, že odpůrkyně žádnou z předmětných faktur nereklamovala. Z důvodu soustavného nehrazení vystavených vyúčtování, což ostatně potvrdil ve svém podání i odpůrkyně, došlo k zablokování odchozích služeb na všech dosud aktivních telefonních číslech plátce dne 13. 1. 2021. K odpojení všech dosud aktivních telefonních čísel plátce ze sítě došlo dne 24. 6. 2021. Navrhovatelka doložila rovněž odpověď odpůrkyni ze dne 27. 5. 2021 na žádost o vysvětlení vzniku pohledávky.Na základě provedeného dokazování vydal správní orgán I. stupně dne 22. 12. 2022 rozhodnutí čj. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . , Anonymizováno, . – , Anonymizováno, , kterým ve výroku I. uložil odpůrkyni povinnost uhradit dlužné ceny v celkové výši 16 238,35 Kč za poskytnuté služby elektronických komunikací za zúčtovací období od 25. 11. 2020 do 24. 1. 2021. Ve výroku II. rozhodnutí rozhodl správní orgán I. stupně o nákladech řízení s ohledem na § 129 odst. 4 zákona o elektronických komunikacích, kdy zohlednil plný úspěch navrhovatelky ve věci a přiznal jí náhradu nákladů řízení ve výši 650 Kč za uhrazený správní poplatek a ve výši 3 146 Kč za právní zastoupení. Rozhodnutí bylo doručeno navrhovateli dne 27. 12. 2022, odpůrci dne 22. 12. 2022.Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala odpůrkyně v zákonné lhůtě dne 6. 1. 2023 řádný opravný prostředek, rozklad. Uvedla, že se domnívá, že rozhodnutí správního orgánu není v souladu s právními předpisy, jelikož mimo jiné vychází z nedostatečně zjištěných podkladů. Odpůrkyně poukázala na obrovský rozdíl v ekonomické síle navrhovatelky a odpůrkyně a tvrdila, že odpůrkyně je zjevně slabší stranou. Odpůrkyně také uvedla, že byť dobropisy mají návaznost na konkrétní právní skutečnosti, není těmito dobropisy zjevně řešeno každé přerušení poskytování služeb, ke kterému v rozhodném období došlo. Navrhovatelka měla dle odpůrkyně sama zjevné nejasnosti v tom, co odpůrkyně dluží a co má naopak být z jejího případného dluhu odečteno, ba dokonce nebylo v rozhodném období roku 2020, kdy docházelo ke změně smluvních vztahů mezi navrhovatelkou a odpůrkyní, této jasně specifikováno, jaký je její skutečný dluh, který by měl být uhrazen. Jestliže tedy navrhovatelka ani není schopna vyčíslit, kolik jí odpůrkyně skutečně dluží, nelze po odpůrkyni spravedlivě požadovat placení faktur na neexistující dluh s tím, že se to pak někdy v budoucnu dořeší. Problém s nevystavenými dobropisy, kdy již existovaly částky, které měla navrhovatelka vrátit odpůrkyni, nemůže být důvodem k tomu, aby neuhrazené faktury odpůrkyní mohla navrhovatelka považovat za dluh odpůrkyně a přerušit kvůli tomu poskytování svých služeb. Odpůrkyni bylo ze strany obchodní zástupkyně navrhovatelky opakovaně přislíbeno, že bude uzavřená smlouva nová, když původní smlouva byla uzavřená na dobu určitou do 1. 5. 2020. K uzavření nové smlouvy mezi navrhovatelkou a odpůrkyní tak došlo až dne 23. 9. 2020. Vzájemná e-mailová korespondence pak dle odpůrce jasně ukazuje, že odpůrkyně chyby a neplnění závazků navrhovatelky reklamovala, i když své reklamace (vytčení vad) neoznačila jako reklamaci, ale dokumenty se posuzují podle svého obsahu, nikoli podle názvu. Ostatně občanský zákoník pojem reklamace nebo reklamování ani nepoužívá. Proto nelze podle odpůrkyně přijmout tvrzení navrhovatelky, že odpůrkyně nereklamovala. Odpůrkyně navrhla napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit správnímu orgánu I. stupně, nebo rozhodnout ve prospěch odpůrkyně.Navrhovatelka ve vyjádření k rozkladu ze dne 31. 1. 2023 uvedla, že předmětem řízení je zúčtovací období od 25. 11. 2020 do 24. 1. 2021, nebude se tak vyjadřovat k období předcházejícímu tomuto období, toto není předmětem řízení, ale i případné výhrady měly být řešeny reklamací; navrhovatelka odkázala na § 64 odst. 8 zákona o elektronických komunikacích: „…Podání reklamace nemá odkladný účinek vůči splnění povinnosti uhradit vyúčtovanou cenu …“. Dle navrhovatelky nelze akceptovat argument odpůrkyně ohledně blokace za nedoplatek, když navrhovatelka dobropisovala odpůrkyni určité částky. Navrhovatelka do doby, než byly tyto dobropisy poskytnuty, nevěděla, že by měla odpůrkyni něco dobropisovat. Do doby, než dojde k dobropisování, nelze počítat s tím, že by neuhrazené faktury měly být uhrazeny případnými dobropisy. I z odpůrkyní citovaného textu je zřejmé, že výše dobropisů v té době ještě nebyla stanovena. Pracovnice navrhovatelky vyžadovala od odpůrce vyjádření. Nelze tak namítat započtení pohledávky, neboť v té době ještě nebylo jasné, co by mělo být započteno. Několik částek bylo taktéž dobropisováno z důvodu zachování dobrých obchodních vztahů s odpůrkyní. Odpůrkyní tak nemohl očekávat, že by mu měly být dobropisovány tyto částky, neboť na ně neměl právní nárok. Odpůrce tak nemohl počítat s dobropisováním těchto částek i dále pozastavovat platby. K blokaci ze strany navrhovatelky tak došlo na základě smluvních ujednání a na základě neuhrazených vystavených vyúčtování po splatnosti. Ohledně námitek odpůrkyně s uplatněním reklamace navrhovatelka sdělila, že odpůrkyně se dožadovala „vysvětlení“, reklamaci však neuplatnila. Nelze ani akceptovat argument, že by měla navrhovatelka zneužít své případné významné tržní síly. Na území České republiky se pohybuje množství poskytovatelů služeb elektronických komunikací, odpůrkyně tak měla možnost uzavřít smluvní vztah s jiným poskytovatelem. Navrhovatelka také není názoru, že by měla být: „odpůrkyni poskytnuta ze strany správního orgánu maximálně možná právní ochrana v mezích aplikovatelných právních předpisů.“. Odpůrkyně se tímto vykresluje jako fyzická osoba – spotřebitel, který nemá možnost ani finanční kapacity se případným akcím ze strany nadnárodních korporací bránit a musí přijmout jejich podmínky. Z tohoto důvodu vznikl zákon o ochraně spotřebitele. Zde však nutno upozornit na to, že v setrvání smluvního vztahu navrhovatelka odpůrkyni nenutila, a když končila první smlouva, mohla tuto uzavřít s jiným poskytovatelem služeb. Sama odpůrkyně je taktéž právnickou osobou vyskytující se na českém trhu již dvě desetiletí a je akciovou společností se základním kapitálem 2 000 000 Kč. Nelze tak akceptovat argument, že by snad měla být nezkušenou osobou bez možnosti domáhat se svého práva. Navrhovatelka je tak přesvědčena, že rozklad odpůrkyně je neopodstatněný, měl by být zamítnut a napadené rozhodnutí by mělo být potvrzeno, AnonymizovánoOdpůrkyně v doplnění rozkladu ze dne 15. 2. 2023 uvedla, že základním nedostatkem návrhu navrhovatelky je skutečnost, že návrh ve sporných částech, které nevycházejí z písemně uzavřených smluv, postrádá hmotněprávní základ. Je povinností navrhovatelky (žalobkyně) řádně doložit (prokázat) existenci své pohledávky. Důvodem pro povinnost úhrady ceny dlužníkem není sama faktura, ale pouze smlouva a doklad potvrzující její splnění. Navrhovatelka dle odpůrkyně neprokázala existenci žádné ústní nebo konkludentní smlouvy. Navíc s ohledem na to, že odpůrkyně je v této věci slabší stranou, je třeba na řádnou informovanost odpůrkyně o obsahu případné konkludentní smlouvy klást mnohem větší nároky. Dle odpůrkyně nelze obsah konkludentní smlouvy uznat za prokázaný, pokud se jako v tomto případě odpůrkyně dohodne o obsahu písemné smlouvy s navrhovatelkou, kterážto smlouva má být bezprostředním pokračováním předchozí, již zaniklé smlouvy, tedy má na již zaniklou smlouvu svými účinky bezprostředně navazovat a čeká se několik měsíců, než takovou smlouvu vyhotovenou navrhovatelem sama navrhovatelka následně podepíše.Navrhovatelka v následném vyjádření ze dne 27. 2. 2023 poukázala na smlouvu ze dne 23. 9. 2020. Je zřejmé, že tato byla uzavřena a podepsána panem , jméno FO, . Protože kontraktační proces trval určitou dobu a minulá smlouva pozbyla platnosti, bylo rozhodnuto, že v rámci zachování dobrých obchodních vztahů dojde ke zpětnému uplatnění slev sjednaných v této smlouvě na mezidobí. Tak se taktéž stalo. Období „mezidobí“ bylo pokryto prodloužením platnosti smlouvy staré, bez uplatněných slev, které však měly být dopočteny podle smlouvy nové. Tato stará smlouva byla prodloužena konkludentně, nicméně v této staré smlouvě již všechny podstatné náležitosti byly sepsány. Prakticky tak toto konkludentní prodloužení splňovalo nároky písemné smlouvy. Tato stará smlouva či zmíněné mezidobí není předmětem řízení. Odpůrkyně používá argument zpětného uplatnění slev jako argument proti navrhovatelce, která však již od roku 2021, kdy podávala vysvětlení odpůrkyni ohledně vystavených vyúčtování, drží jednu informační linku, tj. zpětné uplatnění slev na základě nově uzavřené smlouvy. Tyto slevy nejsou předmětem řízení. Nebylo možné poskytovat slevy v mezidobí, neboť v tomto období ještě nebyla uzavřena nová smlouva a nebylo tak možné odhadnout výši a typ sjednaných slev. Odpůrkyně nemůže argumentovat tím, že prakticky byla uzavřena, když se pouze čekalo na podpis navrhovatelky, když v dalších věcech poukazuje na hmotněprávní neuzavření konkludentně sjednaných smluv pro nesplnění zákonných požadavků. Do doby, než navrhovatelka připojí svůj podpis na smlouvu, není na základě hmotněprávních podkladů, uzavřena. Navrhovatelka odkázala na ust. § 64 odst. 8 zákona o elektronických komunikacích a uvádí, že reklamace ani nebyly podány, pouze žádosti o vysvětlení. Nelze tak akceptovat, že by vystavená faktura nemusela být zaplacena. Dokonce i zákon ukládá povinnost uhradit vystavenou fakturu v případě uplatnění reklamace. Navrhovatelka poskytuje více různých služeb. Nelze tak akceptovat argument nákupu výrobku za nižší cenu z cen uvedených, neboť odpůrce z něj vyvozuje, že pokud by nejlevnější poskytovanou službou odpůrkyně byl tarif za 250 Kč měsíčně, tato cena by měla být aplikována na všechny ostatní, tedy i vyšší tarify. Navrhovatelka však poskytuje šíři odlišných tarifů i jiné bez tarifní služby; za jinou výši ceny. Pakliže je pak konkludentně sjednáno telefonní číslo, cena je odvozena od ceníku podle výše ceny upravené pro tento specifický sjednaný tarif. Pokud se navrhovatelka a odpůrkyně dohodnou na plnění určitého tarifu, navrhovatelka jej poskytne a vystaví za něj fakturu určitému zákaznickému účtu, zde odpůrkyni, tato je poté zaplatí. Tímto tak zjednodušeně vznikne konkludentní smluvní vztah, který bude spočívat v poskytování určitých služeb navrhovatelkou, které odpůrkyně hradí.Odpůrkyně v dalším doplnění rozkladu ze dne 14. 5. 2023 uvedla, že navrhovatelka nadále zasílá odpůrkyni faktury za telekomunikační služby, aniž by blíže upřesnila, za jaké služby tyto faktury vystavuje a není schopna to ani odpůrkyni na její žádost jakkoli vysvětlit. To dle odpůrkyně jednoznačně svědčí o tom, že navrhovatelka nemá a nikdy neměla skutečný přehled o svých nárocích vůči odpůrci. Jde tedy o další důvod k tomu, aby se správní orgán při svém rozhodování, pokud již nerozhodl, přiklonil k návrhu odpůrkyně, který uvedl ve svém rozkladu.Správní orgán II. stupně, tedy Český telekomunikační úřad v Praze, dospěl k závěru, že rozklad odpůrce je nedůvodný a že správní orgán I. stupně rozhodl správně, když návrhu navrhovatele vyhověl a uložil odpůrci povinnost k úhradě dlužných cen za poskytnuté služby elektronických komunikací a náhrady nákladů řízení.Odpůrkyně v průběhu správního řízení předložila značné množství zcela irelevantních listinných dokumentů nevztahujících se zcela jednoznačně k předmětu správního řízení, a to bez jakéhokoli tvrzení vlivu na předmětné řízení. K těmto tak přihlíženo nebylo.

5. Podle ust. § 244 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

6. Podle ust. § 246 odst. 1 o. s. ř. k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.

7. Podle ust. § 246 odst. 2 o. s. ř. žaloba musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4) obsahovat označení účastníků řízení, sporu nebo jiné právní věci, o které správní orgán rozhodl, a rozhodnutí správního orgánu, vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba je podána včas, údaje o tom, v čem žalobce spatřuje, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých právech, označení důkazů, které by měly být v řízení před soudem provedeny, jakož i to, v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc soudem projednána a rozhodnuta a jak má být spor nebo jiná právní věc soudem rozhodnuta.

8. Podle ust. § 250e odst. 1, 2 o. s. ř. (1) Soud není vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem. (2) Soud může vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu. Možnost zopakovat důkazy provedené před správním orgánem není dotčena.

9. Podle ust. § 250i o. s. ř. soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci správně.

10. Podle ust. § 433 odst. 1, 2 občanského zákoníku (1) Kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. (2) Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

11. Podle ust. § 64 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, (1) Účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. (7) Účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel má právo uplatnit reklamaci na vyúčtování ceny nebo na poskytovanou veřejně dostupnou službu elektronických komunikací. (8) Reklamaci na vyúčtování ceny je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel oprávněn uplatnit bez zbytečného odkladu, nejpozději do 2 měsíců ode dne dodání vyúčtování ceny za poskytnutou službu, jinak právo zanikne. Není-li vzhledem k druhu poskytované služby vyúčtování ceny dodáváno, je oprávněn reklamaci uplatnit do 2 měsíců ode dne poskytnutí služby. Podání reklamace nemá odkladný účinek vůči splnění povinnosti uhradit vyúčtovanou cenu, Úřad je však v odůvodněných případech oprávněn na žádost tohoto účastníka, popřípadě uživatele rozhodnout, že podání reklamace má odkladný účinek. Vydání tohoto rozhodnutí může být prvním úkonem Úřadu v řízení. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. Pro doručování v řízení o odkladném účinku se ustanovení zákona upravujícího postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení58) použijí obdobně.

12. Soud se v prvé řadě zabýval zkoumáním věcné legitimace účastníků ve smyslu ust. § 246 odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimovaným účastníkem, když k podání návrhu, který je žalobou, je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Žalovaná je pak pasivně věcně legitimovaným účastníkem.

13. Žalobkyně svou žalobou podle ust. § 244 odst. 1 o. s. ř. brojí proti rozhodnutí předsedy , jméno FO, telekomunikačního úřadu ze dne 1. 9. 2023 č. j. , Anonymizováno, ., kterým předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu, jako správní orgán II. stupně, zamítl podle § 90 odst. 5 správního řádu rozklad žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tedy Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, ze dne, Anonymizováno, 22. 12. 2022 čj. , Anonymizováno, a napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně jako správné potvrdil. Ve správním řízení se v I. stupni domáhala žalovaná úhrady dlužných cen za poskytnuté služby elektronických komunikací za dvě po sobě následující měsíční vyúčtování za zúčtovací období od 25. 11. 2020 do 24. 1. 2021, a to v celkové výši 16 238,35 Kč. Tuto částku žalobkyně odmítla zaplatit s tím, že sice nerozporuje, že by jí předmětné služby nebyly žalovanou poskytovány, ale namítá, že: 1) žalobkyně je ve vztahu k žalované v postavení slabší strany ve smyslu § 433 občanského zákoníku, 2) absentuje hmotněprávní základ požadavků žalované a 3) žalobkyně vady v plnění i fakturaci žalované řádně reklamovala a tato skutečnost nebyla správním orgánem zohledněna.

14. Soud po provedeném řízení považuje argumentaci a shora uvedené námitky žalobkyně za nedůvodné a k těmto uvádí následující skutečnosti., právnická osoba, ) První námitka žalobkyně spočívá v jejím přesvědčení, že měla vůči žalované postavení slabší smluvní strany ve smyslu § 433 občanského zákoníku. S touto argumentací však nelze souhlasit. Občanský zákoník slabší smluvní stranu explicitně nedefinuje, nicméně z judikatury lze dovodit charakteristické znaky slabší smluvní strany tak, že tyto spočívají v nižších znalostech ohledně předmětu právního jednání, v menších zkušenostech s podobnými operacemi, u fyzických osob pak připadá v úvahu i rozrušení, menší soustředění a pozornost vycházející z konkrétních okolností. Žalobkyně je v daném případě obchodní společností, konkrétně akciovou společností, která vystupovala při sjednávání účastnické smlouvy a příslušných smluvních podmínek vůči žalované jako podnikatelka (právnická osoba) a to ve zjevné souvislosti s vlastním podnikáním. V žádném případě tak nelze uvažovat o tom, že by v tomto směru splňovala definiční znaky slabší strany ve smyslu právní domněnky obsažené v ust. § 433 odst. 2 občanského zákoníku a měla by jí proto být poskytnuta právní ochrana. Pokud se jedná o možnou aplikaci ustanovení § 433 odst. 1 občanského zákoníku, které umožňuje za slabší stranu považovat za určitých okolností i podnikatele, tak žalobkyně sama v řízení nespecifikovala, v jaké souvislosti nebo v jakém důsledku konkrétně spatřuje natolik významnou nevýhodu, která by byla při jednání se žalovanou rozhodující a současně způsobilá vytvořit nerovnováhu v jejich vzájemných právech a povinnostech. Ze zjištěného skutkového stavu věci v rámci správního řízení, která soud ve smyslu ust. § 250e odst. 2 o. s. ř. vzal se souhlasem stran za svá, nevyplývá, že by žalobkyně byla při sjednávání nové rámcové smlouvy anebo v jiné souvislosti žalovanou jakkoli znevýhodňována, a to ani z titulu kvality odborníka anebo hospodářského postavení. Sama žalobkyně působí na českém trhu již dvě desetiletí a je akciovou společností se základním kapitálem 2 000 000 Kč. Za zcela lichou pak v případě právnické osoby považuje soud argumentaci žalobkyně, že individuální postavení smluvní strany jako slabší nemusí být závislé pouze na jejím postavení ekonomickém, ale např. i psychologickém! Pokud žalobkyně poukazuje na údajné dominantní postavení žalované na daném trhu, pak je třeba uvést, bylo zcela na žalobkyni, zda bude pokračovat v jednání se žalovanou o uzavření nové rámcové smlouvy, případně zda toto jednání ukončí a obrátí se na jiného poskytovatele služeb elektronických komunikací, kterých je na českém trhu více a mají v zásadě stejné postavení, konkurují si, nelze tedy hovořit o dominantním postavení jen jednoho poskytovatele, nadto žalované. Přestože teoreticky slabší stranou ve smyslu ust. § 433 o. z. může být i podnikatel v rámci svého podnikání, nelze uzavřít, že by takovou slabší stranou ve vztahu s žalovanou mohla být žalobkyně.Ad 2) Druhá námitka žalobkyně spočívá v tvrzené absenci hmotněprávního základu pro vyúčtování dlužných faktur, resp. v tom, že žalovaná neprokázala existenci žádné ústní nebo konkludentní smlouvy, na základě které plnila žalobkyni a účtovala jí ceny za poskytnuté služby. V rámci správního řízení, jehož skutková tvrzení vzal soud za svá, bylo z listinných důkazů založených do spisu a z tvrzení obou účastníků prokázáno, že žalobkyně byla se žalovanou ve smluvním vztahu, na jehož základě byly služby žalobci prokazatelně poskytovány. Žalobkyně uzavřela s žalovanou Rámcovou smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek č. , hodnota, ze dne 23. 9. 2020 a dle čl. 4.6 této rámcové smlouvy platí, že zánik stávajících smluv nemá vliv na trvání účastnických smluv a na jednotlivé služby, které budou ponechány aktivní. Pokud se jedná o období předcházející uzavření rámcové smlouvy ze dne 23. 9. 2020, tedy období od ukončení původní rámcové smlouvy (ke dni 1. 5. 2020) až do uzavření nové rámcové smlouvy dne 23. 9. 2020, tak si obě strany vzájemně plnily, když pokračováním v poskytování služeb ze strany žalované a využíváním služeb ze strany žalobkyně, tedy došlo k prodloužení původní smlouvy konkludentně. Žalobkyně platila žalovanému cenu za služby až do 27. 1. 2021. Podstatné však zůstává, že řízení před správním orgánem se týká zaplacení dlužných cen za poskytnuté služby elektronických komunikací za dvě vyúčtování za zúčtovací období od 25. 11. 2020 do 24. 1. 2021, tedy v době platnosti Rámcové smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek č. , hodnota, ze dne 23. 9. 2020.

15. Ad 3) Třetí námitka žalobkyně spočívá v tom, že z doložené e-mailové korespondence mezi žalobkyní a žalovanou vyplývá, že neplnění závazků u žalované řádně reklamovala, ačkoliv svá podání výslovně jako „reklamace“ neoznačovala, neboť občanský zákoník pojem „reklamace“ nepoužívá, ale fakticky se o reklamace jednalo a nebylo o nich rozhodnuto. Ze zjištěného skutkového stavu věci správním orgánem je zřejmé, že žalobkyně sice byla se žalovanou od roku 2020 v e-mailovém kontaktu, ale jeho předmětem byla komunikace týkající se poskytování služeb, žádostí o vysvětlení a také vystavených vyúčtování. Na tuto vzájemnou korespondenci žalovaná reagovala v průběhu smluvního vztahu se žalobkyní vystavováním dobropisů. Ve správním řízení vedeném o návrhu žalované na zaplacení ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací, nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádně uplatnila vůči žalované jakékoliv námitky, které lze označit za reklamaci vyúčtování ceny za služby za předmětná zúčtovací období (od 25. 11. 2020 do 24. 1. 2021) v souladu s ustanovením § 64 odst. 8 zákona o elektronických komunikacích, případně že by následně podala námitku proti vyřízení reklamace u Českého telekomunikačního úřadu. Žádost žalobkyně o vysvětlení či poskytnutí informací tak rozhodně nelze ani dle obsahu považovat za řádnou reklamaci poskytnutých služeb. V případě, že žalobkyně s vyúčtovanou cenou nebo poskytovanou službou nesouhlasila, svědčilo jí podle § 64 odst. 7 a n. zákona o elektronických komunikacích právo uplatnit na tyto skutečnosti u navrhovatele reklamaci, a to v prekluzivní lhůtě 2 měsíců. Toto však žalobkyně neučinila.

16. Pokud správní orgán II. stupně v napadeném rozhodnutí uzavřel, že správní orgán I. stupně provedl dokazování v potřebném a dostatečném rozsahu, aby mohl ve věci rozhodnout, provedené důkazy byly správně vyhodnoceny a učiněná skutková zjištění byla i po právní stránce správně posouzena, pak podepsaný soud dospěl v tomto řízení ke stejnému závěru. Shodně také uzavírá, že žaloba žalobkyně je zcela nedůvodná. Nebyly zjištěny žádné vady předmětného správního řízení, ani napadeného rozhodnutí, naopak bylo v řízení prokázáno, že nárok žalované na úhradu dlužných cen vznikl, a že je žalobkyně za tento dluh podle § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích odpovědná. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by předmětná vyúčtování uhradila, případně, že by zanikla jinak.

17. Za shora popsané situace proto soud rozhodl ve smyslu ust. § 250i občanského zákoníku tak, jak je uvedeno ve výrocích I. – III. žaloby a žalobu žalobkyně zamítl v celém rozsahu.

18. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla procesně plně úspěšným účastníkem a žalobkyně tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení. Náklady žalované pak tvoří odměna právního zástupce žalobkyně dle ust. § 9 odst. 4 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za pět úkonů právní služby ve výši 3 100 Kč (příprava a převzetí, 2 x sepis vyjádření – 7. 3. 2024 a 20. 8. 2024, účast u jednání dne 17. 6. 2024 a 29. 8. 2024) celkem 15 500 Kč, dále paušální náhrada účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 5 x 300 Kč, tj. 1 500 Kč, a 21 % DPH, tj. 3 570 Kč, z těchto částek. Žalobkyně je tedy povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení celkovou částku 20 570 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce, v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.