29 C 166/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 277 314,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 44 788,11 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 232 526,74 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 124 274,85 Kč ve výši 11,75 % p. a. od [datum] do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 96 258 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 277 314,18 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč, který se zavázal vrátit do 72 měsíců ve splátkách po 2 315 Kč měsíčně, tj. částku ve výši 166 686 Kč (jistina 90 000 Kč a 76 686 Kč sjednané úroky). Žalovaný nedodržel splátkový kalendář, dostal se do prodlení a žalobkyně dluh zesplatnila přípisem ze dne [datum], přesto žalovaný nad rámec částky 45 211,89 Kč, ničeho dalšího nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

3. K jednání nařízenému na den [datum] se nedostavila žalobkyně, která svou nepřítomnost omluvila, ani žalovaný, soud proto ve věci jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a učinil z nich tato skutková zjištění: -) ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne [datum], včetně přílohy [číslo] že žalobkyně poskytla žalovanému hotovostní úvěr ve výši 90 000 Kč tak, že částka ve výši 45 759 Kč bude vyplacena ve prospěch žalobkyně na úhradu předchozího závazku žalovaného ze smlouvy [číslo] ze dne [datum], částka ve výši 28 241 Kč bude vyplacena na účet žalovaného č. [bankovní účet] a částka ve výši 16 000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně jako poskytovatele úvěru dle bodu 4.

8. Smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit 72 měsíčních splátek po 2 315 Kč, tedy celkem 166 686 Kč. Úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 23% p. a., RPSN 36,93% p. a. Přílohu [číslo] tvoří tabulka umoření, přílohu [číslo] pak Smlouva o inkasní službě vázaná na uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Přílohou [číslo] je Dotazník k posouzení bonity žadatele (spotřebitele), přílohou [číslo] Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA a přílohou [číslo] pak Souhlas se zpracováním osobních údajů; -) z emailové komunikace žalobkyně s žalovaným k verifikační platbě z [datum], včetně plné moci pracovnice žalované a potvrzení souhlasu žalovaného s návrhem smlouvy verifikační platbou ze dne [datum], že v rámci emailové komunikace obdržel žalovaný od žalobkyně podstatné shrnutí údajů ze smlouvy a zejména mu byl sdělen odkaz, jehož prostřednictvím se může přihlásit do svého účtu, dále přihlašovací jméno ([číslo]) a heslo (CdEqjjfTKp); -) z detailu povolení k inkasu, že byl zaslaný žalovaným žalobkyni a žalovaný ve zprávě pro příjemce uvedl: Tímto souhlasím s návrhem smlouvy [číslo]; -) z detailu plateb osvědčujících vyplacení úvěru žalovaného dne [datum], že tak bylo učiněno jednak na protiúčet označený CFIG ve výši 45 759 Kč a jednak byl doplatek poukázán na účet žalovaného č. [bankovní účet] ve výši 28 241 Kč; -) z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce žalobkyně, že toto potvrzení je určené žalovanému, datované je [datum] a z rekapitulace vyplývá, že částka ve výši 45 759 Kč bude vyplacena ve prospěch žalobkyně na úhradu předchozího závazku žalovaného ze smlouvy [číslo] ze dne [datum], částka ve výši 28 241 Kč bude vyplacena na účet žalovaného č. [bankovní účet] a částka ve výši 16 000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně; -) z potvrzení o doplacení úvěru žalovaného [číslo] ze dne [datum], že dle potvrzení vystaveného žalobkyní byla zbývající neuhrazená část úvěru [číslo] splacena dne [datum]; -) z upomínek [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum], včetně podacího lístku, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně upomínán pro neplnění dohodnutých splátek úvěru; -) z oznámení zesplatnění úvěru ze dne [datum], že jeho součástí byla plná moc PZ žalobkyně a předžalobní upomínka, včetně podacího lístku ze dne [datum], kdy žalovanému je současně navrženo alternativní řešení jeho dluhu; -) z výpisu ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů ke dni [datum], že žalobkyně je součástí tohoto seznamu od [datum]; -) ze souboru listin k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to z výstupu s insolvenčního rejstříku žalovaného ke dni [datum], výsledku lustrace žalovaného a v registru [příjmení], že byl žalovaný lustrován s negativním výsledkem; z kopie informativního výpisu z KN, výpisu z KN pro [list vlastnictví], včetně fotografie nemovitosti, že se vztahují k nemovitostem ve spoluvlastnictví žalovaného pro [list vlastnictví]; z kopie OP žalovaného [číslo] kontroly jeho platnosti, že se jedná o dosud platný občanský průkaz žalovaného; z kopie ŘP žalovaného č. [anonymizováno], že se taktéž jedná o platný doklad žalovaného; z výpisu z veřejné části ŽR ke dni [datum], jakož i z kopie přiznání k dani z příjmů fyzických osob za r. 2019 ve vztahu k žalovanému, že žalovaný podniká jako OSVČ a za rok 2019 činily jeho příjmy 641 344 Kč a výdaje 513 075 Kč; dle oznámení ČSSZ o zvýšení důchodu invalidního třetího stupně ze dne [datum], že od [datum] náleží žalovanému invalidní důchod třetího stupně ve výši 14338 Kč měsíčně; z výpisů z BÚ žalovaného č. [bankovní účet] za měsíce 10, 11, [číslo], že za [číslo] činil konečný zůstatek žalovaného - 49 976,26 Kč, za [číslo] pak - 49 761,47 Kč a za [číslo] pak - 43 796,40 Kč a opakovaně čerpal úvěry a půjčky od nebankovních subjektů jako je [anonymizována dvě slova], [webová adresa], [právnická osoba] apod. -) ze smlouvy o poskytnutí podnikatelského úvěru [číslo] platební historie úvěru [číslo] že byla uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným s označením [IČO], a to dne [datum], kdy předmětem bylo poskytnutí podnikatelského úvěru ve výši 50 000 Kč. Tento úvěr byl dle platební historie a potvrzení o vyplacení úvěru z [datum] a o bezhotovostních platbách z [datum] zcela splacen, přičemž v průběhu splácení se dostal žalovaný do prodlení; 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

9. Podle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, co do skutečně nesplacené jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství a souvisejících plateb.

17. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 75 Co 202/2021 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

18. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází /inslolvenční rejstřík, registr SOLUS/, vycházela dále z žalovaným předložených dokladů, kdy z kopie informativního výpisu z KN, výpisu z KN pro [list vlastnictví], včetně fotografie nemovitosti, vyplývá, že se vztahují k nemovitostem ve spoluvlastnictví žalovaného pro [list vlastnictví], z kopie OP žalovaného [číslo] kontroly jeho platnosti, že se jedná o dosud platný občanský průkaz žalovaného, z kopie ŘP žalovaného č. [anonymizováno], že se taktéž jedná o platný doklad žalovaného, z výpisu z veřejné části ŽR ke dni [datum], jakož i z kopie přiznání k dani z příjmů fyzických osob za r. 2019 ve vztahu k žalovanému, že žalovaný podniká jako OSVČ a za rok 2019 činily jeho příjmy 641 344 Kč a výdaje 513 075 Kč; dle oznámení ČSSZ o zvýšení důchodu invalidního třetího stupně ze dne [datum], že od [datum] náleží žalovanému invalidní důchod třetího stupně ve výši 14 338 Kč měsíčně. Z žalovaným předložených výpisů z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za měsíce 10, 11, [číslo], pak bylo možno zjistit, že za [číslo] činil konečný zůstatek žalovaného - 49 976,26 Kč, za [číslo] pak - 49 761,47 Kč a za [číslo] pak - 43 796,40 Kč a opakovaně čerpal úvěry a půjčky od nebankovních subjektů jako je [anonymizována dvě slova], [webová adresa], [právnická osoba] apod. Samotný hotovostní úvěr ve výši 90 000 Kč, který je předmětem tohoto řízení, byl vyplacen mimo jiné tak, že částka ve výši 45 759 Kč byla vyplacena ve prospěch žalobkyně na úhradu předchozího závazku žalovaného ze smlouvy [číslo] ze dne [datum], který tento nebyl schopen řádně splácet a dostal se se splácením do prodlení (což vyplývá z platební historie úvěru [číslo] kterou předložila žalobkyně). Za situace, kdy žalovaný byl v době zkoumání jeho úvěruschopnosti prokazatelně nejméně po dobu 3 měsíců na svém běžném účtu v mínusu, využíval zápůjčky od nebankovních subjektů a nebyl schopen řádně plnit své předchozí závazky vůči žalobkyni (ze smlouvy [číslo]), dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru ze dne [datum], včetně jejích příloh a navazujících smluv o inkasní službě a o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno], je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

19. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však úroků a dalších nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

20. Soud s ohledem na skutečnosti uvedené výše, zavázal žalovaného výrokem I. tohoto rozsudku k úhradě dlužné zbývající jistiny úvěru z původně poskytnutých 90 000 Kč, tj. částky 44 788,11 Kč, když za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný zaplatil celkem částku 45 211,89 Kč, jak tvrdí sama žalobkyně. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na zaplacení částky 232 526,74 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z částky 124 274,85 Kč ve výši 11,75 % p. a. od [datum] do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 96 258 Kč od [datum] do zaplacení a v tomto rozsahu byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta.

21. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) když v řízení byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly a proto nemá na náhradu nákladů řízení právo žádný z účastníků.

23. O lhůtě k plnění ve výroku I. bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1, věta první o. s. ř. jako o obecné třídenní.