29 C 172/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 14 682,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 124 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba žalobkyně co do požadavku na zaplacení částky 7 558,48 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 8 347,56 Kč ve výši 8,5 % p. a. od 15. 12. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 756,85 Kč, a dále úroku z částky 8 347,56 Kč ve výši 27,48 % p. a. od 15. 12. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 720,03 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 25. 11. 2024 ve znění doplnění žaloby ze dne 7. 2. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 14 682,48 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, , IČO: , IČO, , uzavřel se žalovanou dne 12. 10. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované vyplacen úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být právnímu předchůdci žalobkyně splacen formou 45 týdenních splátek ve výši 401 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 8 005 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 354 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 88 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 151 Kč (dále jen „poplatek“). Žalovaná však nehradila úvěr řádně a včas, když uhradila pouze částku v celkové výši 2 876 Kč, přičemž část těchto plateb ve výši 1 223,56 Kč byla použita poměrně na částečnou úhradu poplatku a zbývající část plateb ve výši 1 652,44 Kč byla použita poměrně na částečnou úhradu jistiny. Po započtení těchto plateb činí výše nesplacené jistiny 8 347,56 Kč a výše nesplaceného poplatku 6 781,44 Kč, přičemž žalobkyně po žalované na poplatku požaduje pouze 6 334,92 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16. 12. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 14 682,48 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 8 347,56 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 6 334,92 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 720,03 Kč (jedná se o úrok ve výši 27,48 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 8 347,56 Kč od 24. 8. 2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 14. 12. 2022), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 756,85 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 8 347,56 Kč od 26. 11. 2021, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalované do 14. 12. 2022), úroků ve výši 27,48 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 347,56 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 347,56 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala.

3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:Žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu 16. 5. 2005 a předmětem podnikání mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (Výpis z obchodního rejstříku ze dne 12. 12. 2022). Právní předchůdce žalobkyně sjednal se žalovanou, jako zákazníkem dne 12. 10. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za tento spotřebitelský úvěr poplatek v částce 8 005 Kč, představující součet úroků ve výši 4 354 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 151 Kč. Celková dlužná částka (jistina spotřebitelského úvěru + poplatek) činila 18 005 Kč. Celková dlužná částka, snížená o částku za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení činila 15 854 Kč. Žalovaná se celkovou dlužnou částku zavázala splatit formou 45 týdenních splátek splatných vždy ke konci splátkového období. Výše splátky činila 401 Kč a poslední splátka činila 361 Kč. Úroková sazba činila 88 % a byla stanovena jako pevná po celou dobu trvání Smlouvy, RPSN činila 210,67 %. Nedílnou součástí Smlouvy byly také smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle čl. 6.

1. Podmínek pro případ, že zákazník neuhradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky, vzniklo věřiteli právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně smluvních podmínek). Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřoval právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalované, když žalovaná v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedla, že požaduje úvěr 6 000 Kč z důvodu neočekávaných výdajů, je svobodná, má základní vzdělání, žije s rodiči, je na mateřské dovolené, její čistý měsíčním příjem činí 10 000 Kč. Další čisté příjmy domácnosti uvedla žalovaná ve výši 20 000 Kč a své celkové měsíční výdaje ve výši 2 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že nemá kreditní kartu, zápůjčku u jiné společnosti ani bankovní účet. Dle údajů v zákaznické kartě byly příjmy žalované ověřeny potvrzením o příjmu (Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 12. 10. 2021). Žalovaná na úvěr uhradila částku v celkové výši 2 876 Kč, přičemž část těchto plateb ve výši 1 223,56 Kč byla použita poměrně na částečnou úhradu poplatku a zbývající část plateb ve výši 1 652,44 Kč byla použita poměrně na částečnou úhradu jistiny, poslední splátku uhradila dne 18. 11. 2021 (tabulka umoření). Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 14. 12. 2022 mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni, což právní předchůdce žalobkyně žalované oznámil dopisem ze dne 16. 12. 2022. Současně byly žalované žalobkyní zaslány také informace o zpracování osobních údajů, které oznámení o postoupení pohledávky také obsahovalo (Smlouva o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ze dne 14. 12. 2022 včetně přílohy č. , hodnota, – seznam postupovaných pohledávek, potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022, včetně informace o zpracování osobních údajů a podací lístek ze dne 13. 1. 2023). Právní zástupce žalobkyně zaslal dne 2. 6. 2023 žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (Předžalobní výzva ze dne 1. 6. 2023 a Podací lístek ze dne 2. 4. 2024 se zásilkou RR2709769141F), na kterou již žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho.

4. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

5. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne 12. 10. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za tento spotřebitelský úvěr poplatek v částce 8 005 Kč. Celková dlužná částka tak činila 18 005 Kč. Žalovaná se tuto částku zavázala splatit formou 45 týdenních splátek ve výši 401 Kč, s poslední splátkou 361 Kč. Úroková sazba činila 88 %, RPSN činila 210,67 %. Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřoval právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalované, když žalovaná v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedla, že požaduje úvěr ve výši 6 000 Kč z důvodu neočekávaných výdajů, je svobodná, má základní vzdělání, žije s rodiči, je na mateřské dovolené, její čistý měsíčním příjem činí 10 000 Kč. Další čisté příjmy domácnosti uvedla žalovaná ve výši 20 000 Kč a své celkové měsíční výdaje ve výši 2 000 Kč. Dle údajů v zákaznické kartě byly příjmy žalované ověřeny potvrzením o příjmu. Žalovaná na úvěr uhradila částku ve výši 2 876 Kč, poslední splátku uhradil dne 18. 11. 2021. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni, což právní předchůdce žalobkyně žalované oznámil dopisem ze dne 16. 12. 2022. Právní zástupce žalobkyně zaslal dne 2. 6. 2023 žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky.

6. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle ust. § 2392 odst. 1 věty první občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle ust. § 3 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí roční procentní sazbou nákladů celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru, které se počítá podle vzorce uvedeného v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

10. Podle ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

17. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

19. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl závěru, že v prvé řadě byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek. V řízení bylo dále prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně měl v úmyslu s žalovanou dne 12. 10. 2021 uzavřít smlouvu o zápůjčce, která je ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvou o spotřebitelském úvěru, a že žalované na základě uvedené smlouvy poskytl částku 10 000 Kč. Jelikož žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedené smluvní vztahy aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, tj. její schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně soudu k tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla řádně prověřena, doložila pouze zákaznickou kartu, v níž byly uvedené osobní údaje žalované, její druh bydlení, měsíční příjem, výdaje a příjmy ostatních členů domácnosti. K tomuto však soud uvádí, že údaje uvedené v zákaznické kartě nejsou naprosto dostačující k tomu, aby jimi mohla být řádně ověřena bonita žalované. Ačkoli je v zákaznické kartě uvedeno, že příjmy žalované byly ověřeny potvrzením o příjmu, žalobkyně k tomuto ničeho nedoložila. V žádosti uvedené další příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč pak rovněž nejsou ničím podložené. Dále nebylo zjištěno, že by se právní předchůdce žalobkyně více zabýval výdaji žalované, když žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že její celkové měsíční výdaje činí 2 000 Kč, přičemž toto tvrzení se již na první pohled jeví s ohledem výši částky životního minima jednotlivce jako přinejmenším nepravděpodobné. I za této situace si však právní předchůdce žalobkyně výdaje žalované nijak neověřil. Dále pak žalobkyně soudu nedoložila, že právní předchůdce žalobkyně provedl lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích. Pochybnosti vzbuzuje rovněž skutečnost, že ze zákaznické karty vyplývá, že schopnost žalované splácet úvěr byla posuzována ve vztahu k její žádosti o spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč, přičemž výsledná výše úvěru, která jí byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta činí 10 000 Kč. Žalobkyně tedy neunesla břemeno důkazní ohledně svého tvrzení, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované.

21. Soud dále dospěl k závěru, že ujednání o úrokové sazbě ve výši 88 % ročně, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s úvěrem je v rozporu s dobrými mravy. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o zápůjčce či úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Soud vycházel z Databáze časových řad ARAD ČNB ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti v říjnu 2021 činila 7,45 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že právní předchůdce žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná úroková sazba převyšuje průměrnou úvěrovou úrokovou sazbu více než desetinásobně, a za této situace je třeba sjednanou výši úroku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy.

22. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by její právní předchůdce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalované, tj. schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem právnímu předchůdci žalobkyně vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit předmětnou smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou. Závěr o absolutní neplatnosti je podle soudu nutno učinit rovněž na základě výše sjednaného zápůjčního úroku, která je z uvedených důvodů zjevně rozporná s dobrými mravy.

23. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

24. Z provedených důkazů bylo v řízení bylo prokázáno, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku 2 876 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že žalobkyni uhradila více. Z provedených důkazů bylo dále prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl částku 10 000 Kč. Částka, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit, tak činí částku 7 124 Kč.

25. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaná povinna jistinu zápůjčky vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaná byla během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdila ani soudu k věci neoznačila žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalované, určil lhůtu pro vrácení jistiny zápůjček žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

26. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku a poplatků. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaná proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle ustanovení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení rozhodnutí. S ohledem na to, že v řízení byla zjevně úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.