29 C 18/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 10 091,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 452 K, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 3 222,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení částky 6 674,37 Kč ve výši 8,25 % p. a. od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 772,40 Kč a s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 773,99 Kč, jakož i částky 3 417 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 091,65 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovanou dne [datum] v písemné formě Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu [číslo] tvořil Předpis splátek. Na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 10 000 Kč, kterou převzala v hotovosti, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 8 592 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 18 592 Kč. Žalovaná se v uzavřené smlouvě zavázala poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč, avšak sjednanou částku neuhradila řádně a včas, a to tím, že do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatila, uhradila toliko částku ve výši 6 548 Kč. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka ve výši 3 325,63 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši 3 222,37 Kč. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou částky 12 044 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 6 674,37 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 5 369,63 Kč. Dne [datum] byla mezi původním věřitelem a žalobcem uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek, na základě které pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni [datum]. Poslední upomínku před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalobci dne [datum].

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala.

3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a učinil z nich následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným v písemné formě Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu [číslo] tvořil Předpis splátek. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 10 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 8 592 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 18 592 Kč. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den [datum] /smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], vč. Přílohy [číslo] – předpisu splátek/. Před uzavřením smlouvy ke své žádosti o úvěr ze dne [datum] předložila žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně k osvědčení svých poměrů otisk obrazovky mobilního telefonu s potvrzením o připsání dávky od UP [obec] (9.9. ve výši 6105 Kč, 12. 9. ve výši 9 970 Kč, 8. 10. ve výši 6985 Kč, 14. 10. ve výši 10 152 Kč, [číslo] ve výši 6 985 Kč, 12. 11. ve výši 10 152 Kč, 6. 12. 6985 Kč a 9. 12. ve výši 10 152 Kč, smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb uzavřená mezi [právnická osoba] a žalovanou a rozsudek o svěření nezl. dítěte do pěstounské péče žalované s právní mocí [datum] /doklady k ověření bonity žalované - otisk obrazovky mobilního telefonu, smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb uzavřená mezi [právnická osoba] a žalovanou a rozsudek o svěření nezl. dítěte do pěstounské péče žalované/. Ke svým poměrům uvedla, že je vdaná, má střední vzdělání, bydlí v nájmu v domácnosti se dvěma vyživovanými dětmi a zaměstnána není, má dítě v pěstounské péči od [datum]. Příjmy uvedla ve výši 16 783 Kč měsíčně, výdaje uvedla v celkové výši 11 040 Kč, tedy 3 000 Kč za bydlení a energie a 8 040 Kč za dopravu, jídlo, osobní náklady. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na 5 743 Kč /žádost o úvěr ze dne [datum], formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], včetně přílohy [číslo] – předpisu splátek/. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatila, uhradila toliko částku ve výši 6 548 Kč, která odpovídá 4 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky, a to dle Předpisu splátek tvořícího přílohu [číslo] smlouvy o úvěru. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka ve výši 3 325,63 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši 3 222,37 Kč. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou částky 12 044 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 6 674,37 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 5 369,63 Kč /tvrzení žalobkyně/. Dne [datum] byla mezi původním věřitelem a žalobcem uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek, na základě které pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni [datum] /rámcová smlouva o postupování pohledávek uzavřená dne [datum] mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, včetně dodatku [číslo] ze dne [datum] a dalších dodatků, dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy [číslo] – seznamu pohledávek v listinné podobě, potvrzení o úhradě za postoupené pohledávky ze dne [datum] oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně kopie poštovního podacího archu, str. 13, ze dne [datum] Poslední upomínku před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalované dne [datum] /předžalobní výzva PZ žalobkyně ze dne [datum], včetně kopie poštovního podacího archu, str. 12, ze dne [datum]

4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

6. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

7. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

8. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, co do jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství.

16. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 75 Co 202/2021 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

17. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované, když žalovaná vyplnila před uzavřením smlouvy o úvěru formulář žádosti o úvěr ze dne [datum], kde uvedla, že je vdaná, má střední vzdělání, bydlí v nájmu v domácnosti se dvěma vyživovanými dětmi a zaměstnána není, má dítě v pěstounské péči od [datum]. Příjmy uvedla ve výši 16 783 Kč měsíčně, výdaje uvedla v celkové výši 11 040 Kč, tedy 3 000 Kč za bydlení a energie a 8 040 Kč za dopravu, jídlo, osobní náklady. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na 5 743 Kč. Žalovaná předložila právnímu předchůdci žalobkyně k osvědčení svých poměrů otisk obrazovky mobilního telefonu s potvrzením o připsání dávky od UP [obec] (9.9. ve výši 6 105 Kč, 12. 9. ve výši 9 970 Kč, 8. 10. ve výši 6985 Kč, 14. 10. ve výši 10 152 Kč, [číslo] ve výši 6 985 Kč, 12. 11. ve výši 10 152 Kč, 6. 12. 6985 Kč a 9. 12. ve výši 10 152 Kč, smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb uzavřená mezi [právnická osoba] a žalovanou a rozsudek o svěření nezl. dítěte do pěstounské péče žalované s právní mocí [datum]. Příjem žalované tak činí výlučně dávky od UP [obec], tato nepracuje a k osvědčení svých výdajů, pohybů na účtu a zůstatků, nepředložila žádnou nájemní smlouvu, doklady SIPO či výpis z bankovního účtu, přestože tento má zřízen. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy o úvěru, neboť netvrdila, ani neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných výdajích žalované na bydlení, dopravu, internet, příp. jiných pravidelných výdajích, které by byly zřejmé především z bankovních výpisů, a tyto zejména skutečně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného zohlednila. [příjmení] žalované by pak musela být vyhodnocena jako velmi nízká. Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

18. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

19. Soud s ohledem na skutečnosti uvedené výše, zavázal žalovaného výrokem I. tohoto rozsudku k úhradě zůstatku dlužné jistiny úvěru, tj. částky 3 452 Kč, když žalovaná (i dle tvrzení žalobkyně) uhradila v souvislosti s úvěrovou smlouvou ze dne [datum] celkem částku ve výši 6 548 Kč. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na další žalobou uplatněné nároky, tedy na zaplacení částky ve výši 3 222,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení částky 6 674,37 Kč ve výši 8,25 % p. a. od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 772,40 Kč a s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 773,99 Kč, jakož i částky 3 417 Kč, a v tomto rozsahu byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta.

20. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když ve věci byla převážně procesně úspěšnou účastnicí žalovaná, avšak dle obsahu spisu této nevznikly žádné náklady řízení. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O lhůtě k plnění ve výroku I. bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1, věta první o. s. ř. jako o obecné třídenní.