29 C 186/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 710 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 800 Kč ve výši 15 % p. a. od [datum] do zaplacení a částku 910 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 753,25 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Mgr. [jméno] [jméno].

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 710 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím své webové stránky [webová adresa] dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 7 000 Kč společně se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti a prostřednictvím bankovního převodu zaslal žalobkyni ověřovací platbu ve výši 1 Kč. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu a současně byl žalovaný žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, [příjmení], CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo ze strany žalobkyně k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. K uzavření smlouvy ze strany žalovaného došlo podpisem prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, proto žalobkyně přistoupila dne [datum] k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný na základě opakovaných upomínek ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] této ničeho nevrátil.

2. Na výzvu soudu ze dne [datum] k doplnění tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením výše uvedené smlouvy žalobkyně nereagovala, pouze se dne [datum] omluvila z nařízeného jednání.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žalobní tvrzení žalobkyně nerozporoval.

4. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaný podal žádost o spotřebitelský úvěr [číslo] (č. l. 11), v níž uvedl své měsíční příjmy ve výši 25 000 Kč a výdaje ve výši 10 000 Kč s tím, že je zaměstnaný jako operátor výroby a žije s rodiči. Svou totožnost žalobkyni prokázal kopií [číslo obč. průkazu] (č. l. 33). Na základě žádosti žalovaného byla mezi žalovaným a žalobkyní dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (č. l. 12-13), podle níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžité prostředky až do výše 20 000 Kč s úrokovou sazbou 40 % p. m. a žalovaný se zavázal hradit žalobkyni splátky úroku přirostlého za uplynulé období, a to vždy nejpozději ke 3. dni v měsíci. RPSN byla ve smlouvě uvedena ve výši 5 518,06 %. Žalovaný před uzavřením smlouvy zaslal žalobkyni dne [datum] ověřovací platbu ve výši 0,01 Kč (č. l. 18), a to z bankovního účtu č. [bankovní účet]. Dle potvrzení o platbě pak žalobkyně téhož dne na téže bankovní účet poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 7 000 Kč (č. l. 24, 32). Svou úvěruschopnost doložil žalovaný žalobkyni výpisy ze svého běžného účtu č. [bankovní účet], a to za období [datum] – [datum], [datum] – [datum] a [datum] – [datum] (č. l. 14-17, [číslo] a [číslo]). Z výpisů z účtu žalovaného soud zjistil, že tomuto je pravidelně jím uvedeným zaměstnavatelem poukazována mzda. Veškeré další pohyby na účtu jsou veskrze záporného charakteru, platby kartou povětšinou směřují ve prospěch účtu majitele [příjmení]. Jedná se o položky v řádech stokorun, avšak za jeden den jich žalovaný realizoval až desítky, což v souhrnu činilo tisícikorunové odchozí platby. S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila a žalovanému odeslala oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru [číslo] (č. l. 34-35). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván prostřednictvím právního zástupce žalobkyně výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] zaslané dle poštovního podacího lístku téhož dne (č. l. 36, 37). Soud si od [právnická osoba], která vede běžný účet žalovaného č. [bankovní účet], vyžádal výpis z tohoto běžného účtu za období [datum] - [datum], z něhož je patrné, že na daný účet byla dne [datum] připsána platba od žalobkyně ve výši 7 000 Kč (č. l. 49-52). Ze sdělní banky [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl v předmětném období jedinou osobou s dispozičním právem k běžnému účtu č. [bankovní účet] (č. l. 53).

5. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč. Ve smlouvě bylo rovněž ujednáno, že žalobkyně poskytne na žádost žalovaného prostředky do výše 20 000 Kč Smluvní úroková sazba dle smlouvy činí 40 % p. m. Žalovaný na svůj dluh dle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradil, proto celý úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaný byl po celou dobu řízení procesně pasivní, tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Žalobkyně sice tvrdila, že bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného lustrací z veřejně dostupných databází, nicméně k prokázaní těchto tvrzení nepředložila žádné důkazy. Dne [datum] byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla stejného dne odeslána žalovanému, který dle tvrzení žalobkyně i přes to ničeho ze svého závazku žalobkyni neuhradil.

6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z., lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 3 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, se pro účely tohoto zákona rozumí roční procentní sazbou nákladů celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru, které se počítá podle vzorce uvedeného v příloze [číslo] k tomuto zákonu.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou téhož zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

18. Podle § 1881 odst. 1 o. z., postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

19. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

22. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru: Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Totéž platí rovněž pro výdaje dlužníka. Vedle řádného nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně je nutno jako rozporné s odbornou péčí shledat i situaci, kdy žalobkyně zjištěné poměry žalovaného nesprávně vyhodnotí. V posuzované věci žalobkyně neprokázala, že posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně sice tvrdila, že provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích, nicméně toto nijak neprokázala. Nad to je potřeba zdůraznit, že žalovaný své majetkové poměry žalobkyni prokázal pouze výpisy ze svého běžného účtu za 3 poslední měsíce předcházející uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, z nichž je nepochybné, že žalovaný na denní bázi prostřednictvím platby kartou zasílá částky v řádech stokorun, v souhrnu za celý den pak řádu tisícikorun ve prospěch, účtu [příjmení], tedy sází či hraje hry v online casinu a podstupuje tak nepřiměřená majetková rizika. Pohyby na účtu žalovaného pak pro žalobkyni měly být jasným vodítkem, když z objektivního hlediska vzbuzují pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a soud tak musel posoudit smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z.

23. Současně je zde dán i další důvod absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy dle § 39 o. z., neboť ujednání o výši úroků je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné absolutně. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 je odporující dobrým mravům úrok téměř čtyřnásobně přesahující horní hranici obvyklé úrokové míry. S ohledem na výše citovanou judikaturu je dle soudu nutné ujednání o úroku 40 % p. m. (tj. 480 % p. a.) posoudit jako ujednání zjevně rozporné s dobrými mravy a smlouvu jako absolutně neplatnou. Dle soudu lze uvedené závěry bezpochyby vztáhnout i na hodnotu RPSN, která vyjadřuje celkovou„ cenu“ úvěru. Tato byla ve smlouvě sjednána ve výši 5 518,06 %, což samo o sobě představuje hodnotu výrazně převyšující běžné hodnoty RPSN i u jiných nebankovních spotřebitelských úvěrů.

24. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy Žalobkyně poskytla žalovanému částku 7 000 Kč, žalovaný neuhradil ničeho. Při jistině smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 7 000 Kč tak na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení právě v této výši. Proto soud část nároku žalobkyně ve výši 7 000 Kč této výrokem I. přiznal. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř. Ve zbývající části pak soud žalobu žalobkyně jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II., když nárok žalobkyně odvíjí ze smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou. Ve vztahu k bezdůvodnému obohacení ve výši 7 000 Kč soud nepřiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z této částky, když povinnost žalovaného vrátit žalobkyni předmětnou částku z titulu bezdůvodného obohacení je stanovena až tímto rozsudkem a pariční lhůta žalovanému teprve započne běžet po právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný se tak z logiky věci doposud ve vztahu k vrácení bezdůvodného obohacení nedostal do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 753,25 Kč, přičemž tato částka představuje 30,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 65,36 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,64 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „advokátní tarif”), z tarifní hodnoty ve výši 10 710 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč, tj. ve výši 252 Kč.