29 C 326/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 47 729 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 33 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % p.a. od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit -) částku 6 282 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 39 282 Kč ve výši 8,25 % p.a. od [datum] do [datum] a z částky 6 282 Kč ve výši 8,25 % p.a. od [datum] do zaplacení, -) částku ve výši 8 447,24 Kč, -) úrok ve výši 59, 84 % p.a. z částky 33 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 268,16 Kč, úrok ve výši 8,25 % p.a. z částky 33 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 86 011 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4 214 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 47 729 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] úvěr ve výši 33 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 1 991 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 59,84 % ročně. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaný zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč za neuhrazené splátky [číslo]. V důsledku prodlení žalovaného dále žalobci vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč). Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu [datum] tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny ve výši 37 884,58 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatňuje smluvní pokutu ve výši 8 447,24 Kč. Žalobkyně se dále domáhá žalobou zaplacení úroku ve výši 59,84 % ročně z částky 33 000 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 1 268,16 Kč, úrok ve výši 8,25 % p.a. z částky 33 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 86 011 Kč. Na zaslanou předžalobní výzvu k plnění žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, že žalobkyně získala dne [datum] oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru; - z hodnocení klienta ke smlouvě [číslo] včetně výpisu vybraných pohybů na účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba], že ke dni [datum] měl žalovaný deklarovaný čistý měsíční příjem ve výši 33 424 Kč ze zaměstnání, jeho výdaje činily celkem 6 463 Kč měsíčně, což zahrnuje životní minimum 3 860 Kč a za bydlení 2 603 Kč, byl zaměstnán v hlavním pracovním poměru u společnosti [právnická osoba] a na jeho bankovní účet vedený u [právnická osoba] [bankovní účet], byla žalovanému poukazována mzda, a to dne [datum] částka [anonymizována dvě slova], dne [datum] částka [částka], dne [datum] částka [částka] a dne [datum] částka [částka]; - z předsmluvního formuláře ke smlouvě [číslo] že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne [datum] standardní informace o spotřebitelském úvěru; - z karty klienta ke smlouvě [číslo] že rekapituluje obsah závazku ze smlouvy [číslo] že žalovaný nehradil splátky úvěru řádně ani včas, nesplatil z předepsaných splátek ničeho, opakovaně byl o zaplacení upomínán a zbývá doplatit žalobkyni celkem 56 990,81 Kč; - z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru /smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 33 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 71 676 Kč ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 991 Kč, přičemž ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 59,84 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Dle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6. 3. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou; - z oznámení o schválení úvěru, že žalobkyně přípisem ze dne [datum] oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] došlo tak k jejímu uzavření za předjednaných podmínek; dle připojeného splátkového kalendáře žalovanému bylo v souvislosti se smlouvou o úvěru [číslo] předepsáno 36 měsíčních splátek po 1 991 Kč a tyto listiny byly žalovanému odeslány včetně splátkového kalendáře a dne [datum] tyto osobně převzal; - z dokladu o vyplacení úvěru, že žalovaný úvěr čerpal ve výši 33 000 Kč dne [datum] pod [variabilní symbol]; - z dodatku [číslo] k návrhu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru distančním způsobem a smlouvu podepsal prostřednictvím jedinečného kódu [číslo]; - z výzvy k zaplacení ze dne [datum] a [datum], že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužných splátek [číslo] následně i 3 s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru; - z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne [datum], že žalobkyně požaduje na základě tohoto oznámení úhradu částky ve výši 39 282 Kč, a to do 10-ti dnů od data odeslání tohoto oznámení; - z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván přípisem ze dne [datum] k úhradě dlužné částky 39 282 Kč s příslušenstvím, a to 15 dnů od data odeslání této výzvy, která byla odeslána dne [datum], tj. do [datum]; - z výpisu z NRKI pro osobu žalovaného k datu [datum], že jeho skóre bylo stanoveno na [anonymizováno], což odpovídá kategorii III. a žalovaný tak patří do segmentu klientů s nízkým rizikem; - z výpisu záznamu s registru [příjmení] pro osobu žalovaného k datu [datum], že u žalovaného není evidována žádná dlužná splátka, 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 33 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 1 991 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 59,84 % ročně. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaný zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč za neuhrazené splátky [číslo]. V důsledku prodlení žalovaného dále žalobci vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč). Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu [datum] tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny ve výši 37 884,58 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatňuje smluvní pokutu ve výši 8 447,24 Kč. Žalobkyně se dále domáhá žalobou zaplacení úroku ve výši 59,84 % ročně z částky 33 000 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 1 268,16 Kč, úrok ve výši 8,25 % p.a. z částky 33 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 86 011 Kč. Na zaslanou předžalobní výzvu k plnění žalovaný nereagoval. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě žalované částky dopisem ze dne [datum]. Výzva byla odeslána téhož dne.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

17. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 75 Co 202/2021 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

18. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to mimo jiné rešeršemi v příslušných databázích a registrech dlužníků, a to s negativním výsledkem. Dále žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil zdroj svých příjmů, včetně jejich výše, když na běžný účet žalovaného vedený u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet], byla žalovanému poukazována mzda, a to dne [datum] částka 29 616, dne [datum] částka 27 806 Kč, dne [datum] částka 36 775 Kč a dne [datum] částka 35 692 Kč. K těmto tvrzením pak žalobkyně předložila přehled těchto konkrétních příjmů v podobě dílčího výpisu z bankovního účtu žalovaného ([právnická osoba]), nikoliv však kompletní výpisy z účtu za uvedená období. Žalobkyně současně v rámci hodnocení klienta uvedla, že výdaje žalovaného představuje životní minimum ve výši 3 860 Kč a odpočet za bydlení 2 603 Kč. Přestože žalovaný uvedl, že bydlí ve státním/obecním, a to sám, tvrdí náklady na bydlení ve výši pouze ve výši 2 603 Kč měsíčně, což však není podloženo žádnou nájemní či jinou obdobnou smlouvou. Žalovaný také neuvedl žádné další výdaje nad rámec shora uvedených, přestože zcela jistě vynakládá prostředky také za dopravu do zaměstnání, mobilní telefon a disponuje také emilovou adresou, tedy lze předpokládat i náklady na internetové připojení či data v mobilu. Žalobkyně se v rámci hodnocení klienta zabývala pouze příjmem žalovaného ze zaměstnání, aniž by si nechala předložit výpisy z účtu žalovaného, ze kterých by byla zřejmá bilance tohoto účtu, tedy, zda tzv. není žalovaný v mínusu, jakož i pohyby na jeho účtu /skutečné příjmy a výdaje/. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru, neboť netvrdila, ani neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem i ověřila (předložení dokladů o výdajích žalovaného žalobkyně ani netvrdila). Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

19. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Toto ustanovení tedy, na rozdíl od předchozí právní úpravy (§ 457 o. z.), nezakládá možnost soudu bez návrhu žalovaného provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně všech plnění poskytnutých žalovanou žalobkyní. Nová právní úprava v ustanovení § 2993 věta druhá občanského zákoníku naopak vyžaduje aktivitu žalovaného, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalovaného, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytl. S ohledem na tuto podstatnou změnu textu zákonného ustanovení upravujícího vzájemné vypořádání nároků z neplatné smlouvy pak již nelze použít dřívější judikaturu k této otázce, která se vztahovala k původnímu ustanovení § 457 o. z. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného úroku k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí.

20. Soud tedy zavázal žalovaného výrokem I. tohoto rozsudku k úhradě dlužné původní jistiny úvěru, tj. částky 33 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. od data [datum], které soud považuje za souladné s citovanými právními předpisy, když navazuje na výzvu vtělenou do předžalobní výzvy ze dne [datum] (povinnost zaplatit dlužnou částku zde byla vázána na lhůtu 15 dnů od data odeslání této výzvy, tj. od [datum], tedy do [datum] a v prodlení je pak žalobce od [datum]). S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na sjednaný úrok z úvěru, na smluvní pokutu, ani na jiné náklady vzniklé v souvislosti s prodlením a v tomto rozsahu byla žaloby výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta. Pokud jde o výši zákonného úroku z prodlení, ten žalobkyně označila v žalobě konkrétní výší 8,25% p. a. a v této výši byl úrok z prodlení žalobkyni přiznán, přestože reálně je k datu [datum] zákonný úrok z prodlení vyšší (8,50 % p. a.), když nelze žalobkyni přiznat více, než tato žalobou uplatnila.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žaloba byla částečně zamítnuta a procesně více úspěšným účastníkem byla žalobkyně (úspěch žalobkyně činí 69,14% a úspěch žalovaného 30,86%, rozdíl pak činí 38,28%). Žalobkyně uplatnila v řízení nárok na zaplacení nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku 2 387 Kč, dále za 3 úkony právní služby po 500 Kč dle ust. § 14b) vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu – AT), a to za předžalobní výzvu, převzetí věci, sepis žaloby, dále za účast u jednání [datum] jednen úkon právní služby za 3 020 Kč, dále za 3 režijní paušály po 100 Kč a 1 za 300 Kč dle ust. § 14b) a § 13 odst. 4 AT, jakož i náhradu cestovného osobním motorovým vozidlem [značka automobilu], reg.zn. [anonymizováno], s průměrnou spotřebou paliva [anonymizována dvě slova] dle TP [anonymizováno] l [číslo] km, vyhláškové amortizaci a ceně paliva, jakož i náhradu za zmeškaný čas strávený na cestě v rozsahu [anonymizováno] započatých půlhodin po 100 Kč, celkem [částka], a rovněž 21% DPH. Náklady řízení odpovídající poměru úspěchu a neúspěchu pak činí celkem po zaokrouhlení 4 214 Kč (výrok III.).

22. Lhůta k plnění byla stanovena jako obvyklá pariční třídenní, a to ve smyslu ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., platební místo bylo stanoveno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.