29 C 341/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % p. a. od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne datum po žalované zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel, zahraniční právnická osoba příjmení p.l.c. uzavřel s žalovanou dne 19. 2. 2014 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované zápůjčku ve výši částka, a to převodem na bankovní účet žalovanou uvedený. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky zahraniční právnická osoba příjmení p.l.c., účinné ke dni uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku zahraniční právnická osoba příjmení p.l.c. do dne 3. 3. 2014, svou povinnost však nesplnila, ničeho ani částečně neuhradila a dluží tak částku 3 000 Kč představující neuhrazenou jistinu poskytnuté zápůjčky. Původní věřitel, zahraniční právnická osoba příjmení p.l.c., jakožto postupitel a žalobkyně, jakožto postupník, uzavřeli dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek zahraniční právnická osoba příjmení p.l.c. za jejími dlužníky – fyzickými osobami blíže uvedenými v příloze k této smlouvě. Jednou z postoupených pohledávek je i pohledávka, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhá v tomto řízení. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění datovanou dne datum, avšak bez úspěchu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalobkyně ani žalovaná nevyjádřily. Žalovaná byla poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto za souhlasu účastníků řízení, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě, rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.

3. Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci je dána existence cizího prvku, spočívající v sídle žalobkyně, která je právnickou osobou zřízenou dle právních předpisů Kyperské republiky a se sídlem v Kyperské republice, zabýval se soud otázkou své pravomoci a příslušnosti k projednání a rozhodnutí věci, jakož i otázkou práva rozhodného. Vzhledem ke skutečnosti, že Česká republika i Kyperská republika jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (příjmení) číslo 2012. Podle ustanovení článku 4 odst. 1 Nařízení Rady (příjmení) číslo 2012 ze dne 12. 12 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), nestanoví-li nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. Vzhledem k tomu, že žalovaný má trvalý pobyt v obvodu působnosti níže podepsaného soudu, níže podepsaný soud dovozuje svou pravomoc a příslušnost předmětný soudní spor projednat a rozhodnout. Soud případ posuzoval dle českého hmotného práva, neboť je nezbytné aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a Rady (příjmení) číslo o právu rozhodném pro smluvní vztahy, a to článek 4 odst. 4, dle kterého není-li možné určit rozhodné právo podle odstavce 1 nebo 2, řídí se smlouva právem země, s níž je nejúžeji spojena. Rozhodným právem bude tak české právo hmotné, poněvadž žalobkyní tvrzené nároky vznikly na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dle českého práva, na území ČR a samotná změna v osobě věřitele nemá za následek změnu rozhodného práva, když taková skutečnost nevyplývá ostatně ani z vůle smluvních stran.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud skutková zjištění a z nich vyplývající závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně, zahraniční právnická osoba příjmení p.l.c. uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované zápůjčku ve výši částka, a to převodem na bankovní účet žalovanou uvedený. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky zahraniční právnická osoba příjmení p.l.c., účinné ke dni uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku zahraniční právnická osoba příjmení p.l.c. do dne datum, svou povinnost však nesplnila, ničeho ani částečně neuhradila a dluží tak částku částka představující neuhrazenou jistinu poskytnuté zápůjčky. Původní věřitel, zahraniční právnická osoba příjmení p.l.c., jakožto postupitel a žalobkyně, jakožto postupník, uzavřeli dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek zahraniční právnická osoba příjmení p.l.c. za jejími dlužníky – fyzickými osobami blíže uvedenými v příloze číslo k této smlouvě. Jednou z postoupených pohledávek je i pohledávka, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhá v tomto řízení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění datovanou dne datum, avšak bez úspěchu.

5. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

7. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

12. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalovaná pohledávka. V řízení bylo dále prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně jako zapůjčitel a žalovaná jako vydlužitel uzavřeli platnou smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl finanční prostředky ve výši částka, které byla žalovaná povinna splatit do datum. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala uzavření platné smlouvy o zápůjčce a poskytnutí částky částka žalované, bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že předmětný dluh žalobkyni nebo jejímu právnímu předchůdci uhradila, resp. že dluh zanikl jinak. S ohledem na skutečnost, že se žalované nepodařilo prokázat splnění povinnosti nad rámec tvrzený žalobkyní, a to pro její procesní pasivitu, soud jí žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku uložil splnit v rozsahu požadovaném žalobkyní v obecné třídenní pariční lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., a to včetně příslušenství, jehož vyčíslení a splatnost taktéž shledává správnou.

13. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky částka za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši částka dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky ve výši částka, když advokátka žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí částka. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění určil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. jako třídenní, počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.