29 C 358/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % p. a. od 27. 9. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne datum po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel, zahraniční právnická osoba příjmení anonymizováno uzavřela s žalovaným dne 11. 9. 2014 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 2 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaným uvedený. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky zahraniční právnická osoba příjmení anonymizováno, účinné ke dni uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku zahraniční právnická osoba příjmení anonymizováno do dne 26. 9. 2014, svou povinnost však nesplnil, ničeho ani částečně neuhradil a dluží tak částku 2 000 Kč představující neuhrazenou jistinu poskytnuté zápůjčky. Původní věřitel, zahraniční právnická osoba příjmení anonymizováno, jakožto postupitel a žalobkyně, jakožto postupník, uzavřeli dne 21. 12. 2017 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek zahraniční právnická osoba příjmení anonymizováno za jejími dlužníky – fyzickými osobami blíže uvedenými v příloze číslo k této smlouvě. Jednou z postoupených pohledávek je i pohledávka, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhá v tomto řízení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění datovanou dne datum, avšak bez úspěchu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalobkyně ani žalovaný nevyjádřili. Žalovaný byl poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto za souhlasu účastníků řízení, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě, rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.

4. Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci je dána existence cizího prvku, spočívající v sídle žalobkyně, která je právnickou osobou zřízenou dle právních předpisů anonymizováno republiky a se sídlem v anonymizováno republice, zabýval se soud otázkou své pravomoci a příslušnosti k projednání a rozhodnutí věci, jakož i otázkou práva rozhodného. Vzhledem ke skutečnosti, že Česká republika i anonymizováno republika jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES) č. 1215/ 2012. Podle ustanovení článku 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/ 2012 ze dne 12. 12 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), nestanoví-li nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. Vzhledem k tomu, že žalovaný má trvalý pobyt v obvodu působnosti níže podepsaného soudu, níže podepsaný soud dovozuje svou pravomoc a příslušnost předmětný soudní spor projednat a rozhodnout. Soud případ posuzoval dle českého hmotného práva, neboť je nezbytné aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní vztahy, a to článek 4 odst. 4, dle kterého není-li možné určit rozhodné právo podle odstavce 1 nebo 2, řídí se smlouva právem země, s níž je nejúžeji spojena. Rozhodným právem bude tak české právo hmotné, poněvadž žalobkyní tvrzené nároky vznikly na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dle českého práva, na území ČR a samotná změna v osobě věřitele nemá za následek změnu rozhodného práva, když taková skutečnost nevyplývá ostatně ani z vůle smluvních stran.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně, zahraniční právnická osoba příjmení anonymizováno uzavřela s žalovaným dne 11. 9. 2014 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 2 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaným uvedený. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky zahraniční právnická osoba příjmení anonymizováno, účinné ke dni uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku zahraniční právnická osoba příjmení anonymizováno do dne 26. 9. 2014, svou povinnost však nesplnil, ničeho ani částečně neuhradil a dluží tak částku 2 000 Kč představující neuhrazenou jistinu poskytnuté zápůjčky. Původní věřitel, zahraniční právnická osoba příjmení anonymizováno, jakožto postupitel a žalobkyně, jakožto postupník, uzavřeli dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek zahraniční právnická osoba příjmení anonymizováno za jejími dlužníky – fyzickými osobami blíže uvedenými v příloze číslo k této smlouvě. Jednou z postoupených pohledávek je i pohledávka, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhá v tomto řízení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění datovanou dne datum, avšak bez úspěchu.

6. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

8. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

13. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalovaná pohledávka. V řízení bylo dále prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel uzavřeli platnou smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 2 000 Kč, které byl žalovaný povinen splatit do 26. 9. 2014. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala uzavření platné smlouvy o zápůjčce a poskytnutí částky 2 000 Kč žalovanému, bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že předmětný dluh žalobkyni nebo jejímu právnímu předchůdci uhradil, resp. že dluh zanikl jinak. S ohledem na skutečnost, že se žalovanému nepodařilo prokázat splnění této povinnosti, a to pro jeho procesní pasivitu, soud mu žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku uložil splnit v rozsahu požadovaném žalobkyní v obecné třídenní pariční lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., a to včetně zákonného příslušenství, jehož vyčíslení a splatnost taktéž shledává zákonu neodporující.

14. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky ve výši 189 Kč, když advokátka žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 1 489 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění určil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. jako třídenní, počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.