29 C 39/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 27 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit částku ve výši 7 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 600 Kč ve výši 11,75 % p. a. od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 148,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 600 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta bezúročná zápůjčka ve výši 20 000 Kč, která měla být jednorázově splacena dne [datum] společně s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 7 600 Kč. Dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní výzva, ale žalovaný přesto ničeho neuhradil. Na výzvu soudu ze dne [datum] k doplnění tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením výše uvedené smlouvy žalobkyně ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že její právní předchůdce před poskytnutím úvěru prověřil, zdali se žalovaný nenachází v evidenci exekucí a dlužníků, v insolvenčním rejstříku, a dále že výše poskytnutého úvěru byla nižší než minimální měsíční mzda, a z toho podle žalobkyně plyne, že pokud by žalovaný chtěl úvěr splácet, tak by mu v tom nic nebránilo.

2. Žalovaný u jednání soudu dne [datum] zavrhl žalobu zamítnout co do částky 7 600 Kč s příslušenstvím, když dle žalovaného tato částka odpovídá požadovanému poplatku za smlouvu o zápůjčce, který je však v rozporu s dobrými mravy: Žalovaný dále namítl, že smlouva o zápůjčce mezi stranami nebyla platně uzavřena, když nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného a dále požádal, aby mu byla stanovena tříměsíční pariční lhůta s ohledem na jeho současnou nepříznivou finanční situaci, kdy je nucen uspokojovat pohledávky více věřitelů.

3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k elektronickému sjednání smlouvy o zápůjčce, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal mu tuto zápůjčku splatit spolu s poplatkem ve výši 7 600 Kč nejpozději do dne [datum], RPSN z této smlouvy činí 26 891,79 % (Smlouva o zápůjčce [číslo] Standardní informace o zápůjčce [anonymizováno] [číslo]). Dne [datum] ve [anonymizováno] odeslal žalovaný na účet žalobkyně částku 1 Kč (Potvrzení o přijaté platbě ze dne [datum]). Dne [datum] v [údaj o čase] hod. odeslala žalobkyně na účet žalovaného částku 20 000 Kč (Potvrzení o přijaté platbě ze dne [datum]). Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, uzavřené na základě Rámcové smlouvy o úplatném postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi stejnými stranami, přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni (Rámcová smlouva o úplatném postoupení pohledávek ze dne [datum] a Realizační smlouva o postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum] a její příloha [číslo]), což právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil dopisem ze dne [datum] (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Přes zaslanou předžalobní výzvu k plnění ze dne [datum] žalovaný ničeho neuhradil. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] a podací lístek zásilky [anonymizováno]), na kterou žalovaný žalobkyni přesto neuhradil ničeho (žalovaný netvrdil opak).

4. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně zaslal na účet žalovaného částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit do tří týdnů spolu s poplatkem ve výši 7 600 Kč, RPSN tedy činí 26 891,79 %. Právní předchůdce žalobkyně se žalobkyní uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni oznámil právní předchůdce žalobkyně žalovanému. Žalovaný žalobkyni dlužnou částku neuhradil přes zaslanou předžalobní výzvu.

5. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle ust. § 2392 odst. 1 věty první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

7. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle ust. § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. se pro účely tohoto zákona rozumí roční procentní sazbou nákladů celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru, které se počítá podle vzorce uvedeného v příloze [číslo] k tomuto zákonu.

9. Podle ust. § 75 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle ust. § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. Podle ust. § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

18. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

19. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:

21. Soud se v prvé řadě v řízení zabýval aktivní legitimací žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], čímž je její aktivní legitimace dána. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným měli v úmyslu uzavřít smlouvu, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o zápůjčce. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o zápůjčce vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

22. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce posuzoval schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, avšak k tomuto svému tvrzení nenavrhla provedení žádných důkazů, a to přes usnesení soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byla žalobkyně vyzvána k doplnění svých tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, označení důkazů k prokázání těchto tvrzení a předložení souvisejících listin. Žalobkyně k tomu pouze uvedla, že její právní předchůdce před poskytnutím úvěru prověřil, zdali se žalovaný nenachází v evidenci exekucí a dlužníků, v insolvenčním rejstříku, a dále že výše poskytnutého úvěru byla nižší než minimální měsíční mzda, z čehož podle žalobkyně plyne, že pokud by žalovaný chtěl úvěr splácet, tak by mu v tom nic nebránilo. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že její právní předchůdce před poskytnutím zápůjčky prověřoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí.

23. Soud dále dospěl k závěru, že ujednání o poplatku ve výši 7 600 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně spolu se zápůjčkou je v rozporu s dobrými mravy. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o zápůjčce či úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Soud vycházel z Databáze časových řad ARAD ČNB ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb v dubnu 2018 u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti činila 8,57 % ročně. Přestože si strany ujednaly, že předmětná zápůjčka je poskytnuta bezúročně, v případě spotřebitelských úvěrů je třeba vždy posuzovat veškeré náklady spotřebitelského úvěru, tedy nejen výši sjednaného úroku, ale i výši všech dalších poplatků a jiných plateb souvisejících s poskytnutím spotřebitelského úvěru. Tyto celkové náklady spotřebitelského úvěru jsou vyjádřeny roční procentní sazbou nákladů, která u předmětné smlouvy o zápůjčce činí 26 891,79 %. Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. Dále je pravdou, že roční procentní sazba nákladů je standardně vyšší než sjednaná úroková sazba. V daném případě však roční procentní sazba nákladů převyšuje průměrnou úvěrovou úrokovou sazbu více než tří tisíckrát a za této situace je třeba sjednanou výši poplatku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy.

24. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem žalobkyni vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu zápůjčce uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou. Závěr o absolutní neplatnosti je dle soudu nutno učinit rovněž na základě výše sjednaného poplatku, která je z uvedených důvodů zjevně rozporná s dobrými mravy.

25. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

26. V řízení tedy bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému dne [datum] částku ve výši 20 000 Kč na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě o zápůjčce, soud proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k vrácení poskytnuté částky.

27. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný na jednání dne [datum] požádal o stanovení tříměsíční lhůty k plnění s ohledem na jeho současnou nepříznivou finanční situaci. Vzhledem k tomu, že žalovaný požádal o stanovení tříměsíční lhůty k plnění a soud shledal tuto lhůtu za přiměřenou i s ohledem na výši dlužné částky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2661/2015) uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni dlužnou částku v tříměsíční lhůtě od právní moci tohoto rozsudku.

28. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu sjednaného poplatku a požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval podle ustanovení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném částky ve výši 27 600 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 20 000 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a neúspěšná co do částky ve výši 7 600 Kč, neboť v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Úspěch žalobkyně ve výši 20 000 Kč činí 72,46 % předmětu sporu, úspěch žalovaného ve výši 7 600 Kč pak činí zbylých 27,54 %. Rozdíl úspěchu žalobkyně a žalovaného činí 44,92 %, žalobkyně tak má proti žalovanému právo na náhradu 44,92 % svých nákladů řízení.

30. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 104 Kč, odměny advokáta ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech – viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně DPH 21 % ve výši 252 Kč z odměny a náhrad, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celková výše nákladů řízení žalobkyně tedy činí 2 556 Kč, žalobkyni tak svědčí právo na náhradu nákladů ve výši 1 148,16 Kč (44,92 % z 2 556 Kč). Tuto náhradu nákladů je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř., a to v obecné třídenní pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši přiznané náhrady nákladů řízení nejsou dány podmínky pro stanovení delší lhůty splatnosti.