29 C 393/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 73 965 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 60 031,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % p. a. od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 846,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 70 878 Kč ve výši 10 % p. a. od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 846,80 Kč ve výši 10 % p. a. od [datum] do zaplacení, dále pohledávku ve výši 3 087,92 Kč a úrok ve výši 71,09 % p. a. z částky 60 031,20 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 138 844 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 73 965 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem (úvěrovaným), byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 70 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 99,49 % p. a. splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 6 428 Kč splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpnem 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. V důsledku prodlení žalovaného s řádným splácením dluhu došlo k datu [datum] v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 70 179,07 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den následujícím po dni zesplatnění úvěru. Žalobkyni také vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne [datum] až do jejího úplného zaplacení. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby dlužil: a) částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 70 179,07 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 60 031,20 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 10 147,87 Kč s příslušenstvím), b) smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 499 Kč s příslušenstvím, c) náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 200 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 70 179,07 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] do zaplacení (žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 3 087,92 Kč), e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 60 031,20 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Žalobkyně požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 71,09 % p. a, která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Žalobkyně u všech dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b) a c) požaduje zákonný úrok z prodlení až od druhého sne následujícího po zesplatnění úvěru, přičemž od [datum] do [datum] nevznikalo právo na zaplacení tohoto zákonného úroku z prodlení (dle § 9 z. č. 177/2020 Sb.). Žalobkyně dále rozhodla, že úrok za dobu po zesplatnění úvěru uvedený shora pod písm. e) bude v žalobě uplatňovat pouze do limitu 120 % celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy pouze do částky 138 844 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani přes tuto skutečnost však žalovaný neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na den 5. 5. 2021se nedostavil.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: -) z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, že žalobkyně získala povolení k činnosti podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru od [datum], -) z výpisu z registru NRKI, že CBS skóre (čím vyšší skóre, tím je platební morálka v registru NRKI/BRKI lepší, resp. vyšší hodnota skóre ukazuje na vyšší pravděpodobnost splácení) žalovaného bylo 415, což představuje kategorii II. - menší riziko, lepší segment klientů, -) z výpisu záznamu z registru [příjmení], že žalovaný ke dni [datum] měl celkem 0 dlužných splátek, žádnou dlužnou částku po splatnosti, -) z prohlášení klientů – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne [datum], že žalovaný podpisem tohoto dokumentu potvrdil, že se seznámil s veškerými informacemi dle § 92 z. č. 257/2016 Sb., -) z potvrzení zaměstnavatele žalovaného, společnosti [právnická osoba] - [anonymizována dvě slova] [příjmení], že průměrný příjem žalovaného k datu [datum] činil [částka], -) z otisku obrazovky mobilního telefonu s výpisem z účtu žalovaného, že dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] připsána od společnosti [právnická osoba] částka [částka], -) z předsmluvního formuláře, že se vztahuje ke smlouvě o úvěru, která by měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, a na jeho základě si žalobkyně a žalovaný sjednali spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 706 000 Kč, žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 6 428 Kč, celková částka, kterou bylo třeba zaplatit, činila 115 704 Kč, výpůjční úroková sazba úvěru byla stanovena na 99,49 % p. a., a dále si strany ujednaly, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její částky o více než 30 dní po termínu splatnosti je žalobkyně oprávněna požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku souhrn všech pokut činí maximálně částku 2 999 Kč za každý kalendářní rok, 65 dní po termínu splatnosti je žalobkyně odepřít plnění svých závazků ze smlouvy 32 528 Kč a výdaje celkem 3 410 Kč - životní minimum, jiné splátky témuž věřiteli 4 153 Kč, 2 000 Kč bydlení, ostatní – doprava, kurzy, záliby 0 Kč, volné zdroje tak činily 21 965 Kč a na základě analýzy bonity a doplňujících údajů byl žalovanému dne [datum] schválen úvěr, -) z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, že žalovaný dne [datum] podepsal návrh na uzavření smlouvy o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku splatit v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 6 428 Kč, celková částka, kterou bylo třeba zaplatit, činila 115 704 Kč, výpůjční úroková sazba úvěru byla stanovena na 99,49 % p. a. a byla dohodnuta jako pevná výpůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru, předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr byla 99,49 % p. a., -) z dokladu o vyplacení úvěru, že dne [datum] vyplatila žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, -) z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], že žalobkyně oznámila žalovanému, že po posouzení jeho schopnosti splácet úvěr došlo ke schválení úvěru v základní celkové výši 70 000 Kč, jednalo se o spotřebitelský bezúčelový úvěr, základní doba trvání činila 18 měsíců, zápůjční úroková sazba úvěru činila 99,49 % p. a. a byla dohodnuta jako pevná výpůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru, výše procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr činila 98,19 %, základní celková částka splatná žalovanou byla 115 704 Kč, celková výše měsíční splátky činila 6 428 Kč, ze splátkového kalendáře ke smlouvě [číslo] že žalovanému bylo předepsáno 18 měsíčních splátek po 6 428 Kč, poslední splátka byla stanovena na den [datum], -) z žádosti žalovaného o jednorázový odklad splátky, že dne [datum] žalovaný požádal žalobkyni o jednorázový odklad splátky z důvodu výpovědi v zaměstnání, -) z upraveného splátkového kalendáře ze dne [datum], že žalobkyně na základě žádosti žalovaného provedla odklad původních splátek [číslo] tedy od [datum] do [datum] neběží sjednaný úrok za poskytnutí úvěru a výše procentní sazby úvěru činí nově 62,51%, poslední splátka byla posunuta na den [datum], -) ze sdělení žalobkyně k odkladu splátek, že dne [datum] žalobkyně u smlouvy [číslo] potvrdila odklad splátek, -) z karty klienta, že žalovaný zaplatil pouze 4 splátky po 6 428 Kč, celkem tak na poskytnutý úvěr splatil 25 712 Kč, -) z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek z [datum], že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální úroková sazba či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech (uvedení efektivní či nominální úrokové sazby ve smlouvě) shodná. -) z výzvy k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum], že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení splátek [číslo] splatných dne [datum] a [datum], smluvní pokuty ve výši 499 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč u každé splátky, upozornila žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nové dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s jeho úhradou, -) z oznámení ze dne [datum], že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění závazků vyplývajících ze smlouvy [číslo] vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 70 878 Kč, -) z předžalobní výzvy ze dne [datum], že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek v celkové výši 70878 Kč s příslušenstvím nejpozději do 15 dnů od data odeslání tohoto oznámení, -) z poštovního archu, že dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

4. Soud učinil po provedeném dokazování následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo]. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 70 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 99,49 % p. a. splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 6 428 Kč splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpnem 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, zejména se jednalo o potvrzení zaměstnavatele o průměrném příjmu ke dni [datum] ve výši 32 528 Kč, výpisy z bankovního účtu a vlastní prohlášení žalovaného. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje žalovaného ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Žalovaný po uzavření smlouvy požádal o bezúplatný odklad splátek, žádosti bylo vyhověno co do splátek [číslo] po dobu od [datum] do [datum] neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze splátky v celkové výši 25 712 Kč. Žalobkyně v souladu se smlouvou uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, a to v celkové výši 499 Kč za splátku [číslo] u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 200 Kč u splátky [číslo]. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne [datum]. K datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 70 179,07 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den následujícím po dni zesplatnění úvěru. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den následující po dni zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne [datum] až do jejího úplného zaplacení. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby dlužil: a) částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 70 179,07 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 60 031,20 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 10 147,87 Kč s příslušenstvím), b) smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 499 Kč s příslušenstvím, c) náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 200 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 70 179,07 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] do zaplacení (žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 3 087,92 Kč), e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 60 031,20 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Žalobkyně požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 71,09 % p. a, která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Žalobkyně u všech dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b) a c) požaduje zákonný úrok z prodlení až od druhého sne následujícího po zesplatnění úvěru, přičemž od [datum] do [datum] nevznikalo právo na zaplacení tohoto zákonného úroku z prodlení (dle § 9 z. č. 177/2020 Sb.). Žalobkyně dále rozhodla, že úrok za dobu po zesplatnění úvěru uvedený shora pod písm. e) bude v žalobě uplatňovat pouze do limitu 120 % celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy pouze do částky 138 844 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslanou dne [datum], ani přes tuto skutečnost však žalovaný neuhradil ničeho.

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 239 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

8. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákonem o spotřebitelském úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle ustanovení § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

11. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žalobní nárok tak, jak je uplatňován žalobkyní, je důvodný pouze částečně.

12. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku. Soud se primárně zabýval otázkou, zda žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a zda je tedy z tohoto důvodu smlouva platná či nikoliv. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Ke stejnému závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené dle zákona č. 145/2010 Sb. z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti pak dospěl i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupném z www.nsoud.cz. Jak pak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek, když lze akceptovat pro běžné životní výdaje uvedení částky životního minima. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr na základě potvrzení o výši příjmu od zaměstnavatele žalovaného, výpisu z účtu žalovaného, předsmluvního formuláře a formuláře hodnocení klienta, ze kterých bylo zjištěno, že příjem žalovaného v posledních 3 měsících před poskytnutím úvěru k datu 17. 7. 2019 činil dle potvrzení zaměstnavatele [částka], v měsíci 5/ 2019 mu byla na účet připsána mzda ve výši [částka]; dle hodnocení žalobkyně činily příjmy žalovaného částku [částka] a výdaje celkem [částka], volné příjmy tak činily [částka]. Dále žalobkyně prověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI, kde žalobkyně provedla tzv. scoring žalovaného a zjistila, že skóre žalovaného bylo 415, což představuje menší riziko, že žalovaný neměl žádnou dlužnou částku po splatnosti. Obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Z uvedeného tedy vyplývá, že žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného.

13. Následně se soud zabýval otázkou, zda sjednání úroku je zjevně nepřiměřené a zda je v rozporu s dobrými mravy. Dle § 588 občanského zákoníku v platném znění soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle platného občanského zákoníku, je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na [webová adresa]). Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo.

14. V daném případě byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru na částku 70 000 Kč, kterou však měl žalovaný žalobkyni vrátit s pevnou úrokovou sazbou 99,49 % ročně. Uvedené ujednání je dle soudu zcela v rozporu s dobrými mravy a je nutné hodnotit jej jako nemravné, když z úřední činnosti je soudu známo, že obvyklé úročení úvěrů s obdobnými parametry, jako byl úvěr uzavřený s žalovaným, v daném období činilo v rozmezí 15 - 35 % ročně. Soud považuje za nutné zdůraznit, že je nerozhodné, v jaké výši byl úrok žalobkyní uplatněn žalobou, pro jeho posouzení (rozhodující pro určení výše nepoměru je okamžik uzavření smlouvy) je podstatné v jaké výši byl sjednán ve smlouvě, k tomu např. viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, které se zabývá výší úroků a uzavírá, že:„ V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček., s tím, že v projednávané věci úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 až 15,5 % ročně, dohodnutá výše úroků 60 % ročně podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry a proto bylo toto ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, ve smyslu tehdejšího ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatné“. K tomuto se dále vyjádřil Nejvyšší soud např. ve svém rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005„ Nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům je (zpravidla) pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou. Toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Teprve stav, kdy tomu tak je, odůvodňuje závěr, že jde o ujednání, které je neplatné pro rozpor s dobrými mravy.“ Z uvedeného je rovněž zřejmé, že nepoměr je v daném případě při 99,49 % velmi hrubý a rovněž objektivně snadno rozpoznatelný. Z provedeného dokazování dále jednoznačně vyplývá, že si žalobkyně dala slíbit navrácení částky, která je v hrubém nepoměru k částce, kterou žalobkyně žalovanému poskytla, tj. 115 704 Kč ku 70 000 Kč, žalovaný by tak přeplatil jistinu úvěru o částku ve výši 45 704 Kč.

15. Ujednání o výši úroků je tedy v projednávané věci zjevně rozporné s dobrými mravy, což způsobuje jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku v platném znění, neboť ujednaná výše úroku 99,49 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Soud proto uzavírá, že smlouva o úvěru uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným je v rozporu s dobrými mravy, a je tedy od počátku neplatná.

16. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku v platném znění, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv je ujednání o výši úroků od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku v platném znění, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou), na rozdíl od ustanovení § 41 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku v platném znění postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učinění opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup dle ustanovení § 576 občanského zákoníku v platném znění je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1−654/. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2060 -2064). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. Nároky žalobkyně z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila; plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Toto ustanovení tedy na rozdíl od předchozí právní úpravy (§ 457 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013) nezakládá možnost soudu bez návrhu žalovaného provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně plnění poskytnutých žalovaným žalobkyni. Nová právní úprava v ustanovení § 2993 věta druhá občanského zákoníku naopak vyžaduje aktivitu žalovaného, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalovaného, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytl (Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část /§ 2055 –3014 Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1915 - 1925). S ohledem na tuto podstatnou změnu textu zákonného ustanovení upravujícího vzájemné vypořádání nároků z neplatné smlouvy pak již nelze použít dřívější judikaturu k této otázce, která se vztahovala k ustanovení § 457 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013. Vzhledem k tomu, že žalovaný výslovně nenamítal, že žalobkyni již vrátil z titulu úvěru částku 25 712 Kč, nemohl soud k této částce přihlédnout.

17. S ohledem na shora uvedené tak žalobkyni vznikl nárok na zaplacení částky 60 031,20 Kč představující původní dlužnou jistinu. V souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku v platném znění soud přiznal žalobkyni i úrok z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, neboť žalovaný se dostal s plněním do prodlení poté, kdy jej žalobkyně vyzvala k plnění dopisem ze dne [datum], odeslaným [datum], ve lhůtě 15 dnů od data jeho odeslání, což je do [datum].

18. Ve zbytku soud žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl, tj. co do požadavku na zaplacení částky ve výši 10 846,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 70 878 Kč ve výši 10 % p. a. od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 846,80 Kč ve výši 10 % p. a. od [datum] do zaplacení, dále pohledávku ve výši 3 087,92 Kč a úrok ve výši 71,09 % p. a. z částky 60 031,20 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 138 844 Kč.

19. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovaný byl ve věci více úspěšným účastníkem, avšak dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Žalobkyně se domáhala po žalovaném celkem zaplacení částky ve výši 117 138,35 Kč (po sečtení všech uplatněných nároků a kapitalizaci požadovaného úroku), přiznáno jí bylo celkem 60 031,20 Kč a zákonný úrok z prodlení ke dni rozhodnutí (1 932,24 Kč). Jelikož žalobkyně tak měla úspěch v rozsahu 34,60 % a žalovaný v rozsahu 65,40%, náležely by žalovanému náklady řízení ve výši 30,80%, avšak ničeho neuplatnil.