29 C 47/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 14 063,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 800 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba žalobkyně co do částky ve výši 7 263,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 073,76 Kč ve výši 15 % p. a. od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 14 063,76 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které byl žalované vyplacen úvěr ve výši 6 800 Kč, který měl být právnímu předchůdci žalobkyně splacen do , datum, . Žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaná byla lustrována v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB a na základě těchto lustrací nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované, přičemž k tomuto tvrzení žalobkyně nenavrhla žádných důkazů. Žalobkyně v žalobě dále tvrdila, že žalovaná úvěr v době jeho splatnosti ani později neuhradila, a proto po ní požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 6 800 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 263,76 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 063,76 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Dne , datum, byla žalované odeslána předžalobní výzvu. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení požadované částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby jí byl přiznán nárok v části požadované jistiny, a to jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala.

3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které se zavázal poskytnou žalované peněžní prostředky ve výši 6 800 Kč, a to převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí tohoto spotřebitelského úvěru poplatek ve výši 7 263,76 Kč spolu s jistinou úvěru ve výši 6 800 Kč a zápůjčním úrokem ve výši 40 % ročně z jistiny, celkem částku ve výši 14 279,87 Kč, a to jednorázově nejpozději do , datum, . RPSN ze smlouvy činí 9 742,60 % (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ). Dne , datum, zaslal právní předchůdce žalobkyně částku 6 800 Kč převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, (Potvrzení ČSOB ze dne , datum, o provedení transakce, Sdělení ČSOB ze dne , datum, vč. výpisu z účtu). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni, což právní předchůdce žalobkyně žalované oznámil dopisem ze dne , datum, (Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, vč. seznamu postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Právní zástupce žalobkyně zaslal dne , datum, žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (Předžalobní výzva ze dne , datum, , Podací lístek č. , Anonymizováno, z téhož dne).

4. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě zaslal dne , datum, na bankovní účet žalované č. , č. účtu, částku 6 800 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit za poskytnutí úvěru ve výši 6 800 Kč poplatek ve výši 7 263,76 Kč spolu s jistinou úvěru a zápůjčním úrokem ve výši 40 % ročně z jistiny, celkem tedy částku ve výši 14 279,87 Kč, a to jednorázově nejpozději do , datum, , přičemž RPSN ze smlouvy činí 9 742,60 %. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29 11. 2024 přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni, což právní předchůdce žalobkyně žalované oznámil dopisem odeslaným žalované dne , datum, spolu s předžalobní výzvou žalobkyně. Žalovaná žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci na předmětný úvěr nezaplatila ničeho.

5. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle ust. § 2392 odst. 1 věty první občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

7. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle ust. § 3 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí roční procentní sazbou nákladů celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru, které se počítá podle vzorce uvedeného v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

9. Podle ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Podle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

17. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

19. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k tomuto právnímu závěru:V prvé řadě byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek. V řízení bylo dále prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně měl v úmyslu se žalovanou dne , datum, uzavřít smlouvu o zápůjčce, která je ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvou o spotřebitelském úvěru, a že žalované na základě uvedené smlouvy poskytl částku 6 800 Kč. Jelikož žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedené smluvní vztahy aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, tj. její schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, pak žalobkyně již v žalobě uvedla, že žalovaná byla lustrována v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB a na základě těchto lustrací nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované úvěr splácet, přičemž k tomuto tvrzení žalobkyně nenavrhla žádných důkazů. Dále uvedla, že pro případ, že by soud neuznal její nárok na zaplacení požadované částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje, aby jí byl přiznán nárok v části požadované jistiny, a to jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soud na základě shora uvedených skutečností uzavírá, že žalobkyně v řízení neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost řádně ověřovat úvěruschopnost žalované před uzavřením spotřebitelské smlouvy.

21. Soud dále dospěl k závěru, že ujednání o úrokové sazbě, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s úvěrem je v rozporu s dobrými mravy, když ujednaná výše RPSN činí 9 742,60 %. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o zápůjčce či úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Soud vycházel z Databáze časových řad ARAD ČNB ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti v září 2023 činila 9,50 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že právní předchůdce žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však RPSN převyšuje průměrnou úvěrovou úrokovou sazbu více než tisícikrát, a za situace, kdy měla žalovaná po 29 dnech trvání úvěrové smlouvy vrátit právnímu předchůdci žalobkyně více než dvojnásobek, je třeba sjednanou výši úroku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy.

22. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by její právní předchůdce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalované, tj. schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem právnímu předchůdci žalobkyně vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit předmětnou smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou. Závěr o absolutní neplatnosti je podle soudu nutno učinit rovněž na základě výše sjednaného zápůjčního úroku, která je z výše uvedených důvodů zjevně rozporná s dobrými mravy.

23. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

24. Z provedených důkazů bylo v řízení bylo prokázáno, že žalovaná na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že žalobkyni něco uhradila. Z provedených důkazů bylo dále prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl částku 6 800 Kč. Žalovaná je tak povinna žalobkyni tuto částku vrátit.

25. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaná povinna jistinu zápůjčky vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaná byla během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdila ani soudu k věci neoznačila žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalované, určil lhůtu pro vrácení jistiny zápůjčky žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

26. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku a poplatků. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaná proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle ustanovení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení rozhodnutí. S ohledem na to, že v řízení byla zjevně úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.